Autor: Molière · Premiéra: 1664 (zakázáno), konečná verze 1669 · Druh: drama · Žánr: komedie (charakterová, satirická) · Směr: klasicismus
Hra se do češtiny překládá také jako Svatoušek.
Stručný obsah
Zámožný pařížský měšťan Orgon se i se svou matkou paní Pernellovou nechal zcela ovládnout Tartuffem, chudým „světcem“, kterého přivedl do domu. Tartuffe předstírá zbožnost a skromnost, ve skutečnosti je to pokrytec a podvodník, který chce Orgona připravit o majetek. Zbytek rodiny — Orgonova žena Elmíra, syn Damis, švagr Kleant a hlavně prostořeká služka Dorina — ho prohlédne, ale Orgon nevěří nikomu.
Orgon chce provdat svou dceru Marianu, zasnoubenou s Valérem, za Tartuffa. Tartuffe se mezitím pokouší svést Elmíru. Damis to vyslechne a řekne otci, ten však Damisovi nevěří, vydědí ho a přepíše celý majetek na Tartuffa. Svěří mu i tajnou skříňku s listinami přítele, který je politický uprchlík.
Elmíra nakonec Orgona přesvědčí, aby se schoval pod stůl, a před ním Tartuffa vyprovokuje. Orgon konečně prohlédne a chce Tartuffa vyhnat — ten ale ukáže svou pravou tvář: dům mu podle listiny patří a Orgona udá králi. Přijde důstojník — místo Orgona však zatkne Tartuffa: král ho poznal jako hledaného podvodníka, darování ruší a Orgonovi odpouští. Mariana si vezme Valéra.
I. část
Literární druh a žánr
Drama, komedie — charakterová (komika z přehnané vlastnosti: pokrytectví, zaslepenost) a satirická (kritika náboženského pokrytectví). Hra má i vážnou, téměř tragickou rovinu — rodina je na pokraji zkázy.
Zasazení výňatku do kontextu díla
Nejčastěji se losují:
- úvodní scéna s paní Pernellovou — 1. jednání, rodina se hádá o Tartuffa, který ještě nevystoupil,
- „A Tartuffe?“ — 1. jednání, Orgon se po návratu ptá jen na Tartuffa, ne na nemocnou ženu,
- první příchod Tartuffa — až 3. jednání, pokrytecká scéna se šátkem pro Dorinu,
- scéna pod stolem — 4. jednání, Orgon prohlédne,
- zásah krále — 5. jednání.
Téma a motivy
- Téma: náboženské pokrytectví a zaslepenost člověka, který mu podlehne; manipulace a zneužití důvěry.
- Motivy: zbožnost, přetvářka, svádění, majetek, darovací listina, skříňka, sňatek, služka, stůl, král, spravedlnost.
Časoprostor
- Čas: 17. století, Molièrova současnost; děj trvá jeden den (jednota času).
- Prostor: Paříž, Orgonův dům (jednota místa).
Kompoziční výstavba
Chronologická, 5 jednání, klasicistní trojí jednota. Neobvyklé je, že titulní postava se objeví až ve 3. jednání — divák ji nejdřív poznává jen z toho, co o ní říkají ostatní. Rozuzlení přichází „shora“, zásahem krále (deus ex machina). Části: jednání – výstupy – repliky.
II. část
Vypravěč
Není — drama.
Postavy
- Tartuffe — pokrytec, předstírá zbožnost a skromnost, ve skutečnosti chamtivý, chlípný a bezohledný. Typ „svatouška“.
- Orgon — dobromyslný, ale zaslepený, tvrdohlavý a panovačný; Tartuffovi věří víc než vlastní rodině.
- paní Pernellová — Orgonova matka, Tartuffova obdivovatelka, přísná.
- Elmíra — Orgonova druhá žena, rozumná, klidná, chytrá; Tartuffa odhalí.
- Dorina — služka, hlas zdravého rozumu, vtipná, prostořeká, nebojí se pána.
- Kleant — Orgonův švagr, rozvážný, mluví o rozdílu mezi pravou a předstíranou zbožností.
- Damis, Mariana, Valér — mladí, zbrklí, zamilovaní.
Typy promluv
Dialog, často rychlá, ostrá výměna replik (Dorina × Orgon); monology (Kleantova řeč o pravé zbožnosti).
Veršová výstavba
Psáno veršem — v originále alexandrín (dvanáctislabičný verš se sdruženým rýmem), v českém překladu obvykle také rýmovaný verš.
III. část — jazykové prostředky
- ironie a sarkasmus Doriny,
- opakování („A Tartuffe?“ — „Chudáček!“) — komika a charakteristika Orgonovy zaslepenosti,
- kontrast Tartuffových zbožných slov a jeho činů,
- náboženská slovní zásoba v Tartuffových ústech — maska pokrytectví,
- řečnické otázky a zvolání v hádkách.
Literárněhistorický kontext
O autorovi
Molière (Jean-Baptiste Poquelin, 1622–1673) — herec, ředitel divadla a autor, chráněnec Ludvíka XIV. Tartuffe byl jeho nejtěžší boj: po premiéře 1664 hru na nátlak církevních kruhů zakázali a Molière ji pět let přepracovával a obhajoval, než mohla být roku 1669 hrána. Hra mu získala mnoho nepřátel. Patří k jeho vrcholným dílům vedle Lakomce a Misantropa. Více na stránce autora.
Autoři téže doby
Bohuslav Balbín — Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého (1672–1673)
Český barokní autor, jezuita, současník Molièra. Ve stejné době, kdy Molière útočí na pokrytecké svatoušky, píše Balbín (latinsky) obhajobu češtiny proti poněmčování. Spojuje je odvaha postavit se moci a cenzuře — Balbínova Rozprava směla vyjít až o sto let později. Česká literatura doby je ale hlavně náboženská; Tartuffe ukazuje, jak se z náboženství může stát maska.
Jan Amos Komenský — Labyrint světa a ráj srdce (vyd. 1631)
Komenského poutník prochází světem a všude vidí přetvářku — lidé nosí masky a „brejle mámení“, i duchovní stav je plný falše. Stejně jako Tartuffe rozlišuje mezi pravou vírou (ráj srdce) a vnější, předstíranou zbožností.
Jean de La Fontaine — Bajky (od 1668)
La Fontaine a Molière byli přátelé. Bajky zesměšňují lidské vady — pokrytectví, lichotnictví, pýchu — v podobách zvířat (liška, vlk). Typický klasicistní cíl: pobavit a poučit.
Literární směr
Klasicismus (Francie 17. století): rozum a řád, trojí jednota, pevná pravidla, vzor v antice. Komedie zesměšňuje typy lidských vad, aby diváka poučila. Molière ale posunul komedii k vážné společenské satiře — kritizuje skutečné jevy své doby.