= plynný obal tělesa v kosmickém prostoru přitahovaný gravitační silou

-důležitá ochrana života před kosmickým zářením

-zabraňuje velkému kolísání teploty mezi dnem a nocí

- zajišťuje průměrnou teplotu na Zemi

Složení

- dusík 78%, kyslík 21%, ostatní plyny 1% (argon, neon, CO2)

- voda ve všech skupenstvích -) vodní pára, kapky, ledové krystaly (množství vody proměnlivé jak v prostoru, tak v čase)

- různé znečišťující aerosoly -) sopečný prach, prach,… + doprava, spalování uhlí,…

Skleníkový efekt

= proces, kterým záření atmosféry planety ohřívá povrch planety na teplotu vyšší, než by měla bez atmosféry

- část slunečních paprsků odražených od Země se od atmosféry (CO2) odráží zpět na Zem, dochází k ohřívání Země

Vrstvy atmosféry

obrázek vynechán

Troposféra: - sahá do výšky 7-18 km

- téměř ¾ hmotnosti atmosféry a téměř všechna atmosférická voda -) téměř veškeré děje, označované jako počasí

- rychlost vzduchu roste s výškou

- klesá teplota (horní hranice: rovník:-80, mírný:-60, polární:-45,-60)

- přechodová vrstva - tropopauza

Stratosféra: -tropopauza až přibližně 50 km

- stoupá teplota (poblíž horní hranice až 0 C) – zahřívání ozonosféry (20 - 30 km) -) pohlcuje UV záření

- velmi řídký vzduch, malý rozptyl světla (temně fialová obloha)

- velmi málo vodní páry (téměř žádné mraky(perleťová oblaka))

- přechodová vrstva – stratopauza

Mezosféra: - stratopauza až přibližně 80 km

- klesá teplota (horní hranice -80 C)

- noční stříbřitá oblaka

- přechodová vrstva – mezopauza

Termosféra: - nad mezosférou do přibližně 1000 km

- stoupá teplota (200 – 300 km -) až stovky C (kvůli magnetismu)

- ve vyšších vrstvách se růst zpomaluje

- vznik polárních září

- přechodová vrstva – termopauza (oblast s nejvyšší teplotou atmosféry)

Exosféra: - termopauza až 30 – 40 000 km

- obsahuje lehké plyny, které z ní unikají do okolního meziplanetárního prostoru

Počasí

= okamžitý stav ovzduší na určitém místě

- dáno stavem všech atmosférických jevů pozorovaných na určitém místě v určitém okamžiku

- změny počasí způsobeny především zemskou rotací

            Meteorologické prvky

-pomáhají ke kvalitní a účelné předpovědi průběhu počasí

Oblačnost a srážky: - srážkoměr

Teplota vzduchu: - udává teplotní stav ovzduší

- měření ve stínu 2 m nad povrchem v 7, 14 a 21 hodin

- teplotní gradient = změna teploty na 100 m (0,65 C)

- izoterma = spojuje místa se stejnou teplotou

- teploměr

Vlhkost vzduchu: - vlhkoměr

Sluneční záření: -heliograf, pyranometr

Směr a rychlost větru: - anemometr (rychlost)

obrázek vynechán Tlak vzduchu: - vítr proudí z tlakových výšin do tlakových nížin

- izobara = spojuje místa se stejným tlakem

- barometr

- mění se se změnami teploty a nadmořskou výškou

- vyvolává proudění vzduchu, není stálý

Coriolisova síla – setrvačná síla, vítr na S polokouli se stáčí vpravo, na J vlevo

obrázek vynechánVětry

- sezónní = monzunové

- pravidelné = pasáty, antipasáty

západní větry, východní větry

Místní větry

= typické jen pro nějakou oblast

Fén: Alpy, teplý, na návětrné straně (J) stoupá vítr, dochází ke srážkám, na druhé (S) roste tlak a otepluje se, vy stejné výšce na jedné straně větší teplo

Horský vítr: ochlazený a těžký vzduch – ráno a noc

Údolní vítr: svahy se rychle ohřívají – den

Bóra: Jadran, studený, vzrůst tlaku, vzduch nad mořem se nestačí ohřát

Mistrál: jih Francie, stejný princip jako bóra

Bríza (pobřežní vánek): noc - vzduch nad pevninou je studenější a tlačí se pod vzduch nad vodou, ve dne naopak

Chamsín: severní Afrika, Blízký Východ, písečné bouře, vysoké teploty (rekordy)

Blizzard: sněhová bouře, bílá tma

Monzun: sezónní vítr, v létě přináší srážky (Asie), letní – oceán -) pevnina, zimní naopak

Tornádo

Klimatogeografičtí činitelé

Makro: - proudění vzduchu, mořské proudy, vzdálenost od rovníku, vzdálenost od moře (kontinentální, oceánské, přechodné klima)

Mikro: - nadmořská výška, teplotní inverze, tvar georeliéfu, činnost člověka

ITC (intertropická zóna konvergence)

- zhruba rovník, sbíhají se větry ze S a z J -) bezvětří, rychlé změny počasí, zóna se hýbe

Podnebí

= dlouhodobý stav počasí na určitém místě

Podnebné pásy:

Ekvatoriální: extrémní vlhko, během dne a noci malé kolísáni teplot, velmi rozmanitá fauna a flora, Amazonie, Indonésie, střední Afrika, 24 – 28 C, 1000 – 3000 mm

Subekvatoriální: střídavě vlhký, 24 – 31 C, období dešťů a sucha, maximum srážek v létě (monzuny)

Tropický suchý: absolutní teplotní maxima na Zemi, 24 – 40 C, málo srážek (do 250mm) velké výkyvy teplot během dne, písečné bouře

Subtropický: minimální teplotní rozdíly mezi dnem a nocí, západní pobřeží -) středomořské podnebí, horká a suchá léta, mírné a deštivé zimy, východní pobřeží -) subtropické monzunové podnebí, teplé a deštivé léto, chladná a suchá zima

Mírný: velká proměnlivost počasí, 4 roční období, oceánské podnebí -) malé výkyvy teplot, srážky rovnoměrně po celý rok, zima většinou bez sněhu, kontinentální podnebí -) velké výkyvy teplot, méně deštivý, zima se sněhem

Subpolární: dlouhé a studené zimy, krátká teplá léta, málo srážek, největší roční teplotní výkyvy, permafrost

Polární: mrazivé zimy, studená léta, nejnižší teploty na Zemi

Atmosférické jevy

= nejrůznější úkazy v atmosféře nebo na zemském povrchu

- většinu lze shrnout pod pojmem meteory

- hydrometeory (vodní, ledové částečky), litometeory (lehké z vody nepocházející částice), fotometeory (světelné jevy), elektrometeory (viditelné a slyšitelné jevy)

- další jevy -) silný vítr, bouřlivý vítr, nárazovitý vítr, proměnlivý vítr, húlava

Mořské proudy

- teplé mořské proudy pevninu oteplují, studené ji ochlazují