Starověký Řím politický vývoj, společenské a hospodářské poměry

3.

Starověký Řím – politický vývoj, společenské a hospodářské poměry

Starověký Řím :

Přírodní podmínky : - Adriatické ( Jaderské ) moře, Tyrhénské moře ( západ )

• řeka Pád, řeka Tibera
• Alpy, Apeniny

Osídlení Itálie : cca 8.stol.př.Kr.

a) italické kmeny – nejvýznamnější kmen – Latinové

• další kmeny – Umbrové, Sabinové, Samnité, Lukáni

na severu Venetové ( jméno město Venécia ) a Ligurové ( Ligurské moře )

b) na jihu Řekové ( velká řecká kolonizace )

c) na severu Keltové ( Galové )

d) Etruskové ( na sever od Říma )

• neví se, odkud přišli ( jsou tři teorie o jejich původu ( severní, východní a o původním obyvatelstvu )
• jsou zde cca od 10.stol.př.Kr.
• jejich jazyk nerozluštěn, písmo převzato od Řeků
• etruština nepatří mezi indoevropské jazyky
• městské státy, králové ( ti měli fascés – svazek prutů se sekyrou, symbol moci )
• Etrutie → nebyl to jednotný stát, ale řada městských států.
• veřejné hry ( odtud převzali Římané oblibu v gladiátorské zápasy.Etruskové pořádali zápasy bojovníků na počest zemřelých lidí )
• víra v posmrtný život., velké nekropole.
• dobří zemědělci

Městské státy – králové Etruskové → doba královská

V 7.stol. př. Kr. Etruskové expandují → kolize s Řeky a Kartágem při obchodu ve Středozemí.Kartágo se dalo na stranu Etrusků , a tak Řekové dál nemohli zakládat města na západ od Neapole.Massalia byla pouze trpěna.

Nicméně konkurence byla pro Etrusky příliš silná, a tak obchodovali i se vzdálenými končinami ( Švédsko, Anglie, i u nás jsou známky obchodu s nimi )

Tento dálkový obchod nebyl tak výnosný, a tak začal úpadek Etrutie.

474 př.Kr. – Řekové drtivě poráží Etrusky v námořní bitvě u Kýmé

265 př.Kr. dobyto Římany poslední Etruské svobodné město Volsinie.

Vznik Říma

Řím založen 753 př.Kr. ( 21.4. ) ⇒ počátek letopočtu

Mýtus : na počátku stál hrdina Aeneas ( syn Afrodity, bojoval na straně Trojanů v Trojské válce ).Po pádu Tróji dlouho putoval a nakonec se usadil v Latiu.Zde se oženil a jeho syn založil město Albu Longu, kde po čase vládl děd Romula a Réma.Ten byl však sesazen z trůnu vládychtivým bratrem a všichni jeho mužští potomci byli usmrceni.Dvojčata byla v košíku vhozena do Tiberu.Ujala se jich vlčice a potom pastýři.Když dospěli, tak vrátili dědovi vládu, a aby měli kde vládnout, tak založili vlastní město.Nepohodli se však na tom, jak se město bude jmenovat.Znamení však rozhodla v Romulův prospěch a rozezlený Remus na posměch bratrovi přeskočil brázdu vyoranou na místě, kde měly stát hradby města.Romulus jej za to zabil s tím, že takto skončí každý, kdo by chtěl pokořit římské hradby. V nově vzniklém městě bylo málo žen, a tak Římané unesli dívky sousedního kmene Sabinů, a tak došlo k první římské válce.

Vesnice, které se staly zárodky Říma ležely na pahorcích.Na vrcholku Palatinus sídlil kmen Latinů.Dále zde žili Sabinové atd. Zatím tuto oblast však ovládali Etruskové.Ti postavili cloaca maxima – klenutou stoku, která odvodňuje ( rozšířená ) dodnes oblast Říma.

Etruskové dali Římanům náboženský základ – na pahorku Kapitolu vybudovali chrám zasvěcený Iupiterovi, Iuno a Minervě.

510 př.Kr. vyhnán z Říma poslední král ( také etruského původu ) – Tarquinius Superbus

→ poté nový systém – REPUBLIKA ( res publica – věc veřejná )

Římská republika :

Politické zřízení : - v čele 2 konzulové ( vyvinuto z vojenských velitelů ), voleni na 1 rok.

• státní pokladnu obhospodařovali tzv. kvestoři

Jeden z konzulů mohl být v případě vojenského ohrožení jmenován diktátorem.Funkce diktátora byla omezena na 6 měsíců.

Senát – sbor vážených mužů

• rozhodoval a konzulové vykonávali
• původně bylo 300 senátorů, ale postupně se jejich počet rozrostl na 500.

2 cenzoři – veleni jednou za 5 let – odhadovali ( cenzus – odhad ) jmění občanů pro zařazování do majetkových tříd.

Rozdělení společnosti : 1. patricijové ( pater – otec ): - šlechta, příslušníci nejváženějších rodů, pouze oni byli rovnoprávnými občany.

2. plebejové ( plebs – lid )- omezená občanská práva, nemohli být voleni do úřadů, nemohli uzavírat sňatky s patriciji.

• obchodníci, řemeslníci.

Spory o občanská práva → – ve 4.-5.stol. př.Kr.,

Plebejům dodalo sebevědomí, že jejich vojenské šiky těžkooděnců v bojích zastínili patricijskou jízdu, která do té doby byla považována za něco víc…

Kulturní centrum plebejů – Cereřin chrám na Aventinu.

1.secese plebejů – 494.př.Kr. ⇒ byla vytvořena funkce TRIBUN LIDU → zástupce lidu v senátu.Měl právo veta ( veto – zakazuji )

2.Secese ( odchod ) plebejů – 449 př.Kr. - odešli na chvíli z Říma → patricijové uznali plebeje za důležité => ústupky plebejcům. Plebejové dosáhli zrovnoprávnění

– sepsání zvykového práva ⇒ Zákony 12 desek

• zaveden pojem římský občan.
• povolen sňatek mezi patriciji a plebeji
• od roku 367 př.Kr. mohli i zastávat konzulský úřad.

Poslední secese proběhla začátkem 3.stol.př.Kr. → od té doby byla usnesení plebejského sněmu zákonnými ustanoveními pro celý Řím.Nazývala se plebiscity ( plebei scitum -lidu se uzdálo )

Ovládnutí Itálie :

-podrobili si okolní města ( Latinové ) a postupovali na sever ( skomírající Etrutie ).Etrutii dobývali i Keltové ( Galové ) a ti porazili Římany a dokonce v roce 387 př.Kr. vnikli do Říma a dlouho Římany obléhali na Kapitolu. Nakonec odtáhli, za vysoké výkupné.

Pak Římané ovládli Samnity.To už byla na Římu nezávislá v Itálii pouze na jihu řecká města.

272 př.Kr. → kapitulace Tarentu – posledního řeckého svobodného jihoitalského města ⇒ Řím ovládá jižní Itálii.

265 př.Kr. – ztrácí samostatnost etruská Volsinie → Řím ovládá celou Itálii až k Pádu.

Další výboje : např. proti Epeirskému království ( král Pyrrhos → Pyrrhovo vítězství – skoro porážka )

Boje o ovládnutí Středomoří :

Římská armáda :

• tvrdá disciplína,

Pěchota – lehkooděnci, těžkooděnci, lukostřelci

Jezdectvo – vážení vojáci, starali se o svého koně, v boji příliš nezasahovali

Organizace armády : LEGIE ( v čele legát, legio = sbor ) – max. 6 tis. vojáků, znakem legií byl orel ( toho nosil orlonoš se lví kůží na zbroji )

Legie se dělila na 10 kohort.Každá kohorta tvořila tři manipuly.Jeden manipul tvořil 2 centurie.CENTURIE ( v čele centurion ) – cca 100 vojáků

Budování silnic → rychlý přesun vojska.

Decimace – nejtvrdší trest pro legie – za velké zbabělství nebo vzpouru.Aby se vojáci báli víc velitele než nepřítele.Každej desátej byl popravenej.

Kartágo – původně fénická osada , území dnešního Tuniska

Tehdy ovládalo západní severní Afriku, kus Španělska , Sicílii, Sardínii a Korsiku.

Římany nazýváni Punové.

Féničané dokonce obepluli Afriku.

Tradice udává jako datum založení Kartága rok 814 př.Kr.

→ z Kartága se stal městský stát, bohatl z obchodu.

• silné loďstvo, ale slabá pozemní armáda

Střet zájmů s Římem o Sicílii.

PUNSKÉ VÁLKY :

1.punská válka 264 – 241 př.Kr.

• o Sicílii ( důležitý bod, obilí, přístavy )

Rozhodující bitva – 241 př.Kr. u Aegatských ostrovů ( poblíž Sicílie )

→ vítězství Římanů → Řím ovládl Korsiku, Sardinii a Sicílii.

=> provincie.

Římané zmírnili výhodu Kartága v silnějším loďstvu tím, že opatřili své lodě háky atd., a tak mohli přelézt na protivníkovu loď a vést tam pozemní boj.

2.punská válka 218 – 201 př.Kr.

• nejdramatičtější
• začala v Hispánii ( Kartágo si vynahradilo ztrátu Sicílie ziskem Hispánie ( měděné doly atd. ) a vyvrcholila tažením Hannibala do Itálie.

Hannibal chtěl na svou stranu získat římské spojence.Překročil Alpy ( při přechodu Alp umíralo 2000 vojáků denně, většina slonů umřela , nebo se utopila v bažinách )

217 př.Kr. – bitva u Trasimenského jezera – Hannibal poráží Římany.

216 př.Kr. bitva u Cann – Římané poraženi.

⇒ Hanibal tak putoval po jihu Itálie, a tak dal Římu čas na vzpamatování

Publius Cornelius Scipio ( později Africanus; byl konzulem ⇒ diktátor )

→ vylodění v severní Africe ⇒ Hannibal se musel vrátit.

202 př.Kr. – bitva u Zamy – Hannibal poražen.

Porážka Kartága → obrovské válečné náhrady

• Kartágo muselo odevzdat své loďstvo
• nemohli vést válku bez souhlasu Říma.

3.punská válka - 149-146 př.Kr.

Kartaginci nesměli válčit bez svolení Říma → Řím jim ale nepovoloval ani se bránit → Kartágo to začalo porušovat, aby se bránilo → poselstvo z Říma : tvrdé podmínky – odevzdat do tří dnů všechny zbraně + zbourat a opustit město → Kartaginci během doby na rozmyšlenou ( 3 dny ) překovali všechno náčiní na zbraně, z budov měli šutry do metacích strojů → na podmínky nepřistoupili → bránili se 2 roky.

Pak tam byl povolán Publius Cornelius Scipio Minor ( vnuk Hannibalova přemožitele ) a ten Kartágo dobyl.

Senát rozhodl, že s Kartágem bude tvrdě naloženo.

⇒ Kartágo srovnáno se zemí, zapáleno a pak posypáno vápnem a solí a prokleto.Obyvatelstvo prodáno do otroctví.

Marcus Porcius Cato – cenzor , a všechny své řeči v senátu končil tímto : „ A krom toho soudím, že Kartágo musí být zničeno.“

Výboje na východ : - 3 makedonské války → Makedonci byli spojenci Hannibala, a tak se Řím chtěl pomstít.

168 př. Kr. – bitva u Pydny → Římané vítězí

Z Makedonie se poté stala Římská provincie.

146 př. Kr. dobyt Korint.

Od té doby nazývají Římané Středozemní moře mare nostrum – naše moře.

Krize Římské republiky 133 – 31 př.Kr.

Připojení provincií – Sev.Afrika, Dalmácie, Hispánie, Řecko → proměna Říma ve světovou říši

→ důsledky v politice, životním stylu, celé společnosti.

→ velmi narostlo množství otroků → četná otrocká povstání.

Krizové jevy a příčiny krize :

Správní oblast – dosavadní správní orgány už nevyhovovaly.

Rychle narůstaly sociální rozdíly mezi občany ( levné obylí z provincií ) → zadlužování a jejich půdu nakonec skupovali velkostatkáři → obrovské statky – latifundie.

1.povstání otroků ( bylo jich moc, tak byli levní.Proto se s nimi zacházelo stále hůř a hůř → povstání. ( např. v r. 136 př.Kr. se vzbouřili otroci na Sicílii a založili si tam vlastní stát, který odolával 4roky )

2.neúspěšné pokusy o pozemkovou reformu ( občané vracející se z válek nalezli doma pouze zpustošené pozemky a dokonce o ně byli obíráni.A bez majetku ztráceli občanství + tak byla oslabena armáda, protože bezzemci nebyli povinni být v armádě. Navíc, vzhledem k nárůstu počtu otroků klesala i cena otroků → nemajetní se již nemohli živit jako nádeníci, protože otroci byli levnější…

Problémy se pokusili řešit bratři Gracchové

Pozemková reforma – velkostatkáři mohli mít omezené pozemky a zbytek jim měl být sebrán a rozdán nemajetným.Tuto reformu zastávali bratři Gracchové ( patřili k nobilitě ).

Tiberius Gracchus – tribun lidu r. 133 př.Kr. a dočasně prosadil zákon o pozemkovém maximu. Při volbách tribunů na další rok byl na Capitolu zabit senátory.

Gaius Gracchus – tribun lidu 123-122 př.Kr., → obilní zákon ( levné obilí nemajetným )

Prosadit reformu se tak nepodařilo.

3.vznik žoldnéřské armády – každý mohl mít svou armádu → bitvy mezi politickými protiklady .

Všechny tyto problémy vyvrcholily OBČANSKOU VÁLKOU, kdy mezi sebou soupeřily odlišné názory na upevnění republiky- boj o moc.

• Populáři ( lid ) – představitel Gaius Marius – ( vojenský velitel ) 104-100 př.Kr. zvolen konzulem, provedl vojenskou reformu → profesionální armáda ( obživa pro chudé, a ti po skončení služby ( 16 let ) měli dostat malý pozemek . Úspěšně bojoval proti Germánům )

90-88 př.Kr. – válka se spojenci → římské občanské právo rozšířeno na všechno svobodné italské obyvatelstvo ( do té doby pouze Řím )

vs. Optimáti ( překlad – nejlepší ) – představitel Lucius Cornelius Sulla

Sulla dobyl Řím ( kde vládli popoláři ) a zmocnil se moci – 1.občanská válka ( 88-82 př.Kr.)

• optimáti chtěli neomezený vliv senátu

Gaius Marius zemřel ( 86 př.Kr. ) a optimáti zvítězili.

Sulla – pronásledoval odpůrce ( vydal veřejné seznamy – proskripce ) – umřelo až 40 senátorů.

→ 82-79 př.Kr. fce. DIKTÁTOR ( doživotní funkce )

-> Sullova diktatura.

• omezena moc tribunů, posílen vliv senátu.

• vyraboval Olympii, pochytal atlety, kteří měli uspořádat olympijské hry v Římě.Tyto 175. hry roku 80 př.Kr. byly tak jediné, které se nekonaly v Olympii.

Spartakovo povstání ( 73-71 př.Kr. )

Největší a nejúspěšnější povstání otroků.

Gladiátorská škola Capua → gladiátoři ( od slova gladius = meč ) utekli a usadili se na sopce Vesuv.Pak táhli na sever celou Itálií – Spartak je chtěl vyvést přes Alpy z Itálie, ale byli nejednotní – rozdělili se → znovu táhli Itálií , tentokráte na jih ( chtěli přeplout na Sicílii )

Vory ale byly zničeny bouří, a tak táhli k východnímu pobřeží. To už ale vojsko vedené Crassem ( Marcus Crasilius Crassus ) vykopalo hluboký příkop přes poloostrov → odříznuta cesta zpět – nakonec otroci poraženi u východního pobřeží Itálie.Většina otroků padla ( i Spartakus ) a 6000 otroků bylo přibyto na kříže podél silnice Via Appia z Capuy do Říma.Pro výstrahu.

Zánik Římské republiky

V Římě stále trvaly politické boje o moc ( např. připravované spiknutí – Lucius Sergius Catilina, odhaleno konzulem Ciceronem - Marcus Tullius Cicero - ( řečník, politik, obránce republiky, v občanské válce mezi Pompeiem a Caesarem stál na straně Pompeia, ale Caesar se k němu zachoval velkoryse.Nakonec byl za druhého triumvirátu Marcem Antoniem proskribován → zavražděn. ) → Řeči proti Catilinovi - > Catilina poražen.

60 př.Kr. – 1.triumvirát ( vláda tří mužů , trium – tři, vir – muž )

Gnaeus Pompeius Magnus - velká podpora armády ( úspěšný velitel, např. : boje s piráty na Krétě, tažení do Sýrie, porážka pontského krále Mithridata – Pontská říše : severovýchodní Malá Asie, původně součást říše Alexandra Makedonského )

Caesar – velké státnické nadání, významný politik, z řad populárů ( dokonce prchl před Sullou)

Crassus – ohromné finanční prostředky, potlačil Spartaka, nakonec padl v boji s Parthy

• byl v r.70př.Kr. konzulem ( 2.konzul byl Pompeius )

Caesar – usmířil Pompeia a Crassa a dohodli se tak na vzájemné podpoře.

→ chtěli si rozdělit moc ve státě.

59 př.Kr. – konzul → zákony ve prospěch chudých občanů a veteránů.

58 př.Kr. – prokonzul v Galii ( na 5 let ) – boje s Galy, povstání Vercingetorixe – potlačeno, Vercingetorix má ve Francii sochu.

58-50 ->ovládl skoro celou Galii, vylodil se v Británii.

Crassus – boje s Parthy ( 53 př.Kr. ) ( Parthské království – úplně na východě ), Crassus umírá.

=> 53 př. Kr. konec 1.triumvirátu.

Pompeius – 52 př.Kr. konzulem, ale bez kolegy!!! – senát doufal, že se mu podaří uklidnit situaci v Římě.

⇒ vzbouření příznivců Caesara

Pompeius tak posiloval svůj vliv v Římě, zatímc o Caesar vládl v Galii. Nechtěl se podřídit → 49 př.Kr. se vydal do Říma a překročil říčku Rubikon ( hraniční řeka ) – Kostky jsou vrženy

→ 2.občanská válka

Pompeius prchl před Caesarem do Řecka ( zde byl poražen v bitvě u Farsálu v r. 48 př.Kr. a pak do Egypta, kde byl zabit faraonem Ptolemaiem XIII. ) → pak dal hlavu Caesarovi, ale Caesar ho obvinil, že se vměšuje do záležitostí Říma a zaútočil na něj.

Na trůn Caesar dosadil Kleopatru VII. ( měli spolu syna )

→ Caesarova diktatura

• nepronásledoval své politické odpůrce
• provedl řadu reforem ( podporoval kolonizaci v západní části impéria, bezplatné příděly obilí pro chudinu, hojně uděloval občanství ( i cizím lékařů a učitelům )
• dával půdu vysloužilým vojákům, uděloval občanství i v provinciích a zvyšoval počty úředníků.
• zavedl Juliánský kalendář ( solární kalendář ( do té doby lunární ) , 365 dní , .Juliánský kalendář se používal do 1582 n.l.-> Gregoriánský kalendář )
• psal : Zápisky o válce Galské a Zápisky o válce občanské
• obnovil Kartágo a Korint

Caesar : funkce – imperátor ( armáda ) , Pontifex maximus ( nejvyšší velekněz )

• měl epilepsii

V roce 46 př.Kr. se ještě Caesar vydal potlačit povstání do Hispánie ( Pompeiovi příznivci )

a poté byl v roce 46 př.Kr. zvolen diktátorem ( původně na 10 let, pak doživotně )

Senát v něm viděl ( oprávněně ) hrozbu pro republiku, a tak ….. zrovna, když byl celý stát již připraven na ohromnou válku s Parthským královstvím. .. byl Caesar zavražděn.

15.3.44 př.Kr. – Caesar zavražděn svými odpůrci

• v čele spiknutí Brutus a Cassius

Spiklenci neměli žádný další plán

43 př. Kr. – druhý triumvirát

• zvolen senátem na 5 let.

Octavianus – synovec Caesara, ale Caesar ho adoptoval na syna.

Marcus Antonius – tehdy konzul , projev při pohřbu Caesara

Marcus Lepidus – velitel jízdy, nakonec se stáhl do pozadí

Cíl : potrestat Caesarovy vrahy → bitva u Fillip ( 42 př. Kr. )

• vrátili se k proskripcím

Pak si rozdělili sféry vlivu ( Octavianus – Itálie, Marcus Antonius – východní provincie → Marcus se velmi stýkal s Kleopatrou a Octavian byl v Římě.Marcus dával Kleopatře římská území ⇒ V roce 31 př.Kr. se střetl Octavian s Marcem u mysu Aktia ( námořní bitva, západní pobřeží Řecka)

Octavian zvítězil a Marcus s Kleopatrou se zasebevraždili.

30 př.Kr. připojen Egypt , v čele IMPERIUM ROMANUM stál Octavian, získal titul Augustus ( vznešený ) celé jméno – Gaius Octavianus Augustus Caesar.

Republika skončila.

________________________________________________________________________

Pojmy : jízda – příslušníci první majetkové třídy , spolu se senátory to byl nejdůležitější stav v Římě, byla to římská aristokracie.V armádě sloužili jako jízda.

Nobilita ( z lat. Nobilis – vznešený )- zvláštní, vlivná skupina občanů, vznikla z plebejů , kdy po jejich zrovnoprávnění se mezi plebeji začala prohlubovat sociální nerovnost a ta bohatší, na moci se podílející vrstva → nobilita

Pontifikát – kněžský úřad

Rané císařství – principát,

První Římský císař : Gaius Octavianus Augustus Caesar ( 27 př.Kr. – 14 n.l. )

• měl titul princeps ( první mezi rovnými ) → stal se prvním občanem senátu a prvním občanem státu.
• senát pouze poslušným nástrojem
• formálně zachováno konzulství, tribun lidu ⇒ jedna osoba : Octavianus

⇒ hromadění moci v rukou jedné osoby

Octavianus vytvořil praetoriánskou gardu – osobní garda, která plnila jeho rozkazy.

Jak se dostal k moci? Jako odstoupil ze své funkce, ale senát ho přesvědčil, ať se vrátí → Octavianus vyhověl a nikdo ho pak nemohl nařknout, že uzurpuje moc, když se vrátil na žádost senátu.

• senátu přiznal podíl na řízení státu

• další výbojné války ( Hispánie, proti Germánům → 9 n.l. byla římská armáda poražena v Teutuborském lese – tři legie pobyty do posledního muže->hranice Říma zůstaly na Rýně )

• PAX ROMANA

• Řím tehdy ohrožoval král Markomanů Marobudus – jádro jeho říše leželo v českých zemích.

• za jeho vlády se v Římě hodně stavělo ( např.císařský palác na Palatinu, nové římské fórum)

• úpadek morálky - krize rodiny v impériu → Octavianus proti tomu podnikal kroky ( zvýhodňoval rodiny s dětmi, podporoval kulturu ( básníci Vergilius, Horatius )

Tehdy měl 25 legií.

Provincie rozdělil na císařské ( okrajová ) a senátní.Vedle státní pokladny zavedena pokladna principova.

Neměl žádného syna, pouze dceru.Proto spojil rod Iuliů a rod Claudiů, a tak získal dva adoptivní syny.Jedním z nich byl Tiberius.

Julsko – klaudijská dynastie :

1) Tiberius ( 14 – 37 n.l. ) – měl velkou autoritu, zavedl úsporná opatření ( aby naplnil císařskou pokladnu ).Během své vlády se přesídlil na Capri, odkud řídil Říši.Vedl zde rozmařilý a perverzní život.

Začalo se za něj zneužívat zákona o urážce majestátu → odstraňování politických odpůrců. nevázaný život

• jednou zvítězil na Olympijských hrách
• měl strašně moc beďarů, neštěstí v lásce ( musel se rozvíst kuli otci, a nová manželka byla děvka), odmítl pojmenování třetího měsíce po sobě ( July – po Juliusovi Caesarovi, a srpen – Augustus )
• skvěle se sebeovládal, byl samotář, filozof, ale na druhou stranu velmi rozporuplný.

2) Caligula ( 37 – 41 n.l. )– šílenec a sadista ( kůň senátorem, mramorová stáj, prohlásil se bohem )

• nakonec zavražděn velitelem praetoriánů

3) Claudius ( 41 – 54 n.l. )– provolán praetoriány za císaře po zavraždění Caliguly.Byl to Caligulův strýc.

• věnoval se vědě, sepsal ( nedochované ) dějiny Etrusků a dějiny Kartága
• vytvořil dokonale fungující státní aparát, budoval akvadukty a silnice.

4) Nero – adoptivní Claudiův syn ,

přinutil k sebevraždě Senecu ( jeho vychovatel ), krutý, podpálil Řím ( chtěl napsat báseň o Tróji – obvinil z toho křesťany ),

• nakonec se proti němu vzbouřily legie a když Nero viděl, že nemá šanci, tak se zabil. a při tom prohlásil : „Ó, jak velký umělec to ve mně hyne.“

• získal nejvíce olympijských vítězství – ale šílená fraška.Jednou byl dokonce poražen, ale skutečný vítěz byl ihned uškrcen a Nero tak mohl převzít věnec pro vítěze….blb.

Celkově za Iulsko-klaudijské dynastie impérium vzkvétalo a vzpamatovalo se z občanské války.Zlepšilo se postavení otroků ( někteří Římané – např.Seneca – už dokonce považovali otroky za lidi.)

Flaviovci : Nero neměl nástupce, a tak po jeho smrti nastaly boje o moc.Zvítězil v nich Titus Flavius Vespasianus.

• za Flaviovců bylo postaveno Colosseum

Vespasianus – potlačil židovské povstání v Judei ( zrovna v době, kdy se stal císařem )

Titus – oblíbený , dobře vycházel se senátem.

24.8. 79 n.l. výbuch Vesuvu → Pompeje + Herculaneum( v 19.stol. archeologické vykopávky, významné pro historiky a archeology )

• vládl pouhé dva roky.

Adoptivní císaři – senátem byl zvolen Nerva → originálně vyřešil nástupnickou otázku : vyhlédl si oblíbeného a schopného místodržícího Germánie Traiana a adoptoval ho.

Největší územní rozmach říše : Traianus ( 98 – 117 n.l. )

Provincie : Hispánie, Galie, Británie, Germánie ( dolní a horní ), Ilýrie, Řecko, dočasně Dácie, Malá Asie, dočasně Arménie a Mezopotámie, dále : Palestina, Judea, Arábie, Egypt, Mauretánie, severní pobřeží Afriky.

Hadrianus ( 117 – 138 n.l. ) – intenzivní opevňování hranic → valy Limes Romanus

Např. Hadrianův val ve Skotsku, největší valy byly mezi Rýnem a Dunajem.

- potlačil velké židovské povstání v roce 132 ( v čele židů byl Bar Kochba ) → povstání poraženo → diaspora .

+ na obranu říše sloužily tzv. vazalské státy – předsunutá hranice , pak splynuly do říše ( např. Mauretánie .)

Marcus Aurelius Antoninus ( 161 – 180 ) – filozof na trůně

- Markomanské války ( 166-180) ( vyhrál, Markomani – germánský kmen , sídlili na území dnešních Čech a Moravy ) + Kvádové.

- jezdecká socha Marca Aurelia v Římě ( jediná starověká jezdecká socha )

- Hovory k sobě

- syn Commodus – špatný císař, násilně odstraněn.

Severovci – poslední dynastie období principátu.

• začínala krize impéria
• 212 n.l. vydán edikt, který uděloval římské občanství všem svobodným obyvatelům impéria.

3.století – krizové období Říma, armády volí císaře ( víc císařů → boje o trůn atd. )

• za 50 let se jich vystřídalo 28 ( nepočítaje vzdorocísařů )
• tehdy měla římská říše cca 50-80 mil.obyvatel.

Pozdní císařství - dominát ( 284 – 476 n.l. )

Diocletianus ( 284 – 305 n.l ) – otrok->vojevůdce->císař.

• velmi schopný,
• zřekl se titulu princeps a nechal se oslovovat dominus

Řada reforem : - rozdělení říše na 12 diecézí a na 101 provincií.

• zlepšení daňového systému
• velikost armády vzrostla na dvojnásobek ( do armády byli přijímáni i cizinci i Germáni ) → tzv. barbarizace armády.
• titul DOMINUS ( pán, pán nad všemi poddanými )
• zřekl se titulu princeps
• nechal se uctívat , zrušil ostatní funkce a senát je již naprosto bez významu.
• pronásledování křesťanů

Systém spoluvládců – měl spoluvládce pro západní část říše a oba si přibrali mladší císaře, se kterými se počítalo jako s nástupníky.

Celkem 4 → tetrarchie – každý z nich vládl určitému území.Dva byli Augustové a dva byli Césarové.Diocletianus hrál mezi nimi stále primát a celé to dost dobře fungovalo. Už žádný z císařů neměl sídlo v Římě, i když to bylo furt hlavní město.

• Diocletiánův palác ve Splitu.

Constantinus ( 306 – 337 n.l. )

• podporoval křesťanství

313 n.l. – edikt milánský → zrovnoprávnění křesťanství

325 n.l. do maloasijské Nikaie svolal první církevní sněm ( nikajský koncil ).

330 n.l. – vybudoval Constantinopolis během 6 let, na místě malé osady Byzantion ⇒ 2 hlavní města.

Na smrtelném loži se nechal pokřtít.

Zánik Říše Římské : příčiny : a) nejednotnost, spory o trůn, boje o vládu

b) vnější příčiny – NÁJEZDY BARBARŮ

Germánské kmeny – výrazné nájezdy na Řím

• Gótové – Vizigótové a Ostrogótové

375 – počátek stěhování národů.

378 – bitva u Hadrianopole – zničena část římské armády – zabit císař a po něm nastupuje poslední císař, který vládl nerozdělené říši – Theodosius

380 – křesťanství prohlášeno jediným povoleným státním náboženstvím.

• potíral vše pohanské → konec olympijským hrám.

Před smrtí rozdělil říši mezi své dva syny : východní část svěřil staršímu Arcadiovi a západní část mladšímu Honoriovi ( za sídlo si zvolil Ravennu )

395 n.l. – rozdělení říše : Západořímská říše ( Řím ) a Východořímská říše

( Constantinopolis )

410 – vyplenění Říma Vizigóty ( vojevůdce Alarich ) → byli to kočovníci a po vyplenění Říma odtáhli s kořistí.

Vandalové – oblast Německopolska, tažení přes Galii, Hispánii, Sev.Afriku až do Říma.

455 – Vandalové pronikají do Říma a důkladně ho vypleňují

Hunové – polovina 5.stol. n.l. – Attila bič Boží

• kočovníci turkotatarského původu, příbuzní s Avary a Bulhary, kuli nim postavili Číňani Velkou čínskou zeď.
• útočili na Góty, kteří před nimi utíkali → tlačili se do Římské říše.

451 – bitva Hunů s Římany na Katalaunském poli ( Francie ) na řece Marně.– bitva dopadla nerozhodně a Attila odtáhl z Galie.

• neví se, kde je Attila pohřben, velký poklad.

476 našeho letopočtu vtrhají Germánské kmeny do Říma ( vzbouřili se ty kmeny, co byly v římské armádě ), sesazují posledního císaře : Romulus Augustulus a místo něj dosazují na trůn svého velitele Odoakera.Odoaker poslal do Byzance odznaky císařské moci a tím dal najevo, že se necítí za pokračovatele římského císařství, ale že vládne jako germánský král.

476 – zánik Západořímské říše.

Konec antiky – 529 – Iustinianus nechává uzavřít Platonovu Akademii v Athénách.

Pojmy : ariánství – křesťanský náb. směr.Neuznává trojjedinost Boha – Bůh otec stvořil Ježíše.Rozšířeno hodně u Germánů . Tento směr byl zakázán na nikajském koncilu.

Panonie – římská provincie – západní Maďarsko, jižní Slovensko a východní Rakousko.Římani zde na obranu zakládali mnoho vojenských táborů – např. Vindobona → Vídeň.