FILOSOFIE
- nemá jednoznačnou definici; z řeckých slov filein = milovat + sofia = moudrost = láska k moudrosti
- jedná se o člověka, který moudrost ctí a usiluje o ní, neznamená to, že je moudrý
- první kdo užil termín filosofie je Pythagoras (sám sebe označil za filosofa-‚hledače pravdy‘) v 6.stol. BC, naproti tomu sofisté se označovali jako mudrci
- počátkem filozofie je úžas, údiv - pochybování o tom, co se nám předtím zdálo samozřejmé
- filosofie si klade otázky, které zpravidla končí dalšími podotázkami
- filosofie je věda, která se zabývá celkovým obrazem světa a místem člověka v něm
PŘÍRODNÍ FILOSOFIE
- vzniká asi v 6.st.př.n.l.
- díky mořeplavbě docházelo ke stykům s cizími národy
- filosofie se formovala ve formě kosmologie = nauka o řádu světa
- typické tendence: přechod od mýtu k logu - hledání pralátky=arché, jeden základní všeprostupující princip, z kterého vznikl svět - přírodní filosofie - hledání základu světa, jeho řádu - dochovány jen zlomky děl-převážně píší O přírodě = De natura
1) Mílétská škola
- první skupina filosofů – občané přístavu Milét
- všichni tři představitelé hledají arché = označujeme je jako monisty
Thales z Milétu
- zakladatel Milétské školy, 1.evropský filosof, kupec, obchodník, cestovatel
- předpověděl zatmění slunce v roce 585, vypočítal výšku pyramidy podle délky jejího stínu
- arché = voda, protože je proměnlivá, má sílu a život vznikl ve vodě
Anaximandros
- Thaletův žák
- dílo: De natura (O přírodě)
- popsal vznik kosmu
- arché = apeiron = nekonečné, neomezené; hmota, která nemá hranice a naše smysly ji nerozpoznají - protiklad všech pomíjivých věcí (pera = omezení) Anaximenes
- pokračovatel Anaximandra, zjednodušil jeho učení
- arché = vzduch
2) Herakleitos z Efesu
- urozený občan Efesu, neoblíbený, samotář, podivín
- odmítal průměrnost, lid a demokracii
- ve svém učení používal nesrozumitelné aforismy (rčení) za což získal přízvisko “temný filosof”,
- myšlenky - pantha rhei = vše plyne, vše je v pohybu, nic netrvá = 2x nevstoupíš do téže řeky - každá věc má svůj protiklad a potřebuje ho pro své bytí – tento neustálý souboj protikladů utváří celistvost světa (bez nemoci bychom neznali zdraví, bez války mír
- arché = oheň - nejlépe charakterizuje neustálé změny, proměnlivost
3) Pythagoras ze Samu
- žil v řeckém městě Krotón
- zakladatel mysticko-vědecké školy (spolku) - velmi dobře organizovaná společnost (společný majetek, denní rozvrh činností) - snažili se do všeho vtisknout řád, pravidelnost (vstávej levou nohou,..) - tvrdý asketický trénink (mlčení, ovládání těles.žádostí) - měli spoustu zvyků (nejedli maso, věřili v reinkarnaci) - i ženy
- sám nic nenapsal, je těžké říci, které myšlenky jsou jeho a které od jeho následovníků
- pythagorejci své psané doktríny udržovali v tajnosti - arché = číslo
- něco poznat = vyjádřit to v matematických poměrech → i pojmy láska, manželství, svoboda
- každé číslo se skládá ze 2 prvků - omezující – vše, co se dá měřit, má mez – cení se více - neomezený – vše beztvaré, nemá mez – méně dokonalé
- rozlišovali čísla na racio/iracionální, sudá/lichá, levá/pravá, mužská/ženská, magický význam
- „hudba sfér“ – každé nebeské těleso při svém pohybu vydává určitý tón
- věřili, že na obloze existuje 10 těles, vymysleli si anti-zemi
- koncepce duše - lidský život lze připodobnit přímce (zrození->smrt) - 1 = bod, 2 = úsečka, 3 = plocha, 4 = prostor - život duše lze připodobnit ke kružnici – je nesmrtelná
4) Elejská škola
- myslitelé v jihoitalském městě Elea
- snažili se vysvětlit vztah pohybu a neměnnosti → „zastavitelé pohybu“
- jejich filosofie je v protikladu s Hérakleitem (vše plyne)
- spoléhají výhradně na rozum a dedukci → odmítají zkušenost získanou pouhými smysly
Xenofanes
- putující básník a pěvec, cestoval po řeckých ostrovech, nakonec se usadil v Eleji
- kritizoval staré řecké náboženství = přisuzování lidských vlastností bohům
- přichází s novou teorií, koncepcí jediného boha – to, co je nejvyšší může být jen jedno
- panteista – bůh je všudypřítomný, je identický s celkem světa
Parmenides z Eleje
- zakladatel, nejdůležitější představitel elejské školy, nazýván otcem logiky
- autor spisu: O přírodě
- zákl. pojem – JSOUCNO = to, co existuje, co je
- přejal Xenofanovu myšlenku o jediném jsoucnu
- 3 hlavní výroky - „Jen jsoucno jest, nejsoucno není a nemůže být ani myšleno.“ (neexistuje „nic“) - „Bytí jest, kdežto nic věru není.“ - „Jsoucno je jsoucno.“ – princip identity – je tím, čím je, nemůže být něčím jiným
- jsoucno všechno vyplňuje → nemůže být žádný prázdný prostor
- jsoucnou je dokonalé, věcné, jedinečné, bezhraničné, neměnné, všude stejné, nehybné
- přirovnává jsoucno ke kouli (podle Řeků dokonalý tvar)
- arché, fysis nahradil pojmem on (jsoucno)
Zenon z Eleje
- žák Parmenida → pokračoval v jeho filosofii a přišel s logickými argumenty
- proslavil se svými 4 aporiemi - ”, logický paradox, na kterém se snažil dokázat neexistenci pohybu: 1) Achilles a želva - želva má náskok, Achilles ji během chvíle dožene, ale nemůže ji předehnat, protože želva bude vždy o kousíček před ním, tam kde ji dožene, tam už bude želva zase o krok vpředu 2) Dichotomie (půlení) -pohyb nemůže začít, protože když chceme dorazit do daného místa, musíme urazit polovinu vzdálenosti, pak ½, další.. 3) Letící šíp - v každém bodě své dráhy v určitém čase je šíp v klidu-nepohybuje se 4) Stadion - relativnost pohybu - všechny aporie vyvráceny až ve 20.stol. díky indiferentnímu počtu (dichotomie-půlek je nekonečno, ale cíl je konečný)
5) Pluralisté
- věří, že neexistuje jedna pralátka, ale několik, které jsou řízené nějakou vnější silou
Empedokles
- žák Pythagora - věří v reinkarnaci
- myslel si o sobě, že je nadčlověk, bůh - dle legendy skočil do Etny, aby své božství dokázal a zmizel beze stopy, aby po něm nic nezůstalo, ale sopka vyvrhla jeho zlaté střevíce
- píše básně = O přírodě, Očišty
- základními prvky podle něj jsou 4 elementy - země,voda,oheň,vzduch - vše je vzniklé kombinacemi těchto 4 pralátek
- živly jsou pasivní, jsou pohybovány 2 silami - láska - vše spojuje, mísí, sjednocuj - nenávist - vše rozpojuje, rozkládá, rozděluje
- láska občas nespojuje logicky, ale příroda to tak nenechá, a tak takový jedinec zemře, protože to nebylo pospojováno láskou a logicky
Anaxagoras z Klazomen
- jako 1.přenesl filozofii do Athén, kde strávil značnou část života
- z Athén pro bezbožnost nucen uprchnout - tvrdí, že Slunce je žhavá hmota, ne bůh
- arché = semena věcí, nekonečné množství pralátek, hmotné malé částečky
- hybný princip mimo pralátku - nús = světový duch, rozum - abstraktní kosmický princip, spojuje semena do shluků, které tvoří konkrétní věci, uspořádání z chaosu
6) Atomisté
- odvolávají se na učení pluralistů
- atomos = to, co je dále nedělitelné
- atomismus = přesvědčení, že základem světa jsou atomy (nezaniknutelné částice), ze kterých vznikají věci, bytosti a jiné celky
Leukippos
- jeho učení je známé jen díky jeho žáku Demokritovi – je těžké rozlišit, komu která myšlenka patří
Demokritos z Abdéry
- všestranně vzdělaný, studijní cesty (Egypt, Persie, Indie)
- z Leukippovi nauky vybudoval uzavřený systém
- zákl. tvrzení – existují pouze atomy a prázdno (eleaté popřeli prázdný prostor)
- jsoucno = atomy, které jsou neměnné, nezničitelné, věcné, látkově stejné, liší se pouze tvarem, velikostí, místem - jejich základní vlastností je pohyb - 2 druhy pohybu - primární – původní, spontánní (atomy se nahodile víří, narážejí do sebe), není ničím podmíněný - sekundární - je vynucený, po srážce se shlukují do víru a třídí se → zachycují se háčky, ale nikdy vzájemně nesplynou → tak vznikají věci
- podle něj vzniká v prostoru nekonečné množství světů
- podle atomistů se vše děje z nějaké příčiny (nic není náhoda)
- rozlišuje 2 druhy poznání - rozumové – pravé poznání, díky němu poznáváme atomy a prázdnotu - smyslové – temné poznání, na základě kterého poznáváme změny