Vznik a vývoj staroorientálních států

Charakteristika státu

stát = instituce na nějakém území, společnost je zde rozdělena na sociální skupiny (vládnoucí / ovládaní ), na určitém území.

Předpoklady pro vznik tehdejších států

vyspělé zemědělství ( dobré přírodní podmínky ) → díky vyspělejšímu zemědělství se mohli lidé usadit ( obživa) → vznik trvalého sídliště + uvolnění některých lidí na jiné profese ( řemesla atd. ) - společenská dělba práce ( specializace řemesel ) → z toho plynul rozvoj obchodu.
vznik písma ( původně k hospodářským a správním účelům ( daně, panovníkova nařízení, zákony atd. )

Typy států :

1.) státy se závlahovým hospodářstvím

vhodné podmínky pro zemědělství
velké řeky ( Nil, Chuang-He, Eufrat, Tigris )

2.) státy s bezzávlahovým hospodářstvím

řemeslná výroba a obchod
Malá Asie, Palestina, Fénicie, Persie

Mezopotámie

( z řeckého mesos = uprostřed, potamos = řeka => meziříčí )

počátky osídlení asi v 6.tis.př.Kr. – střední a dolní tok řek Eufrat a Tigris

Sumerská říše

Akkadská říše

Babylonská říše (Starobabylónská, Středobabylonská, Novobabylónská)

Asyrská říše (Staroasyrská, Středoasyrská, Novoasyrská)

Sumerové

1.doložený národ: ( 5.tis.př.Kr.) → vznik písma a sumerských městských států
původ nejasný, snad přišli z Íránu, ale nejsou ani Indoevropany ani Semity
klínové písmo ( cca 3.tis.př.Kr.)
vynález kola, zavlažovacích systémů (kanály, zdviže, nádrže – zachycování vody v době povodní – září, říjen)
astronomie (propočítali délku roku, měsíců), matematika
polyteistické náboženství (An, Aštar,…)

klínové písmo (3. – 1. tis. př. n. l.)

1. využití: záznamy o hospodářství (Urucké tabulky)
kalkuly = sloupy, na nich záznamy (např. doklad o vynálezu peněz, půjčky na úrok,…)
piktogramy = obrázky před písmem – nejstarší vývojová fáze písma → ideogramy = spojováním piktogramů – vyjadřování myšlenek
kabanos = rákosové pisátko, rytí do hliněných destiček (G. F. Grotefend – 1775 – 1853 → rozluštil klínové písmo (ale jen několik znaků)

typy sumerských městských států podle centra státu

palácové hospodářství – centrem palác – v čele panovník a jeho družina
chrámové hospodářství – chrám jako centrum náboženského, politického i hospodářského života.Kněz je správcem chrámu i organizátorem hospodářství.

města :

Ur – nalezena pohřebiště, ústí Perského zálivu, nález Urské standarty
Uruk – nalezeny umělecké předměty – Gilgameš ( vládce města Uruk )
Kiš – nejdříve bylo hegemonem ( řecky vůdce ) oblasti
Lagaš – mohutné opevnění , zavlažovací kanály, chrámy, sumerská památka: obelisk Supí stéla – znázornění války, klínopisný archiv
Nippur - náboženské centrum
Eridu – podle babylonské tradice nejstarší město

Zikkurat

poschoďovitá stavba/svatyně/chrám na vrcholu
náboženské účely
vysoký několik desítek metrů, obložený glazurou

Akkadská říše ( ½ 3.tis. Kr.– 21.stol.př.Kr. )

semitské kmeny ( z Izraele ) → ovládnutí některých sumerských města - spojili je v říši.
2340 př.Kr. se ujal v jednom z měst (Kyš) moci panovník Sargon (= pravý král) → vybudoval sídelní město Akkad → velký rozmach říše, ovládnutí Sumeru →vznik centralizovaného státu na území J Mezopotámie
jazyk: akkadština, akkadové – semitského původu
zánik : po Sargonově smrti říše brzy ( cca 2200 př. n. l.) podlehla nájezdům kmenů ze severu

Starobabylonská říše : ( 18. – 17.st.př.Kr. )

vytvořena amurejci – národ neznámého původu, jazykově: semitská jazyk. skupina)
centrum: město Babylon ( Báb-ílim = brána boží )
dolní tok Eufratu
Chammurapi ( 1792 – 1750 př.Kr.) – zakladatel říše → vytvořil tzv. Chammurapiho zákoník (čedičová deska, klínové písmo, babylonskou akkadštinou, vychází z praxe, „oko za oko, zub za zub“ – jeden z prvních v dějinách lidstva, byl vytesán do 2 metry vysoké desky , byla vystavená na nějakém důstojném místě, aby ji mohl každý vidět
tvorba přesné hierarchie úředníků, společnost byla rozdělena na tři vrstvy obyvatel

1. nejbohatší ( awilum ) – plnoprávní

2. muškéni – osobně svobodní ale neprivilegovaní – např. zemědělci, řemeslníci

3. otroci – nejnižší, nesvobodná vrstva

rozvoj dálkového obchodu, platilo se stříbrem
různá božstva
dobyta Chetity (hl. město Chatušaš, jejich písmo rozluštil Bedřich Hrozný) ( ti pak zdejší oblast ovládají až do 12.st.př.Kr. -> viz níže

Asyrská říše ( 10.-7.stol.př.Kr. )

Staroasyrská říše

vládci z města Aššuru (Asyřané – semitská jaz. skup.) → název říše ( 20.-18. stol. př.Kr.)
S tok řeky Tigrid, mocná hospodářská říše
zánik: Churrité – nesemitský kmen, tvorba říše Mitrami (1750 př. n. l.)

Středoasyrská říše

panovník Tiglatpilesar, ovládnutí Sýrie (obchodní centrum)

Novoasyrská říše (911 – 612 př. n. l.)

jedna z nejmocnějších říší, která v Mez. vznikla
panovník Sargon II. – zavedl přesnou hierarchii úředníků, posunul hranice (v obd. vrcholného vývoje: celá Mezopotámie, Sýrie, S část Izraelského království, Fénická města, dočasně i část Nilské delty)
vznik největších měst: pevnost Ninive ( jedno z nejv. měst starověku: půl km dlouhá, dokonce tam byla ZOO ) , v ní postavena knihovna
dobrá armáda ( pěchota, jezdci, lučištníci, vozy ) -> ovládli Babylon ( právě z toho peníze na rozvoj Ninive ) – později říše dobyla Egypt a Blízký východ + samozřejmě celou Mezopotámii.
612 př.Kr. dobyto__ __Ninive a zpustošeno (Médové a Babylóňané je dobyli) → počátek pádu Novoas. říše

Novobabylonská říše ( 7.-6.stol.př.Kr. )

Chaldejská dynastie – spojili se s Médy a zničili roku 612 př.Kr. Novoasyrskou říši.Dobyté území si rozdělili ( Médové a babylonský král Nabopolassar )
syn Nabopolassara se jmenoval Nabukadnezar II. ( 605 – 562 ) → ovládl Sýrii, Palestinu a roku 587 př.Kr. dobyl Jeruzalém ( část židovských obyvatel přemístil/odvlekl do Babylonu → babylonské zajetí v Bibli – opera Nabucco )
v říši: 1 ze 7 divů světa – visuté zahrady Semiramidiny
poslední staroorientální říše, 539 př. n. l. – zánik (Babylon se dobrovolně vzdal Peršanům)

Kultura Mezopotámie : - stovky různých božstev

			\- zikuraty \( např\. Babylonská věž \)

			\- klínové písmo

			\- rozvoj astronomie

			\- 60ková soustava

Starověké národy v Malé Asii a na Blízkém východě

Národ Chetitů

indoevropský národ
četná horstva – oddělení oblastí, nepříznivé podm. pro zemědělství → pastevectví, bezzávlahové hospodářství
nerostné suroviny: Fe, Ag
hlavní město – Chattušaš
1. propojení Malé Asie a Mezopotámie – díky obchodním kontaktům uranů (zakládání kolonií) – 20. – 18. stol. př. n. l.
Starochetitská říše (1650 – 1450 př. n. l.) – pokus o centralizovaný stát, Muršiliš I.
Novochetitská říše (1450 – 1200 př. n. l.) – hranice: S Mezopotámie, Sýrie, jedna z nejmocnějších říší své doby
chrámové i palácové hospodářství
1285 př.Kr. - bitva u Kadeše: Chetité x Egypťané (Ramess II.) →nerozhodně - mírová smlouva
klínové písmo, Bedřich Hrozný – 1915 rozluštil jazyk Chetitů ( indoevropský jazyk - 1.písemně zaznamenaný indoevropský jazyk)

Frýgové

stát Frýgie ( cca 8.stol.př.Kr. )
hl.město: Gordion ( západně od Ankary )
král Midas ( pověst o lakomosti – král s oslíma ušima – touha po zlatě – z řecké mytologie )
kult velké matky bohů

Lýdové

stát Lýdie ( cca 6.stol.př.Kr. )
město Sardy
král Kroisos ( zašel do Delfské věštírny, a tam mu řekli, že zničí velkou říši…nakonec zničil svoji - útočil na Persii a prohrál )

Fénície (Foiníkie)

soustava městských států – V pobřeží Středozemního moře (území dnešního Libanonu)
nejdůležitější města : Týros, Sidon, Byblos, Ugarit - bohatá, přístavní města
hl. obchodní činnost: vývoz cedrového dřeva, kamenů, kovů (hl. měď), látek (obarvené červeným barvivem – purpurem - řecky foinix (z mořských plžů) → název)
název podle jejich nejznámějšího produktu – červeného barviva purpuru
velmi schopní mořeplavci, 1. kolonizátoři Středomoří → zakládali hl. obchodní kolonie (i Francie a Pyrenejský ostrov), pluli až do Atlantiku, cedrové dřevo na lodě
astronom Pýtheás dokonce doplul až do Skotska, pak dokonce dojel až do země, kde „slunce nezapadá“ – Arktida?
pronikání: Kypr, Malta, Sardinie, Sicílie, S Afrika, pobř. Pyrenejské pol. (8. – 9. stol. př. Kr.)
Kart Chadaš – významná osada → Kartágo ( domovské město byl Týros) → 814 př. Kr. - nejvýzn. kolonie
největší rozkvět tisíc let před Kristem
1. platidla ( kovové mince ) – dálkový obchod
první hláskové písmo (24 znaků, podobná latince) → přístupné širším vrstvám lidí

Starověká Palestina - Izrael

původní název této oblasti: Kanaán
pás od Středozemního moře – V Mrtvého moře
osídlení: 14. – 13. stol. př. n. l., v postupných vlnách (od konce 4.tis.př.Kr. - semitské obyvatelstvo)
po roce 1200 př. Kr. se zde usazuje jeden z mořských národů - Pelištejci => odtud název Palestina
ve 13.stol. př. Kr. sem začaly pronikat hebrejsko-izraelské kmeny a vytvořili zde kmenový svaz
hebrejské kmeny - pastevectví, obchod , řemesla, kmenové zřízení
odchod Židů z Egypta – obd. vlády Ramesse II. (Izrael = Bůh bojuje; Kniha soudců – část Bible, vyprávějící o dobývání Kanaanu)
boje proti Pelištejcům, v těchto bojích se vyznamenal Saul
1025 př.Kr. - Saul – hebrejský král ( ze kmene Benjamin ) → doba královská

David ( 1010 – 970 př.Kr.)

Saulův adoptivní syn, ( z kmene Juda )
1. izraelský král, zakladatel dynastie, která zde vládla až do Nabukadnezara II, dobyl město Jeruzalém => hlavní město hebrejského království
rozšířil hranice na V od Mrtvého moře
sjednotitel iz. kmenů

Šalamoun ( 970 – 930 př.Kr.)

Davidův syn, jeho nástupce
proslul moudrostí a bystrým úsudkem → za jeho vlády: rozkvět, „Zlatý věk“ izraelského království
v Jeruzalémě nechal postavit kamenný chrám zasvěcený bohu Jahve ( JHVH ) – za pouhých 7 let, Féničany z města Týros (chrám – považován za příbytek boha – lidé shromáždění venku)
dílo „Píseň písní“
po jeho smrti → rozpad Iz. království na 2 části:

S Izraelské: hlavní město Samaří, 722 př. n.l. dobyto ho Asyřany

J Judské: hl. město Jeruzalém, dynastie Davidova → až do 6.stol.př.Kr. nezávislost – 586 př.Kr. - král Nabukadnezar II. dobyl Jeruzalém, rozbořil chrám a část obyvatelstva odvedl do Babylónu → tzv. babylonské zajetí

539 př.Kr. – dobytí Babylónu Peršany – Židů umožněn návrat zpátky do Judeje – část se vrací, obnovuje chrám boha Jahveho
stát Izrael nadále funguje – ale pod perskou nadvládou, v čele lidu ne král, ale kněz
zdejší oblast již nebyla zcela samostatná a roku 64. př.Kr. ovládli Judeu Římané, kteří pak dosazovali judské krále sami( např. Herodes Veliký – sčítání lidu – Ježíš )
poté mnoho vzpour – největší ve 2.stol. n. l. (povstání vedl Šimon Barč Kochba) → diaspora (rozptýlená existence židovských obcí
1. stol. n. l. (72?) – definitivní zničení Šalamounova chrámu – od té doby: kanonizované texty (bohem inspirované, schválené církví)

Judaismus

monotheismus (1. mono. starověku)
velmi přísné – bůh je jediný, absolutní, nemá žádné příbuzné, nesmí se zobrazovat, vyslovovat jeho jméno,…
Sabat, Šábes – svátky
Desatero (Mojžíš) – etické normy
Starý zákon: Tóra (pět knih Mojžíšových)

Proroci

Spisy (Žalmy, Písně – např. Šalamounova Píseň písní)

Mišna – právní a nábož. předpisy, normy
Talmud (Gemara) – komentáře k Mišně →babylonský a jeruzalémský T.)

Perská říše

od řeky Indus až pohoří Zagros (dnešní Írán)
Peršané: etnicky – od kmene Árjů (indoevropané), tolerantní k jiným kmenům, náboženstvím
zakladatel: král Kyros ( 559 – 530 př. Kr. ) – 553 př. n. l. - porazil Médii, dobyl Babylón (539 př. n. l. – umožnění návratu Židů zpátky do Judeje), Lýdii (hl. město Sardeis) – výboje až k pobř. Malé Asie – tam si podmanil řecké kolonie
Kambýses – 525 př.Kr. – dobyl Egypt

Dáreios I. ( 522 – 486 př. Kr. )

490 př. n. l. - bitva s Řeky u Marathonu (D. poražen)
správní reformy: říše byla rozdělena na satrapie (v čele satrapa – povinnost posílat zprávy o stavu, zbraně)
obchodní cesta Susy – Sardeis → nejdelší té doby (2500 km)
nové hlavní město : Persepolis
ražba zlatých mincí: dareiky
řecko – perské války: připojil Thrákii, Makedonii

perské náboženství

pův. polyteismus, tradice uctívání předků – pozitivní, ochranná moc; rostliny, kameny – mají duši
Zarathuštra – prorok, není historicky doložený – zakladatel principu dualist. nábož. (2 zákl principy – dobro a zlo) → Ahura mazda = bůh světla a dobra, Anri Man = zlo → neustálý boj, na konci vítězství dobra
spravedlnost, pravdomluvnost, čistota – každý čl. má přispívat k vítězství dobra

Kréta

hl. město: Knóssos
mínojská kultura – civilizace, která vznikla na Krétě
lineární písmo A – podoba obrázků, dosud nerozluštěno (zřejmě hospodářské záznamy), lineární písmo B – rozluštěno, vychází z řečtiny
základ obživy: zemědělství, rybolov
doložena existence otroků, ne jejich práva
postavení ženy: značná úcta (symbol plodnosti), volné postavení (práva, privilegia), zachycována ve společnosti zvířat (lev,…), někdy i muže (ale ten zobrazen menší)
bohyně – většinou ženy
16., 15. stol. př. n. l. – rozvoj civilizace do 1450 př. n. l. → příčina zániku – zřejmě zemětřesení, možná v kombinaci s řeckým kmenem Achájů (příchod z Balkánu)

předpalácové období

2800 př. n. l.
1. obyvatelé z Malé Asie

palácové hospodářství

centrum: paláce, nejvýz. v Knossu
složitý komplex (rozdělení místností) – využití vody, kanalizace,…
sídlo královské rodiny, barevné fresky na stěnách

Starověká Čína

první státní útvary na tomto území – od 21.stol. př.Kr.
5. – 3 stol. př. n. l. – obd. válčících států, pol. 3. st. př. n. l. – ve státě Chin se ujímá moci Jing Čeng - ovládl ostatní státy, prohlásil se Chin Šchuang – ti = svrchovaný → Čína
silná despotická vláda

Věda

obrázkové písmo
ražba mincí
střelný prach
papír, tisk
hedvábí

Velká čínská zeď

délka 5 tis. km, výška 7-10 m, 7m široká
2 miliony řemeslníků se na ní podílely
věže, budovy, pevnosti
vznikla na obranu proti kočovníkům (215 – 213 př.Kr.), bránila i v útěku před útiskem (pomoc feudálům)
od města Jumen k městu Changli (břeh Žlutého moře)
2x překonána (v 15. a 17. stol.)

Konfucianismus

zakladatel Kchung-fu-c‘
kniha Hovory → ideál morálně dokonalého jedince, panovníka , zájem o osud lidu

Taoismus

návrat k životu v harmonii, návrat k přírodě

Starověká Indie

poměrně izolovaný vývoj
kastovní rozdělení__ __společnosti (4 varny - soc. skupiny – předchůdci kast )

Náboženství

Buddhismus

zakladatel Siddhárta Gantama – z vladařské rodiny → Osvícený = Budha
stav blaženosti = Nirvána
nekonfliktní filozofie
každý člověk může dosáhnout spásy → vysvobození se z koloběhu reinkarnací

Bráhmanismus

učení o posmrtném životě a o převtělování duší do vyššího nebo nižšího společenského postavení

Kulturní přínos

matematika
astronomie
epos Mahambaráta
sochy Buddhy , chrámy

STAROVĚKÝ EGYPT

Řeka Nil

záplavy, zavlažování, dopravní tepna
potřeba regulace toku a zavlažování → vznik centralizovaného státu
černá země – úrodná, povodí Nilu; červená země – poušť, stepi
Fajjům – oáza, nejblíže deltě Nilu

9. – 8. stol. př. n.l. – počátek zemědělství: pěstování luštěnin, cibule, jablek, obilí, datlí

vznik a specializace řemesel
těžili zlato, měď, kámen

Egypt: Horní – Veset ( Théby), J část (v místě pramenu Nilu – horní tok), hornatější - pastevectví → bílá koruna

Dolní – Menofer (řecky Memfis), S část (oblast delty Nilu), předurčen k zemědělství → červená koruna

Charakteristika společnosti

vládnoucí vrstva

panovník ( faraón )

stál v čele– ztělesnění boha Hora ( sokol ) na zemi=> jeho děti tak dědili trůn
nosil korunu, jež symbolizovala spojení dvou států – Horního a Dolního Egypta, berlu od Usirise, důtky, falešný vous
faraón ( původně osobně ) vybíral daně ( naturálie ) a pak část „daroval“ lidu k obživě
formální vlastník veškeré půdy, vody, drahých kovů

kněží

šlechta, úředníci a vojenští hodnostáři

písaři – také privilegovaná vrstva (museli umět psát, což bylo velmi složité → byli velmi ceněni )

vezír - nejvyšší královský hodnostář

vrstva osobně svobodných, ale nevládnoucích, normálních obyvatel

lékaři, řemeslníci, zemědělci, umělci, obchodníci.

bezprávní a osobně nesvobodní otroci

nejníže ve společnosti, hlavně váleční zajatci ( nejvíc za Nové říše)

Ženy měli na rozdíl od ostatních starověkých společenství rovnoprávné postavení s muži ( mohly dědit, mít majetek atd. ) → o tom svědčí, že byly i ženy faraóny

Periodizace

Rané ( archaické )období : 3100 – 2600 př.Kr.

Stará říše : 2600 – 2134 př.Kr.

1.přechodné období : 2134 – 2040 př.Kr.

Střední říše : 2040 – 1640 př. Kr.

2.přechodné období : 1640 – 1550 př.Kr.

Nová říše : 1550 – 1070 př.Kr.

3.přechodné období : 1070 – 712 př. Kr.

pozdní období : 712 – 332 př. Kr.

n.l. – 1. zprávy o sjednocení Horního a Dolního Egypta (Dolní Egypt ovládnut Horním) – farao Meni (sjednotil ty dva státy, založil Menofer (Memfis) – 1. správní centrum

vznik států: obranné, ochranné důvody, obchodní zájmy (zaručeny pod záštitou státu)

nómy: vesnické občiny, hlavní fce – údržba + péče o zavlažovací kanály

záplavy: přelom června a července (dokázali vypočítat) – voda opadla až po 3 měsících, poté: setí obilí

rok: rozdělen na 3 stejné části po 120 dnech (3 měsíce: záplavy, 2x3 měsíce: sklizeň obilí, zbývajících 5 dnů: svátky bohů)

Stará říše ( cca 2700 – 2180 př. n. l.)

období vlády 3. – 5. dynastie
zakladatel: farao Džoser, který si nechal jako první postavit pyramidu (v Sakkáře) –Džoserova pyramida (stupňovitá)
hlavní město: Menofer ( Memfis )
pak si každý panovník nechal postavit pyramidu → pyramidy v Gíze (např. Cheopsova (Chufuova) pyramida - 146 metrů vysoká, Cheops vládnul za 4. dynastie, Raachefova – před ní je sfinga a Menkaureova)

státní uspořádání

despocie → neomezená vláda panovníka, neomezená práva na životy ostatních
autorita vládce – podpořena jeho vírou ve svůj božský původ (někdy se na něj nahlíželo jako na boha Re
vezír – něco jako 1. ministr, nejmocnější muž po faraonovi
nómy – oblasti, správní celky, území spravované monarchou (jmenovaný panovníkem)

Egypt ovládl Sinaj a Núbii, ale během období Staré říše vedli panovníci časté nástupnické boje → oslabování státní moci → zřízen správce horního Egypta → ještě menší moc faraona → nakonec rozpad centrálního vládnutí → dokonce hladomor ( rozpad řízení zavlažování ) → rozpad říše.

Núbie se tak mohla klidně odtrhnout.

Střední říše ( 2040 – 1786 př. Kr. )

znovu sjednotil faraon Mentuhotep II. ( z Vesetu )
hlavní město Véset ( Théby ) – sídlo faraóna, systém opevnění (zdi měly zadržet vpád kmenů)
zavlažovací kanály, hráze, rozvoj zemědělství (obilí, cibule, česnek, zelí)
půda rozdělena na 42 nómů → zlepšení státního systému
stavěly se pyramidy z většinou nepálených cihel
sídlo králů přeneseno do Dolního Egypta ( Ictavej )
pokračovaly nástupnické spory (mnoho faraónových manželek → každá chtěla svého potomka vidět vládnout ) → zavedení funkce spoluvladaře

Celkově byla centrální moc upevněna.

V roce 1786 př. Kr. vpád Hyksósů ( už bronzové meče, lepší zbraně ) → dobyt Dolní Egypt, Horní Egypt si uchoval samostatnost ( farao Ahmose (pocházel z Vesetu ) → modernizace armády )

Nová říše ( 1560 – 1080 př. Kr. )

největší rozmach říše
hlavní město Veset

Amose I.

faraón, zakladatel 18. dynastie → vytlačil Hyksósy (kmeny z Předního Východu, semité, napadání v 2. přechodném období → ovládli Dolní Egypt – vláda z Mennoferu)
zasloužil se o rozmach říše

Amenhotep

1. faraón, který založil nová pohřebiště v Údolí králů (poblíž Théb (hl. m. Vesetu)
hrobky, tesané do skály – zádušní chrámy

královna Hatšepsovet (Hatšepsut) (1490 př. n. l.)

vládla téměř neomezeně, mírová politika, diplomacie, vývoj obchodu (obchodní výpravy do vzdálených míst ( např. do Kréty )), rozvoj stavební činnosti, podnikala

Thutmose III.

syn H., spoluvláda (1490 – 1436 př.Kr.)
zdatný válečník → za jeho vlády dosáhl Egypt vůbec největší rozlohy ve své historii: získal Sýrii, Blízký východ, Mezopotámii – dokonce překročil Eufrat, Núbii.

Amenhotep IV.

zakázal Amona a všechny ostatní božstva – za jediného boha vyhlásil sluneční životodárný kotouč – boha Atona → snaha prosadit vnímání monoteizmu
pak si změnil sám jméno na Achnaton – na Atonovu počest
důvod: snaha omezit moc kněží ve Vesetu
nebyl však schopný panovník, nakonec byl zavražděn a Aton neuspěl
manželka Nefertiti

Tutanchamon

- nástupce Amenhotepa – zemřel v 18 letech
slavná Tutanchamonova hrobka – objevena 1922 Brity – velký poklad ( zlatá rakev vážící 110kg, nabalzamovaná mumie ) → první nalezená nevykradená královská faraonská hrobka
po jeho smrti vládl vojevůdce Haremheb

Ramesse II. Veliký ( 1290 – 1224 př. Kr. )

19. dynastie (od r. 1309 př. n. l.)
1285 př. Kr. - bitva u Kadeše → bojoval s Chetity, bitva byla nerozhodná → uzavřena první dochovaná mírová smlouva (mezi Egyptem a Chetitskou říší)
největší rozmach Nové říše, úspěšná zahr. politika (hranice Egypta – Střední Sýrie, Núbie)
Jarmak, Luxor - chrámy

Třetí přechodné období

V 1.pol.1.tis.př.Kr. se Egypt postupně rozpadal a poté se dostal pod cizí nadvlády ( nejdříve Asyřané, pak Peršané – 525 př.Kr. sesazena perským králem Kambysem sajská dynastie (26. dynastie, podle města Sais – deltě, nový rozmach egyptského státu) → konec nové říše )

325 př. Kr. - Alexandr Makedonský

vítán jako osvoboditel, po jeho smrti - Ptolemaiovská dynastie
vzkvétala Alexandrie – veliká knihovna ( vyhořela za války s Caesarem )

Kleopatra VII.

dosazena na trůn Caesarem, navázali spolu blízký vztah
Caesar umírá 44 př. Kr. → Octavianus a Marcus Antonius → ten se oženil s Kleopatrou a obdarovával jí římskými územími → 31 př. Kr. bitva u mysu Aktia na řeckém pobřeží → Octavianus vítězí, Kleopatra s Antoniem prchají a páchají sebevraždu
Egypt se stává římskou provincií roku 30 př.Kr. – výsadní postavení, protože římský císař se pokládal za nástupce ptolemaiovských faraónů.

Kultura starověkého Egypta :

náboženství

sídlo: chrám – svatostánek (kněží s bohem o samotě)
polyteistické: stovky bohů (pro každý jev), oběti, rodinná podoba bohů, hlavy zvířat
víra v posmrtný život → mumifikace (nutnost zachovat tělo, vnitřnosti dávali do kanop)
uctívána mnohá zvířata ( např. ibis, skarabeus, kočky, ptáci,…)
Amon (nejvyšší bůh), Re (Slunce), Hathor (ženy, děti), Usire (vegetace, podsvětí), Vedžo (bohyně delty), Osiris – bůh zemědělství (měl syna Anupa – boha smrti (nabalzamoval Osirise, který tak ožil pro věčný život, Anup má šakalí hlavu), Eset (bohyně přírody)

písmo

obrázkové, psalo se na papyrus
3 typy písma: 1. hieroglyfy (= posvátné vrypy) - Jean – Francois Champollion (1822) – rozluštil hieroglyfy pomocí Rossetské desky (řecky (alphabeta) a dva typy egyptsky (démotické písmo a hieroglyfy), dnes je uložena v Londýnském muzeu. Byla objevena za Napoleona v r. 1799

2__. hieratické písmo__ – knězské písmo – jednodušší

3__. démotické__ písmo– lidové a nejjednodušší písmo *( démos = řecky lid *

stavitelství

kamenné stavby, mastaby – něco jako mohyla ve tvaru nízkého komolého jehlanu
pyramidy : Stará říše
pyramidy z cihel – střední říše
Údolí králů – ohromné pohřebiště
Luxor a Karnak – chrámy zasvěcené Amonovi a jsou zde sochy panovníků

literatura

knihy mrtvým

věda

kalendář 360 dní
výpočet doby záplav
velký rozvoj astronomie, desítková soustava, rozvoj medicíny

zemědělství

hl. pšenice, ječmen, zelenina ovoce (cibule, česnek, datle, fíky, granátová jablka, víno, olej – z oliv, seznamu)
hovězí, kachny, kozy, ovce (neznali slepice) → dobytek – bohatství
pluh, srp, systém zavlažovacích kanálů
setba – po záplavách, systém 2 sklizní ročně
v době záplav – většinou stavba domů

řemesla

keramika – z hlíny, rukama, poleva – glazura
těžba zlata – šperky, rakev pro faraóna
dřevořezba – sošky, práce s kamenem, tvorba zrcadel (z leštěného bronzu, nedokázali vyrábět sklo)

obchod

výměnný obchod
dřevo - z Fénicie, nálezy diamantů (hl. smaragd)