Autor: Oscar Wilde · Vydáno: 1890 (časopisecky), 1891 (knižně, rozšířeno) · Druh: epika · Žánr: filozofický román s prvky fantastiky a hororu · Směr: dekadence, estetismus
Stručný obsah
Malíř Basil Hallward maluje portrét neobyčejně krásného mladíka Doriana Graye. Při sezení se Dorian seznámí s Basilovým přítelem, cynickým a duchaplným lordem Henrym Wottonem, který mu vykládá, že jedině mládí a krása mají cenu a že život je třeba si užít. Dorian, pohled na hotový obraz, vysloví přání: kéž by stárnul obraz místo něj. Přání se splní.
Dorian se zamiluje do mladé herečky Sibyly Vaneové, která hraje Shakespearovy hrdinky. Když se do něj zamiluje, přestane umět hrát — a Dorian ji krutě odvrhne. Sibyla spáchá sebevraždu. Dorian si všimne, že se tvář na obraze změnila — kolem úst se objevil krutý rys. Obraz schová na půdu.
Pod vlivem lorda Henryho a „otrávené“ knihy, kterou od něj dostal, žije Dorian dalších osmnáct let život plný požitků, hříchů a zločinů — a stále vypadá mladě a nevinně, zatímco obraz stárne a hyzdí se. Když mu Basil vyčte jeho pověst, Dorian mu obraz ukáže a v návalu zuřivosti malíře zabije. Mrtvolu nechá zničit chemikem, kterého vydírá. Sibylin bratr James Vane, který se chce pomstít, zahyne nešťastnou náhodou při honu.
Dorian se chce polepšit, ale zjistí, že ani jeho „dobrý skutek“ obraz nezměnil — byl jen z marnivosti. Rozhodne se zbavit svědomí a probodne obraz nožem. Sluhové najdou na zemi ošklivého, stařeckého mrtvého muže s nožem v srdci — poznají ho jen podle prstenů — a na zdi portrét krásného mladého Doriana.
I. část
Literární druh a žánr
Epika, román — filozofický a psychologický, s fantastickým prvkem (kouzelný obraz) a prvky hororu (gotického románu). Bývá označován jako dekadentní nebo estetický román.
Zasazení výňatku do kontextu díla
Nejčastěji se losují:
- Basilův ateliér — začátek, lord Henry poprvé mluví s Dorianem, Dorianovo přání,
- Sibyla Vaneová na jevišti a Dorianovo odmítnutí,
- první změna na obraze,
- vražda Basila,
- Dorian v opiovém doupěti a setkání s Jamesem Vanem,
- závěr — Dorian ničí obraz.
Téma a motivy
- Téma: krása a mládí jako nejvyšší hodnota (estetismus) — a jejich zkáza; rozpor mezi vnější krásou a vnitřní zkažeností; svědomí, které nelze zničit.
- Motivy: obraz, portrét, krása, mládí, stáří, hřích, přání, divadlo, kniha, opium, vražda, svědomí, nůž, smrt.
Časoprostor
- Čas: konec 19. století (viktoriánská Anglie); děj trvá asi 18 let.
- Prostor: Londýn — přepychové salony vysoké společnosti, ateliér, Dorianův dům a podkrovní místnost s obrazem, chudinské čtvrti, divadlo a opiová doupata; venkovské sídlo.
Kompoziční výstavba
Chronologická, 20 kapitol, s velkým časovým skokem (osmnáct let) uprostřed. Dějová linie je obklopena dlouhými rozhovory lorda Henryho plnými aforismů. Román předchází předmluva — soubor aforismů o umění („Všechno umění je zcela neužitečné“).
II. část
Vypravěč
Er-forma, vševědoucí vypravěč, který sleduje hlavně Doriana a vstupuje do jeho myšlenek.
Postavy
- Dorian Gray — mladík neobyčejné krásy, zpočátku nevinný a naivní, pod vlivem lorda Henryho se mění v bezohledného požitkáře a zločince, kterého trápí jen strach z prozrazení.
- lord Henry Wotton — duchaplný, cynický aristokrat, hlasatel požitkářství a „nového hédonismu“; mluví v paradoxech, sám ale nic zlého nedělá — jen svádí slovy.
- Basil Hallward — malíř, čestný, citlivý; v Dorianovi vidí ideál krásy. Je Dorianovým svědomím.
- Sibyla Vaneová — mladá, chudá herečka, čistá a naivní, oběť Dorianovy krutosti.
- James Vane — Sibylin bratr, námořník, chce ji pomstít.
Typy promluv
Velmi mnoho dialogů (salonní konverzace), monology lorda Henryho plné aforismů a paradoxů; vnitřní monology Doriana.
Veršová výstavba
Netýká se — próza.
III. část — jazykové prostředky
- aforismy a paradoxy lorda Henryho („Jediný způsob, jak se zbavit pokušení, je podlehnout mu“),
- kontrast krásy a ošklivosti, mládí a stáří, Dorianova zevnějšku a obrazu,
- bohaté, smyslové popisy (květy, šperky, látky, vůně) — estetismus, kult krásy,
- symbol obrazu — Dorianova duše a svědomí,
- ironie, duchaplná konverzace,
- vznešený, kultivovaný jazyk vysoké společnosti.
Literárněhistorický kontext
O autorovi
Oscar Wilde (1854–1900) byl Ir, vystudoval klasickou filologii v Dublinu a Oxfordu a v Londýně se stal hvězdou salonů — dandy, duchaplný řečník, hlasatel estetismu („umění pro umění“). Obraz Doriana Graye je jeho jediný román; po vydání vzbudil skandál a kritika ho označila za nemravný. Brzy poté napsal úspěšné komedie (Jak je důležité míti Filipa). Roku 1895 byl kvůli homosexuálnímu vztahu odsouzen ke dvěma letům nucených prací; vězení ho zlomilo (Balada o žaláři v Readingu), zemřel chudý v Paříži. Více na stránce autora.
Autoři téže doby
Jiří Karásek ze Lvovic — Gotická duše (1900)
Hlavní představitel české dekadence. Jeho román vypráví o mladém muži z vymírajícího rodu, který žije v únavě, snech a kultu krásy a smrti. Stejně jako Wilde staví estetismus nad morálku, obdivuje umělost a rozklad a jeho hrdina je pasivní požitkář, který se zničí.
Arnošt Procházka, Karel Hlaváček — česká dekadence (90. léta 19. století)
Okruh Moderní revue. Hlaváček (Mstivá kantiléna, Pozdě k ránu) a Procházka sdílejí s Wildem kult krásy, únavu a dekadentní pocit konce století. Spojuje je přesvědčení, že umění nemá sloužit morálce ani národu.
Joris-Karl Huysmans — Naruby (1884)
Francouzský dekadentní román, „bible dekadence“. Jeho hrdina des Esseintes se uzavře před světem a žije jen pro umělou krásu a smyslové požitky. Je to nejspíš ta „otrávená“ kniha, kterou dostane Dorian od lorda Henryho.
Literární směr
Dekadence a estetismus (konec 19. století, fin de siècle): pocit úpadku a únavy, kult krásy, umělosti a požitku, „umění pro umění“ (l’art pour l’art), odmítání měšťácké morálky, motivy hříchu, rozkladu a smrti. Patří k literární moderně. Další autoři: Ch. Baudelaire, P. Verlaine, A. Rimbaud (prokletí básníci), u nás J. Karásek ze Lvovic, K. Hlaváček.