Národní obrození

České národní obrození (80. léta 18. stol. – 1848) je hnutí, které se snažilo obnovit národní identitu, kulturu a jazyk Čechů. Byl to proces, při kterém se zastavil úpadek češtiny a vznikl nový spisovný jazyk. Po Bílé hoře a v době poněmčování upadla čeština na úroveň řeči prostého venkovského lidu, zatímco vzdělanci a města mluvili německy. Obrozenci proto systematicky rozvíjejí jazyk, historii, novinářství, divadlo i vydávání české literatury.

Společensko-historické pozadí

• Stěhování za prací z venkova do měst — lidé získávají přístup ke knihám, vzdělání a informacím.
• Josefínské reformy (Josef II.): zrušení nevolnictví (1781) dalo lidem větší svobodu pohybu, toleranční patent svobodu náboženského vyznání; už za Marie Terezie byla zavedena povinná školní docházka.
• Odvrácená strana reforem: větší centralizace (centrem monarchie je Vídeň) a němčina jako jediný úřední jazyk a jazyk škol → germanizace (asi třetina obyvatel Čech byla německá).

Tři fáze obrození

Vedle jazyka a literatury hraje klíčovou roli vlastenecké divadlo — první představení v češtině se hrají v pražském Stavovském (dříve Nosticově) divadle od 80. let 18. stol., později vzniká lidové divadlo Bouda a řada ochotnických scén; divadlo bylo jedním z mála míst, kde se čeština mohla pěstovat veřejně a zábavnou formou.

Josef Dobrovský (1753–1829) — 1. fáze

• Charakteristika: Zakladatel vědecké slavistiky. Česky se naučil až na gymnáziu a psal převážně německy (jazykem tehdejší vědy); jako osvícenský racionalista zpočátku pochyboval, že čeština může znovu ožít jako plnohodnotný kulturní jazyk.
• Dějiny české řeči a literatury (1792): první ucelený vědecký přehled vývoje češtiny a písemnictví.
• Zevrubná mluvnice jazyka českého (1809): první vědecká mluvnice češtiny — psaná německy! Kodifikuje spisovnou češtinu podle jazyka humanistické doby (16. stol.).
• Jako první zpochybnil pravost Rukopisů (viz níže).

Josef Jungmann (1773–1847) — 2. fáze

• Charakteristika: Profesor na gymnáziu, kde učil češtinu jen jako nepovinný předmět. Na rozdíl od Dobrovského věřil v možnosti češtiny, psal česky a překládal do češtiny slavná evropská díla (Milton, Chateaubriand). Argumentoval, že Čech v německé škole češtinu zapomene a němčinu se nenaučí tak dobře jako rodilý Němec — je tedy znevýhodněn.
• Slovník česko-německý (5 dílů): obohatil slovní zásobu novotvary (neologismy), oživením zapomenutých slov a přejímáním z jiných slovanských jazyků, hlavně z polštiny.
• Historie literatury české: první ucelené dějiny českého písemnictví.

František Palacký (1798–1876) — 3. fáze

• Charakteristika: Historik a politik, narozený v Hodslavicích u Nového Jičína, nazývaný “Otec národa”. Byl zastáncem austroslavismu — myšlenky sjednocení Slovanů v rámci habsburské monarchie, jejíž výhody pro Čechy si uvědomoval.
• Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě: monumentální dílo o českých dějinách do roku 1526.

Rukopis královédvorský a zelenohorský

• Proč vznikly: V romantické Evropě se probudil zájem o středověké hrdinské eposy (Píseň o Rolandovi, Píseň o Nibelunzích…), ale česká literatura žádný takový epos neměla. Došlo proto k literární mystifikaci.
• Rukopis královédvorský: soubor třinácti básní, který údajně objevil básník a jazykovědec Václav Hanka (1817) ve věži kostela ve Dvoře Králové.
• Rukopis zelenohorský: “objeven” o rok později, pojmenovaný podle údajného místa nálezu, zámku Zelená Hora; jeho “objevitelem” (a zřejmě i autorem) byl novinář Josef Linda.
• Spor o pravost vypukl už během obrození a trval asi 150 let. Jako první pravost zpochybnil Dobrovský; laboratorní rozbor potvrdil, že jde o padělky — palimpsesty (texty napsané na pergamenu, z něhož byl odstraněn původní text).
• Hodnocení: Byl to podvrh, ale zvýšil národní sebevědomí, pomohl snahám obrozenců a inspiroval umělce jako Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Josef Mánes nebo Mikoláš Aleš.

František Ladislav Čelakovský (1799–1852) — 3. fáze

• Charakteristika: Básník a sběratel lidové poezie, písní a pořekadel. Psal ohlasovou poezii — vlastní tvorbu, která vychází z lidové poezie a napodobuje ji.
• Ohlas písní ruských, Ohlas písní českých: sbírky lyrických milostných, humorných i satirických básní ze života lidí na venkově.
• Toman a lesní panna (z Ohlasu písní českých): umělá balada. Prostředí vesnice a lesa, čas večer před svatým Janem, noc a ráno. Toman jede v noci za svou milou, která si bere jiného; na zpáteční cestě ho svede lesní víla a on umírá. Rysy lidové slovesnosti: pověrčivost (svatojánská noc, les), víra v nadpřirozené bytosti, iracionální vysvětlení smrti. Myšlenka: člověk podlehne zhoubným silám, když ztratí rozumovou kontrolu.

Literatura 30.–50. let 19. století

Toto období se někdy označuje jako vrcholná fáze obrození.

• Evropa prožívá romantismus — individualismus, téma vnitřního prožívání jedince.
• Čechy jsou součástí habsburské monarchie a vedou národně osvobozenecký boj o záchranu a obnovu češtiny; tématy literatury jsou vlastenectví, venkov a národní historie.
• O českém romantismu v pravém smyslu proto mluvit nelze — literatura má některé romantické rysy, ale od evropského romantismu se liší. Jediným “čistokrevným” českým romantikem je Karel Hynek Mácha, jehož dílo bylo současníky kritizováno jako nežádoucí a neprospěšné národu.

Josef Kajetán Tyl (1808–1856)

• Charakteristika: Dramatik a novinář, celoživotně spojený s divadlem — hrál u kočovných společností, vedl ochotnické divadlo a byl dramaturgem Stavovského divadla v Praze. Jeho hry jsou zaměřené na lidového, venkovského diváka, výchovné a vlastenecké. Byl velkým kritikem Máchy (povídka Rozervanec).
• Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka (1834): fraška z Tylovy současnosti. Milostná zápletka (lásce dvou mladých lidí brání národnostní rozdíly — poněmčená Češka × vlastenec) je jen kulisou pro výchovu k vlastenectví. Ve hře poprvé zazněla píseň Kde domov můj?, kterou zpívá slepý houslista Mareš, s hudbou Františka Škroupa — od roku 1918 je její první sloka českou státní hymnou (původně měla dvě sloky: první líčí krásu české země, druhá povahu Čechů).
• Strakonický dudák: dramatická báchorka o dudákovi Švandovi, který odejde do světa zkoušet štěstí se svými kouzelnými dudami, ale pravé štěstí a domov najde zpátky doma.

Karel Jaromír Erben (1811–1870)

• Charakteristika: Básník a sběratel lidové slovesnosti — sbíral pohádky a písně. Napsal pohádky Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Zlatovláska, Tři zlaté vlasy děda Vševěda nebo Pták Ohnivák.
• Kytice z pověstí národních (): životní dílo, které psal dvacet let — sbírka třinácti lyricko-epických básní, balad s náměty z lidové slovesnosti (Kytice, Poklad, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Štědrý den, Holoubek, Záhořovo lože, Vodník, Vrba, Lilie, Dceřina kletba, Věštkyně). Příběhy nemají určité místo a čas, podobně jako pohádky. Nadčasová témata: osud, vztah matky a dítěte, milostné vztahy, člověk a nadpřirozené bytosti — a hlavně vina a trest, který spojuje všechny balady:

• Prvky lidové slovesnosti: pověrčivost (noc a pátek jako čas magických sil), víra v nadpřirozené bytosti a v posmrtný život, jednoduchý jazyk, pravidelný rým a rytmus, refrén, zvukomalba. Sedm balad zfilmoval F. A. Brabec (Kytice, 2000).

Karel Hynek Mácha (1810–1836)

• Život: Narodil se v Praze jako Ignác Mácha v nepříliš bohaté rodině (Ignác česky Hynek, jméno Karel si přibral, jak bylo v obrození běžné). Studoval gymnázium, filozofii a práva (dokončil je v roce vydání Máje a své smrti). Hrál ochotnické divadlo, kde se seznámil s Tylem. Pracoval v Litoměřicích, měl snoubenku Lori (Eleonoru Šomkovou) a syna Ludvíka a plánoval svatbu. Pomáhal hasit požár, napil se nezdravé vody z Labe a zemřel na cholerinu — pohřeb se konal v den, na který měl naplánovanou svatbu. V letech 1938–1939, kdy Litoměřice připadly Německu, byly jeho ostatky převezeny do Prahy a pohřbeny na Vyšehradském hřbitově; pohřeb se stal národní manifestací.
• Mýty: neznáme jeho skutečnou podobu; psal šifrovaný deník s velmi otevřenými, erotickými pasážemi (rozluštil ho Jakub Arbes); jeho povaha se rozcházela s dílem — byl egocentrický bouřlivák, žárlivý, výstřední v oblékání, prudký a snadno si dělal nepřátele, existencialista fascinovaný smrtí. Typický romantik: cestoval pěšky (až do Itálie), miloval hrady a zříceniny a kreslil je (Bezděz).
• Dílo: Psal nejdřív německy, později česky; povídky (Marinka), román (Cikáni).
• Máj (1836) ():
  • Forma: lyricko-epická skladba o čtyřech zpěvech a dvou intermezzech, vydaná vlastním nákladem; psaná jambem.
  • Děj: Loupežník Vilém je odsouzen na smrt za vraždu svůdce své milé Jarmily — a ten svůdce se ukáže být Vilémovým vlastním otcem, kterého Vilém nepoznal.
  • Motivy: smysl života, vina a trest, smrt, milostné a mezilidské vztahy.
  • Význam: jediné ryze romantické české dílo; nadčasová témata, bohatá metaforika a hudebnost verše (“Byl pozdní večer — první máj — / večerní máj — byl lásky čas…”). Je symbolickým počátkem moderní české poezie a každoročně 1. května se lidé scházejí u Máchovy sochy na Petříně. Zfilmoval ho F. A. Brabec (Máj, 2008).

Karel Havlíček Borovský (1821–1856)

• Život: Narodil se v Borové u (dnešního) Havlíčkova Brodu. Jako vychovatel v Rusku ztratil iluze o Rusku (bída, sociální rozdíly, absolutismus). Byl zakladatelem českého politického novinářství; za své názory byl stíhán a deportován do Brixenu v Tyrolích (4 roky). Propuštěn byl kvůli nemocné ženě, která zemřela; v Praze pak nesměl veřejně působit, žil pod policejním dohledem a ztratil přátele (kromě Boženy Němcové). Rok po propuštění zemřel na tuberkulózu; jeho pohřeb se stal národní manifestací. Byl označován za nejpopulárnějšího Čecha 19. století.
• Satira: Jeho hlavní zbraní byl humor — chtěl “přinutit lidi k smíchu nad tím, čeho se jinak bojí”: “To je již můj obyčej, že o nesnázích nemohu jinak mluviti než žertem.”
• Epigramy: “malinké nádobky, do nichž vztek svůj vylívám, aby mi srdce nežral” — rozdělené do pěti částí: Církvi, Králi, Vlasti, Múzám, Světu.
• Brixenské skladby:
  • Tyrolské elegie (): veršovaná satirická skladba, silně autobiografická — líčí zatčení uprostřed noci, loučení se ženou a cestu kočárem do vyhnanství (s komickou epizodou, kdy se splaší koně a Havlíček sám řídí kočár). Elegie je žalozpěv, tragické události jsou ale podány s humornou nadsázkou.
  • Král Lávra (): satira (podle irské předlohy) o králi s oslíma ušima, který dává popravovat každého holiče, jenž jeho tajemství odhalí — skrytá kritika absolutistické moci a cenzury.
  • Křest svatého Vladimíra: satira na spojení církve a státní moci.

Božena Němcová (1820–1862)

• Život: První česká spisovatelka. Její původ i rok narození jsou nejasné (narodila se snad ve Vídni) jako Barbora Panklová. Velký vliv na ni měl pobyt na zámku v Ratibořicích a její babička Magdalena Novotná. V sedmnácti se provdala za Josefa Němce a měla čtyři děti; manželství bylo nešťastné (sňatek z rozumu, věkový rozdíl, stěhování, finanční tíseň). Pro své názory a přátele byla pod policejním dohledem. Celý život psala dopisy, které mají také uměleckou hodnotu.
• Pohádky: Podobně jako Erben sbírala české a slovenské pohádky a pověsti, ale na rozdíl od něj je upravovala a vkládala do nich vlastní motivy (výrazné ženské postavy, šťastný konec): Chytrá horákyně, Pyšná princezna, Princ Bajaja, Sedmero krkavců, Sůl nad zlato.
• Babička (1855) (): psaná v osobní krizi po smrti nejstaršího syna, “pro úlevu vlastní zkormoucené duše své”, jako vzpomínka na idylické dětství v Ratibořicích. Prostý děj — k rodině Panklových přijede babička; Barunka je předobrazem autorky. Babička je pracovitá, moudrá a vyrovnaná žena bez vzdělání, která je pro ostatní vzorem a oporou — idealizovaná postava, idealizovaný je i život na vesnici v souladu s přírodou a dobrý vztah zámku a podzámčí. Romantickým prvkem je postava Viktorky, která zešílela láskou k “černému myslivci”.
• Další prózy: Divá Bára () — o statečné dívce, kterou vesnice pro její jinakost považuje za divou a která překoná strach a pověry a pomůže kamarádce od nechtěného ženicha; V zámku a v podzámčí () — realistické vylíčení vztahů mezi vrchností a chudými lidmi; Karla — o matce, která vydává syna za dívku, aby nemusel na vojnu.
• Zařazení: patří k obrození (láska k vlasti, venkovu a jazyku) s prvky romantismu (Viktorka) i realismu (V zámku a v podzámčí). O jejím životě vznikla televizní minisérie Božena.

Cvičení

• Vysvětli, jak josefínské reformy obrození pomohly i uškodily.
• Přiřaď k fázím obrození Dobrovského, Jungmanna a Palackého a vysvětli, čím každý přispěl.
• Proč byly Rukopisy padělány a jak je dnes hodnotit?
• Vysvětli pojem ohlasová poezie na Tomanovi a lesní panně.
• Vyber tři balady z Kytice a urči v nich vinu a trest.
• Proč je Mácha jediným “čistokrevným” českým romantikem a proč ho současníci kritizovali?
• Jak Havlíček používal humor? Uveď příklad z Tyrolských elegií.
• Porovnej přístup Erbena a Němcové ke sbírání pohádek. Má smysl idealizovaná Babička — v době obrození a dnes?