OBCHODNÍ PRÁVO = je souhrn právních norem upravujících postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy a další vztahy související s podnikáním
- Obchodní zákoník - obsahuje ustanovení o podnikatelích a jejich podnikání, o obchodních společnostech, o družstvu a obchodních závazkových vztazích. Obchodní právo patří do soukromého práva, kde vzniklo vyčleněním z občanského práva.
- Podnikání je soustavná činnost provozovaná samostatně podnikatelem a na vlastní odpovědnost.
- Oprávněnými podnikateli v ČR jsou osoby tuzemské i zahraniční, fyzické i právnické, které jsou zapsány buď v obchodním rejstříku nebo živnostenském rejstříku nebo v jiné evidenci
Subjekty obchodního práva
1. Podnikatelé
2. Stát a územní jednotky, regiony, obce – pouze za předpokladu, že vystupují ve vztazích, které se týkají zabezpečování veřejných potřeb
3. Občané (nepodnikatelé) – výjimečně, např. při nekalé soutěži může být poškozen i spotřebitel, který má stejná práva jako podnikatel
OBCHODNÍ REJSTŘÍK - vedou pověřené soudy a zapisují do něj obchodní společnosti, družstva, jiné právnické osoby, o nichž to stanoví zákon (st. podniky) a zahraniční podnikatele
Každý zapsaný podnikatel má v obchodním rejstříku
Obchodní jméno - u fyzické osoby – jméno a příjmení, př. Jan Novák, švec - u právnické osoby název, pod kterým jsou zapsány v obchodním rejstříku, př. ADRIA, s.r.o.
Sídlo, IČ, Předmět podnikání
FYZICKÁ OSOBA - jedná osobně nebo prostřednictvím zplnomocněného zástupce
PRÁVNICKÁ OSOBA - za ní jedná její statutární orgán nebo zástupce - zástupcem s nejrozsáhlejší plnou mocí je prokurista.
__PODNIK __= soubor všech hmotných i nehmotných složek podnikání patřících podnikateli a určených k jeho podnikatelskému provozu (nehmotná složka – př. průmyslová práva k vynálezům, pohledávky, obchodní tajemství)
OBCHODNÍ TAJEMSTVÍ
- veškeré skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy související s podnikem, které mají skutečnou nebo alespoň potenciální materiální či nemateriální hodnou. Jde o skutečnosti, které nesmí být v obchodních kruzích běžně dostupné.
SOUTĚŽNÍ PRÁVO
- norem, které mají zajistit, aby všichni podnikatelé měli pro svoje podnikání stejné podmínky
1. Protimonopolní právo
2. Právo proti nekalé soutěži
Protiprávní formy omezující hospodářskou soutěž
- Dohody narušující soutěž (tzv. kartelové dohody).
- Spojování podniků (fúze).
- Nabytí monopolního nebo dominantního postavení na trhu.
Nekalá soutěž
Jednání v hospodářské soutěži, které odporuje dobrým mravům soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným účastníkům soutěže nebo spotřebitelům.
- Klamavá reklama
- Klamavé označení zboží a služeb
- Vyvolání nebezpečí záměny
- Parazitování na pověsti
- Podplácení
- Zlehčování
- Porušení obchodního tajemství
- Ohrožování zdraví a životního prostředí
OBCHODNÍ SPOLEČNOSTI, JEJICH ZALOŽENÍ A VZNIK
- Obchodní společnosti jsou právnickými osobami založenými za účelem podnikání.
__ __Společnosti osobní
- společník je povinen pro společnost osobně pracovat.
- ke zřízení společnosti není nutný žádný majetkový vklad, není předepsáno základní jmění.
- ručení společníků za závazky společnosti je neomezené.
- společnost nezřizuje žádné orgány, k jejímu řízení jsou oprávněni všichni společníci
- společník může dát jednostranně výpověď ze společnosti, vede to však ke zrušení celé společnosti (obdobně i smrt společníka).
1. Veřejná obchodní společnost
2. Komanditní společnost
Společnosti kapitálové
- nutno složit určité základní jmění, jehož minimální výši předepisuje zákon. Společnost je povinna zřídit zákonem předepsané orgány. Ukončení účasti prodejem svého podílu
1. Společnost s ručením omezeným
2. Akciová společnost
Družstvo
- společenství neuzavřeného počtu osob založené za účelem podnikání nebo zajišťování hospod., sociálních či jiných potřeb členů. Min. 5členů nebo alespoň dvě právnické osoby.
ŽIVNOSTENSKÉ PRÁVO = je soubor právních předpisů o živnostenském podnikání (objektivní právo)a oprávnění k provozování živnosti, náležející osobě, která splňuje zákonem stanovené podmínky (subjektivní právo).
- objektivní živnostenské právo jsou normy patřící do oblasti veřejného práva. Pokud živnostenské právo není považováno za samostatné právní odvětví, je součástí správního práva.
ŽIVNOSTI
- živnost je soustavná činnost, kterou na základě živnostenského oprávnění provozuje fyzická nebo právnická osoba na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku.
Z hlediska předmětu podnikání se živnosti rozlišují na:
a) obchodní (koupě a prodej zboží, hostinská a ubytovací činnost, cestovní kanceláře)
b) výrobní (výrobce je oprávněn výrobky i prodávat a opravovat)
c) poskytující služby (opravy a úpravy věcí, přeprava osob a zboží)
- Podle forem živnostenského oprávnění se rozlišují živnosti ohlašovací a koncesované. Ohlašovací živnosti jsou rozděleny podle podmínek provozování na řemeslné, vázané a volné.
Ohlašovací živnosti
- mohou provozovat osoby, které na základě ohlášení obdrží živnostenský list
a) řemeslné – podmínkou provozování je odborná způsobilost, získaná vyučením v oboru a praxí
b) vázané – podmínkou provozování je odborná způsobilost, získaná jiným způsobem
c) volné – odborná způsobilost není podmínkou provozování
Koncesované živnosti* *
*- *mohou provozovat osoby, které na základě žádosti obdrží koncesní listinu
Podmínky provozování živností
1. Všeobecné (musí je splňovat každý podnikatel) – dosažení 18 let, způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, předložení dokladu o tom, že nemá daňové nedoplatky
2. Zvláštní – odborná nebo jiná způsobilost a další požadavky týkající se provozování živností. Zvláštní podmínky a požadavky se u jednotlivých druhů živností liší.
- jestliže provozuje živnost právnická osoba, její odpovědný zástupce musí splňovat všeobecné i zvláštní podmínky.
- jeden podnikatel může provozovat více živností, má-li pro každou živnostenské oprávnění.
Kdy podnikatel nemůže provozovat živnost?
- Jestliže tomu brání překážka uvedená v zákoně. Př. soudem uložený trest zákazu činnosti týkající se provozování živnosti nebo konkurz (úpadek) prohlášený na podnikatelův majetek.
Živnostenské oprávnění zaniká
1. Smrtí podnikatele.
2. Zánikem právnické osoby.
3. Uplynutím doby, jestliže živnostenský list či koncesní listina byly vydány na dobu určitou
4. Z podnětu podnikatele – podnikatel o zrušení požádá.
5. Z vlastního podnětu to může živnostenský úřad učinit ze závažných důvodů – př. podnikatel již nesplňuje nebo nedodržuje podmínky provozování živnosti.
__OBČANSKÉ PRÁVO __
SUBJEKTY OBČANSKÉHO PRÁVA
- subjektem občanského práva je ten, komu toto právo přiznává způsobilost k právům a povinnostem (právní subjektivitu).
Občanský zákoník odlišuje subjekty:
- Právní subjekty (podle občanského zákoníku)
- Fyzické osoby
- Právnické osoby
FYZICKOU OSOBOU = je kterákoli osoba, zásadně bez ohledu na další specifikaci (např. státní občanství, pohlaví, národnost, sociální postavení, politickou příslušnost apod.).
- Za určitých okolností může být právní subjektivita přiznána i fyzické osobě nenarozené (tzv. nasciturus). - Způsobilost mít práva a povinnosti má nasciturus za současného splnění 2 podmínek:
-
- v rozhodné době pro nabytí práv, resp. Povinností je prokazatelně počat,
- narodí se živý.
__ PRÁVNICKÉ OSOBY__
Sdružení fyzických a právnických osob - Obchodní společnosti (veřejná obchodní společnost, společnost s ručením omezeným, komanditní společnost, akciová společnost), družstva, zájmová sdružení právnických osob, občanská sdružení
Účelová sdružení majetku- nadace, fondy
Jednotky územní samosprávy (obce)
Jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon (např. rozpočtové a příspěvkové organizace)
- je-li účastníkem občanskoprávních vztahů stát, je také právnickou osobou.
- hlavním pramenem občanského práva je občanský zákoník. Občanský zákoník je systematicky uspořádán tak, že rozděluje občanskoprávní vztahy na práva věcná a právo závazkové.
PRÁVA VĚCNÁ - např. vlastnictví, zajišťují moc osoby na věci bez přímé spojitosti s nějakou povinností jiné konkrétní osoby. Cílem právní úpravy je tu ochrana užívání věcí, které má člověk nebo právnická osoba k dispozici a jimiž uspokojuje své potřeby.
- Právo závazkové neboli obligační upravuje vztahy, v nichž určitá osoba je oprávněna žádat splnění nějaké povinnosti od jiné osoby, která má tuto povinnost splnit a které v případě nesplnění hrozí právní následky. Oprávnění se nazývá pohledávka a oprávněná osoba je věřitel, povinnost je dluh (závazek) a povinná osoba je dlužník.
Právní pojetí věcí, majetek
- Předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, a pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty.
- V právním pojetí jsou věcmi pouze ohraničené samostatné předměty, které mají majetkovou cenu.
Základní rozdělení věcí vychází z odlišné podstaty věcí hmotných a nehmotných. Majetek
Věci hmotné
- na rozdíl od nehmotných produktů vnitřního světa lidského vědomí a myšlení, jsou prostorově vymezené a lidskými smysly poznatelné celky zevního světa, který nás obklopuje. V právních vztazích se hmotné věci rozlišují podle různých třídících hledisek na:
1. Věci movité a nemovité
- věci movité jsou přemístitelné
- nemovité jsou pozemky, tj. ohraničené části zemského povrchu;
- nemovitosti jsou také předměty s povrchem země pevně spojené, tj.
2. Věci spotřebitelné a opotřebitelné
- toto rozlišení vychází z užití věcí. Spotřebitelné věci mohou být užity jen jednou, protože užití podle jejich účelu vede k jejich spotřebování a zániku (př. paliva, potraviny)
- věci opotřebitelné užitím nezanikají, ale postupně se opotřebují.
3. Věci zastupitelné (hromadné) a nezastupitelné (individuálně určené)
- věci hromadné se navzájem zastupují a většinou jsou použitelné jen v určitém množství, určeném počtem, protože jejich jednotky jsou samy o sobě bezvýznamné
- naproti tomu nezastupitelné věci jsou určeny jednotlivě, např. budova, stroj.
4. Věci dělitelné a nedělitelné
- za dělitelné se považují věci, které lze reálně rozdělit, aniž by tím došlo k jejich znehodnocení, např. pozemky nebo hromadné věci. Ostatní věci reálně nedělitelné. Je-li nutné provést jejich právní rozdělení, vytvářejí se v těchto případech tzv. ideální podíly, vyjádřené zlomkem nebo procentem z ceny reálně nedělitelných věcí. K vytváření ideálních spoluvlastnických podílů dochází např. tehdy, když dědicové společně zdědí reálně nedělitelnou věc, např. budovu.
5. Věc hlavní a její součásti nebo příslušenství
- součást náleží k hlavní věci tak, že nemůže být oddělena, aniž by se tím hlavní věc znehodnotila. Příslušenství jsou samostatné věci určené k tomu, aby byly trvale užívány společně s hlavní věcí.
RODINNÉ PRÁVO - upravuje osobní a majetkové vztahy mezi členy rodiny.
- Osobní a majetkové vztahy mezi členy rodiny jsou zejména - Vztahy mezi manžely - Vztahy mezi rodiči a dětmi
\- Vztahy náhradní rodinné výchovy- Prameny rodinného práva - Úmluva o právech dítěte
\- Zákon o rodině \(především právní úprava manželských a rodinných vztahů\)
\- Občanský zákoníkMANŽELSTVÍ
- Zákon o rodině definuje manželství jako trvalé společenství muže a ženy založené zákonem stanoveným způsobem. Hlavním účelem manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí.
- Zákon stanoví pět případů, kdy je možné prohlásit manželství za neplatné.
1. překážka bigamie
2. překážka příbuzenství
3. překážka nezletilosti
4. překážka duševní choroby
- Zdánlivé manželství – vůbec nevznikne, nemá právní následky, kdyby manželství uzavřela osoba mladší 16-ti let, nebo by bylo uzavřeno před orgánem, který k tomu není oprávněn…
Formy uzavírání manželství
- manželství musí být uzavřeno za přítomnosti dvou svědků.
1. občanský sňatek
2. církevní sňatek
Prohlášení při uzavírání manželství
1. o vstupu do manželství
2. o nevědomosti okolností vylučujících vznik manželství
3. o vzájemné znalosti zdravotního stavu
4. o zvážení majetkových důsledků manželství
5. prohlášení o příjmení
Vztahy mezi manžely 1. práva a povinnosti osobního charakteru:
- žít spolu, být si věrni, společně pečovat o děti, respektovat svoji důstojnost, vytvářet zdravé rodinné prostředí
- povinnost dohody o všech podstatných záležitostech
- povinnost hradit náklady společné domácnosti 2. Práva a povinnosti majetkového charakteru
- Uzavřením manželství vzniká i komplex majetkových vztahů mezi manžely, jehož základem je institut společného jmění manželů upravený v občanském zákoníku.
Zánik manželství 1. smrtí jednoho z manželů
2. prohlášení manžela za mrtvého
3. rozvod - sporný rozvod, nesporný rozvod (smluvený rozvod), ztížení rozvod - Před rozhodnutím o rozvodu musí být upraveny poměry nezletilých dětí. Opatrovnický soud musí rozhodnout o - Svěření do výchovy- jak má každý z rodičů přispívat na výživu. dítěte.
\- Společná výchova\- situace, jako kdyby k rozvodu nedošlo\.
\- Střídavá výchova \- dítě je určitou dobu střídavě s jedním z rodičů\.
\- Svěření do výchovy jednoho z rodičůRODIČE A DĚTI
__Určování rodičovství - __právní vztah mezi rodiči a dětmi vzniká v okamžiku narození dítěte, bez ohledu na skutečnost, zda se dítě narodilo v manželství. „matka je jistá, otec nejistý“. Proto zákon o rodině upravuje pouze otcovství a to na základě tří právních domněnek, které jsou vyvratitelné, tj. platí, pokud není prokázán opak.
\- __1\. otcem je manžel matky, 2\. souhlasné prohlášení rodičů, 3\. soudní rozhodnutí____ __Vztahy mezi rodiči a dětmi - souhrn práv a povinností, které mají rodiče s plnou způsobilostí k právním úkonům vůči svému nezletilému dítěti, nazývá zákon o rodině rodičovská zodpovědnost.
1. péče o dítě
2. právo dítě zastupovat
3. správa jmění dítěte
- Další práva a povinnosti rodičů - 1. vyživovací povinnost
2\. určení jména a příjmení dítěte__ NÁHRADNÍ RODINNÁ VÝCHOVA __
1. Osvojení - vzniká mezi osvojitelem a osvojencem takový právní vztah jako mezi rodiči a dětmi.
- Zákon o rodině rozlišuje dva druhy osvojení - prosté a nezrušitelné
- u nezrušitelného osvojení jsou osvojitelé zapsáni do matriky místo rodičů. K osvojení je třeba souhlasu rodičů dítěte, ledaže by rodiče - 1. byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti
2\. soustavně neprojevily o dítě zájem po dobu 6\-ti měsíců
3\. dva měsíce po narození neprojevili žádný zájem
4\. zřekli se dítěte2. Pěstounská péče -* *určena pro děti, které není možné osvojit (zdravotní stav, vyšší věk, rodiče nedali souhlas s osvojením)
- Individuální pěstounská péče.
- Kolektivní pěstounská péče v tzv. SOS vesničkách.
3. Svěření do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče
- Tato forma je určena pro děti, u nichž lze předpokládat, že se budou moci časem vrátit do původní rodiny. Často jsou děti svěřovány do výchovy prarodičů nebo jiným příbuzným.
VYŽIVOVACÍ POVINNOST
1. Rodičů vůči dětem
2. Děti vůči rodičům – povinnost vzniká za předpokladu, že rodiče nejsou sami schopni se živit a dítě má schopnosti a možnosti výživné poskytovat.
3. Mezi ostatními příbuznými – jedná se pouze o příbuzné v řadě přímé, tj. předky a potomky. Nejčastěji jde v praxi o vyživovací povinnost prarodičů vůči vnukům.
4. Mezi manžely – tato povinnost je založena na zásadě vzájemnosti.
5. K rozvedenému manželovi (př. matka malých dětí).
__SOCIÁLNĚ-PRÁVNÍ OCHRANA DĚTÍ __- od 1.4.2000 upravena v samostatném zákonu.
- Sociálně právní ochranou se rozumí zejména: 1. ochrana práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu
__ 2. ochrana oprávněných zájmů dítěte, včetně ochrany jeho jmění__
__3\. působení směrující k obnovení narušených funkcí rodiny__