Autor
-Karel Havlíček, (31. října 1821 Borová u Přibyslavi – 29. července 1856 Praha)
-Český básník a novinář
-Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky
-Literárně bývá řazen do realismu, politicky pak patří k tzv. 2. generaci národních buditelů
-Další významná díla autora: Obrazy z Rus, Král Lávra
-Současníci : Božena Němcová, Jaroslav Hašek
Čas : 19. století, období Bachova absolutismu
Prostor : Rakousko-Uhersko (habsburská monarchie)
Literární druh : Lyrika
Literární žánr : Elegie
Literární směr : Česká literatura 19. století;Počátky českého realismu
Postavy :
-Karel Havlíček Borovský - milý, dobromyslný, vstřícný, odvážný a poctivý člověk; snaží se nepodléhat smutku z násilného odtržení jeho osoby od vlasti a rodiny -Komisař Dedera - vrchní komisař; podporuje Bacha; řídí převoz Karla Havlíčka Borovského do Brixenu -Stráž - velmi zbabělí, bojí se a očividně nemají čisté svědomí -Měsíček - promlouvá s Karlem Havlíčkem Borovským o Brixenu, o loučení s rodinou
- Téma, motiv
- Kompoziční výstavba
- Veršová výstavba
Jaz. Prostředky :
-Kompoziční výstavba :
-9 zpěvů označených římskými číslicemi; dialog s měsícem, jeho jediným druhem
-každá sloka má 4 verše; ich-forma; autobiografie
-příběh je vyprávěn retrospektivně (události na základě vzpomínek, známe důsledek a
hledáme příčiny\)- Knižní výrazy, obecná čeština, historismy, personifikace
-Německé výrazy
-Metonymie, epiteton constans, slova citově zabarvená
-Nejčastější typ rýmu v básních je sdružený a střídavý
Hlavní myšlenka, podtext :
Téma: zesměšňování vlády (Bachův absolutismus) i policie a zároveň vyjádření smutku po domově a rodině; násilná deportace z Čech do Tyrolska (Brixen) Motiv: hloupost, strach, politika, strach, zbabělost, noc, stesk po domově
Děj :
Tato satirická báseň o devíti zpěvech vypráví pravdivý příběh K.H.Borovského o jeho deportaci do Brixenu. Dílo je psáno jako monolog vypravěče obracejícího se k měsíci jako adresátovi. Jednou pro něj v noci poslali kočár s policajty. Vzbudil ho četník a předal mu vzkaz od pana Bacha. Stálo tam, že potřebuje změnu povětří, a proto pro něj poslal kočár. Nemohl tedy odmítnout a i proto, že měl četník za rozkaz ho přemluvit. Dedera, který řídil jeho převoz, mu pravil, ať s sebou nebere zbraně a ať jde inkognito. Oblékl se a šel ven. Venku už stáli připravení koně a četníci. Rozloučil se s rodinou a jel. Když projížděli přes Jihlavu, vzpomněl si na věznici Kufstein. Cesta z Reichenhallu do Waidringu byla hrozná. Jeli strmou cestou, kočár se houpal a on pravil, že je to tím, že v kočáře se veze i člověk se špatným svědomím a ať ten hříšník tedy vyskočí. Jen to dořekl, všichni vyrazili dvířka a vyskákali z vozu. Bez opratí a kočího cválal s koňmi sám. Přijel k poště, kde povečeřel. Poté si pro něj přišla policie. Borovského uvěznili a do Čech poslali potvrzení o jeho převzetí. Často mu v Brixenu byl jediným přítelem měsíc, se kterým rozmlouval. Autor zesměšňuje a kritizuje tehdejší vládu a policejní aparát.