← Český jazyk

Lev Nikolajevič Tolstoj – Anna Karenina

Autor: Lev Nikolajevič Tolstoj · Vydáno: po částech 1873–1877, knižně 1878 · Druh: epika · Žánr: psychologický a společenský román · Směr: ruský realismus

Stručný obsah

Anna Arkaďjevna Karenina, krásná žena z petrohradské vysoké společnosti, manželka vysokého státního úředníka Alexeje Karenina a matka malého Serjoži, přijede do Moskvy usmířit svého bratra Stivu Oblonského s jeho ženou Dolly, které byl nevěrný. Na nádraží se seznámí s důstojníkem hrabětem Alexejem Vronským — a týž den pod vlakem zahyne železniční dělník. Vronskij se do Anny zamiluje; mladá Kitty Ščerbacká, sestra Dolly, která v něj doufala, je zklamaná. Kitty kvůli němu předtím odmítla statkáře Konstantina Levina.

Anna se v Petrohradu stane Vronského milenkou. Nedokáže svůj cit skrývat, Karenin se o poměru dozví, ale kvůli pověsti chce zachovat zdání manželství. Anna otěhotní, při porodu dcery málem zemře; Karenin jí u lůžka odpustí. Anna přesto odejde s Vronským do Itálie — bez syna, kterého jí Karenin nevydá, a bez rozvodu. Po návratu je ze společnosti vyloučena, zatímco Vronskij dál žije svobodně. Anna je osamělá, stýská se jí po synovi, užívá morfium, žárlí a podezírá Vronského. Po další hádce v zoufalství odjede na nádraží a vrhne se pod vlak. Vronskij odjede jako dobrovolník do války.

Souběžně běží příběh Levina: na venkově hospodaří, hledá smysl života a víru, nakonec si vezme Kitty a v rodinném životě, práci a víře najde klid a smysl.

I. část

Literární druh a žánr

Epika, psychologický a společenský román — hluboký pohled do nitra postav a zároveň široký obraz ruské společnosti (vysoká společnost, venkov, rolníci).

Zasazení výňatku do kontextu díla

Nejčastěji se losují:

  • úvodní věta a zmatek v domě Oblonských („Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém“),
  • setkání Anny a Vronského na nádraží,
  • ples — Kitty pozná, že Vronskij miluje Annu,
  • dostihy — Vronskij spadne s koněm, Anna neovládne své city,
  • Anna u lůžka po porodu a Kareninovo odpuštění,
  • Annina návštěva u syna,
  • Annina poslední cesta na nádraží — její vnitřní monolog,
  • Levin a sekáči na louce — Levin pracuje s rolníky.

Téma a motivy

  • Téma: vášnivá láska a nevěra v pokrytecké společnosti; rodina — šťastná (Levin a Kitty) × nešťastná (Anna); hledání smyslu života.
  • Motivy: vlak, nádraží, ples, dostihy, nevěra, žárlivost, syn, společnost, venkov, práce, víra, smrt.

Časoprostor

  • Čas: 70. léta 19. století (po zrušení nevolnictví), Tolstého současnost; děj trvá několik let.
  • Prostor: Petrohrad a Moskva (salony, plesy, nádraží), venkov (Levinův statek), Itálie.

Kompoziční výstavba

Paralelní kompozice — dvě hlavní dějové linie běží souběžně a navzájem se zrcadlí: Anna a Vronskij (vášeň bez rodiny, rozpad, smrt) a Levin a Kitty (rodina, práce, víra, život). Spojuje je rodina Oblonských. Román má osm dílů, poslední díl patří Levinovi. Kruhová stavba: román začíná i Annin příběh končí na nádraží, vlak předznamenává tragédii.

II. část

Vypravěč

Er-forma, vševědoucí vypravěč, který střídá pohled různých postav a vstupuje do jejich myšlenek (vnitřní monolog, polopřímá řeč).

Postavy

  • Anna Karenina — krásná, upřímná, vášnivá, inteligentní; nedokáže žít ve lži, ale ani unést důsledky. Společnost ji odsoudí za to, co ostatním promíjí.
  • Alexej Karenin — vysoký úředník, chladný, korektní, dbá na pověst; umí i odpustit, ale je strnulý.
  • Alexej Vronskij — pohledný, bohatý důstojník; Annu miluje, ale nedokáže jí vynahradit, co ztratila.
  • Konstantin Levin — statkář, upřímný, přemýšlivý, hledá smysl života; částečně autoportrét autora.
  • Kitty Ščerbacká — mladá, citlivá, dozraje v obětavou manželku.
  • Stiva Oblonskij — Annin bratr, bonviván, lehkomyslný, nevěrný; Dolly — jeho žena, obětavá matka.
  • Serjoža — Annin syn.

Typy promluv

Pásmo vypravěče, dialogy, vnitřní monology — slavný Annin proud myšlenek před smrtí, Levinovy úvahy o víře.

Veršová výstavba

Netýká se — próza.

III. část — jazykové prostředky

  • psychologické detaily — gesta, pohledy, drobnosti prozrazují city postav,
  • vnitřní monolog (předstupeň proudu vědomí),
  • symboly: vlak a železnice (osud, smrt, moderní doba), dostihy (Vronského pád předznamenává pád Anny),
  • kontrast města a venkova, vášně a rodinného štěstí,
  • francouzské výrazy v řeči vysoké společnosti,
  • dlouhá, rozvětvená souvětí, klidný epický styl.

Literárněhistorický kontext

O autorovi

Lev Nikolajevič Tolstoj (1828–1910) byl hrabě, statkář z Jasné Poljany. Bojoval jako důstojník v Krymské válce, cestoval po Evropě, na svém statku zakládal školy pro rolnické děti. Po Vojně a míru (1869) napsal Annu Kareninu jako druhý velký román — vznikal v době, kdy Tolstoj procházel duchovní krizí a hledal smysl života, což se promítá do postavy Levina. Později se stal hlásatelem křesťanství bez církve a nenásilí, vzdal se autorských práv, žil prostě; zemřel na útěku z domova na železniční stanici Astapovo. Více na stránce autora.

Autoři téže doby

Alois a Vilém Mrštíkové — Maryša (1894)
České realistické drama z moravské vesnice. Maryša je provdána bez lásky za bohatého vdovce Vávru, ačkoli miluje Francka; nešťastné manželství ji dožene k tomu, že muže otráví. Jako Anna je Maryša žena uvězněná v manželství, které jí určili druzí, a tragédie je důsledkem společenských pravidel; Anna se zničí sama, Maryša zabije.

Karolina Světlá — Kříž u potoka (1868)
Česká realistka, která se věnovala postavení ženy v manželství a jejímu mravnímu poslání. Její hrdinka Evička svou obětavostí a utrpením napravuje muže z prokleté rodiny. Na rozdíl od Tolstého, který ukazuje ženu, jež poruší pravidla, Světlá zdůrazňuje oběť a povinnost — tedy cestu, kterou Anna odmítla.

Gustave Flaubert — Paní Bovaryová (1857)
Francouzský román o ženě, která podvádí muže, protože manželství nenaplňuje její touhy, a skončí sebevraždou. Oba romány jsou mistrovská psychologická díla realismu; Ema žije v povrchních iluzích, Anna v opravdové vášni.

Literární směr

Ruský realismus (2. polovina 19. století): široký obraz společnosti, hluboká psychologie postav, mravní a filozofické otázky (smysl života, víra, rodina). Další ruští realisté: F. M. Dostojevskij (Zločin a trest), I. S. Turgeněv, A. P. Čechov.