1883–1924 · prozaik · pražská německá literatura, předchůdce existencialismu (světová meziválečná literatura)
Pražský německy píšící spisovatel židovského původu. Jeho dílo o osamělém člověku v nesrozumitelném světě patří k nejvlivnějším ve 20. století — podle něj vzniklo slovo kafkovský (absurdní, tísnivý, byrokraticky nesmyslný).
Život
- Narodil se v Praze v německy mluvící židovské rodině obchodníka.
- Celý život měl složitý vztah k dominantnímu, autoritativnímu otci — vyjádřil ho v Dopise otci (otci ho nikdy neposlal).
- Vystudoval práva na německé univerzitě v Praze a pracoval jako úředník v Dělnické úrazové pojišťovně. Práci vnímal jako břemeno, psal po nocích.
- Několikrát byl zasnouben, nikdy se neoženil. Blízký vztah měl s Milenou Jesenskou (Dopisy Mileně).
- Onemocněl tuberkulózou, zemřel v sanatoriu u Vídně, pohřben je v Praze na Novém židovském hřbitově.
- Svému příteli Maxi Brodovi uložil, aby po jeho smrti rukopisy spálil. Brod to neudělal a dílo vydal.
Tvorba
Za života vydal jen několik povídek a novel, romány vyšly posmrtně.
- Proměna (1915) — novela o člověku proměněném v hmyz ().
- Proces (posmrtně 1925) — román; Josef K. je zatčen a souzen, aniž se kdy dozví, z čeho je obviněn.
- Zámek (posmrtně 1926) — román; zeměměřič K. se marně snaží dostat do zámku, jehož úřady ovládají vesnici.
- Nezvěstný (Amerika) (posmrtně) — román o mladíkovi vyhnaném do Ameriky.
- povídky Ortel, V kárném táboře, Venkovský lékař; Dopis otci, Deníky.
Typické rysy tvorby
- osamělý, bezmocný člověk proti nepochopitelné moci (úřady, soud, rodina),
- absurdní situace popsané věcným, úředně střízlivým jazykem,
- pocit viny bez zřejmé příčiny, úzkost, odcizení,
- autobiografické prvky — vztah k otci, úřednická práce,
- dílo je otevřené mnoha výkladům (psychologickým, náboženským, sociálním).
Kontext
Začátek 20. století, Rakousko-Uhersko, 1. světová válka. Kafka patří k pražské německé literatuře (M. Brod, F. Werfel, R. M. Rilke, G. Meyrink). Jeho tvorba souvisí s expresionismem a předznamenává existencialismus a absurdní literaturu (A. Camus, J.-P. Sartre, S. Beckett, E. Ionesco).