Námět: kritika doby aristokracie a špatných lidských vlastností, postavení žen
Téma a motiv: válečná situace, znechucenost, rozdíly mezi společností, konflikt mezi bohatšími a chudšími, ztráta iluzí, protest, prostituce, morální čistota, vydírání, předsudky
Časoprostor: Francie – cesta z Rouenu do Le Havre, období po prusko-francouzské válce, konec 19.století, FR je obsazena, Prušáci se zde chovají jako vítězové a nic jim není svaté, mnoho lidí opouští Paříž, Hostinec, dostavník, trvá po dobu 4 dnů
Kompoziční výstavba: chronologický postup
Literární druh a žánr: epika, žánr - povídka
Vypravěč: Er-forma
Postavy: Pan Loiseau - majitel velkoobchodu s vínem; bohatství získal prodejem laciného vína, šejdíř, primitivní humor, nejpřístupnější, vychytralý podvodník
Paní Loiseaová - statná, rázná, vnášela do manželova obchodu řád a počtářského ducha, nesnáší rozhazování peněz
Pan Carré-Lamadon - vážený člověk, s pevným postavením v bavlnářském průmyslu (majitel 3 přádelen), člen městské rady, nedokáže se vžít do chudých vrstev a jejich citů.
Paní Carré-Lamadonová - mladší, drobná, hezká, roztomilá, je zvyklá na luxus
Hrabě Hubert de Bréville - svým účesem podoba s francouzským králem Jindřichem IV., který měl být podle pověsti jeho příbuzným; člen krajské rady, vedoucí představitel strany orleanistů, vlastník obrovského majetku; za každých okolností se chová jako pravý gentleman a diplomat
Hraběnka de Bréville - výtečné vystupování, skvělá hostitelka - její salón první v kraji, jediný s uzavřeným okruhem vybrané společnosti; společenská, bohatá
2 jeptišky - stará -> s jizvami na tváři od neštovic, mladá -> hezká, křehká, mají strach se angažovat a někomu stranit. Kuličce neoplatí její službu a nenabídnou jí jídlo.
Cornudet - demokrat, hodný, ochotný, alkoholik, zrzavý plnovous, nejraději pil pivo, velký vlastenec a bojovník za republiku, tvrdohlavý snílek a idealista,
Pan Follenvie – majitel hostince v Tôtes; tlustý astmatik; vystupuje zde jako prostředník mezi Kuličkou a důstojníkem
Paní Follenvieová
Pruský důstojník - árijský typ, je arogantní a zvyklý vždy dostat to, co chce, aniž by udával důvody. Užívá si, povyšování nad jiné a zneužívá své moci; nadutý, neohrabaný vůči Kuličce, chtěl jí využít ke svému potěšení, zlý a sobecký muž, který nakonec dosáhl svého
Vyprávěcí způsoby: spisovný, hovorový jazyk, barvité realistické popisy, u Kuličky se objevuje nespisovný jazyk
Typy promluv: přímá řeč
Jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku: přirovnání, detaily v popisu, francouzské výrazy, jména, odborné výrazy (Národní garda), citově zabarvená slova, vulgarismy, rozsáhlé popisy postav
Tropy a figury a jejich funkce ve výňatku: metafora, personifikace, metonymie, synekdocha, epiteton, oxymóron
Kontext autorovy tvorby: mistr naturalistické povídky a novely, toto dílo napsal během svého nejplodnějšího období, kdy žil v Paříži a pracoval jako redaktor několika novin
Literární / obecně kulturní kontext
- narodil se do šlechtické rodině
- v jedenácti letech se mu rozvedli rodiče, a tak odcestoval s matkou a bratrem do Normandie, jejíž atmosféru si Guy zamiloval
- ve věku třinácti let byl poslán na seminář v Rouenu, kde v osmnácti zachránil tonoucího básníka
- studoval, práva poezii a drama
- zúčastnil se prusko-francouzské války
- 1871 opustil Normandii a přestěhoval se do Paříže, kde byl zaměstnán jako námořnický úředník
- Gustave Flaubert jej vzal pod svá ochranná křídla
- později se stal redaktorem ve význačných novinách, jakými byly např.: Le Figaro → v tomto období začíná nejvíce rozkvétat jeho spisovatelské umění
- hodně cestoval po Středomoří
- jeho bohatý pohlavní život mu již v mladém věku vynesl syfilis – nemoc dlouho popíral. Na konci 80. let byla tato nemoc již příliš pozorovatelná na jeho osobnosti, trpěl depresemi, bolestmi a strachem ze smrti, situace mu neulehčovaly ani halucinace, při kterých si představoval, že mu mozek pomalu rozežírají mouchy
- pokusil o sebevraždu, ve které mu zabránil jeho sluha, posléze byl převezen do ústavu pro choromyslné
- Guy de Maupassant je autorem šesti románů a několika desítek novel a povídek
- Dílo: častými tématy kratších literárních útvarů bývá venkov, u románů se zaměřuje na měšťanskou a aristokratickou vrstvu, nejčastěji pracuje s námětem milostného rázu
Dílo: povídky: Kulička, Marná krása,
romány: Příběh jednoho života, Miláček, Naše srdce
divadelní hra: Domácí mírREALISMUS
- rozvíjel se společně s romantismem, 2. pol. 19. stol., je to období národního obrození
- u nás vedle významných realistů období básnických skupin (Májovci, Lumírovci, Ruchovci)
- neexistuje výjimečný svět ani jedinec, autoři nepsali vůbec o minulosti
- kritika současných chyb, ale snaží se o nápravu ve společnosti
- pravdivost, věrnost, co nejlepší přiblížení skutečnosti
- autor nevstupuje ani nezasahuje do děje, nechává vyvíjet události přirozeně
- kritický realismus vystupňovaný realismus (u nás venkovský (K.V. Rais, Antal Stašek) x historický (A. Jirásek)
NATURALISMUS
- z latinského natura = příroda
- omezení člověka na jeho biologickou podstatu. Všímá si dědičnosti a vlivu prostředí.
- zakladatelem Emile Zola, vznik ve Francii
Další autoři realismu:
Francie: Honoré de Balzac (Lidská komedie - Otec Goriot, Ztracená Iluze, Lesk a bída kurtizán)
__Gustav Flaubert__ \(Paní Bovaryová\) __Jules Verne__ \(Cesta do středu Země\)
__Emil Zola__ = naturalismus \(cyklus románů Les Rougon – Macquart: Zabiják, Břicho Paříže\)Anglie: Charles Dickens (Oliver Twist, Kronika Pickwickova klubu, David Copperfield, Malá Doritka)
__Charlotte Bronteová__ \(Jana Eyrová\) __Emily Bronteová__ \(Na větrné hůrce\)Polsko: Henryk Sienkiewicz (Quo Vadis) Norsko: Henrik Ibsen (Nora)
Skotsko: Robert Louis Stevenson (Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda)
Rusko: Nikolaj Vasilejevič GOGOL (Mrtvé duše, Revizor, petrohradské povídky – nos, podobizna) Fjodor Michajlovič DOSTOJEVSKIJ – mistr psychologického románu (Zločin a trest, Bratři Karamazovi), Anton Pavlovič ČECHOV = divadlo (drama: Tři sestry, Višňový sad, Pokoj č.6 - novela), Lev Nikolajevič TOLSTOJ (Anna Kareninová, Vojna a Mír, Sevastopolské povídky)
U Nás: Božena Němcová (Babička, Divá Bára, Karla, V zámku a podzámčí, Obrazy z okolí domažlického)
__Karel Havlíček Borovský__ \(Král Lávra, Tyrolské elegie\)Obsah:
V roce 1820, Normandie. Po výhře Pruska v prusko-francouzské válce je francouzské město Rouen plné pruských vojáků, které musí obyvatelé, i když nedobrovolně, ubytovat ve svých domech a živit. Obchodu se nedaří. Lidé žijí ve strachu. Deset lidí získává povolení od pruského generála, že mohou odcestovat. Vypraví se dostavníkem do Havru za lepším životem. Chladného rána se v dostavníku sešli pan a paní Loiseauovi, pan a paní Carré-Lamadonovi a hrabě a hraběnka Hubert de Brévilleovi. Těchto šest lidí z vyšší společnosti uznávalo náboženství a mělo pevné zásady. Spolu s nimi cestovaly dvě jeptišky, “demokrat” Cornudet a prostitutka Kulička. Všichni - až na Kuličku - opouštějí město ze zištných důvodů. V dostavníku se střetly společenské vrstvy s náboženstvím a s politickými názory.
Cestují v zimě a cesta trvá déle, než předpokládali. Všichni počítali se zastávkou v nedalekém hostinci. Mají hlad. Všichni zprvu pohrdají Kuličkou. Povídají si o politické situaci a o svém vlastenectví. Čím déle cestují, tím větší hlad mají. Najednou Kulička vytáhne košík plný jídla. Nechtěla utrácet za jídlo v hostincích a vzala si jídlo s sebou. Když vidí hlad v tvářích svých spolucestujících, nabídne jim jídlo ze svých zásob. I cestující z vyšší vrstvy nabídku přijmou. K večeru dorazí do hostince.
Druhý den ráno všichni chtějí pokračovat ve své cestě dostavníkem. Dostavník však není připraven, jelikož pruský důstojník zakázal jeho odjezd. Dozvědí se, že pruský důstojník chce využít služeb Kuličky. A dokud se mu Kulička nepodvolí, odjezd nepovolí. Nejprve jsou všichni zděšeni a podporují Kuličku v jejím vlasteneckém rozhodnutí - odmítnout Prušáka - ale čím déle jsou v hostinci, tím více chtějí pokračovat v cestě. Když se Kulička jde podívat na místní křtiny (sama má dítě), začnou ostatní vymýšlet plány, jak ji přesvědčit. Začnou Kuličku přemlouvat. Chtějí, aby byla Prušákovi po vůli a oni mohli pokračovat v cestě. Jediný, kdo s jejich plánem nesouhlasí, je Cornudet, jenž se sám chtěl s Kuličkou vyspat. Nevadí jim, že je Prušák. Jejich vlastenectví jde zčista stranou. Nakonec se Kulička podvolí naléhání a splní Prušákovu podmínku.
Den poté je dostavník připraven k odjezdu. Všichni Kuličkou za její čin opovrhují. I přestože ji k tomu sami nabádali. Když Kulička přijde k dostavníku, nikdo na ni nepromluví a pouze opovržlivě odkloní svůj pohled. Dělají, jako by ji neviděli a neznali. Jen si ji pohoršeně přeměří pohledem. Po pár hodinách cesty cestující vytáhnou své zásoby jídla, které začnou pojídat, ale Kuličce nenabídnou. Kulička ráno ve spěchu na jídlo nepamatovala. Pouze si vzpomněla na svůj košík plný jídla, který oni snědli. Nejprve cítí zlost, ale zanedlouho ji přemůže pláč. Paní Loiseauová podotkne: “To pláče hanbou.” A Kulička pláče stále dál.