← Zeměpis

Litosféra

5. Litosféra

= pevný obal Země

tvořený zemskou kůrou a nejsvrchnějšími vrstvami zemského pláště nad astenosférou

tloušťka 70 – 100 km

8 velkých desek, 12 menších

Mohorovičičova plocha nespojitosti -) zpomaluje seismické vlny

obrázek vynechán

Stavba Země

Zemská kůra

velmi slabá, nejsvrchnější část Země

Pevninská:

20 – 80 km

složitá geologická stavba, dlouhý geologický vývoj

leží na oceánské

mohutnější a stabilnější

žulová, čedičová a sedimentární vrstva

starší

Oceánská:

6 – 15 km

jednodušší stavba, geologicky mladší

větší hustota

sedimentární a čedičová vrstva

tvoří dna oceánů a moří

nové části vznikají sopečnou činností v riftových zónách

Přechodná:

kombinace obou

může mít 2 nebo 3 vrstvy

dno černého moře

Zemský plášť

svrchní, spodní

magma

Svrchní:

do hloubky 300 – 400 km

žhavá tekutá část pláště

Astenosféra:

plastický obal Země

umožňuje pohyb litosférických desek (konvekční proudy), (oceánská a pevninská) a obnovu zemské kůry

nachází se ve svrchním plášti pod litosférou mezi 80. a 220. kilometrem, tloušťka mezi 30 a 100 km

částečně natavené horniny

větší hustota než litosférické desky, menší viskozita

až 1400°C

Litosférické desky

litosféra je nesouvislá, dělí se na velké bloky

desková rozhraní = místa, kde se setkávají

středooceánské hřbety -) vznik nových vrstev

subdukční zóna = místo, kde se desky zasouvají pod sebe -) vulkanická činnost

tlačení pevninské desky -) zlom na souši, pohoří

pomalu se pohybují (cm za rok)

tvořeny pevnou horninou, mocnost až 200 km (mladší klidně 15)

Vývoj kontinentů:

Pangea – kolem moře Panthalassa

vklínilo se moře Tethys

vznik Laurasie (Severní Amerika, Eurasie)

vznik Gondwany (Jižní Amerika, Afrika, Indie, Austrálie)

Teorie deskové tektoniky

Alfred Wegener, 1915

Afrika a Jižní Amerika do sebe zapadaly

nedokázal přesně popsat

Řídící síly pohybu litosférických desek

nejednotné názory

konvekční proudy – nejdůležitější

plášťová: rozdíl v hustotě a teplotě plášťových hmot

(teplejší plášťová hmota vystupuje k povrchu Země → malá

část magmatu vystoupí na povrch → proudy se stáčí pod

litosférické desky → směrem k subdukčním zónám klesá

teplotní rozdíl v konvekčních proudech i teplota litosféry, což

vede k nárůstu její mocnosti)

Pohyby litosférických desek

Divergentní:

od sebe

kontinentální raft, oceánské hřbety

vznik nové zemské kůry, dochází k sopečné činnosti

Konvergentní

k sobě, srážky

subdukce -) oceánská se podsouvá pod pevninskou (J Amerika, Andy, Island – termální prameny)

subdukce -) 2 oceánské, podsouvá se starší, chladnější -) vznik řetězců sopek (řetězec sopek od Indonésie ke Kamčatce)

orogeneze -) 2 pevninské, růst pohoří (Himaláje, Karakoram)

Transformní

podél sebe

otírají se, vznik zemětřesení

zlom San Andreas v Kalifornii

velmi pomalu

Sopečná činnost

ohnivý oblouk

Krakatoa – Indonésie, nejhlasitější výbuch

Tambora – Indonésie, největší výbuch

horná skvrna= místo nad kterým vzniká sopka

kaldera= vzniká zhroucením sopky při snížení tlaku→ sopečné jezero

lávová kupa= ztuhlé magma pod povrchem

orogeneze= je horotvorný proces, který vede ke vzniku

pásemných pohoří (například Alpy, Himálaj, jihoamerické

Andy)

Zemětřesení

v místě styku litosférických desek

vznik v zemské kůře i plášti

menší zemětřesení mohou vzniknout i při sopečných

výbuších, sesuvech půdy, propadech krasových prostorů

nebo působením člověka (atomová bomba, důlní otřesy)

uvolnění velkého množství energie, šíří se ve formě seismických vln

hypocentrum – pod zemí

epicentrum – nad hypocentrem, na povrchu

Richterova stupnice -) 10 stupňů

největší = velké chilské, 9.5 stupně (22. 5. 1960)

nejničivější (na životech) = Čína, Shaanxi (23. 1. 1556)

Zdroj: MATURITA HADR/Zeměpis/Zeměpis GLP/5. Litosféra.docx