Májovci, ruchovci, lumírovci a český realismus

Společensko-historický kontext

• 1848 — porážka revoluce znamená konec národního obrození.
• Nastoupil Bachův absolutismus (podle rakouského ministra vnitra Alexandra Bacha): cenzura, pronásledování českých spisovatelů (Havlíček) a úpadek kulturního života.
• Povolená byla jen tzv. národní poezie — konzervativní, prorakouská a loajální, se vzorem v Rukopisech; Vítězslav Hálek její autory posměšně nazval “ožuvavci” (staré formy, stará témata, minulost).
• Po pádu absolutismu (1860) přichází v 60.–80. letech skutečný rozkvět české kultury — vzniká Sokol, pěvecký spolek Hlahol, Umělecká beseda, otevírá se Prozatímní divadlo (1862) a vybírají se sbírky na Národní divadlo.

Zatímco v Evropě vládne realismus (a naturalismus), v Čechách se literatura 2. poloviny 19. století rozděluje do tří generací pojmenovaných podle almanachů a časopisů — májovci, ruchovci a lumírovci —, ke kterým se přidává český realismus. Hlavní osou sporu je otázka, čemu má literatura sloužit: národu a jeho historii (ruchovci), nebo světu, současnosti a uměleckým hodnotám (májovci, lumírovci)?

Májovci (od konce 50. let)

Almanach Máj (1858) vzniká jako odkaz K. H. Máchy, kterého obrozenci plně neocenili, a stal se manifestem mladé generace. Patří k nim Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Jakub Arbes a Karolina Světlá.

Májovci se tak přiblížili evropskému realismu a vymanili se z cílů obrození. Umělec má být prospěšný — ne národu, ale umělecky a veřejně činný. K práci spisovatele patří publicistika, a tak vznikají nové útvary: fejeton a soudnička.

Fejeton (z fr. feuilleton = lístek, starší český název “podčárník”) je publicistický žánr — původně volná příloha novin, kratší článek na společenské či kulturní téma, subjektivní, často ironický nebo satirický. Hlavní představitelé: Jan Neruda, Karel Čapek.

Vítězslav Hálek (1835–1874)

• Charakteristika: Básník, prozaik a novinář, spoluredaktor almanachu Máj.
• Večerní písně: sbírka milostné a přírodní lyriky; básně jsou místo názvů označeny čísly a mají jednoduché čtyřveršové sloky — byly velmi oblíbené. Např. báseň Přilítlo jaro z daleka má téma jara a lásky, přerývaný rým (ABCB) a prostředky jako personifikace (“přilítlo jaro”), elipsa, inverze a synekdocha.
• V přírodě: optimistická oslava přírody, jejího řádu, harmonie a energie.

Jan Neruda (1834–1891)

• Charakteristika: Nejvýznamnější májovec — básník, prozaik a novinář. Narodil se a vyrůstal na Malé Straně (Nerudova ulice). Nikdy se neoženil (vztah s Karolinou Světlou známe z dopisů). Do Národních listů napsal přes 2 000 fejetonů.
• Básnické sbírky:
  • Hřbitovní kvítí — pesimistická prvotina,
  • Knihy veršů — optimističtější, smyslem života je práce a láska k rodině,
  • Písně kosmické — básně o poznávání vesmíru s nadějí ve vědu a pokrok (astronomii znal i z románů J. Verna); vesmír polidšťuje (Slunce je matička, Mars je rudý od pití; “Měsíček, pěkný mládenec… oblétá Zemi panenku jak holub holubici”),
  • Balady a romance — záměrně mísí žánr balady (tragické) a romance (šťastné), jako je tomu v životě.
• Povídky malostranské (): soubor 13 povídek z Malé Strany s jemným humorem i soucitem. Vypráví se v 1. osobě — vypravěč je svědek a pozorovatel —, s velkou znalostí prostředí a prací s detailem. V poslední povídce Figurky se vypravěči obyvatelé Malé Strany jeví jako figurky, “strnuliny”.

Jakub Arbes (1840–1914)

• Charakteristika: Prozaik a novinář z Prahy, obdivovatel Nerudy a Máchy (rozluštil Máchův šifrovaný deník), sympatizant májovců. Tíhl k přírodním vědám (studoval techniku). Za články proti rakouské vládě byl souzen a vězněn. Je předchůdcem české sci-fi.
• Romaneto (z it. romanetto = malý román; název vymyslel Neruda) — specificky český žánr střední epiky mezi novelou a románem. Základem je fantastický, dobrodružný nebo detektivní příběh se záhadou, který končí výraznou pointou a racionálním vysvětlením záhady. Spojuje romantismus s realismem.
• Newtonův mozek: hlavní postava cestuje strojem času do minulosti a zjišťuje, že dějiny lidstva jsou dějinami válek — protiválečné vyznění; racionálním vysvětlením je sen.
• Svatý Xaverius: nejslavnější romaneto s až detektivní zápletkou; všechna tajemství jsou v závěru racionálně vysvětlena. Je patrný vliv E. A. Poea.
• Ďábel na skřipci a další.

Karolina Světlá (1830–1899)

• Charakteristika: Prozaička a novinářka, vlastním jménem Johanna Rottová (pseudonym podle Světlé pod Ještědem, rodiště manžela). Narodila se v bohaté pražské rodině; k české literatuře a vlastenectví ji přivedl manžel Petr Mužák, její bývalý učitel hudby. Přátelila se s Boženou Němcovou (rozešly se ve zlém) a měla platonický vztah s Nerudou. Po smrti jediné dcery prožila psychickou krizi a psaní se jí stalo lékem; na konci života díla kvůli oční chorobě diktovala.
• Význam: zakladatelka českého vesnického románu a průkopnice ženského emancipačního hnutí; hlavním tématem je postavení ženy ve společnosti.
• Ještědské prózy (z Podještědí, kde trávila léta): Vesnický román (nenaplněná láska Sylvy a Antoše, kteří smysl života nacházejí v práci, ale nejsou šťastní — paralela s autorčiným životem), Kříž u potoka, Frantina.
• Společné rysy: silné ženské hrdinky, povinnost nad citem a vášní, smysl života v práci, znalost prostředí, popis lidových zvyků a tradic.

Ruchovci (od konce 60. let)

Almanach Ruch (1868) vyšel u příležitosti položení základního kamene Národního divadla. Patří k nim Svatopluk Čech, Alois Jirásek a Karel Václav Rais.

• důraz na vlastenectví a zájem o českou minulost,
• patos,
• umění pro národ — angažovaná funkce literatury (× umění pro umění): literatura má sloužit národu.

Svatopluk Čech (1846–1908)

• Charakteristika: Hlavní představitel ruchovců, básník, prozaik a novinář (vedl časopis Květy), nazývaný “básník vůle”.
• Vlastenecká poezie o slavných okamžicích českých dějin (husitství, Jan Žižka) s výzvami k národní hrdosti — typické jsou patos, obrácení do historie, střídavý rým (ABAB), inverze, řečnické otázky, hyperboly a personifikace (např. Je proti nám, kdo není s námi: “My potřebujem mužů celých…”).
• Ve stínu lípy: idealizovaná oslava českého venkova.
• Broučkiády — dvě humoristické a satirické novely o pražském měšťanovi Matěji Broučkovi, “malém českém člověku”, gurmánovi a požitkáři bez vyšších cílů a ideálů:
  • Pravý výlet pana Broučka do Měsíce: Brouček se opije, usne a ve snu navštíví Měsíc, kde žijí poetické, éterické bytosti.
  • Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století: ve snu se ocitne v husitské Praze; bojovat odmítá, vydává se střídavě za Čecha, Němce i husitu, je souzen jako zrádce a upálen — a probudí se.
  • Myšlenka: satira na českého měšťáka, jeho zbabělost, pohodlnost a bezcharakternost — s takovými lidmi je boj za svobodu národa nemožný.

Lumírovci (od 70. let)

Skupina kolem časopisu Lumír. Jejím krédem je svoboda umělecké tvorby a světovost (kosmopolitnost) české literatury — navazuje tedy na májovce. Kromě vlastní tvorby lumírovci hodně překládali světovou literaturu a obohatili tak českou literaturu; experimentovali s neobvyklými básnickými formami (sonet, rondel). Hlavní představitelé: J. V. Sládek, J. Vrchlický, J. Zeyer.

Josef Václav Sládek (1845–1912)

• Charakteristika: Básník, novinář a překladatel; zpočátku přispíval do Ruchu. Dva roky žil v Severní Americe (učitel, redaktor, pomocný dělník) — Americké obrázky oceňují americkou demokracii a kritizují postavení indiánů a černochů. Prožil smrt manželky a dítěte při porodu.
• Zakladatel moderní české poezie pro děti — místo rad a výzev k dobrému chování se vcítil do dětské psychiky, fantazie a her; Skřivánčí písně (1888) a ukolébavky (Modrá očka) se děti učí dodnes.
• Sbírky: Jiskry na moři (ozvěny Ameriky, osobní tragédie; elegie Pevně dřímáš), Světlem a stínem (život jako střídání světlých a temných chvil).
• Překlady: hlavně z angličtiny — přeložil 33 dramat W. Shakespeara; dodržoval vždy obsah, formu jen tam, kde to šlo.

Jaroslav Vrchlický (1853–1912)

• Charakteristika: Básník a překladatel, vlastním jménem Emil Frída (pseudonym podle říčky Vrchlice). Studoval románské jazyky, rok strávil v Itálii jako vychovatel a byl profesorem literatury na univerzitě. Byl workoholik — napsal asi 270 knih (90 vlastních, 180 překladů); tvořil lehce a rychle, ale chyběla mu sebekritika.
• Překlady z 18 jazyků (Dante — Božská komedie, Goethe — Faust, Shakespearovy sonety), s cílem povýšit českou literaturu na evropskou úroveň; na rozdíl od Sládka dával přednost formě před obsahem (spíš přebásňoval).
• Okna v bouři: sbírka z doby osobní krize (zklamání v manželství, odmítnutí novou generací), subjektivní, forma ustupuje do pozadí — báseň Za trochu lásky šel bych světa kraj.
• Noc na Karlštejně (): komedie o tom, jak Karel IV. zakáže ženám vstup na Karlštejn, ale dvě ženy se tam v přestrojení přesto dostanou — jedna z nejoblíbenějších českých historických komedií.

Julius Zeyer (1841–1901)

• Charakteristika: Prozaik, dramatik a básník z rodiny francouzského původu, zcestovalý (Evropa, Orient, Rusko).
• Radúz a Mahulena: drama na motivy slovenské pohádky o lásce, která překoná nenávist i smrt (připomíná Romea a Julii).

Český realismus a naturalismus

Alois Jirásek (1851–1930)

• Charakteristika: Prozaik a dramatik, hlavní představitel české historické prózy (“český Walter Scott”); s ruchovci ho spojuje téma české historie. Narodil se v Hronově (dnes přehlídka amatérských divadel Jiráskův Hronov), studoval historii a byl středoškolským profesorem dějepisu a zeměpisu v Litomyšli a v Praze. Hlavním útvarem jsou románové epopeje a kroniky (inspirace Tolstého Vojnou a mírem).
• Dílo podle období:
  • husitství (15. stol.): Proti všem, trilogie Bratrstvo; dramata Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč,
  • doba pobělohorská (17. stol.): Temno, Psohlavci (boj Chodů za svá práva),
  • národní obrození (19. stol.): F. L. Věk — pětidílná románová kronika podle skutečných osudů obrozence, se skutečnými postavami obrození.
• Staré pověsti české: převyprávění nejstarších pověstí (Čech, Krok a Libuše, Přemysl Oráč, dívčí válka, Horymír a Šemík) pro mládež — psal je jako náhradu za Rukopisy; navazují na Kosmovu kroniku (viz Středověk).
• Lucerna: dramatická báchorka z českého venkova s rysy pohádky.
• Hodnocení: barvité líčení atmosféry a válečných scén, střídání dramatických a poklidných pasáží; některá období idealizuje, jiná vidí černě; kolektivní hrdina (lid, husité); chybí psychologie postav (jsou jen zástupci skupin), ženské postavy jsou málo výrazné. V 50. letech 20. století komunisté Jiráska využili v propagandistické “jiráskovské akci”.

Karel Václav Rais (1859–1926)

• Charakteristika: Představitel realismu a naturalismu, autor vesnické povídky a románu z Podkrkonoší. Hlavním tématem jsou narušené mezilidské a mezigenerační vztahy (děti × rodiče × peníze); častým motivem je odstrčený, slabý člověk (tulák, starý člověk, dítě) a výminek.
• Kalibův zločin: realistický román s prvky naturalismu podle skutečné události — starý mládenec Vojtěch Kaliba se ožení s Karlou, která si ho bere z vypočítavosti a je mu nevěrná; když zjistí pravdu, v záchvatu vzteku ji zabije a brzy sám umírá.

Realistické drama

Roku 1883 bylo definitivně otevřeno Národní divadlo a prvním směrem jeho repertoáru se stal realismus.

Ladislav Stroupežnický (1850–1892)

• Charakteristika: Spisovatel, dramatik a první dramaturg Národního divadla, autor veseloher a tragikomedií.
• Naši furianti — první české realistické drama: spor jihočeské vesnice o místo ponocného, ve kterém nejde o to, kdo ponocným bude, ale čí slovo platí (starosta × radní, dva nejbohatší sedláci). Furiant je přehnaně sebevědomý člověk, který se chvástá, musí mít poslední slovo a nesnese kritiku. Hra šokovala jazykem (nářečí, obecná čeština) a realistickým, už ne idylickým obrazem vesnice (“všednost v Národním divadle!”) a po šesti reprízách byla stažena. Zahájila diskusi, zda je realistické divadlo ještě umění — divadlo se zesvětštilo.

Gabriela Preissová (1862–1946)

• Charakteristika: Představitelka realistického venkovského dramatu; inspirovala ji léta v Hodoníně, a tak se její hry odehrávají na Slovácku. Bojovala za práva žen, jejími hrdinkami jsou silné ženy a otevřela tabuizovaná témata (svobodné matky, nemanželské děti, rozvody).
• Její pastorkyňa: tragédie ze slovácké vesnice. Kostelnička má schovanku Jenůfu, kterou milují dva nevlastní bratři — spořádaný Laca a lehkovážný Števa. Laca ze žárlivosti Jenůfě zohyzdí obličej a Števa o ni ztratí zájem. Jenůfa čeká Števovo dítě; Kostelnička ji skrývá a dítě zabije, protože se bojí, že ho Laca nepřijme. Těsně před svatbou Jenůfy a Lacy se mrtvé dítě najde, Kostelnička se přizná a jde před soud; Jenůfa a Laca spolu zůstanou. Téma vraždy nemanželského dítěte šokovalo (kritika “naturalismu a nevkusu”) a hra byla stažena. Světově proslula jako opera Leoše Janáčka Její pastorkyňa (Jenůfa).

Alois a Vilém Mrštíkové

• Charakteristika: Bratři (Alois starší, Vilém mladší) z okolí Nového Města na Moravě. Vilém je i autorem naturalistického románu Santa Lucia.
• Maryša (): realistické drama z moravského Slovácka, psané pro Národní divadlo a inspirované skutečnou událostí. Dvacetiletou Maryšu rodiče provdají za čtyřicetiletého vdovce Vávru se třemi dětmi, přestože miluje chudého Francka, který musí na vojnu. Manželství je nešťastné, ale společenské normy jí nedovolí manžela opustit; když Vávra zkusí Francka zastřelit, Maryša ho otráví.
  • Realistické rysy: podání bez příkras, detailní scénické poznámky, psychologie postav (proměna Maryši z nevinné dívky ve zralou, unavenou ženu), postavy nejsou černobílé, stylizované moravské nářečí.
  • Kompozice klasického dramatu: expozice → kolize (Maryša svolí ke sňatku, Francek se vrací z vojny) → krize (Vávrův pokus zabít Francka) → peripetie → katastrofa. Kritika jí vyčítala naturalismus a vraždu spáchanou ženou.

Cvičení

• Porovnej v tabulce národní poezii a májovce a vysvětli, proč se májovci přiblížili evropskému realismu.
• Co je fejeton a co romaneto? Uveď autory.
• Porovnej program májovců, ruchovců a lumírovců.
• Najdi v ukázce z Hálka nebo Čecha typ rýmu a umělecké prostředky.
• Proč Svatopluk Čech poslal pana Broučka právě do husitské Prahy?
• Porovnej překladatelskou metodu Sládka a Vrchlického.
• Seřaď Jiráskova díla podle historických období a zhodnoť jeho přístup k postavám.
• Proč Naši furianti, Její pastorkyňa i Maryša při uvedení šokovaly?