← Český jazyk

Literární moderna, Česká moderna a generace buřičů

Doplněný obsah — není z archivu podkladů, napsáno podle ŠVP. Vhodné ověřit u vyučujícího.

Na přelomu 19. a 20. století se v evropské literatuře objevuje hned několik nových směrů, které společně bývají označovány jako literární moderna — reakce na vyčerpanost realismu a hledání nových způsobů, jak zachytit subjektivní vnitřní prožitek jednotlivce.

Literární moderna — evropské směry

Symbolismus pracuje se znakem a nepřímým pojmenováním — místo přesného popisu autor naznačuje, čtenář musí sám dotvořit význam; typický je i volný verš. CHARLES BAUDELAIRE (Francie) je zakladatelskou postavou tohoto směru — sbírka Květy zla šokovala současníky spojením krásné básnické formy s tématy hniloby, hříchu a velkoměstské dekadence.

Impresionismus se snaží zachytit prchavý, subjektivní dojem okamžiku (odtud “impression”) a zaujmout všechny smysly najednou, ne jen popsat fakta.

Dekadence zobrazuje i temné, negativní stránky života (úpadek, nemoc, přesycenost) jako formu kritiky společnosti. K tomuto okruhu patří i francouzští prokletí básníci — skupina spojená provokativním životním stylem a demonstrativní neúctou k měšťácké morálce a pravidlům. JEAN ARTHUR RIMBAUD patří mezi nejvýraznější z nich — jeho báseň Opilý koráb je halucinačním, symbolicky bohatým líčením lodi bez kormidelníka unášené živlem, čtené jako metafora básníkovy vlastní svobody i ztráty kontroly.

OSCAR WILDE (Irsko/Anglie) je dramatik a prozaik spojovaný s dekadencí a estetismem (přesvědčením, že umění nemusí sloužit morálce, jen kráse). Román Obraz Doriana Graye vypráví o mladíkovi, který si přeje věčné mládí — jeho portrét pak za něj stárne a hyzebně se mění s každým jeho mravním pádem, zatímco on sám zůstává navenek krásný. Wilde je i autorem oblíbených pohádek (Šťastný princ) a komedií (Jak je důležité míti Filipa). Rozbory: Obraz Doriana Graye, Šťastný princ

Česká moderna (konec 19. – počátek 20. stol.)

Mladí radikální prozaici a básníci žádají svobodu tvorby, otevírají nová témata (emancipace žen, volební právo, sociální problémy) a vymezují se proti falešnému, prázdnému vlastenectví — inspirují se přímo světovou literaturou, ne jen domácí tradicí.

ANTONÍN SOVA je český impresionista — sbírky Z mého kraje (krajina jižních Čech) a Květy intimních nálad zachycují prchavé nálady a dojmy z přírody i citového života.

OTOKAR BŘEZINA je český symbolista, jehož sbírky Tajemné dálky a Svítání na západě pracují s hutnou, těžko rozluštitelnou symbolikou a metafyzickými, téměř mystickými tématy (smrt, věčnost, bratrství lidí).

Generace buřičů

Mladí básníci spojení s anarchistickým hnutím (spolek Omladina) — protispolečenští, vzpurní, neuznávající autoritu státu ani zavedená pravidla umělecké tvorby. Cílem je sblížit literaturu se skutečným životem: proto používají hovorový jazyk, inspirují se lidovou písní a městským folklórem, píší v rýmovaném verši a metafory používají jen zřídka. K tomuto okruhu patří i civilismus (poezie oslavující moderní techniku a civilizaci) a vitalismus (poválečná oslava života, přírody a citu — z latinského vita, život).

VIKTOR DYK je lyrický i epický básník, dramatik a prozaik. Novela Krysař převypráví starou pověst o muži, který svou hrou na píšťalu vyžene z města krysy, ale když mu město odmítne zaplatit slíbenou odměnu, stejným způsobem odláká pryč i všechny jeho děti — Dykova verze navíc dodává postavě krysaře hlubší, tragičtější vnitřní motivaci (zklamání z lidské malosti a chamtivosti). Rozbor: Krysař

PETR BEZRUČ je autorem jediné, ale zásadní sbírky Slezské písně — drsných, vzdorných veršů, které dávají hlas národnostnímu a sociálnímu útisku slezského lidu (Poláků, Čechů i Němců) na přelomu století, na pomezí uhelných dolů a hutí Ostravska. Rozbor: Slezské písně

FRÁŇA ŠRÁMEK je básník (Modrý a rudý), prozaik (Stříbrný vítr — vzpomínka na studentská léta a první lásku) a dramatik (Měsíc nad řekou).

STANISLAV KOSTKA NEUMANN prochází ve své tvorbě několika fázemi — anarchistickou (Kniha mládí a vzdoru), vitalistickou (Knihy lesů, vod a strání), civilistní (Nové zpěvy, oslava velkoměsta a techniky) i výslovně socialistickou (Rudé zpěvy) — jeho vývoj tak sám o sobě mapuje proměny celé generace buřičů směrem k levicové angažovanosti.

Cvičení