Autor: Guy de Maupassant · Vydáno: 1880 · Druh: epika · Žánr: novela · Směr: realismus a naturalismus
Stručný obsah
Zima za prusko-francouzské války (1870–1871). Pruská armáda obsadí Rouen. Deset lidí dostane od pruského velitele povolení odjet dostavníkem do Le Havru: obchodník s vínem Loiseau s manželkou, továrník a poslanec Carré-Lamadon s manželkou, hrabě a hraběnka de Bréville, dvě jeptišky, demokrat a hospodský řečník Cornudet — a prostitutka Alžběta Roussetová, pro svou kyprou postavu přezdívaná Kulička. „Počestní“ cestující se od ní okázale odtahují.
Cesta sněhem trvá dlouho a nikdo si nevzal jídlo — jen Kulička má plný koš. Ochotně se o jídlo se všemi rozdělí a cestující k ní hned zjihnou. V hostinci v Tôtes je zadrží pruský důstojník: nepustí je dál, dokud se mu Kulička nepodá. Kulička, která je vlastenka a Prusy nenávidí, odmítne. Spolucestující jsou nejdřív pohoršení, ale jak se zdržení protahuje, začnou ji přemlouvat — připomínají příklady obětavých žen z historie, i jeptišky jí řeknou, že úmysl posvěcuje prostředky. Kulička nakonec ustoupí.
Ráno smějí odjet. Teď se ale od Kuličky všichni štítivě odvracejí, nikdo s ní nemluví. Tentokrát si jídlo vzali oni — a Kulička, která nic nemá, s nimi nedostane ani kousek. V koutě vozu tiše pláče, zatímco Cornudet si pohvizduje Marseillaisu.
I. část
Literární druh a žánr
Epika, novela — kratší próza s jednou dějovou linií, malým počtem postav a výraznou pointou. Patří k nejslavnějším novelám světové literatury.
Zasazení výňatku do kontextu díla
Nejčastěji se losují:
- popis cestujících v dostavníku — představení postav,
- Kulička se dělí o jídlo — první zlom,
- pruský důstojník a jeho požadavek v hostinci,
- přemlouvání Kuličky spolucestujícími,
- závěr — Kulička pláče v kočáře.
Téma a motivy
- Téma: pokrytectví a sobectví „počestné“ měšťanské společnosti, která oběť využije a pak ji odsoudí; válka.
- Motivy: válka, okupace, dostavník, sníh, hlad, jídlo, koš, prostitutka, pruský důstojník, oběť, přemlouvání, pohrdání, slzy, Marseillaisa.
Časoprostor
- Čas: zima 1870–1871, prusko-francouzská válka; děj trvá několik dní.
- Prostor: Normandie — obsazený Rouen, zasněžená cesta, dostavník, hostinec v Tôtes.
Kompoziční výstavba
Chronologická, kompozičně symetrická: dvě scény v dostavníku s jídlem — na začátku se Kulička dělí s ostatními, na konci se ostatní nerozdělí s ní. Mezi nimi je zápletka v hostinci. Kontrast obou scén nese hlavní myšlenku.
II. část
Vypravěč
Er-forma, objektivní vypravěč, který nekomentuje — ale výběrem detailů a ironií jasně ukazuje, na čí straně stojí.
Postavy
- Kulička (Alžběta Roussetová) — prostitutka, dobrosrdečná, štědrá, vlastenecká; ze všech má nejvíc lidskosti a cti. Oběť pokrytectví.
- manželé Loiseauovi — vychytralí obchodníci, vulgární.
- manželé Carré-Lamadonovi — bohatý průmyslník a jeho žena, vážení měšťané.
- hrabě a hraběnka de Bréville — šlechta, povýšená.
- dvě jeptišky — ztělesnění pokryteckého náboženství.
- Cornudet — „demokrat“ a vlastenec jen slovy.
- pruský důstojník — arogantní okupant.
Postavy představují reprezentativní vzorek francouzské společnosti — šlechta, buržoazie, církev, politika, lid.
Typy promluv
Pásmo vypravěče s popisy, dialogy — hlavně scéna přemlouvání, kde se v řeči „počestných“ ukazuje jejich pokrytectví.
Veršová výstavba
Netýká se — próza.
III. část — jazykové prostředky
- ironie — vypravěč staví vedle sebe vznešená slova postav a jejich nízké jednání,
- kontrast — Kuliččina štědrost × sobectví ostatních, začátek × konec,
- detailní popisy jídla a postav (smyslové, naturalistické),
- charakteristika řečí — každá postava mluví podle svého postavení,
- symbol jídla (lidskost, solidarita) a Marseillaisy (prázdné vlastenectví),
- úsporný styl, výrazná pointa.
Literárněhistorický kontext
O autorovi
Guy de Maupassant (1850–1893) sám prošel prusko-francouzskou válkou, kterou v Kuličce líčí. Novela vyšla roku 1880 ve sborníku Médanské večery, který vydal okruh É. Zoly (každý z autorů přispěl jednou povídkou z války) — a Maupassanta hned proslavila. Jeho učitel G. Flaubert ji označil za mistrovské dílo. Je to jeho prvotina v próze a začátek desetiletí, ve kterém napsal přes 300 povídek a novel. Více na stránce autora.
Autoři téže doby
Jan Neruda — Povídky malostranské (1877)
Český mistr krátké prózy. V povídkách jako Přivedla žebráka na mizinu nebo Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku ukazuje, jak „počestná“ společnost malých měšťanů dokáže pomluvou a lhostejností zničit člověka, který se jí vymyká. Stejně jako Maupassant odhaluje s ironií sobectví a pokrytectví obyčejných lidí.
Svatopluk Čech — Výlety pana Broučka (1888)
Český autor, který v satiře na pražského měšťáka Broučka zesměšňuje sobectví, pohodlnost a zbabělost maloměšťáka — ten v době husitských válek zradí, jen aby se zachránil. Jako Maupassant kontrastuje vznešená slova o vlasti s ubohým jednáním.
Émile Zola — Zabiják (1877)
Hlava naturalismu a vydavatel Médanských večerů. Jako Maupassant líčí bez příkras život nižších vrstev a ukazuje člověka jako oběť společnosti a prostředí.
Literární směr
Realismus a naturalismus (2. polovina 19. století): objektivní vypravěč, kritika měšťácké společnosti a jejího pokrytectví, otevřené líčení „nízkých“ stránek života (prostituce, hlad, pudy). Maupassant je mistrem novely a povídky s pointou.