ČR přírodní poměry

26. ČR – přírodní poměry

Povrch

Poloha

střed Evropy, vnitrozemní stát
poloha na hlavním rozvodí (vzdálenost k mořím: Baltské 310 km, Jaderské 330 km, Severní 380 km)
střední nadmořská výška je 450 m
nejvyšší bod: Sněžka 1 602 m.n.m., nejnižší bod: Hřensko 115 m.n.m.
ČR je rozeznatelná z družicových snímků
nejstálejší poledníky a rovnoběžky (Praha 50° s. š., Jindřichův Hradec 15°v. d.)
Nejzápadnější místo: Krásná u Aše
Nejvýchodnější: Bukovec, Frýdek Místek
Nejsevernější: Lobendava
Nejjižnější: Vyšší Brod
od Z k V ČR měří 485 km
od S k J měří 278 km

Hranice

ovlivněny fyzicko – historickými geografickými podmínky
převážně jsou přirozené
až na pár výjimek, nejvytrvalejší a nejstarší hranice v Evropě (900 – 1000 let)
délka: 2 303 km (Německo 810 km, Polsko 762 km, Rakousko 466 km, Slovensko 265 km)

Obecná charakteristika geomorfologie ČR

středně hornatá země
členění podle nadmořské výšky: nížiny 5 %, vysočiny 95 % (světový průměr 825 m, evropský průměr 300 m, průměr ČR 450 m)
členění podle výškových poměrů: roviny (do 30 m) 4 %, pahorkatiny (30 – 150) 34 % (Českomoravská vrchovina), hornatiny (300 – 600) 11 % (pohraniční hory), velehory (nad 600 m) 1 % (Krkonoše)

Geomorfologický vývoj ČR

dvě geomorfologické jednotky s odlišným vývojem

Čechy → Morava → Slezsko (Hercynský systém, Provincie Česká vysočina)
Východní část Moravy → Slovensko (Karpatský systém, Západní Karpaty)

zpočátku byl kontinent Pangea, později se rozdělila na Laurasie a Gondwana, pak vznikly naše kontinenty
teorie o pohybu kontinentů – Wegener (Wegenerova teorie)

Český masiv

vývoj od Prahor, kdy docházelo ke střídání ročních období, vrásnění a usazování mořských sedimentů

Starohory

Před kadomské vrásnění
objevilo se moře, kde se usazovala břidlice
Barrandie (mezi Plzní a Prahou), objev nejstarší mořské usazeniny, trilobiti

Prvohory

nejmohutnější vrásnění
Kaledonské vrásnění
ústup a rozšiřování moře, ukládání sedimentů (vápenec, břidlice, pískovec)
vulkanická činnost (vulkanismus)
Křivoklátsko, Rokycansko
Karbon
- Hercynské vrásnění
- moře na okrajích, mohutné horstvo, kapraďorosty
- tvoření ložisek černého uhlí, žulové masivy
- Českomoravská vysočina, Šumava, Středočeská pahorkatina, Krkonoše

Druhohory

většina Českého masivu je souš, moře jen na severu
zarovnání masivu
ukládal se vápenec (Koněprusy, Moravský kras – původ z Devonu), pískovec, slepenec, jílovec (kaolín – sklářské písky)
vznik pískovcových skalních měst

Třetihory

Alpinské vrásnění
vyklenutí masivu, vznik zlomů a příkopových propadlin, rozlámání povrchu na kry
vulkanismus (Doupovské hory, Říp, Bezděz, Trosky, Ralsko, Kunětická hora)
od poloviny třetihor se utváří říční sítě

Čtvrtohory

kolísání klimatu
doba ledová (glaciál) se střídá s dobou meziledovou (interglaciál)
Skandinávský pevninský ledovec (bludné kameny)
vznik horských ledovců (jezera – Černé, Čertovo, Plešné, Laka)

Reliéf

vznik dlouhodobým působením endogenních, exogenních a antropogenních sil
endogenní (vnitřní): horotvorná činnost, sopečná činnost, zemětřesení, vznik velkých celků a nerovností
exogenní (vnější): voda, vítr, teplota, gravitace, zarovnávání reliéfu, od konce alpinského vrásnění
antropogenní: činnost člověka
dělení podle

nadmořské výšky (do 200 nížiny, nad 200 vysočiny)
výškových rozdílů (roviny, pahorkatiny, vrchoviny, hornatiny, velehory)
horninového složení
vzniku (sopečný, krasový, glaciální, eolický, antropogenní)

Horninové složení – dominuje žula, vulkanické horniny, pískovec, vápenec

Žulová tělesa

deskovitá až kvádrovitá odlučnost
hlubinná vyvřelá hornina, zvětrávání
Krkonoše, Českomoravská vrchovina, Středočeská pahorkatina, Vnější Karpaty (flyšové pásmo – soubor sedimentárních vrstev břidlice, jílovitá břidlice)

Sopečný reliéf

doprovodný jev vrásnění prvohor a třetihor
vulkanické oblasti tvořené čedičem: České středohoří, Doupovské hory
v třetihorách mnoho izolovaných vulkanických těles: Kozákov, Říp, Ralsko, Trosky, Bezděz, Kunětická hora
Milešovka, Velký a Malý Roudný, Panská skála

Krasový reliéf

vápenec, dolomit: rozpustný vodou
krasové tvary na povrchu (závrty, škarpy) i pod zemí (jeskyně)
Koněpruské jeskyně, Pavlovské vrchy, Rychlebské hory, propast Macocha a Punkevní jeskyně

Glaciální reliéf

čtvrtohory
pevninský ledovec – Moravská brána
horské ledovce – Šumava, Krkonoše
zarovnaný povrch je pokryt morénovými (ledovcový val) nánosy

Eolický reliéf (větrný)

váté písky, písečné přesypy, spraše
Polabí, Třeboňsko, Hodonínsko, písečný přesyp u Vlkova (Česká Sahara)

Reliéf vytvořený činností vody

voda je hlavní exogenní činitel, odnos a ukládání materiálu
říční údolí, říční terasy, náplavové nížiny, soutěsky

Reliéf tvořený vodou a větrem

pískovcová skalní města z druhohorních usazených hornin – Česká tabule
Labské pískovce, Prachovské skály, Adršpachy, Broumovské stěny, Kokořínské poličky, Pravčická brána

Antropogenní reliéf

těžební činnost, budování sídel, dopravní síť, zemědělské oblasti
zatopený lom Velká Amerika, jezírko Košutka

Podnebí

Důležité pojmy

podnebí – dlouhodobý vtah atmosféry, neměnný

počasí – okamžitý vztah atmosféry, krátkodobý

troposféra – nejspodnější vrstva atmosféry

cyklona – tlaková níže

anticyklona – tlaková výše

inverze – teplotní zvrat

izoterma – místa se stejnou teplotou

Činitelé ovlivňující podnebí ČR

vzdálenost od oceánu
nadmořská výška
zeměpisná šířka
georeliéf
člověk
ČR leží v mírném pásu, pro který je typické střídání čtyř ročních období. Podnebí máme přechodné mezi západoevropským oceánským a východoevropským kontinentálním podnebím.
rozdíly mezi podnebím na Z nebo V nejsou velké, jelikož je ČR malá země

Vliv reliéfu na podnebí

s rostoucí výškou rostou srážky a klesá teplota, na každých 100 m klesá teplota o 0,6 °C = teplotní gradient
nižší oblasti jsou sušší a teplejší, větší výkyvy teplot a srážek
podnebí je proměnlivé a nestálé

Teplota

ovlivňuje ji zeměpisná šířka a nadmořská výška reliéfu (nejteplejší – Moravské úvaly s průměrnou roční teplotou 9,5 °C, nejchladnější – Sněžka s průměrnou roční teplotou 0,2 °C)
nejteplejší měsíc je červenec a nejchladnější leden

Srážky

závislost na nadmořské výšce, expozici svahů a směru překládajících větrů
průměrné roční srážky jsou 686 mm (686 l/m2), kolísají od 385 mm do 1 705 mm
nejsušší oblasti ve srážkovém stínu: Žatec, Louny, Kladno (srážky do 450 mm), prší 80 dní v roce
nejdeštivější oblasti: Jizerské hory (1 700 mm), Šumava, Krkonoše a Hrubá Jeseník (1 500 mm), prší 160 dní v roce
sníh v nížinách trvá 40 dní, na horách 150 dní

Klimatické oblasti

Teplá – minimálně 50 letních dní, pohoří do 300 m (Moravské úvaly, střední Polabí)
Mírně teplá – od nížin s 50 letními dny po horské oblasti, červencová izoterma 15 °C do 700 m (Česká vysočina, vyjma pohraničních hor)
Chladná – minimální hranice, červencová izoterma 15 °C (Šumava, Krušné hory, Jeseníky, Javořice)

máme několik druhů cyklon: Azorská anticyklona, Sibiřská anticyklona, Islandská cyklona, Iránská cyklona

Vodstvo

Důležité pojmy a základní informace

úmoří, povodí – místo, kde řeky tečou do moře

ústí do Severního moře 66 % (Labe)
Černé moře 23 % (Morava)
Baltské moře 8 % (Odra)
styk všech tří úmoří: Klepý u Kralického sněžníku (1 144 m.n.m.)

rozvodí – hranice mezi povodími

pramen – začátek řeky

ústí – konec řeky

jezero – přírodně vytvořená vodní plocha

nádrž, rybník – uměle vytvořená vodní plocha

řeky jsou středoevropského typu: závislé na srážkách, maximální hladina je na jaře, kdy taje sníh, Labe stoupne až o 7 m
hustá říční síť (360 m/km2)

Typy říční sítě

Stromovitá – Labe, Vltava
Vějířovitá – Plzeňská kotlina
Pravoúhlá – Odra a levostranné přítoky

významné řeky: Labe, Vltava, Berounka, Odra, Morava

Labe

„hlavní řeka“
nejvodnatější řeka (308 m3/s)
pramení na Labské budce v Krkonoších

Vltava

nejdelší česká řeka (433 km)
pramení na Šumavě pod Černou horou

Rybníky v ČR

tradice rybářství v ČR patří k jedné z nejstarších v Evropě
Bolevecké rybníky, Jihočeská oblast, Hlahovecký rybník

Přehrady

velké množství
ochrana před povodněmi, zdroj pitné vody, výroba energie, rekreace, rybolov, průmyslová výroba
Orlík (nejvíce vody), Lipno (největší plocha), Dalešice (nejvyšší přehrada)

Jezera

původ: ledovcový, tektonický, krasový
Černé (největší), Čertovo, tektonická jezera u nás nejsou

Podpovrchová voda

zásoby podzemní vody jsou nerovnoměrné
minerální vody (>1 g/l) se vyskytují v tektonických oblastech (Mariánské lázně, Karlovarsko, Jesenicko, Pardubicko, Františkovy lázně
chladné < 25 °C < teplé < 50 °C < vody horké (vřídla)
velký problém s znečištěním vod

Půdy

doprovázeny dlouhodobým vývojem
činitelé: srážky, teplota, člověk

matečná hornina – původní hornina, která se rozpadla

Dělení podle velikosti částic

půdy štěrkovité – skelet (2 mm a větší)
půdy lehké – jílovité částice (0,01 mm), nejmenší % částic, např. půdy písečné – velmi propustné
půdy středně těžké – hlinité půdy, nejúrodnější, optimální množství živin
půdy těžké – jílovité půdy, největší obsah malých částic, špatně propustné
1. Vnější Karpaty, Rakovnická pánev

mezi nimi jsou přechodníkové půdy např. písčitohlinité

Půdní druhy

40 % hnědá půda v ČR
rozdělení podle horizontu (vrstevnosti), každá obsahuje mateční horninu a humusový horizont

Černozem – nejúrodnější, použití pro pěstování pšenice, slunečnice, lze naleznout v nížinách např. Polabí (méně srážek a vysoké teploty)
Hnědozem – je v ní přidán horizont s živinami, nachází se po obvodu černozemě, Polabí a okolí Plzně
Podzoly – rostou na nich lesy, chladnější oblasti s vysokými srážkami, přidán světle žlutý horizont, méně úrodné než hnědozem a černozem
Rendziny – nalézá se, kde je vápenec např. Berounsko
Nivní a lužní půdy – podél řek, úrodnější jsou nivní půdy (černice), často postihovány záplavami, využití na loukách, v zahradnictví, pěstování zeleniny