← Český jazyk

Karel Hynek Mácha

Karel Hynek Mácha
Karel Hynek Mácha

1810–1836 · básník a prozaik · český romantismus (období národního obrození)

Největší básník českého romantismu a zakladatel moderní české poezie. Za života nepochopený, dnes považovaný za vrchol české romantické literatury.

Život

  • Narodil se v Praze na Malé Straně v chudé rodině mlynářského tovaryše.
  • Vystudoval filozofii a práva v Praze, ochotnicky hrál divadlo (mj. s J. K. Tylem).
  • Rád cestoval pěšky — po Čechách (Krkonoše, Bezděz a Doksy, kraj hradů a zřícenin) i do Itálie přes Alpy. Krajina z cest se promítá do jeho díla.
  • Vedl si deník, části z něj zapisoval šifrou.
  • Jeho láskou byla Lori (Eleonora) Šomková, se kterou měl syna.
  • Po studiích nastoupil jako koncipient do Litoměřic, kde po několika týdnech nečekaně zemřel — ve 26 letech, krátce před plánovanou svatbou.
  • Roku 1939 byly jeho ostatky převezeny na Vyšehradský hřbitov.

Tvorba

Začínal německými verši, pak psal česky. Za života vydal jen Máj.

  • Máj (1836) — lyricko-epická básnická skladba, vrcholné dílo ().
  • Cikáni — román (vyšel posmrtně), tajemný příběh plný romantických motivů.
  • Marinka — povídka z pražského chudinského prostředí.
  • Křivoklad — historická povídka z plánovaného cyklu Kat.
  • Pouť krkonošská — lyrická próza, filozofické zamyšlení nad smyslem života.
  • Deníky a drobná lyrika (Hrobka, Těžkomyslnost).

Typické rysy tvorby

  • romantický hrdina — vyděděnec, buřič, vrah z osudové lásky, osamělý v konfliktu se společností,
  • motivy smrti, nicoty, viny a pomíjivosti, rozpor mezi krásnou přírodou a lidským utrpením,
  • noční a tajemná příroda, zříceniny, měsíc,
  • mimořádně zvukomalebný, melodický jazyk a rytmus (jambický verš),
  • vzorem byl lord G. G. Byron.

Kontext

Dobová kritika Máchu odmítala — chtěla vlasteneckou a mravně užitečnou literaturu, Máchův individualismus a pesimismus jí byly cizí (J. K. Tyl ho zesměšnil v novele Rozervanec). Na Máchu se o dvě desetiletí později odvolala generace májovců (J. Neruda, V. Hálek), k jeho odkazu se hlásili i básníci 20. století (V. Nezval, surrealisté).

Současníci: K. J. Erben (Kytice), J. K. Tyl, B. Němcová; ve světě A. S. Puškin, G. G. Byron, V. Hugo.