- Vlnění:
- Mechanické
- Elektromagnetické
- Mechanické vlnění je děj, při němž se kmitání šíří látkovým prostředím
- Šíření vln není spojeno s přenosem látky, vlněním se však přenáší energie.
Postupné mechanické vlnění
- Vzniká v látkách všech skupenství, jeho příčinou je existence vazebných sil mezi částicemi prostředí (atomy, molekuly), kterým se vlnění šíří.
- Kmitání jedné částice se vzájemnou vazbou přenáší na další částici. Současně se tak na tuto částici přenáší energie kmitavého pohybu. Takové prostředí označujeme jako pružné prostředí.
obrázek vynechán
Postupné vlnění příčné
- Postupné vlnění příčné je vlnění, kdy body pružného prostředí kmitají kolmo na směr, kterým vlnění postupuje. Je charakteristické pro pružná pevná tělesa ve tvaru tyčí, vláken apod. Pozorujeme ho také na vodní hladině.
obrázek vynechán
Postupné vlnění podélné
- Postupné vlnění podélné, při němž částice pružného vlnění kmitají ve směru, kterým vlnění postupuje. Vzniká v tělesech všech skupenství, tedy i v kapalinách a plynech, která jsou pružná při změně objemu (stlačování, rozpínání). Postupným vlněním podélným se v látkách šíří např. zvuk.
obrázek vynechán
Vlnová délka
- Vlnová délka je definována vztahem:
obrázek vynechán
- Veličina f je frekvence kmitání oscilátoru (f=1/T).
- Vlnová délka λ je vzdálenost, do níž se vlnění rozšíří za periodu T kmitání zdroje vlnění.
Rovnice postupného vlnění
- Postupné mechanické vlnění popisujeme vztahem, který umožňuje určit okamžitou výchylku v každém bodě řady, kterou se vlnění šíří. Tato výchylka závisí na čase t a také na vzdálenosti x od zdroje vlnění.
obrázek vynechán
- Rovnice platí pro příčné i podélné harmonické vlnění v homogenním prostředí.
- Všechny veličiny popisující vlnění jsou jak funkcemi času, tak funkcemi polohy(souřadnice) bodu, kterým vlnění prochází.
Interference vlnění
- Jestliže se pružným prostředím šíří vlnění ze dvou, nebo více zdrojů, jednotlivá vlnění postupují prostředím nezávisle. V místech kde se setkávají dochází k jejich skládání.
- Nastává interference vlnění a kmitání bodu v uvažovaném místě je určeno superpozicí okamžitých výchylek jednotlivých vlnění.
obrázek vynechán
- Interferencí dvou stejných vlnění vzniká výsledné vlnění, jehož amplituda je největší v místech, v nichž se vlnění setkávají se stejnou fází (interferenční maximum) a nejmenší (popř. nulová) je v místech, v nichž se vlnění setkávají s opačnou fází (interferenční minimum).
- Při interferenci se skládají dvě vlnění:obrázek vynechánobrázek vynechán
- O tom, jak se vlnění složí, rozhoduje jejich fázový rozdíl Δφ:
obrázek vynechán
- Výraz d=(x2-x1) je dráhový rozdíl vlnění (dráhový posun).
- Fázový rozdíl vlnění je přímo úměrný dráhovému rozdílu vlnění.
- Pro znázornění počáteční fáze se používá fázorový diagram, kde se využívá souvislosti mezi rovnoměrným pohybem po kružnici a harmonickým pohybem. Fázorový diagram má význam hlavně pro skládání kmitů.
Interferenční maximum
- Vznikne, když je dráhový rozdíl roven sudému počtu půlvln:
obrázek vynechán
- Interferující vlnění se setkávají v každém bodě se stejnou fází, proto výsledná amplituda výchylky je rovna součtu jednotlivých amplitud.
Interferenční minimum
- Vznikne, když je dráhový rozdíl roven lichému počtu půlvln:
obrázek vynechán
- Interferující vlnění se setkávají v každém bodě s opačnou fází, proto výsledná amplituda výchylky je rovna rozdílu jednotlivých amplitud. Při stejné amplitudě výchylek se obě vlnění zruší.
Vlnění v izotropním prostředí
- Jako izotropní prostředí označujeme takové látkové prostředí, které má ve všech směrech stejné fyzikální vlastnosti
- Jestliže je v takovém prostředí zdroj mechanického vlnění, šíří se vlnění ve všech směrech stejně velkou rychlostí v.
- Body ležící na povrchu koule o poloměru r = vt (t je čas, za který vlnění dospěje ze zdroje k uvažovanému bodu na povrchu koule.), kmitají se stejnou fází a tvoří vlnoplochu. Směr šíření vlnění v daném bodě vlnoplochy určuje kolmice k vlnoploše, která se nazývá paprsek.
- Je-li zdroj vlnění rovinný, popř. je-li zdroj vlnění ve velké vzdálenosti, můžeme vlnoplochu považovat za část roviny. Je to rovinná vlnoplocha. V tomto případě jsou paprsky navzájem rovnoběžné.
obrázek vynechán
- Vlnoplocha postupného vlnění je plocha, jejíž body kmitají se stejnou fází.
Huygensův princip
Christiaan Huygens
- (14.dubna 1629, Haag – 8.června 1695, Haag) byl význačný holandský matematik, fyzik a astronom. Na jeho objevy přímo navazovala práce Isaaca Newtona.
- Každý bod vlnoplochy, do něhož dospělo vlnění v určitém okamžiku, můžeme pokládat za zdroj elementárního vlnění, které se z něho šíří v elementárních vlnoplochách.
- Vlnoplocha v dalším časovém okamžiku je vnější obalová plocha všech elementárních vlnoploch ve směru, v němž se vlnění šíří.
Odraz vlnění
- Jestliže vlnění dopěje k rozměrné překážce, popř. na rozhraní mezi dvěma prostředími, v nichž se vlnění šíří různou rychlostí, pak se od překážky vlnění odráží, nebo rozhraním dvou prostředí prochází. Na překážce nastává odraz a lom vlnění.
- Pro odraz mechanického vlnění platí zákon odrazu:
Úhel odrazu vlnění se rovná úhlu dopadu. Odražený paprsek leží v rovině dopadu.
obrázek vynechán
Lom vlnění
- Lom vlnění se projevuje změnou směru, kterým se vlnění po průchodu dvou rozhraní šíří.
- Platí zákon lomu vlnění:
*Poměr sinu úhlu dopadu k sinu úhlu lomu je pro dané dvě prostředí stálá veličina a rovná se poměru rychlostí vlnění v obou prostředích. *
- obrázek vynechánNazývá se index lomu vlnění n pro daná prostředí. Lomený paprsek zůstává v rovině dopadu.
- Podle obrázku platí:
obrázek vynechán
-
Poněvadž |DB|=|AB|sinα a |AC|=|AB|sinβ, dostaneme:
n1sinα=n2sinß
obrázek vynechán
kde α je úhel dopadu a β je úhel lomu vlnění.
- lom vlnění se řídí Fermatovým principem nejkratšího času
Ohyb vlnění
- Vlnění dopadá na překážku malých rozměrů. Pozorujeme, že vlnění dospělo i za překážku => nastává ohyb vlnění, neboli difrakce.
- Ohyb vlnění nastává i v případě, že je v překážce velkých rozměrů malý otvor. Za překážkou se vlnění šíří všemi směry(nastal ohyb vlnění a to se odchyluje od svého původního směru).
- Ohyb vlnění vysvětlujeme pomocí Huygensova principu:
*Každý bod vlnoplochy, která dospěla k překážce je zdrojem elementárního vlnění, které se šíří všemi směry, tedy i do prostoru za překážku. *
- Tam tato vlnění navzájem interferují a dochází ke zvětšení/zmenšení amplitudy výsledného vlnění v jednotlivých bodech => to se projevuje jako ohyb vlnění.
- Směr šíření vlnění je ovlivněn ohybem vlnění na překážkách. Tento vliv je však tím menší, čím menší je vlnová délka vlnění.