Mezinárodní právo veřejné

1. 24. Mezinárodní právo veřejné

=> Mezinárodní právo veřejné je souhrn právních pravidel, jež upravují vzájemné vztahy rovných subjektů, zpravidla států. Pojem mezinárodní právo je třeba odlišit od mezinárodních vztahů.

• Zvláštnosti v mezinárodním právu veřejném:
  • V mezinárodním právu nestojí nikdo nad státy (státy jsou si rovny), kdo by přijímal normy veřejného práva.
  • Státy sami jsou normotvůrci.
  • Státy si řeší spory samy proto, že v mezinárodním právu nebyla vytvořena jednotná soudní moc

PRAMENY MEZINÁRODNÍHO PRÁVA VEŘEJNÉHO

=> můžeme členit na materiální (proč ji přijímáme) a formální (psaná smlouva)

MEZINÁRODNÍ SMLOUVA

• Vznik:

1. Jednáním smluvních stran
   • Vídeňské smlouvy = určují, jaké osoby mohou uzavírat mezinárodní smlouvy
   • Bilaterální jednání států = jednání dvou představitelů na jednom území
2. Přijetí textu mezinárodní smlouvy
   • Všemi státy z 99 % (všichni s tím musí souhlasit)
   • 2/3 přítomných hlav států, nebo lze dohodnout jiná pravidla
3. Platnost smlouvy
   • Smlouva vzejde v platnost na základě podpisu (vládní či rezortní dohody)
   • Vstup smlouvy v platnost na základě ratifikace (tzv. prezidentské) – Lisabonská smlouva
   • Neplatné v případě úplatku či podplácení, podvod se smlouvou, omyl, vada
   • Donucení nátlakem, hrozbou (mnichovská dohoda), vyhrožováním války, násilím
4. Ukončení mezinárodní smlouvy
   • Na základě dohody, výpovědí (pokud ji připouští), méně stran, než je potřeba k přijetí, druhou smlouvou, porušení smlouvy, podstatná změna poměrů smlouvy (rozdělení federace)

MEZINÁRODNÍ OBYČEJE

OBECNÉ ZÁSADY PRÁVNÍ – smlouvy se mají plnit

ROZHODNUTÍ SOUDU

PRAMENY NEUVEDENÉ VE STATUTU MEZINÁRODNÍHO SOUDNÍHO DVORA

Mezinárodní smlouva může být dohoda, úmluva, charta, konvence, pakt, statut…

Vše se zapisuje do sbírky mezinárodních smluv (má přes 55 tis. stránek), vede ji OSN

Podle obsahu:

Mírové (Versailleský mír)

Spojenecké (NATO, EU)

Podle účinku

Všichni (Charta OSN)

Partikulární (EU, určité státy)

Podle formy

Písemná (Úmluva)

Ústní

Podle trvání

Neomezená (člen EU)

Omezená

Podle počtu stran

Dvoustranné

Vícestranné

Podle úrovně přijetí

Prezidentské (ratifikace)

Vládní (Rada EU)

Resortní (ministerské)

MEZINÁRODNÍ PRÁVO VEŘEJNÉ JE TŘEBA ODLIŠIT OD:

MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ

• Širší pojem než mezinárodní právo
• Všechny společenské vztahy mezi jednotlivými státními útvary:
  • Politické (MZV vede programové prohlášení vlády)
    • Prezident ČR, premiér na zahraničních cestách
    • Jsme na chvostu diplomatiky, vztahy s SK ochladly
  • Hospodářské
    • Nejvíce vázáno na Německo
    • Neschopnost udělat podnikatelům vstřícné podmínky
    • Vše drahé, jsme nekonkurenceschopní (energie, vodné, stočné)
  • Sociální (MPSV)
    • Výplata starobního důchodu dohodou států
    • Přerozdělování uprchlíků v rámci EU – Německo s tím má problémy, jsou neschopni je zapojit do sociálního systému
  • Vědecké, Ekologické
    • Chytří lidé odchází do zahraničí, spousta se nevrátí
    • Spolufinancování výzkumů
    • Jaderná elektrárna na hranicích s Rakouskem
    • Povrchový důl v Polsku (tahanice až k EK)
  • Kulturní apod.

ZAHRANIČNÍ POLITIKY

• Má vliv na vztah mezi státy, zejména v oblasti neprávní
• Strategická a konkrétní činnost jednotlivých států ovlivnit mezinárodní vztahy
• Je určena vnitřní politikou státu a je jejím pokračováním navenek – ne vždy se představitelé mohou shodovat ve svých zahraničních věcech (Havel s Dalajlámou bez schválení vlády)

MEZINÁRODNÍ POLITIKY

• Souhrn zahraničně politických cílů ovlivnit rozvoj mezinárodních vztahů a dospět tak k relativně společným cílům (Slovensko a Maďarsko má převážně politiku pronárodní)

DIPLOMACIE (Adam Vojtěch ve Švédsku)

• Způsob, kterým se prosazuje zahraniční politika
• Základem je vyjednávání, jako prostředek k dosažení konsensu dvou či více států a k uzavírání mezinárodních smluv (i když nemusí být přátelé)
• Diplomatický zástupce = představitel státu, který byl vyslán do jiného státu, k mezinárodním organizacím na různé mezinárodní konference

SUBJEKTY MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

1. STÁTY (hlavní subjekt mezinárodního práva)

2. POVSTALCI A NÁRODNĚ OSVOBOZENECKÁ HNUTÍ

3. ZVLÁŠTNÍ POLITICKÉ ÚTVARY

• Vatikán (Městský stát)
• Svrchovaný řád maltézských rytířů (sídlo v Římě v paláci Malta, ale vlastní území nemá)
• Města s mezinárodním statutem (Berlín, Gdaňsk, Krakov, Mostar, Brčko, Jeruzalém)

4. MEZINÁRODNÍ ORGANIZACE (mezivládní, nevládní)

5. JEDNOTLIVCI

STÁT

Svrchované státy jakožto nositelé suverénní moci jsou hlavními subjekty mezinárodního práva. Musí splňovat všechny znaky státu:

OBYVATELSTVO

• Není určeno, jaký počet obyvatel stát musí mít
• 2 skupiny:
  • Osoby, které se nacházejí na území daného státu (podléhají danému právu
  • Osoby, které mají dané státní občanství, nachází se kdekoliv
    • Vztah mezi občanským státem a FO = zásadní
    • Občanství je řešeno vnitrostátním zákonem
    • Mezinárodní právo nezasahuje do tohoto vztahu

ÚZEMÍ

=> prostor, ve kterém stát vykonává státní suverenitu a uplatňuje svůj právní řád

• Zahrnuje do ní část zemského povrchu, vzdušného prostoru a případně část moře
• Není stanovena minimální velikost státního území
• Geografie – geografický prostor vymezený smlouvou o státní hranici. – ústavní zákony.
• Hranice – pomyslné čáry, označovány hraničními kameny, mezinárodními smlouvami
• Smlouvou se stát může zříct územní správy vůči určité části státního teritoria (voj. základna)
• Vstup do vlastní země je vždy povolen (nelze nepustit, pokud není vyhoštěn)
• Velvyslanectví na území cizího státu (můžeme zde požádat o azyl)
• Nabývání státního území:
  • Originární (prvotní) – dříve okupací
  • Derivativní (odvozené) – použitím ozbrojené síly, uzavřením smlouvy, sloučením

Právo mezinárodních řek a vod

• Průplavy, vnitřní voda suverénního státu (Dunaj a Rýn kvůli ekonomickým účelům ne)
• Omezení suverenity – právo pokojného proplutí po lodi všech států

Mořské právo

• Prostory nejsou součástí žádného státu, mají ale oprávnění k užití
• Omezená suverenita úmluvou (1982)
• Státu náleží maximálně 12 námořních mil za největšího odlivu
• Přilehlá zóna 24 námořních mil – můžou vykonávat úkony
• Ekonomická zóna výlučná je 200 nám. mil – těžba přírodních zdrojů
• Volné moře (6 zásad) – právo plavby, přeletu, kladení podmořských kabelů a potrubí, budování umělých ostrovů (naftařské rafinerie), rybolovu, vědeckého výzkumu, nepřetržitého úhonu

Vzdušný prostor

• Cca 100 km nad i pod povrchem země
• Civilní letectví = všechny vlety musí koordinovat stát (řízení letového provozu)
  • Komerční lety -> všechny nahlášeny
  • Nekomerční lety -> princip volného přeletu a přistání (soukromá, bezmotorová)

Kosmický prostor

• Všechno nad 100 km patří všemu lidu (nelze si ho nárokovat)
• Výslovný zákaz přivlastnění a využití pro vojenské účely
• Princip demilitarizace – zákaz umisťování na oběžnou dráhu objekty s jadernými zbraněmi, zkouška jakýchkoliv zbraní, stavba vojenských základen a provádění vojenských manévrů na měsíci a jiných objektech

Antarktida

• Státy nesmí založit územní svrchovanost, princip demilitarizace
• Je zde zajištěna svoboda výzkumu

VLÁDA (veřejná moc)

=> faktický výkon státní moci nad určitým územím a obyvatelstvem

• Musí jít o suverénní stát s právním pořádkem (není podřízen vyšší moci)
• Podle MPV není suverenita neomezená
• MPV upravuje otázky, které byli dříve považovány za vnitrostátní právo (přenesení některých suverénních pravomocí v rámci EU nad nadnárodní mechanismus)

POVSTALCI A NÁRODNĚ OSVOBOZENECKÁ HNUTÍ

=> právo národa na sebeurčení

• Národ není subjektem mezinárodního práva, pokud na něj hledíme jako na organizaci
• Pokud se však organizovanost národa projevuje též výkonem veřejné moci vůči obyvatelstvu na určitém území, jde o nově se utvářející politickou jednotku
• Tento „rodící se“ stát již normotvorné způsobilosti, neboť jeho orgány se pokládají za orgány povstaleckého hnutí
• Příklady:
  • OOP (organizace pro osvobození Palestiny) – Pásmo Gazy
  • UCK (Kosovská osvobozenecká armáda) – Jugoslávie
  • IRA (Irská republikánská armáda) – Velká Británie
  • PKK (Strana kurdských protestujících) - Turecko

MEZINÁRODNÍ ORGANIZACE

Mezinárodní organizace = je organizace s mezinárodním členstvím, nejčastěji států. … Taková organizace má také mezinárodní subjektivitu, odvozenou od zakládajících států, která je ale omezena pouze účelem dané mezinárodní organizace. Tím může být udržování míru, rozvoj hospodářské, vědecké, kulturní spolupráce. Nejsou nositeli suverenity, musí mít zakládací smlouvu.

1. MEZINÁRODNÍ ORGANIZACE MEZIVLÁDNÍ (MEZISTÁTNÍ)

Mezinárodní organizace vládní povahy jsou druhým nejčastějším subjektem MPV. Jsou to sdružení států, která na základě mezinárodní smlouvy, jíž byla zřízena, trvale vykonávají určité úkoly pro členské státy, a to vlastním jménem a vlastními orgány. Mají tedy určitá práva, povinnosti i způsobilost k právním jednáním, které nabyly na základě zmocnění členskými státy. Základem mezinárodní organizace jako subjektu je zakládající listina (statut, stanovy, charta apod.) tj. mezinárodní smlouva uzavřena mezi státy.

Z hlediska rozsahu práv, povinností a způsobilostí k právním jednáním rozlišujeme organizace:

1. kooperační = Typické mezinárodní organizace jsou kooperační povahy a jsou založeny na spolupráci mezi státy. Např. např. UNESCO, WHO
2. integrační = Organizace integrační povahy vybočují z rámce běžných mezinárodních organizací a vykazují významné znaky nadstátnosti. Nejznámější je Evropská unie. Nadstátnost této organizace se projevuje v tom, že má pravomoci vyhrazených jinak pouze státům (legislativní, výkonné, soudní)

Mezinárodní organizace vládní povahy také můžeme dělit na:

1. univerzální (celosvětové) – OSN, UNESCO, Mezinárodní měnový fond
2. regionální (sdružují pouze určitou skupinu států) – EU

2. NEVLÁDNÍ ORGANIZACE

Cílem je spolupráce, koordinační činnost, konzultace a ochrana společných zájmů.

Mnohé z nich slouží jako fórum pro řešení mezinárodních nedorozumění a vzájemných problémů mezi státy (věda, kultura, odbory, sportovní, humanitární, mírové, ekologické hnutí, osvětové atd…)

• Amnesty International = je celosvětové hnutí, které monitoruje porušování lidských práv a iniciuje kampaně proti jejich porušování.
• Lékaři bez hranic = je humanitární nezisková organizace, která se zaměřuje na poskytování zdravotní péče obětem přírodních katastrof, válečných konfliktů, epidemií či vyloučení ze zdravotní péče.
• Jednotlivec – mezinárodní ochrana lidských práv, ochrana mezinárodních investic, trestní odpovědnost jednotlivce.

Při porušení lidských práv státy je jednotlivec oprávněn obracet se na různé mezinárodní orgány, jak je zakotveno v mezinárodních smlouvách univerzální nebo regionální povahy.

Výbor pro lidská práva = zřízený na základě mezinárodního paktu o občanských a politických právech – jednotlivec může podat stížnost, pokud vyčerpal všechny dostupné opravné prostředky.

Řízení končí sdělením názoru stěžovateli a státu, proti němuž stížnost směřovala. Tento názor není právně závazný, má povahu doporučení.

Výbor pro odstranění rasové diskriminace

Např. OSN, NATO

ORGANIZACE SPOJENÝCH NÁRODŮ (OSN)

Je mezinárodní organizace, jejímiž členy jsou všechny uznávané státy světa vyjma Vatikánu – předchůdce byla Společnost národů – ČR vstoupila v roce 1993

Zakládací dokument: Charta OSN (platnost 1945, podepsána 1946)

Text Charty OSN je autentický v čínštině, francouzštině, angličtině, ruštině a španělštině

Hlavní sídlo: New York

Cílem OSN je zachování mezinárodního míru, bezpečnosti a zajištění mezinárodní spolupráce. Členství v OSN je založeno na principu suverénní rovnosti, státy mají svá zastoupení, tzv. stálé mise, zejména v hlavním sídle OSN New Yorku, ale také např. v Ženevě nebo ve Vídni. Každý členský stát má své zástupce ve Valném shromáždění a disponuje jedním stejně platným hlasem.

Základní orgány:

• Valné shromáždění = 193 států
• Rada bezpečnosti = 15 členů (5 stálých – Čína, Francie, Rusko, USA a VB a 10 nestálých, kteří jsou voleni každé 2 roky)
• Mezinárodní soudní dvůr = 15 členů
• Ekonomická a sociální rada = 54 členů, voleni na 3 roky (předseda Antonio Guterres)
• Sekretariát

Specializované agentury OSN:

• UNESO – organizace pro výchovu, vědu a kulturu
• WHO – světová zdravotnická organizace
• WTO – Světová obchodní organizace

SEVEROATLANTICKÁ ALIANCE (NATO)

Je euroatlantický mezinárodní vojenský pakt. Byl založen 4. dubna 1949 podpisem Severoatlantické smlouvy. Aliance sídlí v Bruselu v Belgii.

Základním dokumentem Aliance: Severoatlantická smlouva

Základním posláním NATO je ochrana svobody a bezpečnosti všech jeho členů politickými i vojenskými prostředky v souladu se zásadami Charty OSN.

12. března 1999 vstup ČR