Literární moderna a generace buřičů

Společensko-historický kontext — fin de siècle

Konec 19. století se označuje jako fin de siècle (fr. konec století) — název pro atmosféru a naladění společnosti. Je to čas bilancování uplynulého století:

• 19. století přineslo: ideje Velké francouzské revoluce (volnost, rovnost, bratrství), konec feudalismu, průmyslovou revoluci a obrovský pokrok vědy a techniky (vlaky, auta, letadla, vzducholodě, elektřina, telefon, film) a dlouhé období míru v Evropě.
• Ale také: velké změny a rychlé tempo života, které vyvolávají obavy a nejistotu; strach ze zneužití vědeckého pokroku; dětskou práci a bídu dělníků v továrnách; sekularizaci (menší vliv církve); zklamané naděje, apatii, beznaděj a pesimismus.

Myšlenkové směry

• satanismus — hanobení Boha a církve,
• anarchismus — odmítání vlády a autorit,
• nihilismus (z lat. nihil = nic) — nic na světě nemá absolutní hodnotu; zpochybnění základních hodnot, popření smyslu existence i pokroku. Poprvé u německého filozofa Friedricha Nietzscheho: “Bůh je mrtev” a idea nadčlověka (Übermensch).

Literární moderna — evropské směry

Pocit nejistoty a úzkosti vede k přesvědčení, že rozum nedokáže postihnout celou skutečnost. Literatura se odklání od realistické metody a hledá nové cesty — vzniká mnoho směrů najednou a v umění už není jednotný styl. To je začátek moderního umění — moderny (renesance trvala asi 300 let, moderní směry se střídají zhruba po deseti letech).

• Symbolismus: důraz na symbol a nepřímé pojmenování — autor naznačuje a čtenář musí význam dotvořit (ve výtvarném umění Gustav Klimt). Typické je hudební, zvukomalebné využití jazyka a synestezie (propojení vjemů různých smyslů v jednom obraze, např. “barva zvuku”).
• Impresionismus (z fr. impression = dojem): zachycení prchavého smyslového dojmu, nezkresleného rozumovým poznáním; původně výtvarný směr (Claude Monet, Imprese — východ slunce), později i v literatuře. Prosazuje se volný verš (bez pravidelného rýmu a metra).
• Dekadence (z fr. décadence = úpadek): pocit deziluze ze světa a společnosti, nudy a únavy ze světa, pohrdání současnou společností a jejími hodnotami, pocity zhnusení a nenávisti; tabuizovaná témata — erotika, volná láska, násilí, oslava Satana, kult smrti.

Jules Verne (1828–1905)

• Charakteristika: Francouzský spisovatel, autor více než šedesáti dobrodružných románů pro mládež a zakladatel vědeckofantastické literatury (termín science fiction vznikl v USA až po jeho smrti).
• Sci-fi (z angl. science + fiction) je žánr, který čerpá z poznatků vědy a techniky; děj se často odehrává v budoucnosti a využívá neexistující, ale technicky možné vynálezy — mnohdy předpovídá technický vývoj.
• Dílo: Dvacet tisíc mil pod mořem, Cesta kolem světa za 80 dní, Pět neděl v balóně.

Lewis Carroll (1832–1898)

• Charakteristika: Anglický autor knih pro děti, představitel nonsensové literatury (hra s logikou, absurdní situace, slovní hříčky).
• Alenka v říši divů.

Oscar Wilde (1854–1900)

• Charakteristika: Anglický spisovatel a dramatik irského původu, představitel dekadence. Nespoutaná osobnost, která provokovala vzhledem (dlouhé vlasy, extravagantní oblečení), životním stylem i výroky. Byl estét — umění podle něj nemá jinou funkci než být krásné (“umění pro umění”, krása > morálka) — a dandy (sebestředný muž, pro kterého je nejdůležitější vzhled, móda a zahálčivý život v luxusu obklopený uměním). Byl ženatý a měl dva syny; za vztah s mladým lordem Alfredem Douglasem (“Bosiem”) byl odsouzen ke dvěma letům vězení a nucených prací. Po propuštění odešel do Paříže, kde zemřel.
• Obraz Doriana Graye (): jeho jediný román — mladík si přeje věčné mládí; jeho portrét pak stárne a hyzdí se s každým jeho mravním pádem, zatímco on zůstává navenek krásný.
• Jak je důležité míti Filipa: komedie.
• Šťastný princ (): pohádka.
• Aforismy: aforismus je stručně vyjádřená originální myšlenka, často založená na rozporu nebo paradoxu — např. “Vždy odpouštějme svým nepřátelům, nic je nedokáže víc rozzuřit.”, “Dejte člověku masku a on vám ukáže svou pravou tvář.”, “Jediný způsob, jak se zbavit pokušení, je mu podlehnout.”

Prokletí básníci

Skupina francouzských básníků — Charles Baudelaire, Paul Verlaine a Arthur Rimbaud — nejvýznamnějších představitelů nových směrů. Žili bohémsky, nekonformně a dekadentně (alkohol, drogy, předčasná smrt) a bouřili se proti společenské i náboženské morálce. “Prokletí” byli proto, že se nepřizpůsobili společnosti, kterou pohrdali, a zůstali osamoceni. Pojem se používá i pro básníky jiných období s podobným osudem (François Villon, K. H. Mácha).

Charles Baudelaire (1821–1867)

• Charakteristika: Předchůdce prokletých básníků a zakladatelská postava symbolismu; žil bohémsky a experimentoval s drogami.
• Květy zla: sbírka vycházející z myšlenky, že štěstí nelze dosáhnout a světu vládne zlo (Satan) a nuda. Název je oxymóron. Po vydání byl Baudelaire obžalován za urážku náboženství a morálky a dostal pokutu. Nejznámější báseň Zdechlina (Mršina) pracuje s kontrasty a zapojením smyslů — lyrický subjekt připomíná milované ženě, že i ona jednou zetleje jako mrtvé zvíře u cesty.

Paul Verlaine (1844–1896)

• Charakteristika: Žil spořádaně (manželka, dítě), dokud nepotkal Rimbauda — jejich vášnivý vztah provázel alkohol a drogy. Opilý Verlaine v hádce Rimbauda postřelil do ruky a strávil dva roky ve vězení.
• Prokletí básníci: kniha esejů s portréty básníků, podle které dostala skupina jméno.

Jean Arthur Rimbaud (1854–1891)

• Charakteristika: Geniální dítě a premiant; první báseň napsal v patnácti a celé dílo mezi 15. a 18. rokem. Utíkal z domova od přísné matky. Po rozchodu s Verlainem spálil rukopisy, přestal psát a živil se obchodem; zemřel v 37 letech. Jeho dílo uspořádal Verlaine; inspiroval moderní poezii 20. století. O jeho vztahu s Verlainem je film Úplné zatmění (1995, režie Agnieszka Hollandová).
• Opilý koráb: halucinační, symbolicky bohatá báseň o lodi bez kormidelníka unášené živly — metafora básníkovy svobody i ztráty kontroly. Dále Spáč v úvalu.

Česká literární moderna (90. léta 19. stol.)

I v Čechách jsou 90. léta časem bilancování a hledání nových cest. Přichází nová generace, která drží krok s Evropou, a dochází ke střetu staré a mladé generace (odstartoval ho mj. spor o pravost Rukopisů). Programem mladých byl manifest Česká moderna (1895).

Mladí žádají svobodu tvorby, otevírají nová témata (emancipace žen, volební právo, sociální problémy) a vymezují se proti falešnému vlastenectví.

Antonín Sova (1864–1928)

• Charakteristika: Básník, představitel impresionismu a symbolismu.
• Květy intimních nálad: impresionistická přírodní lyrika z jižních Čech, zachycující prchavé nálady (báseň U řek: “U řek mám večer vlažný rád…”).
• Z mého kraje: krajina jižních Čech.

Otokar Březina (1868–1929)

• Charakteristika: Vlastním jménem Václav Jebavý, nejvýznamnější představitel českého symbolismu světového významu — byl opakovaně navržen na Nobelovu cenu (nedostal ji, protože posledních dvacet let nepsal a ve švédštině působil jako nepochopitelný, temný básník). Ovlivněn prokletými básníky. Jeho poezie je těžká: hromadění metafor (“šílenství metafor”), oxymóra, patos, odkazy na Bibli a hlavně symboly; témata jsou metafyzická, téměř mystická (smrt, věčnost, bratrství lidí).
• Svítání na západě (název je oxymóron), Tajemné dálky.

Karel Hlaváček (1874–1898)

• Charakteristika: Básník a ilustrátor, představitel české dekadence ovlivněný prokletými básníky, “básník melancholie”; zemřel ve 24 letech na tuberkulózu.
• Pozdě k ránu: název odkazuje na předěl noci a dne, melancholii a smutek; motivy únavy, měsíce, temných zahrad a tiché hudby.

Generace buřičů (přelom 19. a 20. stol.)

Buřiči jsou skupina českých spisovatelů a umělců přelomu století, zaměřená proti společnosti a blízká anarchismu (spolek Omladina), satanismu a dekadenci. Žili bohémsky a tulácky, chtěli provokovat měšťáky a odmítali autority. Přinesli nové myšlenky — osvobození ženy (nezávislost na muži; první dívky studují na filozofické fakultě) a antimilitarismus. Říká se jim “básníci života a vzdoru”.

Rysy jejich poezie:

• důraz na skutečnost bez iluzí a na konkrétní prožitek,
• konkrétní, civilní, hovorový až vulgární jazyk (× Březinovo “šílenství metafor”),
• pravidelný rytmus a rým, refrény — blízkost písni (hospody, šantány, kabarety),
• autostylizace — autor se stylizuje do určité role (bard, cynik, vyděděnec, bouřlivák).

K okruhu buřičů patří i pozdější civilismus (oslava moderní techniky a civilizace) a vitalismus (oslava života, přírody a citu; z lat. vita = život). Představitelé: P. Bezruč, K. Toman, V. Dyk, F. Šrámek, F. Gellner, S. K. Neumann.

Petr Bezruč (1867–1958)

• Život: Vlastním jménem Vladimír Vašek, narozen v Opavě. Nedostudoval filozofickou fakultu a pracoval jako poštovní úředník v Brně a ve Frýdku-Místku. Pět básní poslal do pražského časopisu Čas, líbily se a poslal další — z nich vznikly Slezské písně; psal je v době těžké nemoci, kterou považoval za smrtelnou. Jeho totožnost dlouho zůstala tajemstvím. Po 1. světové válce se stal velmi slavným a v roce 1945 byl jmenován národním umělcem.
• Slezské písně (1909) (): básně o porobě — národnostním a sociálním útlaku slezského lidu na Ostravsku a Těšínsku. Lyrický subjekt se stylizuje do postavy barda, věštce, (bezrukého!) horníka nebo poutníka; jazyk sahá od lašského nářečí po knižní jazyk.
  • Maryčka Magdónova: sociální balada o sirotkovi, který pro trochu dříví skončí v rukou četníků a spáchá sebevraždu.
  • Ostrava: vzdorná báseň horníka (“Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem…”), plná hyperbol, anafor, kontrastů a metafor.
  • Některé básně zhudebnil Jaromír Nohavica.

Viktor Dyk (1877–1931)

• Charakteristika: Básník, prozaik a dramatik, buřič částí svého díla, “básník ironie”. Politicky se angažoval (odboj za 1. světové války, poslanec, senátor).
• Krysař (): novela podle staré německé pověsti o krysaři, který svou píšťalou vyžene z Hameln krysy, a když mu město nezaplatí, odvede i jeho obyvatele. Dyk do pověsti vnáší nové motivy — krysařovu lásku k Agnes a hlubší, tragickou motivaci (zklamání z lidské malosti) — a kritizuje maloměšťáky. Je to lyrizovaná próza (děj je oslaben ve prospěch obraznosti a lyrických prostředků) plná symbolů: píšťala, město Hameln, jeho obyvatelé, “země sedmihradská” a Sepp Jörgen s nemluvnětem. Krysař připomíná romantického hrdinu.

Fráňa Šrámek (1877–1952)

• Charakteristika: Básník, prozaik a dramatik, narozený v Sobotce (festival Šrámkova Sobotka), žil v Písku (přehlídka Šrámkův Písek). Za antimilitaristickou báseň Píšou mi psaní (“já jsem rezervista, básník, anarchista”) byl vězněn. Typickým rysem jeho poezie je písňovost — popěvky a refrény. Jeho dílo prochází od vzdoru k smyslové oslavě mládí, přírody a lásky (vitalismus).
• Básnické sbírky: Života bído, přec tě mám rád (krize mladého člověka, lidé z okraje společnosti, antimilitarismus), Modrý a rudý, Splav.
• Stříbrný vítr: lyrizovaný román o dospívání, studentských letech a první lásce v kontrastu s omezeními měšťácké společnosti a školy.
• Měsíc nad řekou: drama.

František Gellner (1881–1914)

• Charakteristika: Básník a kreslíř-karikaturista, anarchista s bohémským životem (žil i v Paříži). První sbírku vydal ve dvaceti. Na začátku 1. světové války musel pěšky na haličskou frontu a v září 1914 byl prohlášen za nezvěstného. “Básník ulice, hospody a hodinového hotelu”.
• Po nás ať přijde potopa!, Radosti života: ironické, cynické básně, které se vysmívají společnosti a vycházejí ze skutečných zážitků jako syrový “deník” bohéma. Cynismus je ale jen autostylizace — Gellner byl básník toužící po silném citu. Jednoduchý verš, pravidelný rytmus a rým, minimum uměleckých prostředků; mnoho básní bylo zhudebněno.

Karel Toman (1877–1946)

• Charakteristika: Anarchista částí své tvorby, bohém, považovaný za nejtalentovanějšího básníka generace.
• Měsíce: sbírka dvanácti básní (leden až prosinec) o proměnách přírody a lidské práce v průběhu roku.

Stanislav Kostka Neumann (1875–1947)

• Charakteristika: Jeho vývoj mapuje proměny celé generace buřičů směrem k levicové angažovanosti.
• Kniha mládí a vzdoru — anarchistická fáze; Kniha lesů, vod a strání — vitalistická fáze; Nové zpěvy — civilistní oslava velkoměsta a techniky; Rudé zpěvy — socialistická fáze.

Cvičení

• Co znamená fin de siècle? Co 19. století přineslo a čeho se lidé na jeho konci báli?
• Vysvětli nihilismus a Nietzscheho výrok “Bůh je mrtev”.
• Porovnej symbolismus, impresionismus a dekadenci a ke každému přiřaď jednoho evropského a jednoho českého autora.
• Proč se Baudelairovi, Verlainovi a Rimbaudovi říká prokletí básníci? Kdo patří k “prokletým” v české literatuře?
• Vyber dva Wildovy aforismy a vysvětli, na jakém paradoxu stojí.
• Čím se lišila mladá generace 90. let od starší?
• Uveď rysy buřičské poezie a ukaž je na Bezručovi nebo Gellnerovi. Co je autostylizace?
• Vysvětli symboly v Dykově Krysaři.