Světový romantismus

Romantismus (z fr. romantique) je umělecký směr 19. století (zhruba od Velké francouzské revoluce 1789 do revolučního “jara národů” 1848). Následuje po klasicismu a osvícenství a vyhraňuje se proti nim. Rozvíjí se v Anglii, Německu a Francii, později v Rusku a Polsku. Do středu zájmu staví výjimečného, osamělého jedince v rozporu se společností. Hlavní hrdina je individualista: nešťastně zamilovaný, zasněný, neschopný (nebo neochotný) přizpůsobit se okolnímu světu, prchá do přírody, minulosti, exotiky nebo vlastního nitra. Autor se s hrdinou často ztotožňuje. Slovo romantický má dodnes kladný i záporný význam — snivý, citový, ale i nepraktický, odtržený od reality.

Klasicismus × romantismus

Hlavní rys: individualismus.

Romantický umělec pohrdá konvencemi, je sebestředný, bohémský a výstřední a rád experimentuje. Rodí se myšlenka “umění pro umění” (l’art pour l’art), kterou později vyhrotil Oscar Wilde: “Veškeré umění je zcela neužitečné.”

Typická témata: vnitřní svět člověka (prožívání, podvědomí), sociální problémy a život nejnižších vrstev, postavení a emancipace ženy (jedno z hlavních témat 19. století).

Romantický hrdina a nové formy

• Byronský hrdina: Podle George Gordona Byrona pojmenovaný typ — výjimečný, hrdý a osamělý jedinec ve věčném sporu se společností, zklamaný, plný světabolu (z něm. Weltschmerz — smutek nad nedokonalostí světa), který bojuje za svobodu, i když tuší, že prohraje.
• Sen versus skutečnost: Hrdina uniká z nespokojivé reality do snu, fantazie, minulosti nebo exotických krajin — útěk ale zpravidla řešení nepřináší a končí zklamáním nebo tragédií.
• Nové a oživené žánry: historický román (Walter Scott), lyricko-epická báseň (Byron, u nás Máchův Máj — viz Národní obrození), gotický román, sběr a zpracování lidové slovesnosti (pohádky, balady — u nás Erben a Němcová).

Anglie

George Gordon Byron (1788–1824)

• Charakteristika: Šlechtic a básník, sám ztělesnění romantického hrdiny — žil bouřlivým, skandály provázeným životem a zemřel při bojích za řeckou nezávislost.
• Childe Haroldova pouť: moderní epos, který dal jméno “byronskému hrdinovi” — zklamanému, osamělému muži ve sporu se světem, který vede boj za svobodu proti tyranům (“byronismus”, “světabol”).

Percy Bysshe Shelley (1792–1822)

• Odpoutaný Prométheus: veršované drama o vzpouře proti tyranii, inspirované antickým mýtem o Prométheovi, který lidem přinesl oheň.

Mary Shelleyová (1797–1851)

• Charakteristika: Druhá manželka P. B. Shelleyho, autorka sci-fi a zakladatelka postapokalyptického žánru (Poslední člověk).
• Frankenstein: gotický román s prvky sci-fi o vědci, který oživí bytost složenou z mrtvých těl — a ta se mu vymkne z rukou.

Walter Scott (1771–1832)

• Charakteristika: Nejznámější skotský spisovatel, romantický prozaik, básník a sběratel skotských lidových balad; zajímal se o lidovou slovesnost, historii a středověk. Zakladatel historického románu.
• Waverley, Ivanhoe: Ivanhoe je historický román z Anglie 12. století (doba Richarda Lví srdce a Robina Hooda). Scottovy romány měly obrovský vliv na to, jak si Evropa 19. století “romanticky” představovala vlastní středověk.

Jane Austenová (1775–1817)

• Charakteristika: Píše společenské romány se silnými, důvtipnými hrdinkami, které se musí vyrovnávat s dobovými konvencemi, a to s jemnou ironií vůči společnosti. Časově a milostným tématem patří k romantismu, motivem sňatku jako sociálního zajištění ženy už k realismu. O jejím životě vypráví film Vášeň a cit (2007).
• Dílo: Pýcha a předsudek, Rozum a cit, Emma.
• Pýcha a předsudek ():
  • Děj: Hrdá, nezávislá Elizabeth Bennetová a stejně hrdý pan Darcy se musí zbavit vzájemných předsudků, než si uvědomí, že se k sobě hodí.

Charlotte Brontëová (1816–1855)

• Jana Eyrová ():
  • Děj: Chudá sirotčí vychovatelka Jana se zamiluje do svého zaměstnavatele, tajemného pana Rochestera, jehož dům skrývá temné tajemství (šílená manželka zamčená na půdě).
  • Téma: Spojuje romantický důraz na vášeň a tajemno s ranými prvky psychologického realismu a silnou, nezávislou hrdinkou, která si i přes chudobu nárokuje právo na vlastní city a důstojnost.

Francie

Francouzští autoři této doby stojí na pomezí romantismu a realismu. Romantická zůstává nespokojenost s přítomností (sociální nespravedlnost); realistické je, že hrdinou je obyčejný člověk (už ne výjimečný jedinec) a tématem sociální problémy a život nižších vrstev.

Victor Hugo (1802–1885)

• Charakteristika: Nejvýznamnější osobnost francouzského romantismu, prozaik a básník.
• Chrám Matky Boží v Paříži (vyšlo i jako Zvoník u Matky Boží) ():
  • Žánr a prostředí: historický román z Paříže 15. století, odehrávající se kolem katedrály Notre-Dame.
  • Postavy: hrbatý zvoník Quasimodo, kněz Frollo a krásná cikánka Esmeralda.
  • Romantické rysy: nenaplněná láska k nedosažitelné ženě, tajuplné prostředí, hrdinové z okraje společnosti.
  • Kontrasty: fyzicky ošklivý, ale duševně ušlechtilý Quasimodo × krásná a upřímná Esmeralda × pokrytecký, amorální Frollo; čistá láska Quasimoda × chlípná posedlost Frolla; nižší × vyšší společenské vrstvy.
• Bídníci (Les Misérables): rozsáhlý román o bývalém trestanci Jeanu Valjeanovi a o bídě a nespravedlnosti francouzské společnosti.

Stendhal (1783–1842)

• Charakteristika: Pseudonym (vlastním jménem Henri Beyle), typický romantik s nonkonformními názory, ateista (“Boha omlouvá jen to, že neexistuje”). Jeho dílo stojí na pomezí romantismu a realismu; motto: “Pravda, drsná pravda.”
• Červený a černý: dvoudílný psychologický román o vzestupu a pádu Juliena Sorela, devatenáctiletého chudého syna tesaře, který se nesmíří se svým nízkým postavením a touží proniknout do vyšší společnosti. Pro svou kariéru udělá vše — chová se pokrytecky a stane se milencem vdané ženy starosty. Když ho obviní z vypočítavosti a zhatí mu kariéru, postřelí ji; je souzen a ve třiadvaceti letech popraven gilotinou.
  • Je Julien kladná postava? Přiznává vinu a přijímá trest, jednal v afektu, svým proslovem u soudu odhaluje pokrytectví vyšší společnosti — a je i obětí společnosti rozdělené do vrstev.
  • Název: červená = vojenská uniforma, revoluce, vášeň a láska; černá = kněžské roucho, pokrytectví, ponížení a nesvoboda — dvě cesty, kterými se Julien pokouší vystoupat nahoru.

Rusko

Alexandr Sergejevič Puškin (1799–1837)

• Charakteristika: Ruský básník, prozaik a dramatik z velmi starého šlechtického rodu, zakladatel novodobé ruské literatury. Za satirické verše proti carovi byl poslán do vyhnanství na jih Ruska (hrozila mu i Sibiř). V souboji s údajným milencem své krásné manželky byl postřelen a po dvou dnech zemřel. ()
• Evžen Oněgin () — veršovaný román, “nejtragičtější milostný román světové literatury”:
  • Děj: Mladý šlechtic Oněgin, znuděný společenským životem ve městě, odjede na venkov. Spřátelí se s mladým básníkem Lenským, který ho seznámí se svou snoubenkou Olgou. Do Oněgina se zamiluje Olžina sestra Taťána a napíše mu dopis s vyznáním — Oněgin její lásku odmítne. Na jednom večírku před očima Lenského flirtuje s Olgou; Lenský ho vyzve na souboj a v něm zemře, Oněgin odjíždí. Po letech potká Taťánu, už vdanou, a zamiluje se do ní. Taťána ho stále miluje, ale zůstane věrná manželovi.
  • Zbytečný člověk: Oněgin je typ ruské literatury — mladý, talentovaný šlechtic mířící vysoko, který žije v iluzi o vlastní výjimečnosti a je cynický k okolí, ale neschopný své plány uskutečnit; stává se líným a pasivním a promarní život. Je to typický romantický hrdina (výjimečný, znuděný, nespokojený), Puškin ho ale líčí negativně. Jeho náladu vystihuje slovo spleen (splín) — zádumčivost, melancholie, světabol.

Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809–1852)

• Charakteristika: Stojí na přechodu od romantismu k realismu.
• Revizor ():
  • Děj: Satirická komedie — do provinčního města přijede neznámý mladík, kterého zkorumpovaní úředníci v panice považují za tajného vládního revizora a předhánějí se v úplatcích a přetvářce, aby zakryli své zpronevěry; teprve na konci vyjde najevo, že šlo o omyl.

USA

Edgar Allan Poe (1809–1849)

• Život: Jeho rodiče byli chudí kočovní herci; po smrti matky se ho ujali manželé Allanovi. Univerzitu přes svůj talent nedostudoval pro nedostatek peněz. Oženil se se svou velmi mladou sestřenicí Virginií, která zemřela na tuberkulózu. Trpěl bídou, alkoholismem, depresemi a duševní nemocí; zemřel poté, co ho našli v bezvědomí na ulici. Martin Hilský popsal jeho rozpolcenost obrazem portrétu, jehož každá polovina tváře jako by patřila jinému člověku.
• Tvorba: Kvůli nízké prodejnosti knih psal to, po čem byla poptávka — detektivní, hororové a fantastické povídky. Je zakladatelem moderní povídky — hororové, detektivní i vědeckofantastické — a vytvořil dvojici výstředního geniálního detektiva a jeho méně chápavého společníka (předobraz Holmese a Watsona). Mistrně vytváří atmosféru strachu, hrůzy a tajemna.
• Romantické rysy: středověk (inkvizice), tragická láska, tajemno, strach a vypjaté emoce.
• Havran (): lyricko-epická báseň o muži truchlícím nad ztrátou milované Lenory, ke kterému v noci vlétne havran (v originále The Raven — krkavec) opakující jediné slovo “Nevermore”. Báseň byla mnohokrát přeložena (např. Jaroslav Vrchlický); nejslavnější je překlad Vítězslava Nezvala, který refrén přeložil zvukomalebně “víckrát ne” (jiní překladatelé zvolili např. “Nikdy víc”, “Nikdy již”, “Marnost — zmar”).
• Jáma a kyvadlo (): hororová povídka — vypravěč je odsouzen inkvizicí k pomalé, promyšlené smrti; mistrovská ukázka stupňované úzkosti.
• Černý kocour (): povídka o muži, ze kterého alkohol udělá démona — ublíží vlastnímu kocourovi a v hněvu zabije i manželku.
• Další povídky: Zlatý brouk, Vraždy v ulici Morgue (detektivní), Zánik domu Usherů (hororová).

Walt Whitman (1819–1892)

• Stébla trávy: sbírka psaná volným veršem (bez rýmu a pravidelného metra, na svou dobu novátorsky); oslavuje americkou demokracii, obyčejného člověka, tělesnost i přírodu.

Cvičení

• Doplň tabulku klasicismus × romantismus vlastními příklady z děl.
• Vysvětli pojem “byronský hrdina” a “zbytečný člověk” a najdi jejich rysy u Evžena Oněgina.
• Najdi v Chrámu Matky Boží v Paříži kontrasty a vysvětli, proč jsou pro romantismus typické.
• Je Julien Sorel kladná, nebo záporná postava? Vysvětli název Červený a černý.
• Proč stojí Stendhal, Hugo a Gogol na pomezí romantismu a realismu?
• Proč je Poe považován za zakladatele moderní povídky? Porovnej různé překlady refrénu Havrana.