Osnova s vysvětlivky
– ROZBOR UMĚLECKÉHO A NEUMĚLECKÉHO TEXTU
Charakteristika uměleckého textu
● zasazení výňatku do kontextu díla
= sdělit, z jaké části knihy úryvek pochází - využít termíny odpovídající dané literární formě (kapitola X sloka X jednání) např. úvod/střed/závěr románu; první jednání; třetí zpěv
● téma a motiv
téma = námět; ústřední myšlenka díla - je v podstatě neomezené (všechny jevy z přírody, společnosti, dojmů,…) např. ruský venkov, válka, láska, mezilidské vztahy motiv = nejdrobnější téma (souhrn motivů tvoří téma) - vychází z daného úryvku, je také neomezený, avšak konkrétnější než téma např. růže, zbraň, oblaka, nenávist
● časoprostor
čas = doba, do níž je zasazen úryvek, ale i celá kniha - určit část dne, roční období, historickou epochu např. večer, jaro, 1. pol. 19. stol. – romantismus prostor = prostředí, ve kterém se odehrává úryvek, ale i celá kniha
určit místo, obec, stát např. venkov, Ratibořice, Rakousko-Uhersko
● kompoziční výstavba
= způsob řazení a spojení témat v knize - rozhodneme, který ze způsobů autor knihy využil, a svoje tvrzní zdůvodníme: chronologický postup – děj plyne za sebou, jednotlivé události příběhu jsou uváděny odnejstarších po nejmladší
např. Petr a Lucie retrospektivní postup – příběh je uváděn v obráceném pořadí, případně jsou do chronologického vyprávění vsunuty retrospektivní pasáže např. Babička – babiččino vzpomínání na manžela rámcové uspořádání – mezi úvod a závěr knihy je vložen ucelený příběh
např. Dekameron – útěk vypravěčů před morem paralelní uspořádání – uvádění více časových rovin současně
např. Hra o trůny = části, ze kterých se skládá úryvek - uvést, z jakých částí se úryvek skládá (díly – kapitoly – odstavce; zpěvy – básně – sloky – verše; jednání – výstupy – repliky)
● literární druh a žánr
- rozhodneme, o jaký druh a žánr se jedná, a své tvrzení zdůvodníme literární druhy:
lyrika – dílo, které nemá děj; popisuje dojmy, pocity, nálady autora epika – dílo, které má děj; popisuje skutečnost drama – dílo, které má děj; předvádí skutečnost a je určeno pro divadlo literární žánr: - určuje se v rámci literárního druhu lyrické – óda, elegie, epigram,… lyricko-epické – balada, romance, poéma,… epické – román, povídka, novela, bajka, pohádka, báje, pověst,… dramatické – komedie, tragédie, činohra
● vypravěč / lyrický subjekt
- v próze hovoříme o vypravěči, v poezii o lyrickém subjektu vypravěč = mluvčí, který předkládá příběh čtenářovi - podle gramatické osoby se rozlišuje:
er-forma – vypravěč hovoří ve 3. osobě jednotného i množného čísla, obvykle v minulém čase
ich-forma – vypravěč je jedna z postav (obvykle hlavní), hovoří v 1. osobě jednotného čísla, obvykle v minulém čase - podle vyprávěcí roviny se rozlišuje:
vševědoucí vypravěč – vystupuje v er-formě, rozebírá a sleduje jednání všech postav,
stojí „nad“ příběhem
např. V. Dyk - Krysař personální vypravěč – vystupuje v ich-formě, vypravěčem je jedna z postav příběhu např. V. Nabokov – Lolita neosobní vypravěč – vystupuje v er-formě, zaznamenává chování postav, ale „nevidí“ do jejich nitra např. V. Páral – Soukromá vichřice lyrický subjekt = mluvčí básnického díla
● postava
- jmenujte osoby, které vystupují v úryvku, ale i v celé knize, a charakterizujte je dělení: hlavní/vedlejší/epizodická/fiktivní (v ději nevystupuje přímo, např. Godot) kladná/neutrální/záporná
● vyprávěcí způsoby
přímá řeč – vyjadřuje promluvu postavy, je oddělena uvozovkami např. Pavel sáhl po její ruce a řekl: „Pojď, tady nemůžeme zůstat.“ polopřímá řeč – vyjadřuje vnitřní monolog nebo dialog propojený s pásmem vypravěče, vyjadřuje citové stavy postav, neodděluje se uvozovkami např. Pavel sáhl po její ruce, ne, tady nemohou zůstat. nevlastní přímá řeč – vnitřní monolog postavy, neodděluje se uvozovkami např. Pavel sáhl po její ruce, pojď, tady nemůžeme zůstat. nepřímá řeč – reprodukce řeči postavy vypravěčem, neodděluje se uvozovkami např. Pavel sáhl po její ruce a řekl, že tady nemohou zůstat.
● typy promluv
pásmo vypravěče – promluva, kterou pronáší vypravěč ich-formou nebo er-formou monolog – promluva jedné postavy, která není součástí dialogu
souvislá a nepřerušovaná promluva jedné z postav dialog – promluva dvou a více postav; rozhovor
● veršová výstavba
- týká se pouze poezie - určit, kolik slok a veršů obsahuje úryvek
- určit druh rýmu:
střídavý: a, b, a, b
*Poledne v tom okamžení, A táta přijde z roboty: B *a mně hasne u vaření A pro tebe, ty zlobo, ty! B
sdružený: a, a, b, b *Sedí babka při ohnisku, A měří vodu z misky v misku, A dvanáct misek v jedné řadě. B Pán u baby na poradě. B *
obkročný: a, b, b, a Šuhaj z Hané práce hledí a dbá, A aniž v díle prahne po děvuše, B ví, že žena raz za práh přikluše, B tři dny a tři noci bude svatba. A
přerývaný: a, b, c, b / a, b, c, a
Hoj, ty štědrý večere, A ty tajemný svátku! B Cože komu dobrého C neseš na památku B
postupný rým: a, b, c, d; a, b, c, d V pokladu zapředeném A v svit tmy, plující splavem, B vše sněží a vše splývá. C Proč na vás zapomenem A sny naše v jitru plavém B již do oken se dívá. C
volný rým: nemá pravidelné schéma
● jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku
- týká se pouze prózy a dramatu - jednotlivá slova vyhledat, pojmenovat a citovat - rozlišit: slova spisovná – neutrální (pes) hovorová (spacák) knižní (oř)
básnická = poetismy (luna) archaismy – slova zastaralá (hvozd) historismy – slova označující zaniklé skutečnosti (palcát) neologismy – slova nově utvořená (Smuténka) přechodníky – archaické tvary sloves (vstávajíc) citoslovce (kšá, hú, hrrr) termíny – odborné názvy (pálená cihla) slova nespisovná – obecná čeština (von, pěknej)
citově zabarvená slova (zlatíčko, kretén) nářeční – slova vázaná na území (šufánek) slang – mluva zájmové skupiny (perón, tělák) argot – mluva spodiny společnosti (háčko = heroin) vulgarismy – sprostá slova + zdůvodnit, proč je autor využil např. navození atmosféry historické epochy, napodobení mluvy mládeže, navození básnické atmosféry, realistické zachycení mluvy na vsi,…
● tropy a figury a jejich funkce ve výňatku
- nalézt, pojmenovat a citovat tropy: metafora – nepřímé pojmenování na základě vnější podobnosti (hlad - nejlepší kuchař) metonymie – nepřímé pojmenování na základě vnitřní souvislosti (půjčil si Kunderu)
personifikace – zosobnění (stromy šeptaly) přirovnání – porovnání dvou jevů se společným rysem (chová se jako vůl) epiteton – básnický přívlastek (nejčokoládovější čokoláda, krutopřísný vtip) hyperbola – nadsázka (sto let v šachtě žil) eufemismus – zjemnění nepříjemné skutečnosti (usnout navěky = zemřít) dysfemismus – zhrubění skutečnosti (pazoura = ruka) oxymóron – nelogické spojení slov (mrtvé milenky cit) synekdocha – záměna části za celek (přišel o střechu nad hlavou) ironie – řečené je myšleno obráceně (Tobě to ale sluší!) figury: - určují se pouze v poezii
opakování téhož slova krátce za sebou = epizeuxis opakování slov na začátku veršů = anafora
opakování slov na konci veršů = epifora opakování slova na konci jednoho a na začátku druhého verše = epanastrofa
● kontext autorovy tvorby
- zjistěte, v jaké části autorovy tvorby dílo vzniklo např. prvotina, vrcholné dílo, dílo ze závěrečného období autorova života, dílo vydané po autorově smrti
● literární / obecně kulturní kontext
- zařadit autora do století, půlstoletí, uměleckého slohu, literárního proudu např. 1. pol. 19. stol. = romantismus; období mezi dvěma světovými válkami – 1. pol. 20. stol. – demokratický proud - říct základní rysy a další zástupce daného směru
Charakteristika neuměleckého textu
● souvislost mezi výňatky
- nalézt a vyjádřit společné téma uměleckého a neuměleckého textu, své tvrzení zdůvodnit
● hlavní myšlenka textu
- říct vlastními slovy, o čem pojednává text; postihnout ústřední téma
● podstatné a nepodstatné informace
- najít v textu pasáže, které nesou základní informace - najít v textu pasáže/slova, která by bylo možné vypustit
např. slova uvedená v závorkách, menším písmem, vysvětlivky, nadbytečná synonyma
● různé způsoby čtení a interpretace textu
- zodpovědět otázku, zda je text jednoznačný, nebo připouští více výkladů
● domněnky a fakta - zodpovědět otázku, zda text obsahuje pouze ověřené informace, nebo i neověřená tvrzení
● komunikační situace (účel, adresát)
- zodpovědět otázku, za jakým účelem text vznikl a komu je určen
např. inzerát – účelem je prodat danou věc, adresátem je někdo, kdo tuto věc shání - své tvrzení podložit zdůvodněním, co mě k němu vede
● funkční styl
- zařadit text k jednomu z funkčních stylů, případně zdůvodnit, proč je možné text řadit k více funkčním stylům
prostě sdělovací – vzkaz, SMS, komentář nebo status na FB, telefonát,… slouží k jednoduchému, prostému sdělení, má volnější stavbu, obsahuje hovorové a nespisovné výrazy
administrativní – životopis, úřední dopisy, formuláře,… slouží k výměně informací mezi osobou a institucí
publicistický – článek, reportáž, interview, sloupek, úvodník,… slouží k informování o aktuálním domácím a světovém dění, k zábavě
odborný – referát, encyklopedické heslo, text z učebnice, přednáška,… slouží k předávání odborných a vědeckých informací
umělecký – román, povídka, bajka, báseň - má estetický účinek, slouží k zábavě - u maturity se vyskytovat nebude, rozebírá se neumělecký text!
● slohový postup
- identifikovat, které slohové postupy se v textu vyskytují - málokterý text obsahuje jediný slohový postup, obvykle se mísí dva až tři - citovat, která pasáž náleží k jakému slohovému postupu
informační – udává informace v nepromyšleném sledu, je nejjednodušší vyprávěcí – uvádí příběh v časovém sledu, má promyšlenou stavbu výkladový – uvádí vztahy mezi jevy a vysvětluje je popisný – uvádí vnější vzhled popisované osoby, věci, prostředí charakterizační – uvádí povahové vlastnosti osoby, skupiny osob nebo zvířete úvahový – uvádí myšlenkové pochody pisatele, obsahuje jeho názory a argumenty
● kompoziční výstavba výňatku
- rozlišit a pojmenovat jednotlivé části textu (možno je i prstem ukázat)
např. počet odstavců, přítomnost nadpisu, titulku, mezititulku, přímé řeči, odrážek, vysvětlivek,…
● jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku
viz jazykové prostředky u charakteristiky uměleckého textu