Středověká literatura (5.–15. století) se ještě dlouho šíří především mluveným slovem — přednáší se, zpívá nebo předčítá nahlas, protože gramotnost je vzácná a knihy (ručně psané na pergamenu) drahé. Zpočátku se píše výhradně latinsky, jazykem vzdělanců a církve, teprve postupně se prosazují národní jazyky. Literatura se dělí na duchovní (modlitby, žalmy, hymny, legendy o svatých, biblické hry) a světskou (dvorská a milostná lyrika, hrdinské a rytířské eposy, cestopisy, kroniky, frašky).
Vymezení a společnost
- Doba: od konce 5. do konce 15. století — tradičně od zániku Západořímské říše (476) do objevení Ameriky (1492); středověk končí s příchodem renesance.
- Klíčové pojmy: stěhování národů, feudalismus, trojí lid, církev, latina, vznik národních literatur.
- Víra a církev: Hlavním náboženstvím a ideologií bylo křesťanství, které ovlivňovalo myšlení i morálku. Církev měla dominantní postavení a velkou moc (inkvizice, pronásledování kacířů, upalování kacířů a “čarodějnic”); hlavním textem byla Bible. Ve světě stěhování národů, epidemií moru, křížových výprav a válek hledali lidé jistotu a naději v Bohu.
- Trojí lid: Společnost se dělila na tři stavy — panský (panovník a šlechta; úkolem je vládnout a bojovat), duchovní (pečovat o lidskou duši) a poddanský (pracovat; asi 90 % populace, držené v chudobě a nevzdělanosti). Příslušnost ke stavu byla podle tehdejšího názoru předurčena Bohem a nedala se změnit.
- Pozemský a posmrtný život: Pozemský život byl chápán jako trest za prvotní hřích Adama a Evy a jako příprava na život věčný. Křesťany po smrti čekal očistec a návrat do ráje, k věčné blaženosti, nekřesťany a kacíře pád do pekla — věčné zatracení.
| Antika | Středověk | |
|---|---|---|
| společnost | otrokářství | feudalismus |
| středem zájmu je | člověk | Bůh |
| důraz na | rozum | cit, víru |
| důležitější je | pozemský život | posmrtný život |
Umění a literatura ve středověku
- Funkce literatury: 1. poučit, 2. vychovávat, 3. bavit.
- Pojetí krásy: Základem krásy je Bůh a umění je odleskem boží krásy, napodobením dokonalého. Umění je řemeslo sloužící Bohu a jeho chvále; umělec je jen řemeslník, sám nedůležitý a nedokonalý — proto jsou díla často anonymní.
- Jazyk: Hlavním jazykem byla latina, kterou znali jen příslušníci církve (kněží, mniši), protože školy a knihovny byly jen při klášterech. Od 12. století se rozvíjejí národní jazyky (čeština, němčina, francouzština…) a literatura v nich. Většina lidí neuměla číst a psát, a tak se literatura šířila hlavně ústně (písně).
- Dva proudy: církevní (křesťanská) literatura — latinsky, pro vzdělance (legendy, modlitby, kázání), a světská (lidová) literatura — v národních jazycích (hrdinské eposy, rytířské romány, satira).
Myšlenkový základ a žánry středověku
- Teocentrismus: Na rozdíl od antického důrazu na člověka je středověké myšlení teocentrické — středem světa i hodnotového žebříčku je Bůh, pozemský život je jen přípravou na posmrtný, a umění má sloužit především k oslavě víry a mravnímu poučení (odtud časté legendy a exempla — krátké naučné příběhy vkládané do kázání).
- Duchovní žánry: Legenda (idealizovaný životopis světce, zdůrazňuje zázraky a mučednictví), hagiografie (opisné označení pro tento typ životopisné literatury o svatých), duchovní píseň a modlitba, biblické (liturgické) hry hrané v kostele o Vánocích a Velikonocích — z nich se postupně vyvinulo i světské drama (viz Mastičkář níže).
- Dvorská a rytířská literatura: Ve Francii ji pěstují truvéři (na severu) a trubadúři (na jihu, provensálsky), v německých zemích Minnesang — milostná lyrika opěvující nedosažitelnou, společensky výše postavenou dámu (motiv tzv. dvorské lásky). Hrdinský epos (francouzsky chanson de geste, “píseň o činu”) opěvuje vojenské činy a rytířské ctnosti (věrnost, čest, odvahu) — viz Píseň o Rolandovi níže.
- Kronika: Chronologický záznam dějin (obvykle od “počátku světa” nebo mýtických počátků národa až po autorovu současnost), mísící ověřitelná fakta s pověstmi a legendami — ve středověku se ještě přísně nerozlišovalo mezi historickou pravdou a tradovaným vyprávěním.
- Satira a fraška: Od pozdního středověku se vedle vážných duchovních a dvorských žánrů prosazuje i lidová komika a sociální satira (viz Mastičkář, Podkoní a žák níže) — ohlašuje pozdější renesanční důraz na svět “tady a teď”.
Evropská středověká literatura
Hrdinský epos je rozsáhlé vyprávění o odvážném a čestném bojovníkovi. Každá země má svůj:
| Epos | Země |
|---|---|
| Beowulf | Anglie |
| Píseň o Rolandovi | Francie |
| Píseň o Cidovi | Španělsko |
| Píseň o Nibelunzích | Německo |
| Slovo o pluku Igorově | Rusko |
- Píseň o Rolandovi (Francie, kolem 12. stol., autor neznámý):
- Charakteristika: Nejznámější francouzský hrdinský epos.
- Děj: Výprava Karla Velikého proti maurským (muslimským) vládcům ve Španělsku; kvůli zradě je zadní voj francouzského vojska pod velením hraběte Rolanda přepaden v Roncevalském průsmyku. Roland ve své hrdosti odmítá zatroubit na roh a přivolat pomoc, dokud není pozdě.
- Téma: Bitva a Rolandova smrt jsou vylíčeny jako vrchol rytířské cti a věrnosti, i když stojí životy celého voje.
Na pomezí středověku a renesance stojí Italové Dante Alighieri (Božská komedie) a Francesco Petrarca (Sonety Lauře) — časově patří do středověku, myšlením už do renesance, a proto jsou podrobně popsáni v kapitole Renesance a humanismus.
České písemnictví raného středověku
Nejstarší česká literatura vzniká na Velké Moravě a v raných Přemyslovských Čechách ve třech jazykových vrstvách — staroslověnské, latinské a od 13.–14. stol. i české.
Konstantin (Cyril) a Metoděj
-
Charakteristika: Přicházejí roku 863 na Velkou Moravu z Byzance na pozvání knížete Rastislava, aby šířili křesťanství v jazyce srozumitelném místním lidem. Za tímto účelem vytváří první slovanské písmo — hlaholici — a překládají do staroslověnštiny bohoslužebné texty a části Bible.
-
Proglas: Konstantinova veršovaná předmluva k překladu evangelia a jeden z nejstarších slovanských básnických textů vůbec — obhajuje právo Slovanů mít bohoslužbu ve vlastním jazyce.
-
Kristiánova legenda (10. stol., latinsky):
- Charakteristika: Vypráví o životě a mučednické smrti svatého Václava a jeho babičky svaté Ludmily — jeden z klíčových pramenů k počátkům českého křesťanství a přemyslovské státnosti.
Kosmas
-
Charakteristika: (11.–12. stol.), děkan pražské kapituly, autor Kroniky české.
-
Kronika česká: Nejstarší česky orientovaná kronika (psaná ještě latinsky), popisuje dějiny Čech od bájných počátků (Praotec Čech, kněžna Libuše) až po autorovu současnost. Kosmas mísí skutečné historické události s pověstmi a je hlavním zdrojem, ze kterého později čerpal i Alois Jirásek ve Starých pověstech českých.
-
Hospodine, pomiluj ny (11. stol.):
- Charakteristika: Nejstarší dochovaná česky psaná duchovní píseň (název znamená “Bože, smiluj se nad námi”) — krátká prosebná modlitba, která se zpívala při významných příležitostech ještě v pozdějších staletích.
-
Alexandreida (14. stol., autor neznámý):
- Charakteristika: Rozsáhlý veršovaný rytířský epos o životě a výbojích Alexandra Velikého — patří k vrcholům starší české veršované epiky.
-
Kronika tak řečeného Dalimila (počátek 14. stol.):
- Charakteristika: První kronika psaná už česky, ne latinsky — veršovaně a poutavě (s řadou pověstí a anekdot) líčí české dějiny od nejstarších dob, s výrazně vlasteneckým a protiněmeckým tónem.
-
Mastičkář (14. stol.):
- Charakteristika: Nejstarší dochovaná česká dramatická památka — původně náboženská velikonoční hra (o ženách jdoucích ke Kristovu hrobu s mastmi), dochovala se z ní jen světská, satirická část.
- Děj: Scéna na tržišti, kde mastičkář a jeho pomocník podvodně vychvalují své zboží; obsahuje i vulgarismy, což ukazuje, jak se do vážného náboženského rámce mohla vloudit lidová komika.
-
Podkoní a žák (14. stol.):
- Charakteristika: Satirická veršovaná skladba, ve které se hádají dva mladí muži — panský podkoní (sluha starající se o koně) a chudý student — o to, čí život je těžší a bídnější. Hádka nakonec skončí rvačkou; vtipná sonda do sociálních poměrů středověké společnosti.
Jan Hus
- Charakteristika: (kolem 1370–1415) Klíčová postava předhusitské doby — kazatel, reformátor a rektor pražské univerzity, který ostře kritizuje mravní úpadek církve, zejména prodej odpustků (spisy O církvi, Knížky o svatokupectví). Jeho učení bylo prohlášeno za kacířské a Hus byl roku 1415 upálen na kostnickém koncilu, což vyvolalo husitské revoluční hnutí.
- O pravopise českém: Traktát, ve kterém navrhl zjednodušení tehdejšího složitého spřežkového pravopisu zavedením diakritických znamének — nabodeníčka krátkého (dnešní háček) a dlouhého (dnešní čárka); tato reforma je základem dodnes používaného českého pravopisu.
Po Husově smrti vzniká v husitských Čechách 15. století bojová a satirická husitská literatura — anonymní bojové písně (nejznámější Ktož jsú boží bojovníci, zpívaná husitskými vojsky) a ostré náboženské a politické satiry namířené proti katolické církvi a papeži.
Cvičení
- Popiš středověkou společnost (trojí lid) a vysvětli, proč nebylo možné změnit stav, do kterého se člověk narodil.
- Porovnej antiku a středověk v tabulce (společnost, středem zájmu, rozum × cit, pozemský × posmrtný život).
- Vysvětli pojem teocentrismus a ukaž na jednom díle z této kapitoly, jak se projevuje.
- Vysvětli, proč se ve středověku dlouho nerozlišovalo mezi “historickou pravdou” a “pověstí” tak přísně jako dnes — dokresli na příkladu Kosmovy kroniky.
- Porovnej Píseň o Rolandovi (hrdinský epos) s Mastičkářem (satirická fraška) — jak se v obou projevuje odlišný účel a publikum?
- Vyjmenuj, čím byl Jan Hus významný jak pro církevní/politické dějiny, tak pro vývoj českého jazyka.