OSVÍCENSTVÍ - myšlenkový směr 18. století, navazuje na novověk, kryje se s klasicismem (není zdobený jako baroko, Goethe, Mozart, Hayden, Defoe, Swift) - stoupá význam věd, školství, člověk je aktivním činitelem = emancipace, vznik politické veřejnosti -> zásahy lidí do politiky (začíná se týkat i obyčejných lidí) =“Věk rozumu“ - Projevuje se ateismus – člověk přestává mít potřebu někoho nad sebou -> církev (teismus – bůh existuje a působí ve světě) ztrácí vliv - Deismus (mezi ateismem a teismem) – bůh existuje, je příčinou světa (stvořil jej) ale nezasahuje do něj - Agnosticismus – bůh se nedá dokázat ani potvrdit či vyvrátit - anglické osvícenství = empirismus (Locke – Teorie společenské smlouvy) – navazují na ně fr osvícenci
__FRANCOUZSKÉ OSVÍCENSTVÍ - navazuje na anglické empiriky - reakce na fr absolutismus (Bourboni – Ludvík XIV., XVI.) - myšlenky inspirací pro VFR (1789) __- radikálnější než anglické osvícenství, více se rozchází s tradicí = „revoluční“ národ
Charles Louis de Montesquieu - šlechtic, odpůrce tehdejšího systému, kritika církve - Perské listy – fiktivní dopisy dvou Peršanů cestujících po Evropě, ostrá a útočná satira na soudobou společnost, kritika Francouzů - Příčiny o velikosti a úpadku - O duchu zákonů – vyznává geografický determinismus – na podobu zákonů má vliv zeměpisná poloha, dobré zákony se přizpůsobují zem polohám a kulturnímu vývoji, každá země je má jiné - hovoří zde o dělení moci zákonodárná, výkonná, + přidává soudní) – aby nevznikla absolutní moc
Francois Marie Arouet = Voltaire__ __ - vzdělaný člověk, žil v Anglii, Francii, Švýcarsku – byl pronásledován - obdivován Bedřichem II. - svým dílem si znepřátelil šlechtu - Dílo: Anglické listy, Základy Newtonovy filozofie, Filozofický slovník, Encyklopedie - kritický k poměrům ve Francii a mezi lidmi, nedožil se VFR - zabýval se historií – soustředil se na to, jak lidé mysleli a jak se myšlení změnilo = 1. filozof dějin v moderním duchu - tvrdý vůči náboženství (pouze pověra) – ale nebyl ateista, snaha prosadit náboženství na základě rozumu - kritizuje náboženskou nesnášenlivost a diskriminaci - výrok: „Rozdrťte hanebnici“ – hanebnice=církev - „Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit vaše právo to říkat“
__ENCYKLOPEDISTÉ = autoři Encyklopedie = 28 svazkové dílo encyklopedických věd, umění a řemesel (1751-1780) = shrnutí poznatků tehdejší doby __- začátek: „Věk náboženství a filozofie ustupuje století vědy“
Denis Diderot__ __- vývoj myšlenek: teismus až ateismus (materialismus)
Jean D’Alembert - kvůli problémům s cenzurou nakonec „vycouval“ z psaní Encyklopedie (psal slovníková hesla, lidé se mohli dočíst o bohu to, co se vyšším nelíbilo) - měla vliv na VFR – myšlenkový zdroj
Jean Jacques Rousseau - kontroverzní díky svým názorům, měl psychopatické sklony - radikálně reagoval na osvícenství, zavrhoval rozum a vědu - Na výzvu dijonské Akademie sepsal ROZPRAVU O VĚDÁCH A UMĚNÍ, ve které se snažil vylíčit, zda umění, vědy a pokrok mají pozitivní dopad na lidské štěstí. Jeho odpověď zní ne. - Umění a věda jsou podle Rousseaua projevem úpadku. Vzdělávání poškozuje mravnost. Místo toho prosazoval čistotu, chudobu a nevinnost nezkaženou civilizací. - Člověk je od přírody dobrý, ale kazí jej společnost. - ROZPRAVA O PŮVODU A ZÁKLADECH NEROVNOSTI MEZI LIDMI – podle Rousseaua existuje nerovnost dvojího druhu - přirozená – daná stářím a lidskými vlastnostmi - mravní (politická) – závislá na dohodě a trpěná - Přirozený stav – podle Rousseaua ideální stav (× Hobbes), ve kterém jsou si lidé rovni a žijí harmonicky ve shodě se svou zvířecí přirozeností. - *„Člověk, který uvažuje, je zvrhlé zvíře.“ *- Přirozený stav skončil, protože se mezi lidmi objevila touha po soukromém vlastnictví. Tak se zrodili páni a otroci a kriminalita. Lidé se stali špatnými. - Později chtěli lidé tento stav překonat, a tak vznikl stát, který mezilidskou nerovnost jen potvrdil a vládnoucí vrstvě přiřkl libovůli. - Tak je možné, že děti vládnou dospělým, hlupáci moudrým - SPOLEČENSKÁ SMLOUVA - dílo, ve kterém se Rousseau pokouší řešit problémy lidské nerovnosti a zvrácenosti - „Člověk se narodil svobodný, ale všude je v okovech.“ - Společenskou smlouvu lze založit pouze na dobrovolném souhlasu, kdy se všichni účastníci zavazují pod obecnou vůli. Lid je jediným zdrojem suverenity, přičemž o vůli lidu rozhoduje hlasování. - Rousseau je také autorem pedagogického spisu EMIL ČILI O VÝCHOVĚ, ve kterém líčí, jak by pomocí výchovy měly být děti chráněni před zhoubnými vlivy společnosti. - Co se týče náboženství, Rousseau odmítal oficiální věrouku, ale také agresivní ateismus. Proti Voltairovu náboženství rozumu staví náboženství citu – cit říká, že Bůh existuje. - Rousseauovi bylo mimo jiné vytýkáno pokrytectví – ač psal pedagogické spisy, nebyl schopen postarat se o vlastní děti, které skončily v ústavní péči. I jeho pojetí přírodního života je velice naivní - Myšlenky Rousseaua výrazně ovlivnily Velkou francouzskou revoluci (1789). Ústava Francouzské republiky byla inspirována SPOLEČENSKOU SMLOUVOU
NĚMECKÉ OSVÍCENSTVÍ
Immanuel Kant__ __ - učitel společenských a přírodních věd - žil v Královci (Königsbergu) ve Východním Prusku (dnes Kaliningrad v ruské exklávě) - byl pověstný svou přesností a smyslem pro řád, lidé si podle něj údajně seřizovali hodiny - byl velice oblíbený a společenský, rád pořádal hostiny a hrál kulečník - během svého života nikdy neopustil Královec a jeho okolí
Dílo: 3 období
1) PŘEDKRITICKÁ FILOZOFIE
2) KRITICKÁ FILOZOFIE
3) POKRITICKÁ FILOZOFIE
1) Kant se zabýval přírodou, nejvýznamnější spisy: Všeobecná přírodní historie a teorie nebes, Fyzická monadologie, O rozličných lidských rasách 2) nejdůležitější období Kantovy filosofie: __Kritika čistého rozumu__, Kritika praktického rozumu, __*Kritika soudnosti *__3) společenskovědní spisy: Náboženství v mezích pouhého rozumu, K věčnému míru, Metafyzika mravů
PŘEDKRITICKÉ OBDOBÍ__ __- V předkritickém období se Kant zabýval především přírodními silami, psal o přírodních živlech – slunci, větru, sopkách, gravitaci, čerpal z Newtonovy fyziky. - Kant-Laplaceova teorie vzniku vesmíru – Kant hovoří o shlucích částic, které se přitahují. Z nahodilého pohybu postupně vzniká harmonický pohyb po kružnici. Některé částice jsou vtaženy do Slunce, z jiných vznikají planety. - Fyzická monadologie – Kant navazuje na Leibnize, monády jsou pro něj silou, která vyplňuje prostor – podstatou hmoty není rozprostraněnost, ale síla! (Tato myšlenka je v souladu s moderní fyzikou.) - O rozličných lidských rasách – zabývá se dějinami přírody, byl jedním z prvních teoretiků evoluce.
KRITICKÉ OBDOBÍ - Smyslem Kantova takzvaného kritického projektu bylo: - vyjasnit vztah mezi racionalismem a empirismem, - podat důkladný výklad o lidském rozumu, jeho principech a používání, - zhodnotit možnosti náboženství, - zodpovědět tři základní filosofické otázky - Co mohu vědět? Co mám dělat? __V co mohu doufat? __1. Kritika čistého rozumu - Kantova Kritika čistého rozumu patří mezi nejnáročnější, nejkomplikovanější, ale také nejdůležitější filosofické spisy v rámci evropské myšlenkové tradice. - Smyslem tohoto díla je především podat výklad o teoretickém rozumu – rozumu, jehož prostřednictvím dochází k poznávání. Kant si zároveň stanovil cíl prozkoumat otázku, zda je možná metafyzika jako věda.
__a\) Jak je postaven lidský poznávací aparát?__
\- Poznávání se děje na třech úrovních:
\- __vnímání__ – získávání informací z vnějšího světa, klíčové jsou zde __apriorní formy názoru__
\- __rozvažování__ – tvorba pojmů a jejich spojování v soudy, klíčové jsou __kategorie__,
\- __rozum__ – spojování soudů v úsudky, klíčové jsou __ideje__\.
__b\) Jaký je vztah racionalismu a empirismu?__
\- __Zkušenost je nutná pro adekvátní poznání__, přesto se v lidském myšlení nacházejí prvky,
které jsou přístupné i __bez zkušenosti__ \- apriorní formy názoru \(prostor a čas\)
\- kategorie \(čisté rozvažovací pojmy\),
\- ideje \(regulativní principy rozumu\)\.
\- Zkušenost a rozumové předpoklady tedy mají v lidském poznávání své místo\.
__c\) Jak je možné smyslové vnímání?__
\- Smyslové vnímání je možné díky takzvaným __apriorním formám názoru__ – __prostoru__ a __času__\.
Právě díky nim jsme schopni pořádat naše smyslové vjemy\.
\- __Prostor__ funguje jako jakýsi vnější smysl, díky kterému je možno vnímat jevy vedle sebe\.
\- __Čas__ funguje jako jakýsi vnitřní smysl, díky kterému jsme schopni pořádat myšlenky\.
\- Podle Kanta jsou prostor a čas __„subjektivní“__ – jsou určitým hlediskem, kterým člověk
pozoruje svět, ale __nemůžeme s jistotou říct, že je i vnější svět uspořádán v prostoru a
čase__\!
__d\) Jak jsou možné přírodní vědy?__
\- __Matematika__ je možná díky __prostoru a času__ – geometrie \- prostoru, aritmetika \- času\.
\- __Fyzika__ \(přírodověda\) je možná díky __rozvažovací schopnosti__ – spojování pozorovaných
jevů, ke kterým přidáváme vrozené __kategorie__ – mnohost, příčina, důsledek, neskutečnost
atd\., čímž vznikají objektivní poznatky\.
__\- Příklad:__ Díky apriorním formám názoru \(prostoru a času\) vnímám kámen padající k zemi\.
Pokud tento jev pozoruju častěji, dojdu k závěru, že se tak musí dít __zákonitě__ –
došlo u mě k přiřazení jevu pod vrozenou __kategorii__ příčiny a účinku\.
Toto přiřazení se nijak nezakládá na tom, co se děje ve „skutečném“ světě, ale
pouze na tom, jak vnímáme svět __my sami__\.
__e\) Jaký je vztah mezi poznáním a skutečností?__
\- Podle Kanta je možno poznat věci pouze v rámci lidského vnímání a myšlení, tedy jako
__jevy – fenomény__\. Za jevem stojí i __věc o sobě__ \(*Ding an sich *– *númenon*\), ale tu nikdy
poznat nemůžeme\. Nejsme schopni ani říct, zda je objektivní realita uspořádána
v prostoru a čase\.
\- Protože nevíme, jak je objektivní realita uspořádána, jsme nuceni spoléhat se na __její popis
jako jev__, člověk je vlastně__ zákonodárcem přírody__\.
\- __Koperníkovský obrat__ – přírodu je nutné hledat ne venku, ale v člověku\.obrázek vynechán
__f\) K čemu směřuje teoretický rozum a jaké jsou jeho hranice?__
\- Lidský rozum tíhne k vytváření tří idejí: __duše__, __svět__ a __Bůh__\. Tyto ideje směřují lidský rozum
do slepých uliček\.
\- Vzhledem k tomu, že by za těmito idejemi měla stát nadsmyslová jsoucna, __není jejich
poznání možné__ a nedá se ani říct, zda jim přísluší nějaká objektivní realita\. Člověk se při
práci s nimi dostává k takzvaným __antinomiím__ – tvrzením, která se dají obhájit, ale
navzájem si odporují\. \(Např\. „vesmír má/nemá počátek v čase“\.\)
__g\) Je možná metafyzika jako věda?__
\- __Ne\.__ Metafyzika pojednává o jsoucnech, která jsou nadsmyslová a tudíž nepřístupná
lidskému poznání\. Proto každý filosof přichází s jinými metafyzickými závěry\.
\- Kant v *Kritice čistého rozumu* vlastně __odsunul metafyziku do sféry spekulací__, kam podle
něj patří\. Metafyzika by spíš měla mít podobu zkoumání možností lidského rozumu, jak
předvádí sám Kant\.2. Kritika praktického rozumu __ __- člověk používá svůj rozum také k jednání __ __- jak by měl člověk jednat, čím se řídit __ __- 2 druhy zákonodárství pro lidskou vůli: - vnější – někdo/něco člověku říká, jak se má chovat (zákony, nejvyšší dobro) – heteronomní morálka - vnitřní – člověk sám sobě říká, jak se má chovat – autonomní morálka __ __- jádrem je KATEGORICKÝ IMPERATIV => „Jedná tak, jak čeká, že by se měli chovat ostatní“ __ __- z našeho chování by mělo vyplynout všeobecné zákonodárství – já nekradu, ostatní by také neměli X já kradu, dovoluji ostatním, aby také mohli krást - Člověk ve vztahu k jiným lidem - nezneužívat lidi kolem sebe, abys dosáhl svých vlastních zájmů - snaha pěstovat lidství v lidech, kteří to potřebují - ideální stav je, když se člověk přemáhá a dělá dobré věci, proto, že by měl - konáním zla popíráme sami sebe – např. kradením dáváme souhlas ostatním, aby nás okrádali __- deontologie vs. konsekvencialismus - Spor deontologů a konsekvencialistů __představuje tradiční spor v etice. - deontologie – je nutné konat dobré skutky, protože jsou dobré, není nutné domýšlet je do důsledků (Kant) - konsekvencialismus – při našem jednání je důležité zhodnotit, jaký bude jeho výsledek, a zachovat se tak, abychom způsobili co nejméně škody - Svoboda vůle a dobro - nikdy nepoznáme vlastní duši, jednáním jsme svobodní jako „věc o sobě“ – stojíme nad poznáváním (ve světě poznání jsme ovlivňováni přírodou) - dobro plyne z našeho jednání, z povinnosti, „protože bysme měli“, je v souladu s mravností - jsme odpovědni pouze za své jednání, ne za jednání ostatních 3. Kritika soudnosti - Prostřednictvím Kritiky soudnosti chce Kant vytvořit most mezi teoretickým a praktickým rozumem. Zabývá se v ní - estetickým cítěním, uměním, soudností, tedy schopností aplikovat správné myšlenkové vzorce na skutečnost, účelností.
POKRITICKÉ OBDOBÍ - staví na základech, které vytvořil svými kritikami – slouží jako vymezení pozic - zabývá se možnostmi náboženství
NĚMECKÁ KLASICKÁ FILOZOFIE - Jedná se o období přelomu 18. a 19. století a 1. poloviny 19. století. - Dochází ke krizi německého systému, probíhají napoleonské války, dochází k rozvoji nacionalismu (Herder – každý národ je sám sobě účelem) - Z uměleckého hlediska se jedná o období romantismu, což se odráží i ve filosofii. Nejdůležitější osobnosti: Goethe, Schiller, Herder. - Německá klasická filosofie přímo navazuje na dílo Immanuela Kanta. - Stejně jako Kantova filosofie, i filosofie německých klasiků je intelektuálně velmi náročná. - Dominantním směrem je idealismus (lidská mysl jako pořádající princip). - Nejvýznamnější filosofové: Fichte, Schelling, Hegel.
J. G. Fichte - učitel, filosof, obdivovatel a kritik Immanuela Kanta - vyzýval Němce k mravní obrodě - měl podíl na založení berlínské univerzity (1810) - díla: Pokus o kritiku všeho zjevení, Řeči k německému národu, spisy o *vědosloví *- Filosofie je__ vědou o vědách__ a lze v ní zaujmout dva postoje: - dogmatismus (materialismus a sensualismus) – naše představy jsou odvozeny z věcí samotných, okolní svět normálně existuje a my jej objektivně poznáváme - idealismus – věci jsou odvozeny z našich představ, okolní svět může být pouze produktem našeho vědomí. - *„Filosofii si volíme takovou, jací sami jsme.“ *Fichte se považoval za idealistu. - Idealismus je podle Fichteho jediný důsledný systém. Z povahy věcí není možné vyvodit, jak je možné jejich vědomí. Proto je lepší popisovat věci jako důsledek činnosti vědomí, tedy jako naše představy. - Kant: Vnější realitu nemůžeme nikdy poznat jako věc o sobě, ale pouze jako jev. - Fichte: Neexistují ani věci o sobě – vnější svět je celý produktem našeho vlastního vědomí! - Na počátku filosofie stojí čin.__ Já klade své vlastní bytí__. - Fichte odmítá Kantovy věci o sobě – odkud ale pochází naše zkušenost? Proč máme pocit, že se nás dotýká něco zvnějšku? - Zkušenost má pramen v Já a je dána tím, že Já k sobě nevědomě vytváří ne-Já, tedy celý vnější svět, aby nebylo samo a mohlo při své tvůrčí činnosti narážet na nějaký odpor. Tak je umožněna práce a boj. - Pokud je svět pouze produktem mého vědomí, existují ostatní lidské bytosti? Ano. Existence ostatních lidí je dokonce podmínkou mé individuality. Fichte není solipsista! - Jak má člověk jednat? Existují dvě možnosti: - nechat se unášet ne-Já – pasivní život, lenost, podle Fichteho radikální zlo v člověku, - usilovat o nezávislost, překonávat ne-Já a jednat v souladu se svou podstatou. Člověk by měl očišťovat svůj život od vnějších věcí, je to jeho úkolem.
F.W.J von Schelling - studoval antiku a přírodovědu, stýkal se s ostatními německými idealisty a romantickými autory - ve 23 letech se stal univerzitním profesorem - nedokázal systematizovat svou filosofii, odvrátil se téměř od všech inspirativních zdrojů - Schelling ve svých myšlenkách překonává Fichteho idealismus, podle kterého je hmota odvozena od činnosti ducha. - Základem jeho filosofie je myšlenka identity, podle které jsou příroda a duch dvěma stránkami téhož. - Podle Schellinga je umění dokonalým vyjevením přírody i ducha – jedná se o produkt vědomé činnosti ducha a zároveň nevědomé činnosti přírody.
George w. F. Hegel__ __ - obdivoval řeckou filosofii a Velkou francouzskou revoluci - pracoval jako učitel a později se stal pruským státním filosofem, měl nesmírný vliv a byl oblíbenou autoritou - nejvýznamnější díla: Fenomenologie ducha, *Encyklopedie filosofických věd *- Podobně jako u Kanta a jeho následovníků, i Hegelova filosofie je nesmírně náročná na porozumění - Hegel překonává Fichteho idealismus i Schellingovu identitu svou vlastní filosofií absolutna, někdy bývá označován za absolutního idealistu. - Jeho nejsilnější stránkou byla logika a filosofie dějin, nejslabší stránkou naopak filosofie přírody - Hegelova dialektika - Hegel ve své filosofii postupuje dialekticky – ve všem se snaží hledat stopy vývoje. Nejen naše myšlení, ale také veškeré dějiny podléhají dialektickému zákonu: teze × antiteze 🡪 syntéza - Syntéza není pouhým spojením protikladů, ale také jejich zrušením a povýšením na novou úroveň. - Příklad: francouzská monarchie × Velká francouzská revoluce 🡪 napoleonské císařství - Fenomenologie ducha - patří spolu s Kantovou Kritikou čistého rozumu k nejsložitějším, ale také nejdůležitějším spisům evropské myšlenkové tradice. - V tomto díle navazuje na Fichteho a Schellinga, staví je do pozice teze a antiteze a přináší k nim vlastní syntézu. - Základní myšlenkou je všeprostupující, univerzální duch, který se vyjevuje v trojstupňových stádiích a nakonec dospívá k sebepoznání. 1. Bytí o sobě – duch je sám sebou, tento stav zkoumá logika 2. Příroda – duch se odcizuje sám sobě, „špiní“ se přírodou 🡪 filosofie přírody 3. Duch – duch se vrací sám k sobě, uvědomuje si sám sebe 🡪 filosofie ducha 1. Subjektivní duch – člověk vytváří a žije svůj vlastní život 2. Objektivní duch – člověk žije mezi ostatními, vytváří zákony a stát 🡪 etika 3. Absolutní duch – duch dospívá ke svému sebepoznání 1. Umění 2. Náboženství 3. Filosofie – absolutní vrchol sebepoznání ducha má představovat Hegelova vlastní filosofie