Pravopis

Pravopis se ověřuje v didaktickém testu (najdi chybu, doplň, rozhodni) a hodnotí v písemné práci (kritérium 2A). Závazná jsou Pravidla českého pravopisu; on-line je ověříš v Internetové jazykové příručce Ústavu pro jazyk český (prirucka.ujc.cas.cz).

I / Y

Po tvrdých a měkkých souhláskách

• Tvrdé souhlásky h, ch, k, r, d, t, n → píše se y (hyena, chyba, kyselý, ryba, dým, ty, nyní). Výjimkou jsou slova přejatá (chemie, kino, rizoto). Po d, t, n se píše i tam, kde se vyslovují měkce (divadlo, ticho, nic).
• Měkké souhlásky ž, š, č, ř, c, j, ď, ť, ň → píše se i (žito, šipka, čistý, řidič, cibule, jih).
• Obojetné souhlásky b, f, l, m, p, s, v, z → v kořeni slova rozhodují vyjmenovaná slova, v koncovkách vzory a shoda.

Vyjmenovaná slova

Y se píše i ve slovech příbuzných (bydlet → obydlí, bydliště; mýt → umyvadlo; slyšet → neslýchaný) a po předponě vy-/vý- (vybrat, výlet). Pozor na dvojice se stejnou výslovností a jiným významem:

Koncovky podstatných a přídavných jmen

Řídí se vzorem: podle tvrdého vzoru y (hrad → hrady, žena → ženy), podle měkkého i (stroj → stroje, kost → kosti). Pozor na 1. pád množného čísla mužského rodu životného: páni, hrdinové — ale hrady (neživotné).

Přídavná jména tvrdá (vzor mladý): mladí muži (životné) × mladé ženy, mladá kuřata; 1. pád jednotného čísla mladý. Přídavná jména měkká (vzor jarní) mají vždy í. Přivlastňovací (otcův, matčin): otcovi bratři, matčiny šaty.

Shoda přísudku s podmětem

Koncovka příčestí minulého (-l) a trpného (-n, -t) v množném čísle podle rodu podmětu:

• Více podmětů různého rodu: je-li mezi nimi mužský životný → -i (Muži a ženy pracovali, Děvčata a chlapci si hráli); bez mužského životného → -y (Stoly a židle stály, Kuřata a husy se pásly); jen střední rod v množném čísle → -a (Kuřata a housata se pásla).
• Děti se chovají jako ženský rod v množném čísle → děti si hrály, lidé jako mužský životný → lidé přišli.
• Podmět nevyjádřený — rozhoduje, kdo je myšlen: (My) Jsme šli (skupina s mužem) × (my) jsme šly (jen ženy).
• Podmět za přísudkem: Na louce se pásly krávy — najdi podmět otázkou kdo, co?

S / Z a předpony

• s- znamená směr dolů, dohromady nebo pryč z povrchu: sjet z kopce, sejít se, sloučit, smazat, setřít.
• z- znamená změnu stavu (něco se stává něčím): zčervenat, zhubnout, zvětšit, zlomit, zničit.
• vz- znamená směr vzhůru: vzlétnout, vztyčit, vzpomenout.
• Předložka s = s někým/něčím (7. pád: s kamarádem) nebo z povrchu dolů (2. pád: spadl se stolu, sundal se skříně); z = ven odněkud (2. pád: z domu, ze školy).
• Nejčastější slova, kde rozhoduje význam: sbírka, sběr, spolu, svléknout (se), shoda, sjezd, sbalit × zpráva (zpráva o něčem) × správa (správce, spravovat), zpět, zpoždění, zmrzlina.

Skupiny bě/bje, vě/vje, pě, mě/mně

• bje, vje se píše jen tam, kde se stýká předpona ob-, v- s kořenem začínajícím na j: objem (ob + jem), objet, vjezd, vjet. Jinak bě, vě: oběd, běžet, věda, závěr.
• pě píšeme vždy (pěna, pět, spěchat).
• mně píšeme:
  • ve 3. a 6. pádu zájmena já: dej mně, o mně;
  • v tvarech sloves zapomenout, vzpomenout, připomenout a ve slovech od nich, kde se v kořeni ozývá mn: zapomněl, vzpomněl si, připomněl, pomněnka.
• mě píšeme:
  • ve 2. a 4. pádu zájmena já: beze mě, vidí mě (lze nahradit mne),
  • v ostatních slovech: město, měsíc, změna, země, rozumět.

Rychlá zkouška u zájmena: mně tam, kde jde říct mi (dej mně = dej mi); mě tam, kde jde říct mne (vidí mě = vidí mne).

Psaní n / nn a zdvojené souhlásky

• nn se píše, když kořen končí na n a přidá se přípona -ný / -ní: kamenný (kámen), cenný (cena), denní (den), ranní (ráno), vinný (víno, vina).
• Když kořen na n nekončí, je jen jedno n: zimní (zima), jarní (jaro), letní (léto), školní (škola).
• Rozlišuj raný (časný: raný gotický sloh) × ranný (týkající se rány: ranná infekce).
• Zdvojené souhlásky vznikají i na rozhraní předpony a kořene: rozzlobit, oddělit, bezzubý, nejjasnější, oddech, předdůchodový.

Velká písmena

• Vlastní jména osob, zvířat, míst: Karel IV., Alík, Praha, Vltava, Krkonoše, Nové Město na Moravě (předložky a obecná slova uvnitř malým: Ústí nad Labem).
• Ulice, náměstí, nábřeží: Masarykova třída, náměstí Míru, Na Příkopě, U Pivovaru — velké je první slovo, a když první slovo je obecné (ulice, náměstí, třída), velké je až vlastní jméno: ulice Karlova, náměstí Svobody.
• Státy a útvary: Česká republika, Spojené státy americké, Evropská unie (oficiální názvy — všechna slova kromě obecného posledního).
• Instituce a organizace: velké je jen první slovo (a vlastní jména uvnitř): Národní divadlo, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Univerzita Karlova, Gymnázium Jana Keplera.
• Svátky a dny: Vánoce, Velikonoce, Štědrý den, Nový rok (svátek 1. ledna) × nový rok (začátek dalšího roku).
• Názvy děl: velké jen první slovo: Babička, Válka s mloky, Saturnin; noviny a časopisy: Lidové noviny, Mladá fronta DNES.
• Obyvatelská jména velkým (Čech, Pražan, Evropan), jazyky a přídavná jména od nich malým (čeština, mluví česky, pražské ulice); jako součást vlastního názvu velkým (Pražský hrad).
• Zájmena v dopise — Vy, Váš se v dopise jedné osobě píše velkým písmenem z úcty (Děkuji Vám).

Psaní slov dohromady a zvlášť

• dohromady: naopak, nahoru, zpátky, dokonce, mimochodem, poprvé, zanedlouho, sebevědomý
• zvlášť: na shledanou, k smíchu, bez ohledu na, na základě, s výjimkou, po celou dobu
• podle významu: nadobro (zcela) × na dobro (pro dobro), zčásti (částečně) × z části (z části domu)
• ne- se se slovesem a přídavným jménem píše dohromady (nečetl, nehezký), zvlášť jen u zdůrazněného protikladu nebo samostatného ne (ne Petr, ale Pavel).

Interpunkce

Čárky ve větě a v souvětí jsou na stránce Skladba a interpunkce.