Autor: George Bernard Shaw · Premiéra: 1913 · Druh: drama · Žánr: komedie (konverzační, s prvky satiry) · Směr: literární moderna, anglické drama
Stručný obsah
Za deštivého večera u divadla Covent Garden si profesor fonetiky Henry Higgins zapisuje řeč lidí. Pozná, odkud kdo pochází, podle výslovnosti. Upoutá ho prodavačka květin Líza Doolittlová se strašlivým londýnským nářečím (cockney). Higgins se seznámí s plukovníkem Pickeringem, rovněž jazykovědcem, a vychloubá se, že by z Lízy za několik měsíců udělal dámu, která by obstála na plesu. Líza druhý den přijde, že chce chodit na hodiny, aby mohla prodávat květiny v obchodě. Pickering s Higginsem uzavřou sázku.
Líza bydlí u Higginse a měsíce dřiny se učí výslovnost a chování. Objeví se její otec Alfred Doolittle, popelář, a za pět liber dceru „prodá“. První zkouška — návštěva u Higginsovy matky — skončí komicky: Líza mluví perfektní výslovností, ale o naprosto nevhodných věcech a nakonec vysloví hrubé „ani nápad, zatraceně“. Mladý Freddy Eynsford-Hill je jí okouzlen. Pak přijde skutečná zkouška — ples na velvyslanectví. Líza obstojí, všichni ji považují za princeznu.
Po plesu Higgins s Pickeringem slaví úspěch, jako by šlo jen o jejich výkon. Líza, ponížená a ztracená — už nepatří mezi prodavačky, ale ani mezi dámy —, hodí Higginsovi pantofle na hlavu a odejde. Doolittle mezitím díky Higginsovu žertovnému doporučení zdědil peníze a stal se nešťastným „slušným měšťanem“, který se musí ženit. U Higginsovy matky se Líza s Higginsem střetne naposledy: už ho nepotřebuje a chce být nezávislá. Higgins je přesvědčen, že se vrátí. Shaw v doslovu vysvětluje, že si Líza vezme Freddyho.
I. část
Literární druh a žánr
Drama, komedie — konverzační komedie plná vtipu a ironie, se satirou na třídní společnost. Konec není „šťastný“ v tradičním smyslu (bez svatby hlavních hrdinů) — Shaw tím záměrně porušuje očekávání.
Zasazení výňatku do kontextu díla
Nejčastěji se losují:
- úvodní scéna u Covent Garden — 1. dějství, Higgins zapisuje Lízinu řeč,
- Líza přichází k Higginsovi — 2. dějství, sázka,
- Doolittle prodává dceru — 2. dějství,
- návštěva u paní Higginsové — 3. dějství, „ani nápad, zatraceně“,
- po plesu — 4. dějství, pantofle,
- poslední rozhovor Lízy a Higginse — 5. dějství.
Téma a motivy
- Téma: jazyk jako znak společenského postavení — rozdíl mezi „dámou“ a prodavačkou je jen ve výslovnosti a chování; proměna člověka a jeho právo na důstojnost a samostatnost; kritika třídních předsudků.
- Motivy: výslovnost, nářečí, sázka, výchova, šaty, ples, květiny, otec, peníze, pantofle, nezávislost.
Časoprostor
- Čas: začátek 20. století, Shawova současnost; děj trvá několik měsíců.
- Prostor: Londýn — Covent Garden, Higginsova laboratoř a byt na Wimpole Street, salon paní Higginsové, velvyslanectví.
Kompoziční výstavba
Chronologická, pět dějství, mezi 3. a 4. dějstvím uplyne několik měsíců (scéna plesu bývá v některých verzích vložena). Hra má doslov (prozaický epilog), ve kterém Shaw vypráví, co se s postavami stalo. Název odkazuje k antickému mýtu o Pygmalionovi — sochaři, který se zamiloval do sochy, jež pak ožila.
II. část
Vypravěč
Není — drama; Shaw ale píše velmi podrobné scénické poznámky a doslov, kde vystupuje jako komentátor.
Postavy
- Líza Doolittlová — prodavačka květin, zpočátku hrubá a hlučná, ale chytrá a hrdá; vypracuje se v dámu a hlavně v samostatnou ženu, která si žádá úctu.
- Henry Higgins — profesor fonetiky, geniální odborník, ale egoista, nevychovaný a bezohledný; s Lízou zachází jako s pokusem.
- plukovník Pickering — laskavý gentleman, jediný, kdo s Lízou jedná jako s dámou od začátku.
- Alfred Doolittle — Lízin otec, popelář, filozof „nezaslouženě chudých“; komická postava, kterou peníze učiní nešťastnou.
- paní Higginsová — Higginsova matka, moudrá, chápe Lízu.
- Freddy Eynsford-Hill — mladý, chudý, bezradný šlechtic, zamilovaný do Lízy.
Typy promluv
Dialogy — vtipné, rychlé, často hádky; monology (Doolittlovy proslovy o morálce, Higginsovy výklady).
Veršová výstavba
Netýká se — próza.
III. část — jazykové prostředky
- nářečí (cockney) a nespisovná řeč Lízy a Doolittla × spisovná řeč vyšší společnosti — jazyk jako charakteristika postav i hlavní téma,
- ironie, paradoxy a aforismy (Shawův typický vtip),
- satira na snobismus a předsudky,
- odborné výrazy z fonetiky,
- komika z nepatřičnosti (perfektní výslovnost, obsah z ulice).
Literárněhistorický kontext
O autorovi
George Bernard Shaw (1856–1950) byl Ir, který se ve dvaceti přestěhoval do Londýna. Byl hudebním a divadelním kritikem, socialistou (Fabiánská společnost), řečníkem a vegetariánem. Napsal přes 60 her, ve kterých kritizuje společnost a její pokrytectví (Živnost paní Warrenové, Svatá Jana, Major Barbara). Pygmalion je jeho nejhranější hrou; v roce 1925 získal Nobelovu cenu. Podle hry vznikl muzikál My Fair Lady. Více na stránce autora.
Autoři téže doby
Karel Čapek — R. U. R. (1920)
Český dramatik o generaci mladší. R. U. R. je také hrou o „stvoření“ člověka — vynálezce Rossum vytváří umělé lidi, roboty, jako Higgins „vytváří“ dámu. V obou hrách se výtvor vzbouří proti svému tvůrci a žádá, aby s ním bylo zacházeno jako s člověkem. Čapek je vážnější a varuje před technikou, Shaw se směje třídním předsudkům.
Fráňa Šrámek — Měsíc nad řekou (1922)
Česká lyrická hra o generaci, rodičích a dětech a o tom, co z mladistvých snů zůstane. Stejně jako Shaw staví hru na dialogu a na střetu mladé a starší generace, ale jemně a lyricky, ne satiricky.
Oscar Wilde — Jak je důležité míti Filipa (1895)
Shawův irský krajan. Také konverzační komedie, která zesměšňuje viktoriánskou společnost, snobismus a posedlost původem a jménem. Wilde je estét a hraje si se slovy, Shaw je sociální kritik, který chce společnost změnit.
Literární směr
Anglické drama na přelomu 19. a 20. století — literární moderna, „drama idejí“ (problémová hra), ovlivněné H. Ibsenem: divadlo má diskutovat o společenských otázkách (třídy, peníze, postavení žen). Shaw spojuje satiru s komedií.