Osnova odpovídá struktuře ústní zkoušky. Ke každému bodu: rozhodni, pojmenuj odborným termínem a zdůvodni — nejlépe citací z výňatku.
I. část
Literární druh a žánr
Rozhodneme, o jaký druh a žánr se jedná, a své tvrzení zdůvodníme.
| Literární druh | Poznávací znamení |
|---|---|
| lyrika | nemá děj; vyjadřuje dojmy, pocity a nálady |
| epika | má děj; o skutečnosti vypráví |
| drama | má děj; skutečnost předvádí, je určeno pro divadlo |
Literární žánr se určuje v rámci druhu:
| Druh | Žánry |
|---|---|
| lyrické | óda, elegie, epigram, sonet, píseň, báseň |
| lyricko-epické | balada, romance, poéma |
| epické | román, novela, povídka, bajka, pohádka, báje, pověst |
| dramatické | tragédie, komedie, činohra |
Zasazení výňatku do kontextu díla
Řekni, z jaké části díla výňatek pochází a co se děje před ním a po něm. Používej termíny podle formy díla: úvod / střed / závěr románu, kapitola, první jednání, třetí zpěv, sloka.
Téma a motiv
- Téma — námět, ústřední myšlenka díla; může to být cokoli z přírody, společnosti, dojmů (ruský venkov, válka, láska, mezilidské vztahy).
- Motiv — nejmenší tematická jednotka, souhrn motivů tvoří téma. Vychází z konkrétního výňatku a je konkrétnější než téma: věc, osoba, zvíře, skutečnost (růže, zbraň, oblaka, nenávist, smrt).
Časoprostor
- Čas — doba, do níž je zasazen výňatek i celé dílo: část dne, roční období, historická epocha (večer, jaro, 1. polovina 19. století).
- Prostor — prostředí výňatku i celého díla: místo, obec, stát (venkov, Ratibořice, Rakousko-Uhersko).
Kompoziční výstavba
Způsob řazení a spojení událostí v díle — urči, který autor použil, a zdůvodni:
| Kompozice | Co to znamená | Příklad |
|---|---|---|
| chronologická | události jdou za sebou od nejstarší po nejmladší | Petr a Lucie |
| retrospektivní | příběh se vypráví zpětně, nebo jsou do chronologického vyprávění vsunuty vzpomínky | Babička — babiččino vzpomínání na manžela |
| rámcová | mezi úvod a závěr je vložen ucelený příběh (příběhy) | Dekameron — vypravěči na útěku před morem |
| paralelní | několik dějových linií současně | Anna Karenina |
| zrcadlová | části si odpovídají jako v zrcadle | Kytice — básně z první a druhé poloviny tvoří dvojice |
K tomu popiš, z jakých částí se výňatek skládá: díly – kapitoly – odstavce; zpěvy – básně – sloky – verše; jednání – výstupy – repliky.
II. část
Vypravěč / lyrický subjekt
V próze mluvíme o vypravěči (mluvčí, který čtenáři předkládá příběh), v poezii o lyrickém subjektu (mluvčí básně — ne básník, ne autor).
Podle gramatické osoby:
- er-forma — vypravěč mluví ve 3. osobě, obvykle v minulém čase,
- ich-forma — vypravěč je jedna z postav (obvykle hlavní), mluví v 1. osobě.
Podle postavení k příběhu:
- vševědoucí vypravěč — v er-formě, sleduje jednání i myšlenky všech postav, stojí „nad“ příběhem a sám do děje nezasahuje (V. Dyk — Krysař),
- personální (osobní) vypravěč — v ich-formě, je jednou z postav (V. Nabokov — Lolita).
Postava
Jmenuj postavy výňatku i celého díla a charakterizuj je (vlastnosti, jednání, vztahy, vývoj). Dělení:
- hlavní / vedlejší / epizodická / fiktivní (v ději přímo nevystupuje, např. Godot),
- kladná / neutrální / záporná.
Typy promluv
- pásmo vypravěče — promluva vypravěče (ich- nebo er-formou),
- pásmo postav — přímá řeč, oddělená uvozovkami: Pavel sáhl po její ruce a řekl: „Pojď, tady nemůžeme zůstat.“
- monolog — souvislá, nepřerušovaná promluva jedné postavy, která není součástí rozhovoru,
- dialog — rozhovor dvou nebo více postav.
Veršová výstavba
Jen u poezie: kolik má výňatek slok a veršů a jaký je rým.
Střídavý rým (a b a b):
Poledne v tom okamžení, (a)
táta přijde z roboty: (b)
a mně hasne u vaření (a)
pro tebe, ty zlobo, ty! (b)
Sdružený rým (a a b b):
Sedí babka při ohnisku, (a)
měří vodu z misky v misku, (a)
dvanáct misek v jedné řadě. (b)
Pán u baby na poradě. (b)
Obkročný rým (a b b a):
Šuhaj z Hané práce hledí a dbá, (a)
aniž v díle prahne po děvuše, (b)
ví, že žena raz za práh přikluše, (b)
tři dny a tři noci bude svatba. (a)
Přerývaný rým (a b c b):
Hoj, ty štědrý večere, (a)
ty tajemný svátku! (b)
Cože komu dobrého (c)
neseš na památku (b)
Postupný rým (a b c, a b c):
V pokladu zapředeném (a)
v svit tmy, plující splavem, (b)
vše sněží a vše splývá. (c)
Proč na vás zapomenem (a)
sny naše v jitru plavém (b)
již do oken se dívá. (c)
Volný rým nemá pravidelné schéma; volný verš se nerýmuje vůbec.
III. část — jazykové prostředky a jejich funkce
Prostředky ve výňatku najdi, pojmenuj a cituj — a vždy řekni, proč je autor použil: navození atmosféry historické doby, napodobení mluvy mládeže, básnická atmosféra, realistické zachycení mluvy na vsi…
Slova spisovná a nespisovná
| Spisovná | Příklad | Nespisovná | Příklad |
|---|---|---|---|
| neutrální | pes | obecná čeština | von, pěknej |
| hovorová | spacák | citově zabarvená slova | zlatíčko, kretén |
| knižní | oř | nářeční slova | šufánek |
| básnická (poetismy) | luna | slang (mluva zájmové skupiny) | perón, tělák |
| archaismy (zastaralá slova) | hvozd | argot (mluva podsvětí) | háčko = heroin |
| historismy (zaniklé skutečnosti) | palcát | vulgarismy | |
| neologismy (nově utvořená slova) | Smuténka | ||
| přechodníky | vstávajíc | ||
| citoslovce | kšá, hú, hrrr | ||
| termíny (odborné názvy) | pálená cihla |
Tropy a figury
- metafora — přenesení pojmenování na základě vnější podobnosti (hlad — nejlepší kuchař)
- metonymie — přenesení na základě vnitřní souvislosti (půjčil si Kunderu)
- synekdocha — část za celek nebo celek za část (přišel o střechu nad hlavou)
- personifikace — zosobnění (stromy šeptaly)
- přirovnání — porovnání dvou jevů se společným rysem (chová se jako vůl)
- epiteton — básnický přívlastek (nejčokoládovější čokoláda)
- hyperbola — nadsázka (sto let v šachtě žil)
- eufemismus — zjemnění nepříjemné skutečnosti (usnout navěky = zemřít)
- dysfemismus — zhrubění (pazoura = ruka)
- oxymóron — spojení slov, která si odporují (mrtvé milenky cit)
- inverze — neobvyklý, převrácený slovosled
- ironie — řečené je myšleno opačně (Tobě to ale sluší!)
- sarkasmus — vystupňovaná, zraňující ironie
Jen v poezii se určují:
- epizeuxis — opakování téhož slova krátce za sebou
- anafora — opakování slov na začátku po sobě jdoucích veršů
- epifora — opakování slov na konci po sobě jdoucích veršů
- apostrofa — oslovení neživé věci nebo nepřítomné osoby
Literárněhistorický kontext
Kontext autorovy tvorby
V jaké části autorovy tvorby dílo vzniklo: prvotina, vrcholné dílo, dílo ze závěru života, dílo vydané po autorově smrti, dílo vzniklé na základě vlastní zkušenosti. Krátce i autorův život, pokud s dílem souvisí.
Literární / obecně kulturní kontext
Zařaď autora do století (půlstoletí), uměleckého slohu, směru nebo proudu — např. 1. polovina 19. století = romantismus; období mezi světovými válkami = demokratický proud. Řekni základní rysy směru, další autory a jejich díla z téhož období. Přehledy jsou v kategorii Literární období a teorie, autoři ze seznamu četby v kategorii Autoři.