Autorka: Kateřina Tučková · Vydáno: 2012 · Druh: epika · Žánr: román (historický, s prvky detektivky) · Směr: současná česká próza
Stručný obsah
Na Moravských Kopanicích, v horské obci Žítková na pomezí Moravy a Slovenska, žily po staletí bohyně — ženy, které uměly léčit bylinami, věštit, zaříkávat a „pomáhat“ lidem s jejich trápeními. Lidé k nim chodili z daleka, úřady a církev je pronásledovaly.
Hlavní hrdinka Dora Idesová pochází z rodu bohyní. Jako dítě vyrůstala u své tety Surmeny, jedné z posledních bohyň, spolu se svým postiženým bratrem Jakubem. Dora vystuduje etnologii a jako vědkyně zkoumá žítkovské bohyně — po roce 1989 se dostane k archivním spisům StB, které odhalí, jak byla Surmena (a další bohyně) sledována a pronásledována komunistickým režimem, a dříve i nacisty (SS se za války zajímalo o „čarodějnice“ a jejich tradici). Dora postupně skládá dohromady osud své tety, která skončila v psychiatrické léčebně, i tajemství vlastní rodiny. Zároveň hledá sama sebe.
I. část
Literární druh a žánr
Epika, román — historický a společenský, s rysy detektivky (pátrání v archivech) a rodinné ságy; vychází ze skutečné tradice žítkovských bohyň.
Zasazení výňatku do kontextu díla
Nejčastěji se losují:
- Dorino dětství u Surmeny,
- práce bohyně — lidé přicházejí pro radu a pomoc,
- Dora v archivu — čtení spisů StB,
- výslechy a pronásledování Surmeny,
- Dora a Jakub.
Téma a motivy
- Téma: tradice žítkovských bohyň a jejich pronásledování mocí (církev, nacisté, komunisté); hledání pravdy o vlastní rodině a identitě; ženská síla a moudrost.
- Motivy: bohyně, byliny, zaříkávání, rod, hory, Kopanice, archiv, spisy StB, výslech, léčebna, bratr, tajemství.
Časoprostor
- Čas: 20. století — od 30. let přes válku a komunismus po současnost (1990. a 2000. léta, kdy Dora pátrá).
- Prostor: Žítková a Moravské Kopanice (Bílé Karpaty), Brno, archivy, psychiatrická léčebna.
Kompoziční výstavba
Retrospektivní a mozaiková — přítomné pátrání Dory se prolíná se vzpomínkami a s vloženými dokumenty (spisy StB, protokoly, dopisy, odborné texty). Osud postav se odhaluje postupně jako v detektivce.
II. část
Vypravěč
Kombinace ich-formy (Dora) a vložených dokumentů; střídání perspektiv.
Postavy
- Dora Idesová — etnoložka, potomek bohyň, cílevědomá, citlivá; hledá pravdu o rodině a sobě.
- Surmena — Dořina teta, bohyně, moudrá, silná žena, pronásledovaná režimem.
- Jakub — Dořin mentálně postižený bratr, o kterého se Dora stará.
- obyvatelé Kopanic, příslušníci StB, badatelé.
Typy promluv
Pásmo vypravěčky, dialogy (místní nářečí), vložené úřední dokumenty.
Veršová výstavba
Netýká se — próza (ale vložena jsou zaříkávadla).
III. část — jazykové prostředky
- kopaničářské nářečí a moravské výrazy — autentičnost,
- úřední jazyk spisů StB — kontrast s lidovou řečí,
- odborné etnologické termíny,
- zaříkávadla a lidová slovesnost,
- symboly: byliny, hory (svoboda, tajemno), archiv (pravda i lež moci).
Literárněhistorický kontext
O autorovi
Kateřina Tučková (nar. 1980) je spisovatelka, historička umění a kurátorka z Brna. Její romány vycházejí z pečlivého studia historických pramenů a otevírají zamlčené kapitoly českých dějin. Proslavila se románem Vyhnání Gerty Schnirch (2009) o odsunu Němců z Brna. Žítkovské bohyně (2012) získaly ocenění (Magnesia Litera — Kosmas, cena čtenářů) a byly zdramatizovány. Více na stránce autorky.
Autoři téže doby
Alena Mornštajnová — Hana (2017)
Současná česká próza, která jako Žítkovské bohyně odhaluje zamlčenou minulost rodiny (holocaust, epidemie tyfu) a osud silné ženy, kterou poznamenaly dějiny. Obě autorky skládají příběh postupně jako mozaiku.
Květa Legátová — Jozova Hanule (2002)
Román z horské moravské vesnice (Želary) za války, s obrazem drsných, svébytných lidí a jejich tradic. Jako Tučková líčí Legátová tradiční venkov, jeho zvyky a sílu žen.
Olga Tokarczuková — Pravěk a jiné časy (1996), Běguni (2007)
Polská spisovatelka (Nobelova cena 2018), která spojuje lidové tradice, mýty a historii regionu s moderním románem. Jako Tučková pracuje s okrajovou kulturou a ženským pohledem.
Literární směr
Současná česká próza — vlna románů, které na základě archivního výzkumu otevírají zamlčená témata českých dějin 20. století (K. Tučková, A. Mornštajnová, K. Lednická, J. Hájíček); spojení historie, rodinné ságy a čtivého vyprávění.