Autor: Karel Čapek · Premiéra: 1937 · Druh: drama · Žánr: tragédie (alegorické, protiválečné drama) · Směr: česká meziválečná literatura, demokratický proud
Stručný obsah
Ve smyšleném státě, kterému vládne Maršál, diktátor připravující válku, se šíří nová nemoc — bílá nemoc („čengova nemoc“). Začíná necitlivou bílou skvrnou na kůži, tělo pak zaživa hnije a zapáchá a nemocný umírá. Postihuje jen lidi starší čtyřiceti pěti let. Lék neexistuje.
Chudý lékař doktor Galén najde lék. Požádá dvorního radu profesora Sigelia, ředitele Lilienthalovy kliniky, aby ho mohl vyzkoušet na pacientech v „pokoji 13“. Galén úspěšně léčí — ale jen chudé. Bohatým a mocným odmítá pomoci, dokud se národy nezřeknou války a nepodepíšou věčný mír.
Onemocní i zbrojař a Maršálův přítel baron Krog. Galén ho odmítne léčit, pokud nezastaví výrobu zbraní. Krog odmítne a zastřelí se. Maršál mezitím vyhlásí válku. Při projevu na balkoně sám zjistí, že má bílou skvrnu. Nakonec se podvolí a slíbí mír. Galén s lékem spěchá do jeho paláce — ale na ulici narazí na nadšený dav, který volá po válce. Když Galén křikne, že válka být nesmí, dav ho ušlape a lék se rozbije.
I. část
Literární druh a žánr
Drama, tragédie — hlavní hrdina ve střetu s mocí zahyne. Hra je alegorická: nemoc i postavy znamenají něco dalšího (fašismus, válka, diktátor). Protiválečná, protifašistická hra.
Zasazení výňatku do kontextu díla
Nejčastěji se losují:
- úvod — nemocní mluví o bílé nemoci, rodina, která se těší, že po smrti starých bude víc místa,
- Galén u dvorního rady Sigelia — Galén žádá o možnost léčit,
- Galén a baron Krog — odmítnutí léčby,
- Galén a Maršál — střet dvou postojů,
- Maršálův projev a bílá skvrna,
- smrt Galéna v davu — závěr.
Téma a motivy
- Téma: válka a diktatura proti humanitě; odpovědnost jednotlivce (lékaře); masová hysterie; varování před fašismem.
- Motivy: epidemie, bílá skvrna, lék, chudí a bohatí, zbraně, válka, diktátor, dav, balkon, mír, smrt.
Časoprostor
- Čas: blíže neurčená současnost (30. léta 20. století); děj trvá několik měsíců.
- Prostor: neurčený stát s vojenskou diktaturou — klinika (pokoj 13), pracovna dvorního rady, kancelář barona Kroga, Maršálův palác, byt jedné rodiny, ulice.
Kompoziční výstavba
Chronologická, tři jednání (s úvodní scénou). Hra je vystavěna jako zápas Galéna s mocí — od kliniky přes zbrojaře až k Maršálovi; obrat přinese dav. Mezi jednáními se objevují scény jedné rodiny (otec a matka), které ukazují, jak obyčejní lidé přijímají propagandu.
II. část
Vypravěč
Není — drama.
Postavy
- doktor Galén — chudý lékař, idealista, humanista, pacifista; skromný, plachý, ale neústupný. Volí nátlak, aby zachránil mír — a zahyne.
- Maršál — diktátor, válečník, věří v sílu národa, ale je to člověk; připomíná Hitlera.
- baron Krog — zbrojař, Maršálův přítel, chytrý, podnikatel; raději zemře, než by zastavil zbrojení.
- dvorní rada Sigelius — ješitný profesor, kariérista, sluha moci.
- otec, matka, syn a dcera — obyčejná rodina, symbol lidí, kteří se nechají ovlivnit propagandou.
- dav — kolektivní postava.
Typy promluv
Dialogy (střet Galéna s Krogem a Maršálem), monology (Maršálův projev), hromadné výkřiky davu.
Veršová výstavba
Netýká se — próza.
III. část — jazykové prostředky
- jasný, střídmý jazyk dialogů,
- řečnický styl Maršálových projevů — hesla, fráze, patos,
- lékařské termíny — autenticita,
- ironie (Sigelius, rodina, která se těší na smrt starých),
- symboly: bílá nemoc (fašismus, mravní rozklad), dav (masová hysterie), lék (humanita).
Literárněhistorický kontext
O autorovi
Karel Čapek (1890–1938) byl spisovatel, dramatik, novinář Lidových novin a přítel prezidenta T. G. Masaryka (Hovory s TGM). V 30. letech, kdy rostlo nebezpečí nacismu, napsal tři protifašistická díla: román Válka s mloky (1936) a hry Bílá nemoc (1937) a Matka (1938) — v Matce už nevolá po míru, ale po obraně země. Hru zfilmoval Hugo Haas, který v ní hrál Galéna. Čapek zemřel na zápal plic krátce po Mnichovu, na Vánoce 1938; nacisté ho chtěli zatknout, o jeho smrti nevěděli. Více na stránce autora.
Autoři téže doby
Osvobozené divadlo — Jiří Voskovec a Jan Werich: Těžká Barbora (1937)
Osvobozené divadlo v téže době zesměšňovalo diktaturu a válku formou revue, písní a satiry (Těžká Barbora, Osel a stín). Jako Čapek varují V+W před fašismem, ale humorem a alegorií pohádkového státu.
Bertolt Brecht — Strach a bída třetí říše (1938)
Německý dramatik ve stejných letech ukazuje mechanismus nacistického státu a strach obyčejných lidí — jako Čapek varuje před davovou psychózou, ale z vlastní zkušenosti exilu.
Literární směr
Česká meziválečná literatura, demokratický proud (K. Čapek, K. Poláček, F. Langer — okruh „pátečníků“ kolem Masaryka); v 30. letech protifašistická literatura. Čapkovo drama spojuje realismus s alegorií a utopií.