Autorka: Božena Němcová · Vydáno: 1856 · Druh: epika · Žánr: novela (povídka) · Směr: přechod od romantismu k realismu
Stručný obsah
Ve vesnici Vestec se obecnímu pastýři Jakubovi narodí dcera Bára; matka krátce po porodu zemře. Bára vyrůstá s otcem u stáda, je silná, opálená, nebojácná, plave v rybníku jako kluk a nebojí se ani zvířat, ani tmy, ani strašidel. Vesničané ji mají za divnou a „divou“ — povídají si, že ji matce podvrhla polednice, protože matka usnula v poledne na poli. Bára se kamarádí s malým slabým Jozífkem, kterého brání před ostatními kluky, a s jemnou, hodnou Elškou.
Elška se v Praze zamiluje do mladého lékaře, doma ji ale chtějí provdat za staršího, nepříjemného správce. Bára se rozhodne kamarádce pomoci. Využije pověsti, že v lese straší, převleče se za bílé strašidlo a správce, který lesem chodí na námluvy, vyděsí a pohrozí mu. Správce se námluv vzdá — ale pravda vyjde najevo. Báru za trest zavřou na noc do umrlčí komory na hřbitově. Bára se nebojí a noc přečká. Ráno za ní přijde mladý myslivec, který ji dlouho tajně miloval, a požádá ji o ruku. Bára se vdá za myslivce a Elška za svého lékaře.
I. část
Literární druh a žánr
Epika, novela (povídka) — kratší próza s jednou hlavní postavou a dějovým zvratem (převlek za strašidlo, noc v umrlčí komoře, šťastný konec).
Zasazení výňatku do kontextu díla
Nejčastěji se losují:
- Bářino narození a pověra o polednici — začátek,
- popis Báry — její vzhled a povaha, vztah vesnice k ní,
- Bára brání Jozífka nebo zachraňuje zvířata,
- převlek za strašidlo a setkání se správcem,
- noc v umrlčí komoře a příchod myslivce — závěr.
Téma a motivy
- Téma: dívka, která se vymyká představám vesnice o tom, jaká má žena být, a obstojí díky své odvaze; přátelství a pomoc druhým; boj proti pověrám.
- Motivy: pastýř, stádo, polednice, pověra, rybník, přátelství, nucený sňatek, strašidlo, umrlčí komora, odvaha, láska, myslivec.
Časoprostor
- Čas: 1. polovina 19. století; děj sleduje Báru od narození do dospělosti.
- Prostor: česká vesnice Vestec, pastviny, rybník, les, hřbitov s umrlčí komorou; krátce Praha (jen zmínkou).
Kompoziční výstavba
Chronologická — od Bářina narození po svatbu; nejdřív rozvláčnější popis dětství a povahy, pak se děj zrychluje k hlavní zápletce (pomoc Elšce) a k šťastnému konci.
II. část
Vypravěč
Er-forma, vševědoucí vypravěč, který s Bárou zjevně sympatizuje a zesměšňuje pověrčivost vesnice.
Postavy
- Bára — hlavní postava; silná, odvážná, samostatná, upřímná, citlivá ke slabším. Žena nového typu, která jedná sama za sebe.
- Elška — Bářina přítelkyně, jemná, slabá, poslušná; kontrast k Báře.
- Jozífek — slabý, ostatními týraný chlapec, kterého Bára chrání.
- Jakub — Bářin otec, obecní pastýř, hodný, prostý.
- správce — starší ženich, kterého chtějí Elšce vnutit.
- myslivec — mladý muž, který Báru miluje a oceňuje její odvahu.
- vesničané — pověrčiví, posmívají se Báře.
Typy promluv
Pásmo vypravěče převažuje, s popisy přírody a vesnického života; přímá řeč v dialozích (Bára a Elška, setkání se správcem).
Veršová výstavba
Netýká se — próza.
III. část — jazykové prostředky
- spisovný jazyk s dlouhými souvětími,
- archaismy a dobové výrazy (správce, umrlčí komora, obecní pastýř),
- lidová slova a rčení, zdrobněliny — atmosféra venkova,
- přirovnání (Bára silná jako chlapec),
- kontrast postav (Bára × Elška, Bára × vesnice),
- jemná ironie vypravěče vůči pověrám.
Literárněhistorický kontext
O autorovi
Božena Němcová (asi 1820–1862) vyrůstala v Ratibořicích pod vlivem své babičky. Velmi mladá byla provdána za finančního úředníka Josefa Němce, s nímž se kvůli jeho služebním přesunům a vlasteneckým postojům stěhovala (Domažlicko, Slovensko). Manželství nebylo šťastné a rodina žila v bídě. Sama poznala, jak těžké je postavení ženy, která se vymyká konvencím — proto ve svých dílech vytváří silné, samostatné ženské postavy. Divá Bára vyšla rok po Babičce, v době jejího vrcholného tvůrčího období. Více na stránce autorky.
Autoři téže doby
Karel Jaromír Erben — Kytice (1853)
Erben i Němcová čerpají z lidové slovesnosti a pověr — polednice, která se objevuje v Erbenově baladě, je i v pověrách Bářiny vesnice. Rozdíl: Erben líčí nadpřirozeno jako skutečnou, trestající sílu, Němcová pověry zesměšňuje a ukazuje, že odvážný člověk se jich nemusí bát.
Karolina Světlá — vesnické romány (60. léta 19. století)
Další česká autorka, přítelkyně Němcové, která psala o ženách silného charakteru z venkovského prostředí (Podještědí). Obě vytvářejí hrdinky, které se dokážou postavit okolí, a obě usilují o lepší postavení žen.
George Sandová — venkovské romány (40. léta 19. století)
Francouzská spisovatelka, kterou Němcová obdivovala. Psala o venkově a o ženách, které touží po svobodě a lásce mimo společenské konvence, sama žila neobvykle svobodně. Němcová od ní převzala zájem o emancipaci žen a idealizovaný obraz venkovanů.
Literární směr
Přechod od romantismu k realismu (50. léta 19. století). Romantické: výjimečná hrdinka, pověsti, šťastný konec. Realistické: věrný obraz vesnického života, zvyků a lidí. Dílo patří k národnímu obrození — zájem o venkov a lidovou kulturu.