Realismus a naturalismus

Realismus (2. polovina 19. století)

Realismus (z lat. realis = skutečný) je umělecký směr 2. poloviny 19. století, který trval i později. Jeho základem je kritické poznání skutečnosti a její pravdivé zobrazení. Je logickou reakcí na romantismus a jeho idealizaci. Cílem realistického umění není jen popsat, ale i kriticky hodnotit — odtud kritický realismus, odnož s důrazem na kritiku společnosti.

“Román je zrcadlo, se kterým jdeme po silnici. Jednou vám ukazuje modř oblohy, jindy bahno kaluží na silnici. A vy budete člověka, který ve své nůši zrcadlo nese, obviňovat z nemravnosti!” — Stendhal, Červený a černý

Proč realismus vznikl

• Lidé byli zklamaní — Francouzi zažili pád mnoha režimů, zklamala je restaurace i revoluce. Romantismu přestali věřit. Co zbývalo? Věda a průmysl.
• Věda se stává “náboženstvím” 2. poloviny 19. století. Spisovatelé se chtějí vědě přiblížit — “povyšují” literaturu na vědní disciplínu a sebe na vědce (vedou si zápisníky s postřehy) a usilují o komplexnost.
• To nahrává románu, který poskytuje velkou plochu, a velmi rozsáhlým popisům prostředí.
• Rozvíjí se fotografie (od 50. let 19. stol.) — umělecké dílo má být přesnou reprodukcí skutečnosti jako fotografie.

Znaky realismu

• Nová témata, dříve tabu: prostituce, alkoholismus, psychické nemoci, nevěra, problémová manželství, sociální rozdíly, životní podmínky chudých a sirotků, sebevraždy, negativní vliv peněz.
• Zájem o současnost, “tady a teď” (romantismus si liboval v minulosti a středověku).
• Typizace: na jednotlivé postavě je zobrazeno něco obecného, typického pro celou vrstvu nebo dobu.
• Vývoj hrdiny: postava se v průběhu děje mění (na rozdíl od strnulého romantického hrdiny).
• Objektivita autora: autor stojí nad příběhem jako nezúčastněný pozorovatel; vypráví často v er-formě jako vševědoucí vypravěč.
• Román je hlavním žánrem; jazyk se přibližuje běžné mluvě.
• Názvy románů bývají jménem hlavní postavy (Otec Goriot, Paní Bovaryová, Nana, Anna Karenina, Oliver Twist, David Copperfield, Nora) — připomínají “akta” o pacientovi (spisovatel = vědec) a jsou objektivní, nehodnotí.

Naturalismus (60.–80. léta 19. století, Francie)

Naturalismus (z lat. natura = přirozenost) je krajní směr realismu, který se z něj vyvinul.

• Libuje si v dříve tabuizovaných, šokujících a odpudivých tématech a zajímá se o fyziologické projevy člověka.
• Základní premisa: 1. člověk je ovlivněn dědičností a prostředím, do kterého se narodil a ve kterém žije; 2. člověk je ovládán biologickými instinkty jako zvíře.
• Spisovatel je nezávislý, objektivní pozorovatel — “vědec” bez vztahu k postavám.
• Společné s realismem: realistický popis, vědecký přístup, er-forma a vševědoucí vypravěč, tabuizovaná témata.
• Rozdíl: nepopisuje vše, ale ze skutečnosti vybírá to “nezdravé” a problematické — lidi ze společenského dna zatížené prostředím. Romány proto končí nešťastně: postavy se z prostředí, ze kterého pocházejí, nedokážou vymanit.

Francie

Honoré de Balzac (1799–1850)

• Charakteristika: Představitel kritického realismu. Chtěl být spisovatelem proti vůli rodičů a odmítl stálé zaměstnání (“Přijmu-li nějaké místo, jsem ztracen. Stane se ze mne… cirkusový kůň…”); toužil se dostat do vyšší společnosti, což je častý motiv jeho díla.
• Lidská komedie (název odkazuje na Danteho Božskou komedii): románový cyklus — zamýšlel 137 románů, napsal “jen” 97 s více než 2 000 postavami. Je to tzv. encyklopedický román: vědeckým přístupem chtěl vytvořit úplný obraz francouzské společnosti se všemi lidskými typy a vrstvami, s velmi podrobnými popisy budov a nábytku. Osu tvoří trilogie Otec Goriot, Ztracené iluze, Lesk a bída kurtizán.
• Otec Goriot ():
  • Děj: Goriot, kdysi úspěšný obchodník (výrobce nudlí), dnes směšný podivín a opuštěný samotář v penzionu, vložil všechny peníze do svých dcer. Ty se bohatě vdaly a otce jen využívají; on je omlouvá (“Dcery, to byla moje neřest… To vše je moje vina, já jsem je naučil, aby po mně šlapaly”). Umírá v naprosté chudobě, bez dcer, s vědomím, že je špatně vychoval.
  • Rysy kritického realismu: cit je slabost a vítězí peníze; lidská bezohlednost a lhostejnost; nevděk v rodině; touha po vyšším postavení (cynické rady galejníka Vautrina: “Čím chladněji budete počítat, tím rychleji půjdete kupředu”). Ve stylu podrobné popisy, popis chování i psychologie postav, kritika společnosti.

Gustave Flaubert (1821–1880)

• Charakteristika: Představitel kritického realismu; častým motivem je nešťastná, nenaplněná láska.
• Paní Bovaryová:
  • Děj: Emma Bovaryová, provinční lékařova manželka s hlavou plnou romantických představ o velké lásce, je ve všedním manželství nešťastná; naplnění hledá u milenců a v rozmařilém utrácení — příběh končí dluhy, zoufalstvím a sebevraždou.
  • Motiv padlé ženy: žena nespokojená v manželství si opakovaně hledá milence, společnost i manžel ji zavrhnou a často končí tragicky.
  • Skandál: Román vycházel na pokračování v časopise, čtenáři ho pokládali za nemravný a Flaubert byl zažalován za urážku veřejné mravnosti. Spor vyhrál — obhajoba tvrdila, že román nemravnost nepodporuje, jen ji popisuje.

Guy de Maupassant (1850–1893)

• Charakteristika: Představitel kritického realismu, hlavně povídkář s úspornou stavbou a nečekanou pointou. Do díla vkládal autobiografické prvky (účast v prusko-francouzské válce); zemřel na syfilis.
• Kulička ():
  • Děj: Prostitutka cestuje v kočáře s “počestnými” měšťany za prusko-francouzské války — ti od ní ochotně přijmou jídlo, pak ji donutí obětovat se kvůli jejich bezpečí a nakonec jí pohrdavě otočí zády.
  • Téma: kritika pocitu nadřazenosti a pokrytectví vyšší společnosti; otázka, kdo je doopravdy mravnější. Er-forma.

Émile Zola (1840–1902)

• Charakteristika: Zakladatel a nejvýznamnější představitel naturalismu. Přistupoval k literatuře jako k vědě — román musí stát na vědeckém základě a vývoj postav musí být dán dědičností a prostředím. Spisovatel je tak jen uspořadatelem faktů.
• Rougon-Macquartové — cyklus 20 románů s podtitulem Přírodopisná a sociální historie jedné rodiny za druhého císařství (podobně jako Balzacova Lidská komedie); v úvodu je rodokmen rodiny, má přes 1 000 postav a ty prostupují různými díly.
• Zabiják ():
  • Děj: Pradlena Gervaisa a její muž propadnou alkoholu, který postupně zničí celou rodinu; jejich dcera Nana utíká z domova a stává se prostitutkou.
  • Téma: Název je metaforou — zabijákem je alkohol. Motiv dědičnosti (oba rodiče alkoholici, nestabilní prostředí); syrový obraz pařížské dělnické čtvrti; er-forma.
• Další romány: Nana (prostituce a rozklad vyšší společnosti), Lidská bestie, Peníze.

Další francouzští autoři

• Victor Hugo spojuje romantismus s prvky sociálního realismu — viz Světový romantismus (Chrám Matky Boží v Paříži, Bídníci).
• Alexandre Dumas st. — dobrodružné historické romány Tři mušketýři (přátelství a čest v intrikách královského dvora) a Hrabě Monte Christo (nespravedlivě uvězněný muž se po útěku promyšleně mstí).
• Jules Verne — zakladatel vědeckofantastické literatury (Pět neděl v balóně, Vynález zkázy), který spojuje na svou dobu přesně propočtenou techniku s napínavým dějem.

Anglie

Charles Dickens (1812–1870)

• Charakteristika: Nejvýznamnější a nejpopulárnější představitel kritického realismu v Anglii, spisovatel a novinář. Většinu života prožil v Londýně, který dobře znal a popisoval. Když mu bylo dvanáct, otec skončil ve vězení pro dlužníky a Charles si musel sám vydělávat v továrně — odtud autobiografické rysy jeho díla. Byl “self-made man”, který se vypracoval od nuly (na rozdíl od naturalistické víry, že člověka určuje prostředí). Klíčem k jeho popularitě je humor a ironie. Díla vycházela na pokračování v časopisech (krátké kapitoly, napínavé konce).
• Témata: osudy chudých a opuštěných dětí, dětská práce, bída velkých měst, špatné sociální zázemí — “kronikář života nižších vrstev”.
• Oliver Twist: Sirotek Oliver prochází chudobinci a londýnským podsvětím zlodějské tlupy, než najde skutečnou rodinu — kritika krutého systému péče o chudé děti.
• David Copperfield: částečně autobiografický román o dospívání chudého chlapce.
• Vánoční koleda: Lakomého Ebenezera Scrooge navštíví o Štědrém večeru tři duchové a ukážou mu důsledky jeho lakoty — promění se ve štědrého člověka. Novela ovlivnila podobu anglosaských Vánoc.

Sir Arthur Conan Doyle (1859–1930)

• Charakteristika: Britský lékař (s neúspěšnou praxí) a spisovatel mnoha žánrů, proslavený detektivkami se Sherlockem Holmesem.
• Realistické prvky: logické vyšetřovací postupy, využití vědy a dedukce. Romantické prvky: tajemná nebezpečná krajina, močály, noc, vliv E. A. Poea.
• Nesourodá dvojice: Holmes — geniální, ale podivínský; dr. Watson — lékař (předobraz autora?) a jeho “méně oslnivý” společník.
• Dílo: Studie v šarlatové (Holmes se seznamuje s Watsonem), Pes baskervillský, Poslední případ — Holmes v něm zemře, ale čtenáři byli zděšení, a tak ho Doyle oživil.

Emily Brontëová (1818–1848)

• Charakteristika: Jedna z pěti sester (tři z nich psaly: Charlotte, Emily a Anne) v rodině duchovního, žijící v izolaci na nevlídných vřesovištích. Všechny tři zpočátku psaly pod mužskými pseudonymy. Emily zemřela ve třiceti.
• Na Větrné hůrce (Wuthering Heights): realistický román s prvky romantismu; za jejího života propadl. Šokoval porušením genderových stereotypů — Kateřina je samostatnější a energičtější než její manžel; Heathcliff je jednou z nejtemnějších postav literatury.

Rusko

Lev Nikolajevič Tolstoj (1828–1910)

• Život: Ze staré šlechtické rodiny, v dětství osiřel; hazardní hry, dluhy, armáda, cesty po Evropě, kde poznal zaostalost Ruska a sociální rozdíly. Na rodném statku se pokusil reformovat venkov — založil školu pro mužiky a jejich děti a psal učebnice; ač šlechtic, oblékal se jako mužik a žil asketicky. Hlásal absolutní nenásilí a inspiroval vznik pacifismu. V 82 letech po krizi v manželství bez rozloučení odjel vlakem, onemocněl a zemřel na nádraží.
• Vojna a mír: vrcholné dílo, čtyřdílná románová epopej (román-řeka) z doby napoleonských válek s asi 250 postavami (mj. Napoleon, car Alexandr I.). Mísí historickou linii (bitva u Slavkova), soukromé osudy postav a filozofické úvahy o dějinách — dějiny nejsou výsledkem činů vládců, ale činnosti milionů bezejmenných lidí, živlem s vlastními zákony.
  • Román-řeka: román s velkým množstvím postav, více dějovými liniemi a dlouhým časovým obdobím (i několik generací) — hlavní děj jako řeka a vedlejší linie jako přítoky (Balzac, Zola, Tolstoj).
• Anna Karenina (): sociálně psychologický román, sonda do ženské duše. Vdaná Anna se zamiluje do důstojníka Vronského, poruší pravidla vyšší společnosti a společenské zavržení, ztráta syna a žárlivost ji dovedou k sebevraždě pod vlakem (vlak je i symbolem industrializace, kterou Tolstoj odmítal). Román ukazuje tři podoby lásky — vášnivou až zničující (Anna a Vronskij), umírněnou a povznášející (Kitty a Levin) a mateřskou. Byl inspirován skutečným příběhem ženy Tolstého souseda; motiv padlé ženy.

Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821–1881)

• Život: Za odpor proti carovi byl odsouzen k smrti; trest mu byl na poslední chvíli změněn na čtyři roky nucených prací na Sibiři a následnou službu v armádě. Utrpěl fyzickou i psychickou újmu a trpěl epilepsií — obojí se promítá do díla.
• Zakladatel psychologického románu: hlavní část jeho děl tvoří popis duševních stavů postav — psychologické rozbory zločinců a duševně nemocných, zájem o podvědomí (dávno před Freudem) a o abnormální stavy.
• Zápisky z mrtvého domu: dokumentární próza o sibiřské káznici; ve spoluvězních hledá lidské kvality.
• Zločin a trest: filozoficko-psychologický román o svědomí, zlu, vině a trestu. Chudý student Raskolnikov zavraždí starou lichvářku, “lidskou veš”, protože věří, že silní lidé mají právo povznést se nad morálku, a svůj čin považuje za prospěšný. Při činu ho překvapí lichvářčina sestra a zabije i ji; z vraždy je pak obviněn nevinný. Pod vlivem Soni se přizná, je odsouzen k osmi letům na Sibiři, Soňa ho následuje a on se po jejím vzoru přimkne k víře. Proměna: domýšlivý sebestředný student → vyvrhel → pokorný křesťan.
• Další díla: Idiot (kníže Lev Myškin), Bratři Karamazovi (vražda v rodině), Běsi; povídky Bílé noci, Něžná.

Anton Pavlovič Čechov (1860–1904)

• Charakteristika: Prozaik a dramatik, zakladatel lyrického a psychologického dramatu — divadelní hry s oslabeným dějem, založené na rozhovorech, pocitech a emocích.
• Rysy jeho her: nedějovost (zvraty se dějí mimo scénu), dialogy jakoby “o ničem”, postavy se neposlouchají a citově se míjejí, hry jsou “bez hrdiny” (obyčejní lidé, motiv zbytečného člověka), náznaky (puška na zdi předznamenává sebevraždu). “Lidé obědvají, jenom obědvají, a mezitím se utváří jejich štěstí, rozbíjejí se jejich životy.”
• Dílo: tragikomedie Višňový sad, Strýček Váňa, Tři sestry, Racek; povídka Dáma s psíčkem.

Norsko

Henrik Ibsen (1828–1906)

• Charakteristika: Představitel realistického dramatu se zaměřením na psychologii postav. Jeho hry dodržují klasickou kompozici (expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa) a zásadu tří jednot a zavádějí retrospekci — o minulosti postav se dozvídáme z jejich rozhovorů.
• Nora (Domeček pro panenky, Domov loutek): šťastné manželství se zhroutí, když manžel zjistí, co Nora kdysi udělala, a jeho reakce jí otevře oči — uvědomí si, že byla jen “loutkou”, a opustí manžela i tři děti. Tématem je postavení ženy ve společnosti a v manželství; je to jedna z prvních feministických her.

USA

Mark Twain (1835–1910)

• Charakteristika: Americký prozaik a novinář. Dětství prožil v Missouri u řeky Mississippi, která ho inspirovala (jižanské prostředí, řeka, parníky). Pracoval jako tiskař, kormidelník parníku a hledač zlata a stříbra. Pseudonym mark twain byl lodnický výraz pro hloubku dvou sáhů — bezpečnou plavbu.
• Dobrodružství Toma Sawyera: román o dětství a o nedovoleném přátelství Toma a Hucka.
• Dobrodružství Huckleberryho Finna: volné, vážnější pokračování o lidské svobodě, rovnosti a rasismu. Huck, prostý “kluk z ulice”, prchá po řece s uprchlým černošským otrokem Jimem a bere jeho osud vážně — na rozdíl od Toma, který ví, že Jim už byl prohlášen za svobodného, a bere vše jako hru.

Cvičení

• Proč realismus vznikl? Vysvětli souvislost s vědou a fotografií.
• Vysvětli princip typizace na Otci Goriotovi nebo Anně Karenině.
• Odpověz na otázky k naturalismu: čím se liší od realismu, jaká má témata, proč romány končí nešťastně a jaký vztah má vypravěč k postavám.
• Co je román-řeka? Uveď tři příklady.
• Porovnej motiv padlé ženy u Flauberta a Tolstého.
• Jak se proměnil Raskolnikov a jakou roli v tom hrála Soňa?
• V čem jsou Čechovovy hry jiné než klasické drama? Proč je Ibsenova Nora přelomová?