Národní obrození (80. léta 18. stol. – 50. léta 19. stol.) je hnutí, které si klade za cíl znovu pozvednout český jazyk a národní sebevědomí poté, co po Bílé hoře a v době poněmčování upadla čeština na úroveň řeči prostého venkovského lidu, zatímco vzdělanci a města mluvily německy. Obrozenci systematicky rozvíjejí český jazyk, historii, novinařství, divadlo i vydavatelství české literatury. Období se obvykle dělí na tři fáze.
Tři fáze obrození
1. fáze — obranná (70. léta 18. stol. – počátek 19. stol.): jde především o záchranu jazyka jako takového, obrození je záležitostí úzkého okruhu vzdělanců. JOSEF DOBROVSKÝ je zakladatelem vědecké slavistiky a české mluvnice — paradoxně píše převážně německy (protože to byl jazyk tehdejší vědy), je ovlivněný osvícenským racionalismem a zpočátku byl dokonce skeptický k tomu, že by čeština mohla znovu ožít jako plnohodnotný kulturní jazyk.
2. fáze — ofenzivní (útočná) (počátek 19. stol. – 20. léta 19. stol.): obrození se stává cílevědomým národním programem. JOSEF JUNGMANN, jazykovědec a překladatel, píše už vědomě česky, sestavuje pětidílný Slovník česko-německý (který musel vytvořit i řadu nových českých slov a odborných termínů, jaké čeština do té doby neměla) a Historii literatury české — první ucelené dějiny českého písemnictví. FRANTIŠEK LADISLAV ČELAKOVSKÝ píše tzv. ohlasovou poezii, inspirovanou a napodobující lidovou slovesnost — sbírky Ohlas písní ruských a Ohlas písní českých. Do této fáze patří i tzv. Rukopis královédvorský a Rukopis zelenohorský — padělky, které jejich tvůrci (patrně Václav Hanka a Josef Linda) vydávali za dochované staročeské literární památky, protože chtěli českému národu “dodat” chybějící středověkou epiku srovnatelnou s jinými národy; jejich pravost byla zpochybňována už v 19. století a definitivně vyvrácena později, přesto ovlivnily generaci obrozeneckých spisovatelů.
3. fáze — vyvrcholení (30.–50. léta 19. stol.): obrození už není jen jazykovým a vědeckým projektem, ale rodí se svébytná umělecká literatura, prolínající se s nastupujícím romantismem.
Generace vyvrcholení — mezi obrozením a romantismem
KAREL HYNEK MÁCHA (1810–1836) je básník, prozaik i dramatik a nejvýznamnější představitel českého romantismu. Jeho básnická skladba Máj vypráví o loupežníku Vilémovi, který je odsouzen na smrt za vraždu svůdce vlastní milé — a ten svůdce se ukáže být Vilémovým vlastním otcem, kterého Vilém nepoznal. Dílo spojuje temný, tragický příběh s výjimečně hudební, obrazně bohatou básnickou řečí (proslulý úvod “Byl pozdní večer — první máj — / večerní máj — byl lásky čas…”) a je dodnes symbolickým počátkem moderní české poezie — každoročně 1. května se lidé u jeho sochy na Petříně scházejí s růží na památku. Rozbor: Máj
JOSEF KAJETÁN TYL je dramatik a novinář. Jeho dramatická báchorka Strakonický dudák vypráví o dudákovi Švandovi, který odejde do světa zkoušet štěstí se svými kouzelnými dudami, ale zjišťuje, že pravé štěstí a domov nachází zpátky doma. V Tylově hře Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka poprvé zazněla píseň Kde domov můj (hudba František Škroup) — dnešní česká státní hymna.
KAREL JAROMÍR ERBEN je sběratel lidových písní, pohádek a přísloví a autor básnické sbírky Kytice, tvořené baladami inspirovanými lidovou slovesností a pověstmi (Polednice, Vodník, Svatební košile, Zlatý kolovrat aj.) — v baladách se téměř vždy objevuje motiv viny a trestu, často s nadpřirozeným prvkem. Rozbor: Kytice
BOŽENA NĚMCOVÁ je považována za autorku, u které se v české literatuře poprvé objevují prvky realismu, ačkoliv ještě žila v době vrcholného obrození. Píše povídky s odvážnými hrdinkami (Divá Bára — dívka, kterou vesnice pro její jinakost považuje za čarodějnici, ale ona jde svou vlastní cestou), román-vzpomínku na dětství Babička (idealizovaný obraz venkovského života a moudré staré ženy, žijící v souladu s přírodou a lidmi kolem) a pohádky. Rozbory: Babička, Divá Bára, V zámku a v podzámčí
KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ je zakladatel českého politického novinářství a mistr satiry. Ve Tyrolských elegiích líčí (s hořkou ironií, nikoli sebelítostí) své zatčení a deportaci do tyrolského exilu za kritiku rakouské vlády. Král Lávra je satirická skladba (podle irské předlohy) o králi s oslíma ušima, který nechává popravovat každého holiče, jenž jeho tajemství odhalí — čtená jako skrytá kritika absolutistické moci a cenzury. Rozbory: Král Lávra, Tyrolské elegie
Cvičení
- Vysvětli rozdíl mezi “obrannou” a “ofenzivní” fází národního obrození na příkladu Dobrovského a Jungmanna.
- Proč byly Rukopisy královédvorský a zelenohorský padělány, a proč přesto měly na svou dobu velký význam, i když se později ukázaly jako nepravé?
- U tří uvedených autorů (Mácha, Erben, Němcová) urči, který prvek jejich díla je ještě “obrozenecký” (národní, lidový) a který už “romantický” nebo dokonce raně “realistický”.