FILOZOFIE 20. STOLETÍ
- období bouřlivých a rychlých změn ve společnosti
- lokální konflikty + dvě zničující války, které poznamenali lidské myšlení
- snahy o integraci => spojování do větších celků – prevence před dalšími válečnými konflikty
- globalizace = věci se začínají provádět stejně všude ve světě, ekonomiky propojené, všichni se navzájem ovlivňují
\- s polokoule využívají země j polokoule\-> rozvojové země
\- stírá kulturní rozdíly – mizí lokální kultury- pokrok ve spoustě vědeckých oborů, medicíně
- vznikají nové obory, např. lingvistika, genetika
- vidění světa se mění díky fyzikálním teoriím:
- A. Einstein – relativita – čas, prostor, délka už nejsou považovány za absolutní, ale relativní
\- Sociální teorie relativity \(1905\), Obecná teorie relativity \(1916\) – gravitace, hmota zakřivuje
časoprostor- Max Planck – kvantová mechanika/teorie (1900)
- 1915 – Velký třesk – astronomie
- lidem přestává stačit normální materialismus – základem světa je energie (síla), hmota je jejím projevem
- fil není jednotná, ale roztříštěná (každý obor má ale svůj dílčí problém (konkrétní), především současné problémy)
- odmítají velké systémy (např. Hegelův)
- odděluje se od ní spousta dalších věd (např. kognitivní věda – myšlení…)
\- řeší, co je mysl, kam člověk směřuje \-> fil si ponechává část kompetencí = řeší některé věci,
které si ostatní vědy nemohou řešit samyPragmatismus - Název pragmatismus je odvozen od řeckého slova pragma (jednání, čin), jedná se o směr orientovaný na praktické jednání, pragmatikové se nesoustředí na metafyziku. - Jedná se o americký směr, nejvýznamnější filosofové: Peirce, James, Dewey. Pragmatismus se později dostal i do Evropy, u nás se pragmatické tendence objevují u Karla Čapka. - Pragmatismus vznikl v roce 1868, kdy Peirce polemizoval s Descartem. - nezabývá se metafyzickými obecnými pojmy, nehledá objektivní pravdu - pravda = jaké řešení je pravdivé – to, které je pro mě zrovna užitečné
William James - byl psychologem, učil na Harvardu - byl jedním ze zakladatelů moderní psychologie (PRINCIPY PSYCHOLOGIE) - Tradiční pojetí pravdy hovoří o shodě skutečnosti a poznávajícího. Podle Jamese je pravda nástrojem, pravdivé je to,__ co má využití, co se osvědčí a co přináší úspěch__. Pravda se dá přirovnat k cestě z lesa. - Totéž by mělo platit pro filosofii. Je nesmyslné stavět filosofii jako vědu o poučkách, ale soustředit se na její praktické využití. Filosofie je k ničemu, pokud nedokáže člověku pomoct. - Svět je dynamický, neustále se v něm něco děje. Totéž se dá aplikovat i na naše myšlení. - Svět je také tvořen mnohostí, je pluralistický. Jsme obklopeni řadou jevů, které nedokážeme sjednotit pod jeden princip. Ideální náboženství je polyteistické. - Člověk by měl ke světu přistupovat skepticky – jsme jako zvířata, která procházejí lidskými obydlími, ale nechápou je.
- Jako psycholog se James zabýval především lidským vědomím. Odhalil několik charakteristik: - Myšlenky jsou vázány na konkrétní subjekt a jsou neproniknutelné. Nemůžeme nikomu „vstoupit do hlavy“. - Myšlení se neustále mění, nikdy nic nevnímáme stejně. Záleží na vnitřních i vnějších stavech. - Myšlení je nepřetržité, dá se na něj navázat. - Myšlení má tendenci zabývat se vnějšími jevy. James není idealista. - Myšlení je selektivní – vybírá si předměty zájmu.
John Dewey - americký pedagog - kladl důraz na praktičnost, myšlenky mají pouze instrumentální hodnotu - dílo: DEMOKRACIE A VÝCHOVA
Fenomenologie - rozvíjí se na počátku 20. století - představuje odvrat od Kanta - zakladatelem fenomenologie byl Edmund Husserl, dalšími fenomenology například Max Scheler nebo Jan Patočka - fenomenologie se snaží být naukou o podstatách (× Kant a jeho svět jevů a věcí o sobě), reaguje na odtrženost vědy od života - fenomén – to, co se nám jeví, nauka o tom, jak se nám svět vyjevuje
Edmund Husserl - německý filosof židovského původu, pocházel z Prostějova - byl matematikem, učil filosofii, znal se s TGM - v posledních letech života byl pronásledován nacisty - dílo: LOGICKÁ ZKOUMÁNÍ, OBECNÝ ÚVOD DO FENOMENOLOGIE - Věci se nám ukazují a tak nám vlastně dávají smysl. Celý svět, jak ho vnímáme a chápeme, je souborem jevů, které na sebe odkazují. Hovoříme o takzvaném přirozeném světě. - Přestože nemáme detailní a objektivní povědomí o světě, dobře se v něm orientujeme. - Příklad: Pojmy „blízko“ a „daleko“ neurčují konkrétní vzdálenost, přesto je používáme a rozumíme jim. - Věda přichází až potom, co známe přirozený svět. Snaží se vše kvantifikovat a__ objektivně zkoumat. Podle fenomenologů věda svět vyprazdňuje, za vědeckými zákonitostmi přestáváme vidět náš přirozený svět.__ - Vědecké hypotézy a teorie se mění, ale naše přirozené vědomí o světě zůstává stejné__,__ pouze se komunikací zpřesňuje. Abychom si rozuměli, měly by se nám věci vyjevovat všem stejně.
Martin Heidegger - německý filosof a učitel, jeden z nejdůležitějších a nejkomplikovanějších - byl ovlivněn Husserlem, někdy nebývá řazen k existencialismu, sám toto označení odmítal - nadchl se pro nacismus, ale rychle vystřízlivěl - dílo: BYTÍ A ČAS - Heidegger ve své filosofii striktně rozlišuje mezi pojmy jsoucno a bytí: Jsoucno je „to, co je“, bytí je to, „že to je“. Dosavadní filosofie byla orientována na jsoucno jakožto na způsob bytí. Namísto toho bude zapotřebí soustředit se více na bytí a jeho smysl. - Bytí člověka na tomto světě nazývá Heidegger pobyt (Dasein) – vržení do světa. Způsobem takového bytí je věčné obstarávání a základní lidskou zkušeností je úzkost z možnosti vlastního nebytí. - Smrt nepřichází k lidskému bytí zvnějšku, ale je přímo součástí pobytu. Pokud bychom měli nekonečně času, nic by nebylo významné. Vstříc smrti je třeba realizovat vlastní život ve svobodě a odpovědnosti. - Martinu Heideggerovi bývá vyčítáno jeho angažování se v nacionálně-socialistickém hnutí a rektorství na freiburské univerzitě. Svých omylů ale litoval. - Světový názor × filosofie - Světový názor je opakem filosofie, protože se snaží podávat totální výklad světa, je určen masám. Filosofie je založena na tázání a zpochybňování, nechce nouzi překonávat, ale vysvětlovat a snášet. - Heidegger víceméně odmítal vědecké myšlení, protože věda má podle něj manipulativní charakter. Namísto odhalování povahy jsoucna se soustředí na kauzální řady. Často bývá důležitější metoda než věc samotná. - Rozdíl mezi přírodními a duchovními vědami se bude smazávat. Přírodní vědy o ničem nebudou rozhodovat. Filosofie jakožto nauka o pravdě se ztratí z univerzit, nastane naprostá nuda.
Jan Patočka - byl mluvčím Charty 77, zemřel po výslechu StB - vycházel z Husserlovy filosofie - trojí pohyb - zakotvení – přijetí situace - sebezbavení sebeprodloužením – obstarávání, vnímám vše jako věci - sebenalezení – odpovědnost a péče o duši
Existencialismus - filosofický směr, rozvíjí se nejvíce v Německu a ve Francii - otcem existencialismu je Søren Kierkegaard – zabýval se existencí – celý existencialismus je filosofií nejniternějších problémů člověka - nejvýznamnější existencialisté: Jaspers, Marcel, Sartre, Camus - existencialisté často působili jako literární autoři - Existencialistická filosofie je pesimistická – lidská zkušenost je vnímána negativně, člověk se nachází v extrémních situacích, řešení nacházejí různí myslitelé na různých místech – v náboženství (Kierkegaard, Marcel), v komunismu (Sartre). - Klíčovým pojmem filosofie existence je bytí – nejzákladnější skutečnost života, která souvisí s časem. - Existencialismus je individualistický směr (řeší problémy jednotlivce), přesto nezapomíná na to, že člověk je společenská bytost. - Člověk není úplný – musí nejprve realizovat sám sebe, jinak je jeho bytí holé.
Karl Jaspers - čerpá z Plotina, Bruna, Spinozy, Kanta, Schellinga, Kierkegaarda a Nietzscheho - zabývá se otázkami bytí a existence - dílo: FILOSOFIE - Bytí je v běžném smyslu určité – je vázáno na konkrétní skutečnost – bytí předmětu. - Předměty se spojují do světa, který nás obklopuje jako horizont – kamkoliv se pohneme, horizont se pohybuje s námi. Na svět se nikdy nemůžeme zaměřit jako na celek. - Bytí světa je obemykající. Je nepoznatelné, nemůžeme se k němu přiblížit, ale uvědomujeme si je jako mez. Smyslem filosofie je__ přecházet od konkrétního bytí k obemykajícímu__. - Lidské bytí je rovněž nepoznatelné, přestože existují určité vědy o člověku – ty jej však poznávají jen zčásti, člověk je vždy něco víc. - Lidská existence může být vyjasněna pomocí tří kategorií: - svoboda – člověk je neustále nucen si volit - komunikace – ne komunikace v běžném smyslu, ale otevřenost vůči jinému člověku - dějinnost – jednota času a věčnosti, ve které se člověk projevuje - Existence se bezprostředně uskutečňuje v mezních situacích: smrt, utrpení, zápas, vina. Člověk se v takové situaci může stát sám sebou. Nejposlednější situací je ztroskotání – zde plně zakoušíme bytí. Jaspers je tedy__ pesimista__.
Gabriel Marcel - francouzský existencialista - byl nábožensky orientovaný - zabýval se vlastnictvím – podle Marcela je vlastnický vztah problematický - vlastněná věc se nám vzpírá a uniká nám – tvorba závislosti, vlastněná věc nakonec začne mít nás samotné - opravdová existence je existence ve vztahu, zkažená láska má povahu vlastnictví, vztah já a ty směřuje k bohu
Jean Paul Sartre - největší francouzský existencialista, dramatik a literát, odmítl Nobelovu cenu za literaturu - jeho partnerkou byla Simone de Beauvoir, feministická teoretička - čerpal z Heideggera - ateista, radikální levičák, hlásil se ke komunismu a ke Stalinovi - dílo: BYTÍ A NICOTA* *- Existence je pro Sartra „holé bytí“. Existovat znamená__ „být tu“__. Taková existence je pro člověka málo – člověk sám sebe musí učinit tím, čím je. - V Sartreově filosofii existence předchází esenci. Tím, že člověk zabil boha, zrušil vlastně formu svého bytí (srv. Platón, Aristotelés, středověk), která mu předcházela. K této formě (esenci) se člověk nyní teprve musí dopracovat. Musí jednat. - Strach je obava ze světa. Nevím, zda obstojím, nebo selžu. Úzkost je strach ze strachu. Je to uvědomění si ničím nepodmíněné svobody. - Smrt přichází z vnějšku a v něj nás i proměňuje. Tím, že člověk zemře, vystavuje se věčnému pohledu živých. - Negace má lidský původ. Negací lidé dělají „díry do světa“. Věta „Pierre není v kavárně“ je vyjádřením konfliktu se stavem, který jsem schopný pozorovat.
ČESKÁ FILOSOFIE - zajímavá v tom, že nevytvářela žádné veliké systémy - jako třeba ve Francii a Německu, proto pro světovou filosofii ta česká naprosto vůbec nic neznamenala - snaha spíše rozpracovat již hotové filosofické systémy - vliv na to má i to, že posledních 400 let jsme byly pod vlivem Rakouska, Německa a neměli jsme samostatný stát jako jiná centra evropské filosofie - spíše zaměření na praktickou filosofii - etika a antropologie - filosofie se nevyskytuje v čisté formě, ale často propojena s politikou, uměním - česká filosofie stále pouze dohání vývoj v jiných evropských zemích, jsou vždy o krok napřed
TOMÁŠ GARRIGUE MASARYK - největší filosof 2. ½. 19. století a 1. 1/3. 20. století - hodně pokračovatelů ve 20. století, ale občas i kritika - zastánce realismu - filosofické myšlenky se snažil uplatnit v praxi, v politice, byl též humanista - hl. úkolem filosofie by měl být orientace na praktické otázky, odmítá spekulace - nikdy se nebál stát otevřeně proti většině, např. Hilsnerova aféra (hilsneriáda), - veliká vlna antisemitismu, Hilsner byl obviněn z rituální vraždy jedné dívky, protože byl Žid - TGM se ho zastal a nakonec se ukázalo, že měl pravdu, Hilsner byl nevinný - filosofie českých dějin - ovlivňovány hlavními náboženskými otázkami - Spor o smysl českých dějin, v průběhu dějin se u nás vytvořily 2 konfese (vyznání víry): a) katolicismus b) protestantismus - Hus, Jednota Bratrská, Komenský - TGM měl negativní vztah ke katolíkům, zastával názor Palackého - měl sen o novém náboženství, ve kterém by člověk byl svobodný, „zakladatelem“ může být Ježíš Kristus - dle TGM je Kristus nemýtická postava, ale pouhý člověk - naprosto odmítá víru v jakékoliv zázraky = nesmysly - odmítá církev jako materializovanou podobu náboženství - náboženství má člověku pomáhat s překonáváním skepse z tohoto světa, která ohrožuje soudného člověka - kritizuje moderní dobu a společnost, krize civilizace - způsobuje to přehnaná úloha racionality, zabývá se tím v sociologickém díle: Sebevražda - za jeho doby se totiž výrazně zvýšil počet sebevražd = důkaz, který vypovídá o krizi své dob - hovoří i o krizi náboženství, protože člověk se chce držet toho starého a není schopen vytvořit nové, které by bylo v souladu s novými poznatky vědy - lidi věří v něco, co tu bylo před 2000 lety a chtějí to aplikovat na současnou moderní společnost, je to nesmysl - dílo: __Sebevražda __Česká otázka – nejlepší O demokracii Ideály humanitní – filosofie Světová revoluce - dějepis - je odpůrce dělnických hnutí a komunistických myšlenek: „…komunism, a o tom se pronáší, že by za jednu generaci společnost uvedl do zhovadilosti.“ - z Knihy Palackého idea českého národa
EGON BONDY (1930-2007) - vlastním jménem Zbyněk Fišer - zabýval se problematikou ontologie - svými názory patří k marxistické filosofii - rozvíjí pojem odcizení a kritizuje kapitalistickou společnost - jeho otec byl plukovníkem československé armády - v roce 1947 přerušil studium na gymnáziu a vydal se na cestu bohémského života bez stálého pracovního poměru - jako zapálený marxista vstoupil v roce 1947 do KSČ, ale po únoru 1948 z KSČ vystoupil - jak napsal ve vzpomínkové knize Prvních deset let, žil počátkem 50. let „zjevně jako individuum práce se štítící, kriminální živel – po několik dlouhých let. Byl jsem za tu dobu zase i párkrát v blázinci, ale nepomohlo to. Pro pivo jsem byl schopen všeho“, stálý pracovní poměr neměl, „živil“ se i žebrotou a drobnými krádežemi
- Koncem 40. let se poznal s Karlem Teigem a Závišem Kalandrou a navázal přátelství s Janou Krejcarovou, se kterou v roce 1949 připravil surrealistický sborník Židovská jména, který obsahoval 15 textů - každý z přispívajících si zvolil židovský pseudonym, též na protest proti antisemitskému zabarvení vykonstruovaných procesů v Sovětském svazu i v Československu - od tohoto okamžiku začal užívat jméno Egon Bondy
- Zájem o filozofii, především marxistickou, čínskou a indickou ho přiměl k návratu ke studiu. V roce 1957, ve věku 27 let, odmaturoval na Gymnáziu v Hellichově ulici, téhož roku se dostal na dálkové studium filozofie a psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, přestože nepodal včas přihlášku. „Šel jsem rovnou za děkanem. Ten tam samozřejmě nebyl, ale byl tam jeho tajemník Salač. Byl to alkoholik. Jak jsme na sebe dýchli, tak jsme poznali bratry v triku.* *
- Studium absolvoval v roce 1961, v letech 1957–1962 navíc pracoval jako noční hlídač v Národním muzeu. Mezi roky 1962–1967 byl zaměstnán v bibliografickém oddělení Státní knihovny ČSSR. V té době začal publikovat ve vědeckých časopisech (Dějiny a současnost, Filozofický časopis aj.). V roce 1967 mu vyšly pod vlastním jménem první knihy, a to Otázky bytí a existence a Útěcha z ontologie. Za tyto filozofické práce obdržel v roce 1967 akademický titul doktor filozofie (PhDr.) a vědeckou hodnost kandidát věd (CSc.). Od stejného roku byl v invalidním důchodu.
- V 70. letech se seznámil s Ivanem Martinem Jirousem, manažerem hudební skupiny [Plastic People of the Universe](https://cs.wikipedia.org/wiki/The_Plastic_People_of_the_Universe” \o “The Plastic People of the Universe), která zhudebnila část jeho textů. V 80. letech ovlivnil ranou tvorbu Jáchyma Topola nebo J. H. Krchovského.
- Bondy se ve svých textech nikdy neztotožnil s podobou poúnorového režimu a stal se jeho vytrvalým kritikem. Současně však v letech 1952–1955, 1961–1968 (krycí jméno „Klíma“), 1973– 1977 (krycí jméno „Mao“) a 1985–1989 (krycí jméno „Oskar“) spolupracoval se Státní bezpečností.
- Psal udání na svou bývalou družku Janu Krejcarovou (dceru Mileny Jesenské), jejího muže, sociologa Miloše Černého (na základě Bondyho udání vyloučen ze studia), filosofy Jana Patočku, Ivana Dubského, Jiřího Němce nebo mladé začínající spisovatele. Až do roku 1969 vydával prorežimní marxistické publikace a po tři desetiletí poskytoval režimu důležité kontrarozvědné, a dokonce rozvědné informace.
- Velké výhrady měl k politické situaci po sametové revoluci v roce 1989. Angažoval se v ultralevicových politických formacích (strana Levý blok, příspěvky do Haló novin aj.), psal politologické eseje. Hlásil se svého času k trockismu, později k maoismu, blízko měl i k anarchismu.
- V roce 1981 obdržel Cenu Egona Hostovského
- V roce 1989 se přestěhoval do Telče, odkud v devadesátých letech přesídlil do Bratislavy, jakožto formy protestu proti rozdělení Československa,[11] kde v letech 1993–1995 vyučoval na tamější Univerzitě Komenského filozofii. V posledním období života působil také jako zpěvák ve skupině Požoň sentimental, hrající hospodské folklórní písně.
- V roce 1981 napsal paměti Prvních deset let, zachycující jeho bouřlivé období přibližně v období 1947–1957. Původně měly vyjít padesát let po autorově smrti, nakonec vyšly již v roce 2003. Do obecnějšího povědomí veřejnosti vešel však nejvíce díky knihám Bohumila Hrabala Morytáty a legendy, Něžný barbar (zfilmováno v roce 1989) a některým dalším. On a jeho paměti Prvních deset let inspirovali film 3 sezóny v pekle.
. Zemřel v pondělí 9. dubna 2007 v Bratislavě ve věku 77 let na následky popálenin třetího stupně, které utrpěl po vzplanutí pyžama od vlastní cigarety.[12]