- 25. Evropské právo
Evropská unie je jednou z nejvýznamnějších mezinárodních organizací regionální povahy. Zásadním způsobem určuje dění na mezinárodní scéně i na úrovni samotných členských států EU. Členské státy se vzdaly části svých rozhodovacích pravomocí a převedly je na EU, která je za ně vykonává a přijímá rozhodnutí, jež jsou závazná nejen pro EU jako mezinárodní organizaci, ale i pro členské státy a jejich občany.
EVROPSKÉ INTEGRAČNÍ PROCESY
Evropská integrace je „proces vytváření stále užšího svazku mezi národy Evropy“. Toto politické, zákonodárné i ekonomické sbližování začalo brzy po druhé světové válce a znamená, že jednotlivé členské státy přenášejí některé své kompetence na společné instituce.
1. Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO)
Iniciátor (tehdejší francouzský ministr zahraničních věcí) Robert Schuman, který v roce 1950 navrhl, aby francouzská a německá výroba uhlí a oceli byla podřízena nadnárodnímu režimu, byly to nástroje válečného průmyslu, chtěli zabránit válečnému konfliktu mezi Francií a Německem, Schuman chtěl, aby se k nim připojili další země – předpoklad pro mír, Pařížská smlouva
2. Evropské hospodářské společenství (EHS) 1957
= dřívější EU, celní unie, volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu a uskutečňovat další společné politiky (zemědělství, doprava, obchod), Římská smlouva
3. Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom)
= propojení jaderného průmyslu, Římská smlouva
Zakladatelé: Německo, Francie, Itálie, Nizozemí, Belgie a Lucembursko – 1. 1. 1958
Vznik EU: 1. ledna 1993, Nizozemsko (Brusel)
Symboly: hymna, euro (€), motto: jednotná v rozmanitosti, den Evropy (9. května), vlajka EU
Poslední smlouva: Lisabonská 2007 přiznává EU právní subjektivitu (Portugalsko)
- Klaus to nepodepsal, předal premiérovi, Parlament ratifikoval a přijal
Přehled důležitých dat:
1952 – Evropské společenství uhlí a oceli
1958 – Římské smlouvy:
Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství
Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii \(EURATOM\)1987 – Jednotný evropský pakt: Jednotný trh
1993 – Smlouva o Evropské unii – Maastricht
1999 – Amsterodamská smlouva
2003 – Niceská smlouva
2007 (platnost 2009) – Lisabonská smlouva
INSTITUCIONÁLNÍ STRUKTURA EVROPSKÉ UNIE
Institucionální struktura EU je zapotřebí k tomu, aby EU mohla vykonávat soubor pravomocí, které jí byly svěřeny členskými státy. Každá instituce je oprávněna jednat v mezích jí svěřených pravomocí a v souladu se stanovenými pravidly výkonu svých pravomocí.
Institucionální struktura EU:
- Evropský parlament
- Evropská rada
- Rada Evropské unie
- Evropská komise
- Evropský soudní dvůr
EVROPSKÝ PARLAMENT
- Je hlasem občanů, zastupuje občany zemí EU.
- 705 poslanců, voleni na 5 let, byly v roce 2019, právo hlasovat od 18 let (Rakousko, Malta od 16 let, Řecko od 17 let, pasivní právo 21 let), větší země má více poslanců než malé
- Poslanci vytvářejí frakce – politické uskupení, musí mít zastoupení v několika zemích
- Hlavní zasedání je plenární zasedání, 12x ročně ve Štrasburku ve Francii, kde sídlí a až 6x ročně v Bruselu v Belgii.
- Zákonodárná a rozpočtová pravomoc, politická kontrola institucí EU, hlavně Evropské komise, přijímá spolu s Radou EU právní předpisy EU, schvaluje rozpočet Evropské unie
Sídlo: Brusel, Předseda: Roberta Metsoalová
EVROPSKÁ RADA
- Evropská rada sdružuje prezidenty nebo předsedy vlád zemí EU.
- Scházejí se nejméně čtyřikrát za rok (jejich zasedání se označují jako „evropské summity“)
- Evropská rada stanoví hlavní priority EU a celkové politické směry.
- V jejím čele stojí předseda, který se volí každého 2,5 roku.
- Evropská rada nepřijímá právní předpisy EU, je to práce Evropského parlamentu a Rady Evropské unie.
Sídlo: Brusel, Předseda: Charles Michael
RADA EVROPSKÉ UNIE
- Rada Evropské unie zastupuje vlády zemí EU (scházejí se zde ministři ze všech zemí EU, aby jednali o záležitostech EU a přijímali rozhodnutí o politikách a právních předpisech EU)
- To, kteří ministři se sejdou, závisí na projednávaném tématu – znečištění ovzduší => MŽP, nezaměstnanost => MPSV
Sídlo: Brusel (Belgie)
EVROPSKÁ KOMISE
- Evropská komise se skládá z 27 členů – jednoho předsedy a 26 komisařů (včetně místopředsedů ze zemí EU)
- Předsedu formálně volí na dobu pěti let Evropský parlament na návrh Evropské rady. Komisaře schvaluje Evropský parlament na návrh jednotlivých vlád a tito komisaři jsou jmenováni také na dobu pěti let.
- Komisaři neprosazují postoje země, ze které pocházejí, ale zastupují společné zájmy EU.
- Každý člen Komise je odpovědný za svůj resort, například energetiku, hospodářství nebo obchod.
Sídlo: Brusel, Předseda: Ursula von der Leyenová
EVROPSKÝ SOUDNÍ DVŮR
- Za posledních 60 let země EU společně vytvořily mnoho právních předpisů EU. Pochopitelně může docházet ke sporům ohledně výkladu těchto předpisů v okamžiku jejich zavádění do praxe v jednotlivých zemích EU.
- Pokud má vnitrostátní soud pochybnosti o výkladu určitého právního předpisu EU, může požádat Soudní dvůr o vysvětlení.
- Ne jednotlivé země EU vždy uplatňují předpisy EU správně. V tomto případě může Komise nebo jiná země EU danou věc předložit soudu.
- Skládá se z jednoho soudce za každou zemi EU.
Sídlo: Lucembursko, Haag
PRAMENY PRÁVA EVROPSKÉ UNIE
Prameny práva EU lze chápat jako soubor právních předpisů přijatých EU, z nichž pro subjekty, kterým jsou určeny, vyplývají práva a povinnosti.
Nejtradičnější členění pramenů práva EU vychází z hlediska hierarchické struktury, tj.
hlediska vztahů nadřízenosti a podřízenosti mezi jednotlivými kategoriemi pramenů práva.
PRIMÁRNÍ PRÁVO A SEKUNDÁRNÍ PRÁVO
Primární právo – vrchol hierarchie pramenů práva. Je považováno za ústavní právo EU a má nejvyšší sílu.
- Mezinárodní smlouvy = uzavřené v průběhu evropského integračního procesu mezi členskými státy
- Nařízení = je právním aktem s obecnou působností, adresátem nařízení jsou všichni v rámci teritoria EU, tj. závazné pro všechny EU a její instituce, členské státy.
- Směrnice = nemá obecnou povahu, zavazuje pouze členský stát, jemuž je určena.
- Rozhodnutí = je závazné v celém svém rozsahu a je v členských státech použitelné.
Sekundární právo EU znamená právní akty, které mají instituce EU přijímat pro výkon pravomocí, které byly členskými státy přeneseny na EU. Sekundární právo musí respektovat primární.
- Doporučení a stanoviska = nemají závazný charakter. Doporučením instituce navrhuje způsob řešení určitých otázek, zatímco prostřednictvím stanoviska zaujímá postoj k vybrané problematice.
VZTAH PRÁVA EU A PRÁVNÍCH ŘÁDŮ ČLENSKÝCH STÁTŮ
PRINCIP PŘEDNOSTI PRÁVA EVROPSKÉ UNIE
Představuje jednu z nejdůležitějších zásad, na které je fungování práva EU a EU jako také založeno. Určuje způsob postupu vnitrostátního soudu či jiného vnitrostátního orgánu aplikující právo EU v případě, kdy řešení konkrétního případu s evropským prvkem zjistí, že příslušná právní úprava, kterou má v daném případě použít, je v rozporu s vnitrostátní úpravou.
V tomto případě platí, že vnitrostátní soud či jiný orgán je povinen použít právní úpravy EU a k vnitrostátní úpravě přistupovat, jako by neexistovala.
PRINCIP PŘÍMÉHO ÚČINKU PRÁVA EVROPSKÉ UNIE
Je nástrojem pro zajištění efektivní aplikace práva EU na území členských států. Znamená, že právní akty práva EU se stávají ve stejném okamžiku součástí právního řádu EU, jakož i právních řádů členských států a subjektů vnitrostátního práva okamžitě vznikají z právních aktů práva a povinnosti.
FO a PO se tak mohou dovolávat příslušných vnitrostátních orgánů veřejné správy.
VYBRANÉ POLITIKY EVROPSKÉ UNIE
Vybrané politiky EU lze obecně chápat jako oblasti lidského konání, které byly členskými státy svěřeny EU, aby je za ně vykonávala, popř. aby činnost členských států v dané oblasti doplňovala. Jsou hlavním nástrojem k dosažení cílů EU.
- Vnitřní trh Evropské unie
=> prostor bez vnitřních hranic, v němž jsou 4 základní svobody
- Volný pohyb zboží
=> umožňuje, aby zboží (výrobky) původem z členských států, se mohlo v EU volně pohybovat bez jakýchkoliv překážek a bez ohledu na její vnitrostátní hranice
- Volný pohyb osob
=> umožňuje státním příslušníkům členských států se svobodně pohybovat a pobývat na území všech členských států EU, aniž by jim v tom jednotlivé členské státy mohly bránit
- Volný pohyb služeb
=> umožňuje dočasně a příležitostně poskytovat služby na území jiného členského státu, aniž by docházelo k usazení jejich poskytovatelů na území jiného členského státu
- Volný pohyb kapitálu a plateb
=> znamená zákaz omezení pohybu kapitálu a plateb mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi
- Další významné politiky Evropské unie
= k významným politikám EU patří zemědělská, rybářská, dopravní, hospodářská politika a politika ochrany životního prostředí.
K vnějším politikám EU patří především společná obchodní politika, zákaz diskriminace na základě jiné etnické příslušnosti, spolupráce s třetími zeměmi a humanitární pomoc a společná zahraniční a bezpečnostní politika.
EUROZÓNA (€)
- Měnová politika v eurozóně je v rukou nezávislé Evropské centrální banky (ECB) se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem a centrální banky členských států eurozóny
- Přijetím eura došlo k hlubší integraci ekonomik zemí eurozóny
- Prostřednictvím Rady guvernérů stanoví ECB měnovou politiku pro celou eurozónu. Jde o jediný měnový orgán uplatňující společnou měnovou politiku, jejímž hlavním cílem je udržovat cenovou stabilitu.
SCHENGENSKÝ PROSTOR (26 ZEMÍ)
- 1. 5. 2004 – ČR vstoupila do EU
- Volný pohyb osob, zboží a služeb
- Podle vesnice Schengen v Lucembursku
- 14. června 1985 – byla podepsána Schengenská dohoda
- 19. června 1990 – byla podepsána prováděcí úmluva
- Norsko, Švýcarsko a Island nejsou členem EU, ale jsou v Schengenském prostoru.
Smluvními státy je 22 zemí, které patří mezi členy Evropské unie, a 4 přidružené neunijní země, členové Evropského sdružení volného obchodu.
Do Schengenského prostoru spadají i některá ze zámořských území členských zemí. Schengenský prostor se nekryje s Evropským hospodářským prostorem (svobodný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu), jehož členy jsou všechny země EU a jen 3 země ESVO.