METODY ZKOUMÁNÍ V PSYCHOLOGII

Metody zkoumání v pedagogice a psychologie; omyly v percepci osob

Charakteristika jednotlivých diagnostických metod
Srovnání rozhovoru a dotazníku
Typy otázek používaných v dotazníkovém šetření
Omyly v sociální percepci

CHARAKTERISTIKA JEDNOTLIVÝCH METODY

Metody lidského poznávání
Slouží k získávání potřebných informací a údajů o klientovi
Uplatňují se při prozkoumávání lidské psychiky → získávání poznatků o duševním dění
Pomáhají dobře poznávat druhé lidi

Klinické metody

Pozorování, rozhovor, anamnéza, analýza produktů

Neužívají standardní pravidla, nemají statistický základ, jsou pružné, umožňují lépe poznat konkrétní případ
Zaměřují se na konkrétní osobu

Testové metody

Výkonové testy – testy inteligence, testy schopností, vědomostní testy
Testy osobnosti – dotazníky, projektivní testy, posuzovací stupnice

Jsou objektivní

POZOROVÁNÍ

Záměrné, cílevědomé a plánovité sledování určitého jevu
Bývá součástí jiných diagnostických metod (např. rozhovor)
Pozorujeme celkový stav člověka, registrujeme změny v chování, sledujeme náladu, reakce, způsob komunikace
Může být i samostatnou metodou

Co pozorujeme

Vzhled

Typ postavy, věk, upravenost, čistota, styl oblékání, styl účesu, líčení, …

Chování

Neverbální projevy

Mimika (výraz obličeje), oční kontakt, gestika (pohyby rukou, popř. hlavy, nohou), postoj, držení těla, …

Verbální projev

Hlasitost a rychlost řeči, slovní zásoba, způsob vyjadřování (slang, nářečí, vulgarismy, …)
Množství slov, plynulost, slovní vata (hmmm, že, tak, proto, …)

Vztah k sobě

Sebevědomí, sebehodnocení, úroveň motivace, aj.

Vztah k druhým

Sebeprezentace
Podceňování druhých/sebe
Prosazování se, nadřazování, soupeřivost, spolupráce, aj.

Vztah k objektům

Způsob zacházení s pomůckami na vyšetření, pečlivost, opatrnost, nedbalost, neuspořádanost, …

Projevy emocí

Intenzita emocí, schopnost ovládat emoce, převažující nálada, apod.

Druhy pozorování

Krátkodobé x dlouhodobé

Hranice mezi krátkodobým a dlouhodobým pozorováním není přesně stanovena
Krátkodobé
Trvá krátkou dobu, např. ve škole pozoruji chování žáka během jedné vyučovací hodiny
Dlouhodobé
Trvá delší dobu; je důkladné; jestliže trvá několik let, je označováno jako longitudinální

Extrospekce x introspekce

Podle toho, kdo pozorování realizuje
Extrospekce
Pozorování druhých lidí
Introspekce
Pozorování sebe sama, sebepozorování

Přímé x nepřímé pozorování

Přímé
Pozorovatel je v přímém__ kontaktu__ s pozorovanou osobou (tváří v tvář)
Nepřímé
Pozorovatel není v přímém kontaktu s pozorovanou osobou (video nahrávka, polopropustné sklo)

Standardizované x nestandardizované

Standardizované
Cílevědomé a systematické pozorování
Má jasně stanovený záměr
Víme koho, co a jak budeme pozorovat
Víme jaké předpoklady (hypotézy) chceme ověřovat
Nestandardizované
Běžné, neplánované pozorování; bývá subjektivně ovlivněno

Skryté x zjevné

Skryté (nepozorované)
Probíhá nenápadně v přirozené situaci, pozorovaná osoba neví, že je pozorována
Výhoda – přirozené chování (řeší se etická otázka)
Zjevné (otevřené)
Pozorovaná osob ví, že je pozorována, je seznámena s důvody pozorování

Příležitostné x připravené/systematické

Příležitostné
Nahodilé a krátkodobé, běžné pozorování (např. ve škole během výuky nebo o přestávce)
Systematické
Využívá se při výzkumné činnosti
Je předem plánované, promyšlené a systematické
Je předem stanoveno co, a jak budeme pozorovat

Příprava na pozorování

Stanovení objektu (koho budu pozorovat)
Stanovení cílů (co budeme pozorovat)
Určení postupu (jak dosáhnu cíle)
Jak zaznamenat sledované jevy (jak vhodně jevy zachytit)

Zásady při pozorování

Pozorování musí být objektivní, nesmí být subjektivně ovlivněno → lze využít srovnání více pozorovatelů (pozorovatel se nesmí nechat ovlivnit osobními zkušenostmi apod.)
Musí být cílevědomé (vím, co chci pozorovat, tím stanovuji, co je pro mě podstatné)
Musí být důkladné a podrobné (nesmím však zaznamenávat zbytečnosti, jen to co je pro výzkum podstatné
Při pozorování více osob dodržujeme stejné podmínky (nikomu nenadržujeme)
Výsledky pozorování je potřeba vhodně zaznamenat

Poznámka:

- - Přítomnost pozorovatelů může na chování pozorovaných osob působit rušivě
  - Lze využít „nepozorovaného pozorování“ za pomoci technických zařízení (např. pozorování v laboratoři přes poloprospustné sklo)
  - Např. u dětí lze využít i toho, že pozorovatel dochází do skupiny pravidelně a děti si na něj zvyknou

ROZHOVOR (INTERVIEW)

Metoda založená na přímé ústní (verbální) komunikaci mezi psychologem (výzkumný pracovníkem) a klientem (respondentem)

Výhody a nevýhody rozhovoru

Výhody

Navázání osobního kontaktu
Hlubší proniknutí do situace klienta
Získání velkého množství informací
Mohu se doptat, upřesnit otázku
Můžeme sledovat neverbální projevy (doplňují celkový projev, např. poposedávání na židli, tření rukou, ruce v pěst, dívání se do země, přivírání očí, apod.), můžeme poznat lhaní, nervozitu, apod.

Nevýhody

Náročný na schopnosti psychologa – musí umět rychle reagovat, improvizovat, být trpělivý
Hodně záleží na ochotě a spolupráci klienta
Časově náročná metoda
Problém se zaznamenáváním odpovědí
Psycholog se musí umět orientovat v tom, co mu klient sdělil

Zaznamenávání odpovědí

Můžeme dělat písemné poznámka během rozhovoru (zápis může působit rušivě) nebo po jeho skončení
Zápis během rozhovoru
Může předejít zapomenutí informace ☺
Může narušit utváření příznivé atmosféry ☹
Zápis po skončení rozhovoru
Náročné na zapamatování všech informací
Můžeme využít nahrávací zařízení, např. diktafon – musíme mít souhlas klienta

Přístupy k vedení rozhovorů – podle cíle

Výzkumný rozhovor

Záměrná a cílevědomá interakce mezi diagnostikem a klientem
Cílem je vyvolat takové reakce, které jsou potřebné pro cíl výzkumu

Diagnostický rozhovor

Spolu s pozorováním je důležitý pro diagnostiku osobnosti

Anamnestický rozhovor

Informace o různých oblastech života
Bývá součástí lékařského nebo psychologického vyšetření

Terapeutický rozhovor

Může poskytovat podporu a uklidnění
Vede ke změně chování nebo psychického stavu

Poradenský rozhovor

Racionální, věcná úroveň
Psychologie poskytuje informace k problémům, které člověka zatěžují

Přístupy k vedení rozhovorů – podle způsobu vedení

Strukturovaný rozhovor

Přesně stanovený a předem připravený postup
Přesně stanovena formulace otázek
Tazatel nepřidává žádné další vlastní otázky
Výhoda – stejné podmínky pro všechny respondenty → odpovědi lze dobře statisticky zpracovat
Nevýhoda – obtížné navazování kontaktu mezi tazatelem a klientem

Nestrukturovaný rozhovor

Přirozenější forma komunikace
Volný rozhovor, směřuje k danému cíli bez stanovení prostředků
Klient má prostor se sám vracet k otázkám, pořadí otázek není podstatné
Výhoda – lepší navázání kontaktu

Polostrukturovaný rozhovor

„Kompromis“ mezi strukturovanou a nestrukturovanou formou rozhovoru
Vyžaduje se vysvětlení nebo zdůvodnění odpovědí
Částečně standardizovaný
Záměr a cíl je stanoven, není potřeba dodržet pořadí a formulaci

Individuální rozhovor

Rozhovor s jedním klientem

Skupinový rozhovor

Rozhovor se skupinou lidí (doporučuje se 6-10 lidí)
Měl by probíhat v přirozeném prostředí (třída, pracoviště, hřiště, aj.)

Druhy otázek

Existuje mnoho typů otázek, které se v rozhovoru využívají níže jsou uvedeny příklady

Přímé otázky

Ptáme se přímo, jdeme rovnou k věci
„Nakupujete příliš často?“ / „Šel jsi někdy za školu?“

Nepřímé otázky

Ptáme se opisem, snižujeme napětí nebo dojem, že člověk udělal něco špatného
„Koupili jste si někdy něco zbytečně drahého?“ / „Co bys dělal, kdyby se ti nechtělo do školy?“

Projektivní otázky

Předpokládáme, že se klient ztotožní s určitou osobou nebo skupinou lidí
„Co si myslíte o lidech, kteří často a zbytečně nakupují?“ / Co myslíš, že by dělali spolužáci, kdyby se jim nechtělo do školy?“

Otevřené otázky

Zjišťujeme podrobnější informace
Začínají „*kdo“, „co“, „ jak“, „proč“, *apod.
Výhody: větší prostor pro rozhovor, odpovídající může více přemýšlet, povzbuzují
Nevýhoda: časová náročnost

Uzavřené otázky

Očekáváme u nich odpověď „ano“, „ne“
Užíváme, jestliže chceme získat jednoznačnou odpověď
Výhody: rychlá orientace v problému, časově nenáročný
Nevýhody: utlumení kontaktu, brždění rozhovoru, méně přesné odpovědi

Pravidla rozhovoru

Rozhovor by měl probíhat ve vhodném prostředí a za vhodné situace
Měl by být dostatečný časový prostor
Začíná se obecnými otázkami
Tazatel vytváří vhodné podmínky pro navázání kontaktu – přiměřený zájem, taktnost, nevtíravost

Stavba rozhovoru

Úvodní část

Motivování klienta, navození vhodné atmosféry
Úvodní otázky mají odstranit bariéry a obavy klienta

Vlastní rozhovor
Závěr rozhovoru

Potvrzení dobrého vztahu mezi diagnostikem (psychologem) a zkoumanou osobou (klientem)

DOTAZNÍK

Metoda, při které klademe otázky písemnou formou a získáváme písemné odpovědi
Soubor předem připravených a vhodně formulovaných otázek
Otázky v dotazníku mohou zjišťovat
Fakta – často v úvodu dotazníku, nejsou příliš náročné (např. věk, pohlaví, zaměstnání, rodinný stav, apod.)
Znalosti, vědomosti
Mínění, postoje, motivy

Výhody a nevýhody dotazníku

Výhody

Získání velkého množství odpovědí za relativně krátký čas
Rychlé zpracování a vyhodnocení získaných údajů (můžeme využít různé programy, excel, apod.)

Nevýhody

Neodborné a nevhodně použité dotazníky mají malou výpovědní hodnotu
Respondent se může v dotazníku stylizovat nebo lhát
Nemůžeme se doptávat a doplňovat informace
Může se stát, že jedinec otázku nepochopí, vynechá (záměrně, nebo otázku přehlédne)

Co musíme při konstrukci dotazníku dodržet

Jasné pokyny

Zejména, jestliže nejsme přítomni při jeho vyplňování (např. rozesíláme poštou, elektronicky, apod.)

Srozumitelnost

Položky musí být jasné a srozumitelné
Musíme respektovat, jakým lidem dotazník dáváme – věk, vzdělání, motivace (děti, senioři, žáci ZŠ x studenti VŠ) → musíme otázky přizpůsobit, aby byly pro danou skupinu srozumitelné

Jednoznačné otázky

Otázka musí být položena tak, aby nebylo možné ji chápat více způsoby

Rozsah

Dotazník by neměl být příliš rozsáhlý

Objektivita

Otázky NESMÍ být subjektivní – jsou formulovány tak, že napovídají, co má dotazovaný (respondent) odpovědět

Např. Kolik knih za měsíc přečtete (Když se ptáme kolik, předpokládá se, že minimálně jednu. Pokud respondent nečte, může se cítit nepříjemně a odpoví nepravdivě)

Řazení otázek

Na začátek – jednoduché otázky
Nejdůležitější otázky se doporučuje dávat doprostřed

Postup při realizaci dotazníkového šetření

Lepší je osobní předání dotazníků
Při odesílání poštou je nižší návratnost (pokud potřebuji 100dotazníků, musíme rozeslat např. 150/200)
Neměli bychom používat složité nesrozumitelné pojmy (respondent nebude rozumět → nevyplní odpověď nebo odpoví nepravdivě)
Koncept dotazníku bychom měli vyzkoušet na malém, zkušebním vzorku lidí „pilotní studie“ (mohou nás upozornit na chyby a nedostatky → nezapočítávají se do konečných výsledků) poté můžeme dotazník dát respondentům
V úvodu dotazníku je potřeba respondenty vhodně oslovit a vysvětlit co dotazník zkoumá a proč, viz níže

Dobrý den milí kolegové (žáci, studenti,…)

prosím o vyplnění dotazníku, který zkoumá míru rizika závislosti na internetu. Výsledky, které získám, budou použity v praktické části mé bakalářské práce. Dotazník je anonymní. Obsahuje čtyři informativní položky – pohlaví, věk, stupeň vzdělání a zaměstnanecký status. Zbývajících 26 položek je škálovacích, vztahují se k posledním 6 měsícům. Přečtěte si každou větu a uveďte, která odpověď vaši situaci nejlépe vystihuje na škále 1-4 (čím větší číslo, tím větší příhodnost). Všechny položky jsou povinné.

Děkuji za Váš čas.

Druhy otázek

Otázky dělíme podle toho, jakým způsobem se na ně odpovídá – uzavřené, otevřené, polouzavřené, škálovací

Uzavřené

Respondent má na výběr z daného výčtu odpovědí
N__emá__ prostor k bližšímu vyjádření se k otázce, tyto otázky nejdou příliš do hloubky problému
Při uzavřených otázkách musí být varianty opovědí tak, aby si respondent mohl zvolit

→ Jestliže není v nabídce odpověď, která by mu vyhovovala, otázku vynechá nebo odpoví nepravdivě!!!

Otázky by měly být seřazeny podle určitých kritérií
Odpovědi se dobře se zpracovávají, př.:

Plánujete studium na VŠ? Jaký je Váš nejvyšší stupeň vzdělání?

Ano a) ZŠ d) VOŠ
Ne b) SŠ s výučním listem e) VŠ
Nevím c) SŠ s maturitou
Otevřené otázky

Respondent má prostor pro vyjádření vlastního názoru
Jsou náročnější na zpracování (odpovědí je hodně a mohou být hodně široké)
Při zpracování je potřeba odpovědi kategorizovat (vytvoříme skupiny, do kterých zařadíme podobné odpovědi)
Výpovědní hodnota záleží na dovednosti a ochotě se k otázce vyjádřit
V dotazníku je potřeba vynechat dostatek místa pro odpověď
Tyto otázky se mohou dostat hlouběji do zkoumaného problému, př.:

Jaký je váš názor na kyberšikanu?

Polouzavřené / polootevřené otázky

Respondent může odpověď zvolit z nabídky + je zde prostor pro vlastní vyjádření, př.:

Místo bydliště:

- - 1. Ostrava
    2. Havířov
    3. Karviná
    4. Jiné – vypiš:

Škálovací

 - Respondent vybírá odpověď na slovní nebo číselné škále, př\.:

Sportovním aktivitám se věnuji:

Velmi často – často – občas – málokdy – nikdy

Ohodnoťte klima školy (1- nejlepší, 5- nejhorší)

1 – 2 – 3 – 4 – 5

Spolužáci se ke mně chovají přátelsky

nesouhlasím

spíše nesouhlasím

těžko rozhodnout

spíše souhlasím

souhlasím

- - U dětí je možné pro lepší orientaci využít obrázky, např.:

Jak se ti líbí ve třídě?

obrázek vynechánobrázek vynechánobrázek vynechánobrázek vynechánobrázek vynechán

Dobře

Velmi dobře

Dobře

Špatně

  Velmi špatně

obrázek vynechánobrázek vynechánobrázek vynechánobrázek vynechánobrázek vynechán

Výborně

Velomi dobře

Dobře

Špatně

   Velmi špatně

Anamnéza

 - Sběr anamnestických dat
 - Zjišťování informací z minulosti jedince a jejich vliv na jeho současný stav
 - Relevantní informace zaměřené např\. na rodinu, vývoj, sociální vztahy, postoje, hodnoty, abnormální jevy, aj\.

Autoanamnéza (subjektivní anamnéza)

- - Rozpomíná se sám jedinec (hovoří sám o sobě)
  - Informace mohou být zkreslené

Heteroanamnéza (objektivní anamnéza)

- - Informace o klientovi sdělují jiné osoby (rodiče, příbuzní, kolegové, přátelé, učitelé, aj.)
  - I tyto informace mohou být zkreslené (např. rodiče, partneři, děti, které jsou s klientem v konfliktu)

Analýza produktů

 - Rozbor produktů, které zkoumaná osoba vytvořila
 - Vyžaduje odbornou zkušenost toho, kdo produkty analyzuje
 - Zahrnuje např\. analýzu:

Kresby, malby
Rukopisy, deníky, básně, další literární činnost
Písmo, amatérské výrobky, dopisy

Příběhy (psané, vyprávěné)

  - Ve škole např\. rukodělné práce, školní sešity, dílenské výrobky, dlouhodobé projekty, modely, výkresy, malby, aj\.

Psychologické testy

 - Slouží k posouzení nebo měření výkonů a schopností \(např\. míra inteligence, sociální zralost, kapacita paměti, vyrovnanost/emoční labilita, apod\.\)
 - Přesné vymezené postupy → umožňují srovnání výsledků různých osob
 - Zaznamenávání a vyhodnocování probíhá podle jasně stanovených postupů
 - Konstrukce testů je velice složitá
 - Správné použití testů vyžaduje odbornou přípravu
 - Většinu testů mohou interpretovat pouze erudovaní psychologové \(nebo speciálně vyškolení zástupci jiných pomáhajících profesí – lékaři, sociální pracovníci\)

Výkonové testy

- - Testy inteligence
  - Testy speciálních schopností (paměť, kreativita, technické schopnosti, verbální schopnosti, matematické schopnosti, umělecké schopnosti, aj.)

Testy osobnosti

- - Projektivní (verbální, grafické, testy volby, …)
  - Objektivní testy osobnosti
  - Dotazníky

EXPERIMENT

 - Záměrné navozování a kontrola určitých jevů
 - Záměrně zasahujeme, upravujeme podmínky a vlivy, abychom mohli lépe zjistit to, co se snažíme zkoumat
 - Můžeme jej opakovat např\. na několika skupinách a výsledky následně porovnat
 - Lze rozdělit na přirozený a laboratorní

Laboratorní podmínky

- - Probíhá v laboratořích, ty jsou vybaveny technickými prostředky, které umožňují ovlivňování vnějších podnětů
  - Nevýhoda – probíhá v prostředí, které je pro zkoumané osoby nezvyklé, nepřirozené (to může ovlivnit jejich chování, prožívání, výkon)

Přirozené podmínky

- - Probíhá v přirozených podmínkách, v reálné situaci
  - Např. učitel nebude čekat na vhodnou příležitost, aby mohl pozorovat žáky, ale sám takovou situaci vyvolá (např. zadá společný úkol)
  - Zkoumaná osoba nemusí vůbec vědět, že jde o experiment
  - Např. vyučující zkoumá rozdíly mezi tradiční výukou a výukou za použití audiovizuálních pomůcek ve dvou odlišných třídách

SOCIOMETRIE

 - Postupy zaměřené na zjišťování, popis a analýzu mezilidských vztahů v malé sociální skupině

Sociometrický test

- - Zjišťujeme pozitivní volby ve skupině (např. sympatie, preference)
  - Zjišťujeme negativní volby (např. odmítání)
  - Otázky umožňuje všem členům skupiny volit partnery pro určité situace
  - Nejčastěji písemnou formou
  - U malých dětí je možné využít např. fotografie nebo značky dětí

OMYLY V SOCIÁLNÍ PERCEPCI

- - Poznávání jedince by mělo být objektivní
  - Stává se, že jsme ovlivněni různými faktory, které objektivitu narušují, a měli bychom se snažit jim vyvarovat

Haló efekt

- - Sklon (tendence) posuzovat druhé na základně prvního dojmu – pozitivního nebo negativního
  - Brání přesnějšímu poznání druhého člověka → může ovlivnit celkové hodnocení jedince
  - Často je vytváříme hned při seznámení díky jedné nápadné a často nedůležité vlastnosti
  - Je těžké tento názor změnit
  - Př. Dobře oblečený muž, s přiměřenými gesty a melodickým hlasem je po první chvíli hodnocen jako solidní člověk (Doopravdy ale nevím, zda je slušný, spolehlivý a zda říká pravdu.)

Člověka s tetováním hodnotíme negativně. Přitom se může jednat o člověka slušného a inteligentního.

Projekce

- - Do druhého člověka promítáme své vlastní vzorce chování, nedostatky, klady, představy apod. („podle sebe soudím tebe“)

Předsudky

- - Nekritické přijímání názorů druhých lidí, které nemáme reálně podloženy
  - Přebíráme je od druhých lidí nebo z médií
  - Zjednodušené úsudky o druhých osobách nebo sociálních skupinách
  - Například dle národnosti, náboženství, pohlaví, povolání, politických názorů apod.

Efekt svatozáře

- - Vidíme druhého v lepším světle
  - Např. nadřízený lépe hodnotí pracovníka, který zůstává přesčas (Tento pracovník, ale může přesčas zůstávat třeba proto, že svou práci nestíhá, je pomalý, neschopný, doma se nudí, nebo se na pracovišti věnuje svým koníčkům)
  - Např. nadřízený lépe hodnotí pracovníka s VŠ vzděláním, než pracovníka se SŠ vzděláním, i když je ten se SŠ šikovnější

Efekt primárnosti

- - Pozitivní očekávání učitele může vést ke zvýšení sebedůvěry žáka a zlepšení jeho výsledků (a naopak)
  - První informace má zásadní vliv na formování našeho názoru
  - Např. učitel jde poprvé do nové třídy a kolega mu řekne, že je třída hrozná, učitel už s tímto názorem do třídy přichází

Efekt kontrastu

- - Porovnávání s přítomnými alternativami
  - Např. osoba je v přítomnosti neatraktivních osob vnímána jako přitažlivější

Efekt mírnosti a shovívavosti

- - U lidí, kteří nám jsou sympatičtí, máme tendenci nadhodnocovat jejich vlastnosti a snižovat negativní vlastnosti
  - U lidí, kteří nám jsou nesympatičtí, máme tendenci podhodnocovat jejich vlastnosti

Efekt figury na pozadí

- - Osoba je posuzována podle sociálního kontextu, ve kterém byla spatřena
  - Příklad

Učitel lépe hodnotí žáka, kterého poprvé pozná jako nadaného sportovce, který reprezentuje školu

Hůře hodnotí žáka, kterého poprvé potkal v ředitelně při řešení nějakého přestupku

Lépe hodnotíme osobu, která se vyskytuje v blízkosti druhé osoby, která je nám sympatická

Logická chyba

- - Hodnotíme člověka podle kritérií, která se nám zdají logické
  - „Logicky“ předpokládáme jisté vlastnosti → tento výstup nemusí odpovídat realitě
  - Např. Mohutní a silní muži jsou rozhodní a energičtí

Použité zdroje:

Bednář, V., et al. (2013). *Sociální vztahy v organizaci a jejich management. *Praha: Grada.

Chráska, M. (2016). *Metody pedagogického výzkumu. Základy kvantitativního výzkumu. *(2., aktualiz. vyd.). Praha: Grada.

Jedlička, R., Koťa, J., & Slavík, J. (2018). Pedagogická psychologie pro učitele: psychologie ve výchově a vzdělávání. Praha: Grada.

Kučera, D. (2013). Moderní psychologie. Hlavní obory a témata současné psychologické vědy. Praha: Grada.

Mikulaštík, M. (2010). Komunikační dovednosti v praxi. (2., aktualiz. vyd.). Praha: Grada.

Plevová, I. (2017). Psychologické metody pro výchovné poradce. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

Šnýdrová, I. (2008).* Psychodiagnostika. *Praha: Grada.