Autor: Viktor Dyk · Vydáno: časopisecky 1911, knižně 1915 · Druh: epika · Žánr: novela (lyrizovaná próza) · Směr: česká literatura přelomu 19. a 20. století, generace buřičů
Stručný obsah
Do německého hanzovního města Hameln (Hammeln) přijde tajemný krysař — muž bez jména, který putuje od města k městu a svou píšťalou z nich vyhání krysy. Konšelé mu za vyhubení krys slíbí sto rýnských zlatých. Krysař své dílo vykoná. V Hamelnu se zamiluje do krásné Agnes a ona do něj; poprvé v životě by chtěl někde zůstat.
Když chce krysař zaplatit, konšelé se vymlouvají a nabídnou mu jen zlomek odměny. Krysař peníze uraženě odmítne a odejde se slovy, že si to vybere jinak. V hospodě potká tajemného cizince Fausta z Wittenberka, který mu připomene, jakou moc jeho píšťala má — dokáže lidi odvést, kam krysař chce, i do „Sedmihradska“, země za horou Koppel, kde je štěstí.
Agnes čeká dítě se svým bývalým milým, vypočítavým Kristiánem, kterého už nemiluje. Ze zoufalství se vrhne do propasti na hoře Koppel. Krysař, zdrcený její smrtí a zklamaný lidmi, zahraje naposledy na píšťalu ze všech sil — a celé město jde za ním a zřítí se do propasti. Zachrání se jen prostoduchý rybář Sepp Jörgen, který píšťalu neslyší, a malé dítě, které Sepp vezme s sebou. Krysař se vrhne do propasti také. Sepp s dítětem v náručí odchází „k lidem“.
I. část
Literární druh a žánr
Epika, novela — krátká próza s jedním hlavním dějem a tragickým koncem; lyrizovaná (citové pasáže, rytmus, symboly). Dyk zpracoval německou pověst o krysaři z Hamelnu po svém — jako příběh lásky a zklamání z lidí.
Zasazení výňatku do kontextu díla
Nejčastěji se losují:
- příchod krysaře do Hamelnu — popis krysaře,
- krysař a Agnes — rozhovory, láska,
- jednání s konšely o zaplacení,
- setkání s Faustem v hospodě,
- Agnesina smrt,
- krysař píská a město jde do propasti; Sepp Jörgen s dítětem — závěr.
Téma a motivy
- Téma: vzpoura jedince proti pokrytecké, lakomé, měšťácké společnosti; láska a samota; touha po lepším světě (Sedmihradsko) a zklamání z lidí.
- Motivy: píšťala, krysy, peníze, konšelé, láska, Agnes, Faust, Sedmihradsko, hora Koppel, propast, smrt, dítě, rybář.
Časoprostor
- Čas: neurčitá minulost, pověst (zřejmě středověk); děj trvá několik dní.
- Prostor: německé město Hameln, hospoda, Agnesin dům, hora Koppel s propastí.
Kompoziční výstavba
Chronologická, mnoho krátkých kapitol (některé jen o několika odstavcích). Děj spěje k tragickému vyvrcholení; závěr s rybářem Seppem je otevřený a nadějný.
II. část
Vypravěč
Er-forma, vševědoucí vypravěč, který vstupuje do myšlenek krysaře, Agnes i Seppa.
Postavy
- krysař — vysoký, hubený, tajemný, bez jména — sám o sobě říká, že je jen jeden z mnoha krysařů; osamělý poutník, který v Hamelnu najde lásku; nakonec soudce i mstitel. Romantický vyděděnec a buřič.
- Agnes — krásná mladá dívka, která krysaře miluje; těhotná s Kristiánem, z hanby a zoufalství volí smrt.
- Kristián — Agnesin bývalý milý, vypočítavý, čeká na dědictví po strýci.
- Sepp Jörgen — chudý, prostoduchý rybář, kterému se všichni smějí; jediný přežije a dává naději.
- Faustus — tajemný cizinec, pokušitel (ďábelská postava).
- konšelé — lakomí, pokrytečtí měšťané.
Typy promluv
Pásmo vypravěče, dialogy (krysař a Agnes, krysař a konšelé), vnitřní monology (krysař, Sepp Jörgen).
Veršová výstavba
Netýká se — próza (ale rytmická, lyrizovaná).
III. část — jazykové prostředky
- krátké kapitoly a úsporné věty — rychlý spád,
- lyrizace — citové pasáže, opakování, rytmus,
- archaismy a knižní tvary — atmosféra pověsti,
- symboly: píšťala (moc umění nad lidmi), krysy (zlo, ale i lidská malost), Sedmihradsko (vysněný ráj), propast (zkáza), Sepp a dítě (naděje),
- ironie vůči měšťákům a konšelům,
- kontrast krysaře a Hamelnu, lásky a zrady.
Literárněhistorický kontext
O autorovi
Viktor Dyk (1877–1931) byl básník, prozaik, dramatik, novinář a nacionalistický politik. Vystudoval práva, na gymnáziu ho učil Alois Jirásek. V mládí patřil k generaci buřičů (ironické, skeptické verše), za 1. světové války byl za protirakouskou činnost vězněn. Později byl poslancem a senátorem, redaktorem Lumíru a Národních listů. Krysař je jeho nejznámější prozaické dílo. Zemřel náhle při koupání v Jaderském moři u ostrova Lopud. Více na stránce autora.
Autoři téže doby
Fráňa Šrámek — Modrý a rudý (1906), Stříbrný vítr (1910)
Šrámek patří stejně jako Dyk ke generaci anarchistických buřičů. Jeho sbírka Modrý a rudý je vzpourou proti armádě a společnosti, Stříbrný vítr vzpourou mladého člověka proti světu dospělých. Oba autoři staví jedince proti pokrytecké měšťácké společnosti; Šrámek je ale optimistický vitalista, Dyk skeptik.
František Gellner — Po nás ať přijde potopa! (1901)
Další buřič, bohém. Jeho verše jsou ironické, cynické a pesimistické, plné pohrdání měšťáctvím — postoj blízký Dykovu krysaři, který odsoudí celé město.
Franz Kafka — Proměna (1915)
Ve stejném roce vyšla v Praze Kafkova novela — také o osamělém jedinci, kterého společnost (rodina) odvrhne, a také s fantastickým prvkem v jinak realistickém světě. Dyk navazuje na pověst a romantismus, Kafka předjímá absurditu.
Literární směr
Generace buřičů (přelom 19. a 20. století, okruh S. K. Neumanna a časopisu Nový kult): vzpoura proti autoritám a měšťácké morálce, anarchismus, antimilitarismus, ironie, bohémský život. Dílo má také rysy novoromantismu (pověst, tajemno, osudová láska). Další buřiči: S. K. Neumann, F. Šrámek, F. Gellner, K. Toman.