Renesanční a novověká filosofie

RENESANCE

období mezi Středověkem a Novověkem
vznikla v S Itálii ve 14.st.
filosofie 15.-16.st
důraz na individualismus (člověk nezávislý a svobodný, nezávislý na bohu)
postupný rozvoj vědeckého zkoumání (kompas, knihtisk, střelný prach)
cestování, obchod, zámořské objevy (Kryštof Kolumbus)
náboženská reformace – cílem poukázat na špatné skutky církve (odpustky,..) (Jan Hus, M. Luther)
heliocentrismus = názor, že slunce je středem vesmíru (dříve země = geocentrismus) - Mikuláš Koperník - polský astronom - dílo: O OBĚZÍCH NEBESKÝCH SFÉR - Galileo Galilei – italský astronom - Johannes Kepler - astronom a filosof - Kepler. zákony – zákony pohybů planet formuloval matematick
filosofie - přírodní - společenská

PŘÍRODNÍ FILOSOFIE

pracovali s názory vědců

Mikuláš Kusánský

Němec, advokát a kněz
tvrdil, že vesmír nemá žádný střed a je nekonečný
bůh stvořil svět na základě matematických zákonů, k poznání vesmíru je nutno ovládat matematiku
hlasatel náboženské tolerance a dialogu

Francis Bacon

Angličan, právník, politik podporovaný králem
lidé by se pomocí vědy měli snažit ovládnout přírodu a efektivně ji využít, je nutné poznat přírodní zákony
„Sciencia est potencia“ = vědění je moc – základem všeho je smyslová zkušenost = empirismus, pokusy, indukce
teorie poznání - 1. musíme se zbavit idolů (předsudků, omylů) - idoly rodu – dány lidskou přirozeností (zjednodušování) - idoly jeskyně – způsobené individualitou, díky prostředí, kde vyrůstáme) - idoly tržitě – vznikají nesprávným používáním odborn. termínů,, komunikace - idoly divadla – přenáší se z generace na generaci, od autorit - 2. konstruktivní - zbavit se pomocí indukce = tvoření obecných závěrů z jednotlivých premis
dílo: NOVÁ ATLANTIDA – utopické dílo, jeho stát vedou vědci

SPOLEČENSKÁ FILOSOFIE

zájem o člověka v duchu antické vzdělanosti
otec humanismu – Francesco Petrarca, Giovanni Boccaccia
náboženská reformace - narůstala nespokojenost s poměry v katolické církvi - Martin Luther – odmítal výlučný nárok církve na prostřednictví mezi člověkem a bohem

Niccolo Machiavelli

italský politický filosof
dílo: VLADAŘ – poučení a praktické rady pro panovníka
machiavellismus = účel světí prostředky (důležitý je výsledek, ne průběh)
nejdůležitější pro něj bylo zachování státu - veškeré prostředky pro zachování státu jsou oprávněné - panovník by měl využívat lidských slabostí, lidé jsou špatní a většinou i hloupí - je třeba jednat rychle a nekompromisně - lze bojovat, jak pomocí zákonů, tak násilím

Thomas More

zastánce společenské utopie
dílo: UTOPIE – obraz ideálního státu (vymyšleného) – vzor pro ostatní státy
utopos = žádné místo, utopie dnes – něco nerealisticky pozitivního
požadoval ukončení vykořisťování, zavedení společného vlastnictví – „socialismus“
svým dílem inspiroval budoucí teoretiky socialismu a komunismu
náboženská tolerance, vzdělání pro obě pohlaví stejné

Tommasso Campanella

dílo: SLUNEČNÍ STÁT
zastánce společenské utopie
myšlenky jak Thomas More

Hugo de Groot

právník a teolog
dílo: SVOBODNÉ MOŘE
právo je odvozeno z boží vůle a stojí nad státem, přirozené právo – člověk obdařen rozumem, žije ve společnosti

Thomas Hobbes

právní nauka
dílo: LEVIATHAN – biblická příšera, kterou bůh seslal na lidi, aby vládla
měly na něj velký vliv společenské převraty v Anglii – revoluce, změny v zemědělství
z politické filosofie odstraňuje teologické prvky
prosazoval absolutismus
člověk je od přirozenosti egoista → dochází k pošlapávání práv druhých = přírodní stav → homo homini lupus = „člověk člověku vlkem“
přírodní stav = není uspokojena potřeba jistoty – lidi se vzdávají svých přirozených hodnot v prospěch státu

NOVOVĚKÁ FILOZOFIE

17. století – 2. pol. 18. Století, navazuje na renesanci
z uměleckého hlediska se kryje s barokem – Bach, Vivaldi,..
rozvoj absolutismu
zámořské objevy a obchod
filosofie nezávislá na teologii
důraz na lidský rozum
gnozeologie = nauka o poznání
velký zájem o vědu, matematiku,..
dualismus hmoty a duše
fyzikální prostor je nekonečný
stále ještě odmítání ateismu

RACIONALISMUS

EMPIRISMUS

ratio = rozum
emporia = zkušenost
spíš kontinentální Evropa
britský směr, vyvinul se později
vyzdvihovali úlohu lidského rozumu
vyzdvihovali úlohu lidské zkušenosti

Racionalismus René Descartes

„Cogito, ergo sum.“ (= Myslím (pochybuji), tedy jsem) → důkaz lidské existence
francouzský matematik, vědec, filosof
dílo: ROZPRAVA O METODĚ
jeho knihy zakazovány církví i státem
základ matematika
metodická skepse = na počátku všeho stojí pochybnost, je nutné o všem pochybovat, veškeré vědecké poznatky mohou být zpochybněné - nelze pochybovat o → v okamžiku, kdy pochybuji, myslím, a pokud myslím, musím nutně existovat
dualista
substance - 2 druhy + Bůh = přirozenost - tělesná = hmotná věc, jeho základní vlastností je rozprostraněnost - myslící = duch = nehmotný a nezaujímající prostor - nekonečná = bůh – bylo nám dání, nelže → na základě nekoneč. poznáváme vnější svět
solipsismus = představa existence pouze myslící osoby

Benedikt Spinoza

původně nizozemský žid, živil se jako brusič čoček
monista
substance = to, co je základem věci, jedno, nekonečno, sjednocení veškerého bytí, věčná = bůh = tvořící příroda
Spinozova etika - modus = to, co je podmíněno něčím jiným, svět konečných jevů, stvořená příroda - determinismus = vše se děje nutně, vše je předem určeno - svobodné rozhodnutí – pouze, když jsme opravdu přesvědčeni

Gottfried Wilhelm Leibniz

německý filozof a vědec, v 15 letech na uni, v 17 bakalář, nikdy nebyl vědecký pedagog
zabýval se diferenciálními počty (derivace, integrály), matematik, právník, historik, geolog, ing,..
poslední „renesanční člověk“ v Evropě
hlásal spojenectví křesťanů s nekřesťany
díla: Nová soustava přírody, Monadologie, Principy přírody a milosti, Teodicea *
vycházel z Descarta, ale odmítal ho
pohyb jde zastavit ⇒ zákon zachování síly (energie) – zůstává i tehdy, pokud je pohyb zastaven, přechází jen v jiné formy
hmota není dělitelná donekonečna (X Descartes) – musíme dojít k nějaké zákl. částici

Monadologie

elementární částice = MONÁDA (jednost) = bodová a individuální substance - kolem nás je jich nekonečno, každá věc se z ní skládá
monády jsou: 1) body 2) silová centra ⇒ tělesa – shluky silových polí 3) oduševnělost = žijí, mají své vlastní představy; monády hmoty, lidské duše – na vyšší úrovni - nejdokonalejší monáda = bůh 4) individuálnost = každá je jiná, všechny uspořádány do harmonického celku – ten se řídí tzv. předjednanou harmonií – pochází od Boha
Z těchto základních bodů jsou pak složena všechna tělesa
každá monáda v sobě nese boží řád a tudíž všechny tvoří harmonický celek

Teodicea = ospravedlnění boží existence ve zlém světě, zabývali se tím i ve středověku (sv. Augustýn) → zlo = absence dobra - bůh stvořil nejlepší svět, jaký mohl - 3 druhy zla- 1. metafyzické – svět je konečný, lidé umírají, protože svět končí, bůh s tím nic nenadělá 2. fyzické – dáno nedokonalostí lidských bytostí – cítíme záporné emoce 3. morální – děje se proto, že jsme nedokonalí a máme svobodu – často si vybíráme špatně ⇒ v rozporu s předjednanou harmonií

Empirismus = britský myšlenkový směr (čerpá z ostrovní tradice myšlení), reakce na racionalismus

někdy řazen už k osvícenství
jeden ze směrů gnozeologie
základem je teorie založená na lidské zkušenosti (vše, co se do nás dostává zvenku – vjemy, zážitky…)
zkušenost předchází rozumu – člověk nemá žádné vlohy, pouze to, co se do něj dostane „zvenku“

John Locke

pracoval jako domácí učitel a rádce, stal se komisařem pro kolonie
nejslavnější dílo: Esej o lidském rozumu
zjistil, že pojem boha se nevyskytuje ve všech kulturách
Zatímco Descartes tvrdí, že člověk se rodí s určitými vrozenými idejemi, Locke je přesvědčen, že neexistují žádné vrozené ideje.
Jak je to možné? Zákony, jako je například zákon totožnosti, jsou až pozdním výtvorem lidstva. Veškeré lidské poznání pramení ze zkušenosti.
Člověk je po narození tabula rasa – nepopsaný list papíru, ve vědomí nemá nic.
Zkušenost může být dvojího druhu:
- vnější (sensation) – pramen, ze kterého se do vědomí dostávají jednoduché ideje (vjemy). Primární kvality: rozprostraněnost, tvar, pevnost, počet, pohyb, klid. Další kvality (barva, chuť atp.) vznikají díky primárním – barva tělesa tedy závisí na kvantitativních vztazích, což je v souladu s moderními poznatky!
- vnitřní (reflection) – lidské vědomí se obrací samo k sobě, řadíme sem vnímání, vzpomínání, rozlišování, srovnávání, chtění – pracuje se s materiálem vnější zkušenosti
Rozum vytváří složené ideje na základě práce se zkušeností, nikdy k nim ale nemůže přistoupit nic z rozumu samotného!
Mezi složené ideje patří - mody (počet, prostor, trvání,…) - substance (bůh, duch, těleso) - vztahy
Složeným idejím neodpovídá žádný reálný objekt – jedinou výjimkou je substance, tedy bůh, duše a tělesa existují reálně.

George Berkeley

Ir, hodně cestoval – USA; biskup
dílo: Esej o nové teorii lidského poznání, Pojednání o základech lidského poznání
materialista
kritizoval Locka
subjektivní idealista (příčinou všech věcí je subjekt (člověk) sám)-neexistuje hmotný svět, pouze představy
zákl. heslo: „Esse est percipi“ ⇒ „Existovat znamená být vnímán“ - veškerá realita závislá na mysli, na co jsme schopni myslet, to existuje - veškeré věci, které vnímáme svými smysly, musí existovat pouze v našem vědomí → když je nevnímáme, neexistují - každý člověk ovšem vnímá stejnou věc stejně - má obecné ideje dány od Boha - věci mohou existovat pouze jako vnímatelné objekty - věci, které vnímá více lidí, jsou společnou představou
to, co existuje objektivně je duch, ne hmota ⇒ nemá objektivní existenci
objektivně existuje to, co dokáže vnímat lidská duše, vše kolem jsou představy
původ všech představ a idejí je v bohu (=> věří v boha) - všechny naše představy jsou vnímány boží myslí, bůh je vytváří a vnímá
bůh vnímá i to, co někteří vnímat nemusí
zvířata nemyslí

David Hume

Skot, knihovník
dílo: Pojednání o lidské přirozenosti, Zkoumání o lidském rozumu
navazoval na Locka - teorie vnímání, Berkeleyho (ale byl radikálnější)
existují jednoduché a složité představy
pracuje s termíny „dojem“ a „idea“
dojmy jsou podle Huma získány smyslovým vnímáním vnějšího světa
ideje jsou pak produktem našich vzpomínek na dříve vnímané věci
všechno co si naše vědomí vytvoří jsou kombinacemi impresí a idejí
neexistuje hmota, ani duše - existují pouze představy, nejsou uchyceny na žádné lidské duši, „visí“ ve vzduchu
vědy, které mají smysl jsou ty, které pracují s dojmy ->odmítl zákon kauzality, kdy má veškeré dění svou železnou zákonitost a příčinu předem stanovenou
„Je možné, že Slunce zítra nevyjde“ ⇒ pouze jsme si zvykli na přírodní a fyzikální zákony, není důkaz, že zítra to bude stejné