Sociální psychologie

1. Sociální psychologie

Socializace, neadekvátní socializace, činitelé socializace, sociální role
Malá sociální skupina, druhy sociálních skupin, normy, sankce, pozice
Vznik podskupin
Sociální učení

SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE

Sociální psychologie

Řadí se mezi teoretické (základní) psychologické disciplíny
V průběhu svého vzniku, byla SP ovlivněna dalšími obory (zejména sociologií), tyto obory změnily pojetí disciplíny
Má blízký vztah k obecné a vývojové psychologii (společná témata, která zkoumá z jiných hledisek)
Bouřlivý vývoj – změny v předmětu i metodách
Hraniční disciplína → stojí na pomezí psychologie a sociologie

Předmět sociální psychologie

SP se zabývá člověkem v sociálních souvislostech* jeho života
SP zkoumá, jak sociální souvislosti života na člověka působí a jak se s nimi vyrovnává
SP zkoumá formy a mechanismy začleňování do mezilidských vztahů, sociálních skupin a společenských institucí
Zabývá se otázkou jak je člověk lidmi, skupinami a institucemi ovlivňován a jak se v nich on sám uplatňuje

Člověk

Člověk je tvor společenský
Lidský jedinec je odkázán na společnost (např. uspokojování základních biologických potřeb, ochrana před nebezpečím)
Společnost určuje pravidla, podle kterých získávám potravu, obydlí, příležitost k sexuálnímu styku apod.
Pobyt ve společnosti druhých lidí je většinou žádoucí (poznáváme zejména v době, kdy jsme nuceni být delší dobu o samotě)

SOCIALIZACE

Pojem odvozen z lat. socialis– družný, spojenecký, manželský
Jedná se o proces, prostřednictvím kterého si jedinec osvojuje základní společenské hodnoty, normy, pravidla, postoje a kulturu dané společnosti tak, aby se stal jejím plnohodnotným členem
Je to komplexní proces → z člověka – biologické bytosti se pomocí sociální interakce a komunikace stává sociální bytost
Je to proces celoživotní, nejintenzivnější je však v období dětství (v prvních letech života dítěte)
Nejvíce zkušeností získáváme každodenním soužitím s blízkými lidmi v průběhu dětství a dospívání -» přebíráme základní vzorce chování

Proces socializace

Socializace není jednosměrné působení společnosti na jedince
Jedinec, který tímto procesem prochází, není pasivní, aktivně se do tohoto procesu zapojuje (každý člověk si vytváří obraz o sobě, o světě, snaží se prezentovat sám sebe před druhými, spoluutváří svou osobnost)
Při socializace dochází ke vzájemné interakci

Cíl socializace

Cílem socializace je zespolečenštit člověka tak, aby byl schopen vycházet s druhými lidmi a mohl existovat ve společnosti

Neadekvátní socializace

Neadekvátně socializovaný jedinec – má problémy vyjít s druhými lidmi, není schopen vstupovat do běžných interakcí s druhými lidmi
Př.: Šestileté dítě, které nosí pleny, pije z lahve, má omezenou minimální slovní zásobu, neumí jednat s dětmi (např. když chce po mladším sourozenci půjčit kočárek, nepožádá, kočárkem jej raději „přejede“)
Př.: Extrémní případy – děti, které jsou od raného dětství drženy mimo společnost – neumí komunikovat, nechápou společenské chování, neumí řešit situace běžnými způsoby, viz film Divoké dítě)

Činitelé socializace

2. Rodina

Má nejvýznamnější roli
Po narození je dítě dlouhou dobu závislé na péči rodičů – nedokáže samo přežít
Matka (jiná pečující osoba) zajišťuje biologické potřeby, projevuje lásku, hladí dítě, mluví na ně, hraje si s ním apod.
Rodiče dítěti pomáhají, vedou a učí základním rysům naší kultury
Při nedostatku láskyplné péče od narození dochází k závažným obtížím ve vývoji dítěte

3. Vrstevnická skupina

V současné společnosti považována za konkurenta rodiny v procesu socializace
Jedná se o skupinu kamarádů, kteří mohou vyznávat odlišné hodnoty a mohou jednat podle odlišných norem, než jaké si dítě osvojilo v rodině
Dítě stojí na „křižovatce“ – rozhoduje, které z hodnot zvolit (rodinné nebo od kamarádů?) buď si zachovají to, co jim vštípili rodiče a budou vystavení sankcím vrstevnické skupiny popř. naopak

4. Masmédia

Masová média – oslovuje velké množství lidí (TV, radio, internet, noviny, časopisy, knihy …)
Ovlivňují názory, postoje, hodnoty člověka
Působí na způsoby chování člověka
Otázka k diskuzi:
Jaká je televizní nabídka jednotlivých programů v průběhu dne?
Dostupnost informací na internetu?
PC hry – s agresivní tématikou („střílečky“)

5. Instituce

MŠ, ZŠ, SŠ, VŠ, zájmové útvary a kroužky, spolky, kluby, …

6. Kultura

Produkt lidské společnosti
Kultura prezentuje modely chování, které jsou pak individuálně realizovány
Prostředí, do kterého se dítě narodí, představuje soubor podmínek, které ovlivňují adaptaci dítěte
Proces, prostřednictvím kterého si jedinec osvojuje kulturu své společnosti, se nazývá enkulturace

Poznámka:

Rodina a společnost může vývoj a socializaci jedince zjednodušovat, ale i komplikovat a narušovat -» např. místo spolupráce a pochopení může vést k agresivitě, hostilitě*, delikvenci
Socializace je ovlivněna také u osob se znevýhodněním (handicapem) – např. děti se zrakovým, sluchový, pohybovým postižením – socializace pro ně může být náročnější
V některých rodinách a školách směřuje výchova k potlačování individuality, samostatnosti a tvořivosti dítěte – narušuje rozvoj osobnosti dítěte

(*Hostilita = sklon k nepřátelství, negativní postoj vůči lidem;jedinec dává najevo, že jinou osobu, skupinu osob nemá rád, negativně se o nich vyjadřuje)

SOCIÁLNÍ SKUPINA

Seskupení lidí, mezi kterými se utvořily určité vzájemné vztahy
Některé skupiny člověk vybírá sám (přátelé, kroužky, zájmová sdružení,…), s jinými ho pojí dané podmínky (školní třída, pracovní kolektiv, návštěvníci kina, …)
Každý člověk je členem několika sociálních skupin
Ve skupině zaujímáme určité postavení, sociální roli, poslání
Každá sociální skupina se rozvíjí a mění, rozvoj ovlivňuje např.:
Vyčlenění vůdců (zvoleni formálně - předseda třídy / neformální zvolení – mají největší vliv na skupinu)
Tvorba skupinových norem (formální – školní řád / neformální – nepsaná pravidla skupiny)

Znaky sociální skupiny

Mezi členy skupiny jsou vytvořeny vzájemné vztahy, je mezi nimi vzájemná interakce, jsou stanovena určitá pravidla
Skupina má stanoveny své cíle (pracovní kolektiv – splnění limitů prodeje, ochotníci – nastudovaní divadelní hry, skupina v dram. výchově – nacvičit maturitní vystoupení)
Každý jedinec si uvědomuje příslušnost k dané skupině – patřím do třídy L.4A, jsem studentem SŠ Havířov Suchá, jsem členem rodiny)
Skupina má určitou míru organizace – ochotníci – mají režiséra, manažera, pravidelně se setkávají; studenti SŠ – chodí na výuku, řídí se školním řádem, připravují se na výuku, vysoká absence = deklasifikace)
Ve skupině jsou uznávány společné hodnoty

Typy sociálních skupin

7. Malé

Zpravidla neformální vztahy, bezprostřední a osobní styky (lidé se navzájem znají a komunikují spolu)
Nejmenší sociální skupina 2lidé / jiní autoři uvádí 3osoby
Horní hranice – 20-30 členů
Má uspořádanou vnitřní strukturu
Mohou se objevit formální vztahy (nadřízený – podřízený, např. šéf – zaměstnanec)
Bývají zde i neformální vztahy (vznikají spontánně a dobrovolně – dva kolegové v práci se stanou přáteli)
Např.: rodina, školní třída, zájmový krouže, parta

8. Velké

Větší množství lidí, nemusí se vzájemně znát a stýkat
Členové mají společné normy (vegetariáni), názory (křesťané), podobné zájmy (horolezci), místo pobytu (občané bydlící v ČR)

9. Formální

Vznikají za účelem splnění nějakého cíle
Předem dána pravidla jednání, rozdělení pravomocí, objevuje se vztah nadřízený-podřízený)
Zpravidla mají dopředu stanovenou organizační strukturu (třída, vojenský oddíl, pracovní skupina)

10. Neformální

Vznikají spontánně, z iniciativy svých členů
Nemívá striktní organizační strukturu
Funguje na základě aktivity svých členů, hlubší vztahy mezi členy
Podobné zájmy a potřeby, osobní i emocionální vztahy
Specifická komunikace
Skupina přátel, členové klubů, členové zájmových činností

11. Primární

Začíná v nich socializace, malé skupiny s intimními vztahy, osobním kontaktem
Rodina, skupina přátel

12. Sekundární

Všechny další skupiny, kterými projedeme po primárních skupinách
Méně osobní vztahy, vznikají za účelem splnění určitého cíle (školní třída – vzdělání)

13. Členské

Skupiny, ve kterých je jedinec členem
Vstupuje do nich automaticky (rodina) nebo na základě vlastního rozhodnutí (taneční kroužek)

14. Referenční

Skupiny, do kterých se chceme zařadit
Vnitřně se identifikujeme s jejich cíli a normami (maturanti, sociální pracovníci, učitelé, vyznavači punku)

Podskupiny – vznik podskupin

Někteří členové mají k sobě blíže, než k ostatním členům (sympatie, obdiv, společné názory)
Může vést k rozvoji skupiny (když podskupiny spolupracují)
Může vést i k rozpadu nebo narušení skupiny (mezi podskupinami nefunguje komunikace, nastávají konflikty, každá podskupina má jiný názor na řešení sitauací, apod.)

Sociální role

Chování odpovídající dané sociální pozici
Vzorec chování, který je vlastní určitému postavení ve společnosti
Krátkodobé – (pomíjivé) – cestující v autobuse, nakupující v obchodě, zákazník u kadeřníka, zájemce o povolání na pohovoru, návštěvník koncertu, divák v divadle, …
Dlouhodobější – ale časově omezené – žák, student, zaměstnanec, člen zájmového útvaru, …
Dlouhodobé - dcery, syn, otec, matka, partner, …
Každý den „sehrajeme“ množství rolí
Od každé role se očekává určité chování

(Role mají svá specifika, jako cestující v autobuse se chovám určitým způsobem, když se takto budu chovat doma, budou se tomu ostatní členové divit ☺ , jinak se chováme jako studenti na přednášce a jinak se chovám jako student v kavárně s přáteli – na přednášce se nemohu chovat jako student v kavárně)

Role je ovlivněna i tím, s kým v danou situaci hovoříme,(např. jiné bude očekávání v chování, když bude zdravotní sestra jednat s pacientem, jinak s druhou zdravotní sestrou a jinak s lékařem)

Sociální pozice

Postavení jedince ve skupině (otec v rodině, vrchní lékař v nemocničním týmu, trenér ve sportovním družstvu)

Skupinové normy

Vyjadřují povahu skupiny, její cíle
Vymezují práva a povinnosti členů
Vymezují přípustné a nepřípustné chování
Jsou závazné pro všechny členy, jejich nedodržování je sankciováno

Sociální sankce

Reakce společnosti na chování, které je v souladu s normou nebo v rozporu s normou
Lze rozlišit:

Sankci formální (vykonává ji určitá osoba, instituce)
Sankci neformální (k výkonu není určena konkrétní autorita)

SOCIOMETRIE, SOCIOGRAM

Sociometerie

Nauka o zkoumání sociálních vztahů a uvnitř struktuře sociálních skupin
Ukáže, které osoby si jsou sympatické, nesympatické, kdo je kým přitahován, kdo má vedoucí roli, kdo se podřizuje, kdo je v izolaci, kdo je odmítaný, apod. → ukáže strukturu sociálních vztahů v dané skupině
Lze využít metodu pozorování, individuálního rozhovoru, dotazníku, kresby, posuzovací škály, experimentu
Sociometrie zahrnuje různé techniky (nejčastěji sociometrický test)
Bývá anonymní

Otázky, které se mohou v sociometrii objevit

U starších žáků je možné použít složitější otázky

S kým bych chtěl bydlet v hotelovém pokoji?
S kým bys chtěl sedět ve vězení při výkonu trestu?
S kým bych chtěl trávit silvestrovský večírek?
S kým by ses poradil o svém problému?

Sociogram

Grafické znázornění vztahů ve skupině (viz obrázek)

SOCIÁLNÍ UČENÍ

Osvojování pravidel, vhodných způsobů chování a jednání pro danou situaci
Učíme se vědomostem, dovednostem, utváříme si návyky, postoje, rozvíjíme vztahy s druhými lidmi

Typy a formy sociální učení

Napodobování

Probíhá celý život
Už kojenec napodobuje mimiku matky, dítě přebírá gesta a mimiku dospělého, napodobuje činnosti rodičů (rolové role – hra na „něco“ – na maminku, na prodavačku, na popeláře, …)
Napodobujeme společenské chování (zdravení, děkování, …)
Je důležitá při osvojování různých dovedností (oblékání, čištění zubů, manipulace s hračkou, …)
Při výchově dítěte je potřeba být dobrým příkladem – dítě může napodobovat i nevhodné návyky, způsoby chování (agresivní chování, nevhodné řešení situací, …)
Imitace – čistá nápodoba
Identifikace - změna osobnosti, přijetí cizích myšlenek, zájmů, prožitků; je způsobena citovým vztahem nebo obdivem k určité autoritě, vzoru, ideálu

Vysvětlování

Učení se pomocí slovní instrukce
Používáme u dětí, které jsou na odpovídající úrovni rozumového a řečového vývoje
Př. Vysvětlíme co je správné, co je nebezpečné
Pokud chceme něco vysvětlovat, měli bychom být s učícím se v dobrém vztahu a mít jeho důvěru

Můžeme vysvětlit např.

Jak někomu pomoci
Proč je vhodné pustit sednout v autobuse staršího člověka, těhotnou ženu apod.
Učíme zdravit, poděkovat, omluvit se, aj.

Observační učení

Učení na základě pozorování druhých lidí
Opakujeme to chování, které mělo pozitivní odezvu, méně častěji opakujeme chování, které mělo u pozorované osoby negativní odezvu
Např. dítě sleduje vše co se kolem něj děje, učí se z chyb druhých lidí (na hřišti vidí, jak jsou jiné děti trestány a chváleny), probíhá i při sledování TV, divadelního představení apod., nevhodnost některých TV pořadů

Operantní podmiňování

Pozitivní nebo negativní důsledky nějakého chování vedou ke změně četnosti jeho dalšího výskytu(vysvětlení v poznámce) *
Učení založené na spojení určitého chování s určitým důsledkem, učení se zpevňuje opakováním a odměnou, učící se jedinec je aktivní
Př. *Dostanu dobrou známku z testu, rodiče mě pochválí (pozitivní důsledek mého chování + příjemný pocit) – budu se snažit a mít stále dobré známky (zvyšuji četnost)
Př. *Dostanu špatnou známku z testu, rodiče mě potrestají (negativní důsledek mého chování + nepříjemný pocit) – budu se snažit trestu příště vyhnout a nebudu nosit špatné známky (snižuji četnost – resp. měl bych ☺ )
Výchova, která je založená více na odměnách, je efektivnější (než výchova, kde se více uplatňuje trestání)
Trest
Má odstranit nebo oslabit nežádoucí jednání a chování
Dítě musí vědět, za co je trestáno (trestáme ihned po činu, ne s časovou prodlevou)
Je důležité dítěti vysvětlit, co bylo špatně a pomoci mu najít vhodný způsob řešení situace (předejdeme tak opakování chyby)
Pozor na fyzické (ponížení dítěte) a psychické tresty (pocity viny, nejistota)
Trest nesmí dítě poškodit nebo mu ublížit

Sugesce

Chování osoby, která má prestiž, autoritu je přijímáno nekriticky (neověřujeme, nezdůvodňujeme správnost chování), (rasismus, hromadné sebevraždy v sektách)

Sympatie „citová nákaza“

Přebírání citových stavů druhých lidí, se kterými jsme v kontaktu (dítě pláče, když vidí jiné plakat)