PSYCHOLOGICKÉ SMĚRY V PSYCHOLOGII

1. Psychologické směry v psychologii

• Předvědecká etapa psychologie
• Vědecká psychologie
• Základní psychologické směry - behaviorismus, psychodynamická psychologie, individuální psychologie, analytická psychologie, existenciální a humanistická psychologie

Vývoj disciplíny

• Vývoj psychologie má dlouhou minulost
• Jako věda je ale relativně mladá
• Než se stala vědní disciplínou, v takové podobě, jako ji známe dnes, byla součástí filozofického myšlení

1. PŘEDVĚDECKÉ OBDOBÍ

• V tomto období se rozvíjela jako součást filozofie filozofická psychologie → spekulace o zkušenostech člověka jako o pramenech poznání („zkušenosti člověka rozvíjí“)
• Dějiny filozofické psychologie jsou v podstatě dějinami pojmu a problému duše („psyché“)
• Nejsou zde žádné metody zkoumání („bez výzkumu není věda“)

První etapa – téma duše

• Psychologie jako „nauka o duši“
• Zájem lidí o podobnosti a odlišnosti ve vlastnostech a schopnostech jedinců → vznikalo množství názorů → nedostatek vědeckých poznatků → názory byly primitivní

Starověk

• Člověk je součástí hmotné přírody, vzniklvývojem, liší se od zvířat řečí, myšlením, práci rukou
• Uctívání bohů → osud každého člověka je napsán dopředu
• Představa duše (víra v posmrtný život)

Antické Řecko

• Dva pohledy (názory)

1. Duše jako síla oživující tělo – odloučení duše od těla znamená jeho smrt (pád z říše života do říše smrti)
2. Duše jako jádro/podstata lidské bytosti – je potřeba o duši a její čistotu pečovat, žít život v pravdě a dobru, čistá duše spojuje člověka s Bohem (bohy), jestliže se člověk oddá zlu a lži, tak svou duši zatemňuje a zakaluje, jeho život pozbývá smyslu

• Platón
• Duše = podstata člověka
• Duše uvězněna v těle, pravý život duše nastává až mimo tělo (tělo je vězením duše)
• Prostřednictvím duše má člověka vztah k idejím jako je pravda, láska, krása, zbožnost – tyto ideje jsou věčné a svým vztahem k nim, skrze svou duši, má člověk účast na věčném životě
• Duše je nesmrtelná
• Aristoteles
• Platonův žák
• Spis „O duši“
• Duše je oživující základ, není oddělitelná od těla, není schopna existovat mimo tělo
• Je činitelem rozumového poznání, kterým dospíváme k pravdě
• Je potřeba dbát na to, abychom duši v jejich kvalitách posilovali a rozvíjeli žitím řádného života
• Zajišťuje rozumové poznání

Středověk

• Přetrvávají nevědecké názory na duševní jevy
• Tomáš Akvinský
• Důraz na spojitost člověka se světem přírody
• Důraz na rozum (díky němu můžeme ovládat city a vůli), rozum dává vůli jasný směr
• Klade důraz na ctnosti – umírněnost, odvaha, opatrnost, spravedlnost
• Díky ctnostem život nepropadá chaosu a neřestem, ale odehrává se v řádu

Druhá etapa – téma vědomí

R. Descartes (Dekárt)

• Pocházel ze zámožné rodiny
• Vedl život samotáře a dobrodruha
• Dobrovolně vstoupil do armády
• Měl rád šerm, tanec, byl vášnivým hráčem a „nevyhýbal se milostným dobrodružstvím“
• Na sklonku života byl pozván královnou do Švédska, královna ho nutila vyučovat ji od 5 hodin ráno v nevytopené knihovně, Descartes se brzy nachladil a zemřel na zápal plic

Jak přispěl k vývoji psychologie

• Obrat od zaměření na duši, duše „mizí z centra pozornosti“
• Zaměřoval se na zkoumání vědomých myšlenkových pochodů
• Základní vlastností ducha je myšlení, člověk je myslícím a cítím tvorem („Cogito ergo sum“ – Myslím tedy jsem ☺ )
• Jako filozof byl představitelem dualismu – rozlišil dvě substance
• Ducha – jeho základní vlastností je myšlení
• Hmotu – jejím znakem je rozlehlost
• Duše = nehmotná a nesmrtelná substance, projevuje se ve vědomí subjektu
• Tělo = hmotná substance, vyznačuje se rozlehlost
• Dospěl k závěru, že se tělo a duše navzájem ovlivňují
• V jednom se svých děl se pokusil popsat lidské afekty (vášně) a možnosti jejich využití (předpokládá, že existuje 6 základních prvotních afektů – údiv, láska, nenávist, touha, radost, smutek)

J. Locke (Lok)

• Filozof, pedagog, lékař
• Studoval filozofii poté medicínu, působil jako lékař
• Zajímal se o vědu a pedagogiku

Lockovy myšlenky

• Vyzdvihoval výchovu, která podporuje individuální zvláštnosti dítěte, cílem výchovy je poskytnou užitečné vědomosti, tělesnou zdatnost a mravní hodnoty
• Zaměření na „zkoumání toho, co probíhá v mysli“ (tedy na vědomí), hovoří o tzv. introspekci
• V mysli je pouze to, co do ní vstoupilo z vnějšího světa (prostřednictvím našich smyslů)
• Tabula rasa – čistá tabule, nepopsaná deska → ve vědomí dítěte po narození nejsou žádné vrozené představy a ideje →duše je nepopsanou deskou, do které se otiskuje veškeré poznání dítěte

1. VĚDECKÉ OBDOBÍ

• Na počátku měla psychologie empirický a experimentální charakter (měla vycházet ze zkušeností a z výsledků experimentů)
• Ve 2. pol. 19. st. Vznikly podmínky pro ustanovení psychologie jako samostatného oboru
• V Evropě i v USA vznikly první psychologické časopisy, budovaly se výzkumné laboratoře, psychologie se častěji přednášela na univerzitách

W. M. Wundt

• Narodil se v Německu, tiché dítě, špatně se učil (své školní neúspěchy později připisoval *nadměrnému dennímu snění *☺ )

Vystudoval medicínu, později se zabýval fyziologickou psychologií, přednášel na univerzitě v Lipsku

Přispěl k vydělení psychologie z filozofie

Aktivizoval další psychology k zakládání psychologických laboratoří a časopisů

Předmět studia psychologie = vědomí (vědomí může být analyzováno na počitky, pocity, volní akty)

Lipskou laboratoř přejmenoval na Psychologický institut – hlavní výzkumná metody introspekce – ta mohla být prováděna školenými pracovníky za jasně vymezených podmínek:

Pozorovatel musel vědět přesně, kdy zkoušení začíná a kdy končí

• Měl za úkol udržet napjatou pozornost
• Pokus bylo možné opakovat
• Vnější podněty, které vyvolávaly psychické odezvy, se daly pozměňovat
• V laboratoři probíhali pokusy, které zkoumaly např.
• Jaké pocity a počitky v člověku vyvolá tikání metronomu
• Zkoumaly se verbální asociace, paměť, cítění, reakční čas

Počitky

• Vznikají na základě stimulace smyslových orgánů¨
• Stanovil 7 kvalit počitků – zraková, sluchová, čichová, chuťová, kožní, organická, kinestetická

VYBRANÉ PSYCHOLOGICKÉ SMĚRY

1. BIOLOGICKÝ PŘÍSTUP

• Z biologického hlediska jsou předmětem studia biologické psychologie neurofyziologické procesy (jsou základem chování a prožívání),
• Tělo a mysl jsou zde považováno za neoddělitelný celek
• Biopsychologie – vznik ⇨ psychologové akceptovali biologické experimenty jako vhodnou metodu pro studium psychických jevů
• Jeden z hlavních proudů tohoto směru se zaměřuje na zkoumání mozku ⇨ snaha určit, které mozkové oblasti se podílejí na učení, myšlení, cítění apod.
  • Roger W. Sperry – experiment s přerušením spojení mezi oběma hemisférami ⇨ snažil se stanovit, jaké typy myšlení v nich probíhají
  • Současnost – využívání nové techniky, zjišťuje se např., které části mozku jsou namáhány při poslechu hudby, řešení matematických problémů, ukládání údajů do paměti apod.

1. BEHAVIORISMUS

• Behaviorismus ⇨ směr americké psychologie, dominoval zejména v 1. pol. 20. st., zakladatel John B. Watson
• Předmět studia psychologie = objektivně pozorovatelná fakta, především studium chování(psychologie se zaměřuje na zkoumání lidského chování)
• Jednotky chování S=stimul(nějaký podnět)a R=reakce(reakce, kterou daný podnět vyvolá)
• Neuznával lidskou mysl – vědomí, pojem vědomí považoval za vědecky nepřípustné(„Nikdo ho neviděl, nedotýkal se ho, nečichal ho, nechutnal ho, ani jím nehýbal. Je to pouhý předpoklad, stejně neuvěřitelný, stejně jako starý pojem duše.“ Watson, 1929)
• Lidská mysl označována jako black box (černá skříňka), nelze k ní proniknout objektivními metodami vědeckého zkoumání (nemůžeme ji zkoumat, proto ji není potřeba věnovat pozornost)
• Při formování osobnosti je rozhodující význam učení (lidské chování je formováno vnějšími vlivy zejména odměnami a tresty ze strany rodičů a učitelů)
• Hl. výzkumná metoda = experiment (mnohé pokusy prováděné na zvířatech a výsledky zobecněny na lidské chování, kritika ze strany jiných psychologických směrů)
• Další výzkumné metody: pozorování, slovní výpověď, výkonové testy

Neobehaviorismus

• Koncem 50. let dominantní směr americké psychologie
• Zaměřeno na studium učení a formování osobnosti
• Behaviorismus zaměřen pouze na vnější podněty, které vyvolávají reakci jedince u neobehaviorismu tomu tak již není
• Neobehaivoristé předpokládají, že je chování ovlivněno i řadou vnitřních proměnných – k těm patří dědičnost, dřívější učení, momentální fyziologické stavy

1. PSYCHODYNAMICKÁ PSYCHOLOGIE

• Řadíme sem psychologické směry, které jsou pod povrch vědomí
• Směry, které se snaží analyzovat podvědomé nebo nevědomé aktivity psychického života
• Patří sem např.: psychoanalýza (Freud), analytická psychologie (Jung), individuální psychologie (Adler), aj.

1. S. Freud – PSYCHOANALÝZA

S. Freud

• • Zakladatel psychoanalýzy
  • Nar. v Příboře na Moravě, život prožil ve Vídni
  • Studoval hypnózu ve Francii
  • Ke konci života emigroval do Londýna (před nacisty)
  • Kritizován za některé své teorie, zaměřenost na vliv sexuálních a agresivních pudů

Teorie S. Freuda

• • Základní síly, které ovlivňují psychické dění = sexuální a agresivní nevědomé pudy (společnost se snaží tyto pudy potlačovat a ovládat)
  • Nejdůležitější pudy, které ovlivňují psychiku člověka, jsou pud sebezáchovy, pud sexuální (libido)*, pud smrti (thanatos)
  • Vytvořil 2 modely lidské psychiky
• Topický model
• Strukturální model

Topický model

Rozlišuje 3 základní stavy psychiky:

*Vědomí *

• • Obsahuje informace, které si jedinec plně uvědomuje

*Předvědomí *

• • Obsahuje informace, které nejsou aktuálně ve vědomí, ale do vědomí se můžou s větším či menším úsilím

*Nevědomí *

• • Obsahuje představy, zkreslené obrazy skutečnosti, přání, které si člověk neuvědomuje, ale i přesto mají silný vliv na funkci osobnosti a chování člověka

Strukturální model

obsahuje 3 vrstvy psychiky, které se neustále navzájem ovlivňují:

ID „ONO“

• Freud považoval id za temnou, nepřístupnou část osobnosti
• Je iracionální, tvořeno souborem pudů a instinktů, které působí směrem k dosažení slasti, uspokojení
• Získává uspokojení prostřednictvím primárního procesu – směšování fantazie a reality (dítě raného věku touží po krmení, potrava nepřichází – představí si slast přijímání potravy na základě dřívější zkušenosti, u dospělých se může projevit ve formě snů)
• Nevědomé

EGO „JÁ“

• Řídí se principem reality
• Převádí požadavky id do praktických způsobů naplňování potřeb, určuje povahu a vhodnou dobu uplatnění požadavků
• Je racionální, tzn., že působí na vědomé úrovni, zvažuje činy a následky
• Dobře rozvinuté ego – je známkou zdravé osobnosti

SUPEREGO „NADJÁ“

• Obsahuje omezení a zákazy
• Část superega je vědomá – vědomě zvnitřněné zákazy a pochvaly
• Snaha o dosažení dokonalosti
• Jestliže se superego nerozvinulo přiměřeně:

Nízké superego = člověk pociťuje málo viny i po velkých mravních přestupcích (v krajních případech dochází k antisociálnímu nebo zločinnému chování);

Velmi vysoké superego = perfekcionisté, kteří poté trpí mravní úzkostí

obrázek vynechán

Libido*

• • Libido a požadavky nebo přání, které vyplývají ze sexuálního pudu, se dostávají do konfliktu se společenskými, estetickými, mravními a náboženskými normami
  • Vědomé já je musí pomoci své funkce zvané cenzura ovládnout a vytěsnit zpět do nevědomí

1. C. G. JUNG – ANALYTICKÁ PSYCHOLOGIE

Představitel: C. G. Jung

• • Lidé jsou motivováni zrát, zlepšovat se a rozvíjet
  • vývoj není rozhodnut již v dětství, pokračuje v průběhu celého života, závažné změny ve věku 35-40 let (může docházet ke krizím), podle Junga se jedná o období, kdy člověk vyřeší základní pracovní a rodinné vztahy, ale ztrácí nadšení a může pociťovat prázdnotu
• 1. pol. života – zaměřena navenek, úkolem je socializace – stát se společenským člověkem, splnit úkoly ve společnosti a v rodině
• 2. pol. života – měla by být zaměřena spíše dovnitř, směřovat k integraci všech vědomých a nevědomých složek osobnosti
  • Struktura osobnosti
• Kolektivní nevědomí – zděděno po předcích, zahrnuje jejich zkušenosti,

Součástí kolektivního nevědomí jsou tzv. archetypy (určité způsoby chování)

K nejznámějším archetypům řadíme – animus, anima, persona a stín

Anima – u mužů – ženský princip v chování mužů, „žena v mužích“ – pomáhá chápat a ocenit druhé pohlaví

Animus – u žen, mužský princip v chování žen, „muži v ženách“ - pomáhá chápat a ocenit druhé pohlaví

Persona – pomáhá nám uchovat si svou individualitu, jedná se o „masku“, kterou si nasazujeme před ostatními lidmi, maska slouží ke skrytí opravdové povahy

Stín – animální (zvířecí) stránka v osobnosti člověka, odvrácená strana naši povahy, zároveň zdroj vitality

• Osobní nevědomí – utváří se během individuálního vývoje
• Já - podstata, jádro psychiky, poskytuje příležitost pro rozvoj, spojuje vědomé a nevědomé
• Ego- zprostředkovává prožívání a úmyslné chování a zajišťuje osobní identitu

1. EXISTENCIÁLNÍ A HUMANISTICKÁ PSYCHOLOGIE
   • Filozoficky laděné psychologické směry 20. st.
   • Zabývají se problematikou lidského bytí, smyslem lidské existence, svědomím, hodnotami, zodpovědností
   • Předpoklad svobodné volby

Existenciální psychologie

Představitel: V. E. Frankl

• • Základní lidská potřeba = touha po smyslu
  • Jestliže tato touha není naplněna, dochází k existenciální frustraci (vzniká, když člověk pochybuje o smyslu své existence)

Humanistická psychologie

• Představitel – A. Maslow
• Kriticky se staví vůči behaviorismu a psychoanalýze
• Zaměření na porozumění člověku, jeho duševnímu životu, nejniternějším stránkám prožívání (ne jen na chování organismu),
• Člověk je chápán jako specifická individuální svobodná bytost, jedinečná a zodpovědná, prožívající a jednající v interpersonálních souvislostech, jedinec musí přijmout odpovědnost za své jednání
• Základní pojem seberealizace = podmínka duševního zdraví

Abraham Maslow

• Vytvořil tzv. hierarchii potřeb / pyramidu potřeb
• Potřeby jsou v pyramidě uspořádány od základních po nejvyšší
• Podle Maslowa musíme nejprve uspokojit nejnižší potřeby (základna pyramidy), abychom mohli uspokojovat potřeby vyšší
• Pokud se objeví nedostatek v nižších vrstvách, člověk se nebude starat o vrstvy vyšší a vrátí se zpět k uspokojování těch základních

Př.: Bezdomovec se nebude zabývat o seberealizaci (např. návštěva divadla, kurz angličtiny), ale bude se snažit uspokojit základní potřeba (potřebu jídla, pití, tepla, apod.)

• Fyziologických potřeby – potřeba jídla, vody, tepla, světla, vzduchu, …
• Potřeba bezpečí – potřeba jistoty
• Potřeba lásky a sociálních vztahů (rodinné, přátelské, partnerské aj. vztahy), potřeba lásky je jednou z podmínek pro duševní zdraví, obsahuje nejen potřebu být milován, ale také potřebu někoho milovat – náklonnost k někomu, pocit, že někam patříme
• Potřeba uznání – patřit někam, být součástí něčeho a mít uznání druhých lidí, mít určité postavení
• Seberealizace – rozvoj osobnosti – kurzy, vzdělávání, kultura, …