Hamlet
Autor:
William Shakespeare (23. 4. 1564 Stratford-upon-Avon – 23. 4.1616) - anglický dramatik a spisovatel - syn rukavičkáře - vystudoval gymnázium (King Edward VI Grammar School) - v 18 letech se oženil o osm let starší ženou Annou Hathawayovou (26 let) - měli tři děti, nejprve Sussanu, a potom dvojčata Judithu a Hamneta - po narození dvojčat byl Shakespeare spatřen naposledy na křtu dětí, pak na 7 let zmizel - před rokem 1592 se Shakespeare připojil ke kočovným divadelníkům - roku 1592 hrál v různých londýnských divadelních společnostech - stal se také spolumajitelem divadla - Shakespeare psal poezii pod ochranou hraběte Southamptonského - po jednoleté morové epidemii roku 1594 se stal členem nové divadelní společnosti Služebníci lorda komořího (Lord Chamberlain`s Men), kde působil jako herec a dramatik - v roce 1599 se společnost Lorda Chamberlain`s Men přemístila do divadla Globe a Shakespeare se stal vlastníkem jedné jeho desetiny - díky tomu byl výrazně lépe zajištěn - dostával za hru asi 6 liber - když roku 1613 Divadlo Globe vyhořelo, přesunula se společnost do divadla Blackfriars - pro Shakespeara končí dramatická tvorba a zanedlouho se vrací za manželkou a dcerami do svého rodiště, kde zůstane až do své smrti - Shakespeare umírá 23. 4. 1616 (v den svých narozenin)
Dílo:
Děj se odehrává na počátku 17. Století na hradě Elsinor v Dánsku.
Literární směr :
- představitel renesance, žil na přelomu 16. a 17. století
Znaky literárního směru:
renesance = znovuzrození (antiky), obrození
- pojem renesance je francouzský překlad užitý francouzským historikem [Julesem Micheletem](http://cs.wikipedia.org/wiki/Jules_Michelet” \o “Jules Michelet) - 14.-16. století
- zrod v severní Itálii na konci 13. století, šířila se dál (Anglie, Španělsko, Německo, Francie,…)
- v italských městech se rozvíjel obchod, vytvořila se skupina bohatých obchodníků a bankéřů – podporovali umělce, studia = mecenáši
- mnoho přírodních a astronomických objevů (Koperník, Galilei, Bruno) – tyto objevy otřásly církví
- vzrostla důvěra v lidský rozum, ve vědu – člověk zjistil, že církev nemá vždy pravdu
- objev knihtisku – Johannes Gutenberg → knihy se šíří rychleji
- inspiračním vzorem je antická kultura
- znakem renesance – zájem o vědění
- znamená znovuzrození nebo návrat
- svůj zájem soustředí na člověka
Téma:
Otázka života, smrti, pomstychtivosti a hrdosti.
Hlavní myšlenka:
Hlavní myšlenka spočívá zjednodušeně v názoru, že ať děláš, co děláš, stejně umřeš.
Obsah:
Příběh se odehrává na královském hradě Elsinor v Dánsku. Začíná ve chvíli, kdy se strážným v noci zjeví duch Hamletova otce a snaží se jim něco sdělit. Zpraví o tom Hamleta a tomu duch příští noc vyjeví pravdu o své smrti - Claudius mu ve spánku nalil do ucha jed a tím ho zavraždil. Hamlet slibuje, že ho pomstí. Začne předstírat šílenství a hledá způsob, jak usvědčit svého strýce z vraždy. Pomohou mu kočovní herci, kteří podle jeho instrukcí sehrají scénu, kde je král zabit jedem nalitým do ucha. Claudius nesnese pohled na zmíněnou scénu a tím se usvědčí. Hamlet jde poté za svou matkou, aby jí vysvětlil, jak se věci mají, a zabije přitom Polonia špehujícího za závěsem v domnění, že je to Claudius. Pro toho se Hamlet stává nepohodlným. Pošle ho tedy do Anglie, kde ho mají popravit. Mezitím se z Francie vrací Laertes a zjišťuje, že jeho otec je mrtvý a Ofélie zešílela. Hamlet zatím pozmění dopis pro anglického krále tak, že odsoudí k popravě své proradné bývalé spolužáky, kteří na něj měli na cestě dohlížet. Domů se vrací ve chvíli, kdy se koná pohřeb utonulé Ofélie. Laertes baží po pomstě a dohodne se proto s králem, že uspořádají šermířský zápas, v němž bude bojovat proti Hamletovi. Vezme si otrávený meč a král si připraví pohár s jedem. Z toho se však nedopatřením napije královna. Během rvačky při souboji si Laertes s Hamletem vymění meče, takže se zákeřným jedem otráví oba. Když Hamlet vidí, že je již vše ztraceno, probodne Claudia a nalije mu do hrdla otrávené víno, které zabilo královnu. V tutéž chvíli přichází na hrad Fortinbras norský král, jenž dostal svolení přejít přes dánské území kvůli válce s Polskem. Hamlet ve své poslední chvíli prosí Horacia, aby všem věrně vyprávěl jeho příběh a očistil tak jeho čest.
Postavy:
Hamlet – Dánský princ, syn zavražděného krále, synovec Claudia, spravedlivý a hrdý, uvažuje nad pomstou a předstírá blázna
Gertruda – Dánská královna, Hamletova matka, vnitřně rozpolcená, stojí na straně dobra i zla
Claudius – dánský král, Hamletův strýc a také nevlastní otec, zavraždil svého bratra tak, že mu do ucha nalil jed, je zrádný, zákeřný, podlý, neschopný vlády, ale ctižádostivá
Horatio – Hamletův nejlepší přítel, je čestný a spravedlivý
Ofelie – Hamletova láska, nedokáže se prosadit, skrývá svoji lásku k Hamletovi, nedokáže mu to říct
Polonius – nejvyšší královský komoří, otec Ofélie, je až směšně oddaný králi, doplatí na svoji snahu zalíbit se svým životem
Leartes – syn Polonia a bratr Ofelie, statečný, hrdý, pomstychtivý, emotivní, chtěl pomstít smrt svého otce a sestry, zemřel v souboji s Hamletem
Rosencrantz, Guildenstern – bývalí spolužáci Hamleta
Kompozice:
metafora - žár a jiskra lásky
archaismus – činit, sic, hotov
personifikace - vzdech, jenž víc než ulevuje, škodí úryvek je psaný formou poezie (v dramatu jsou i prozaické pasáže)
druh verše – blankvers (nerýmovaný verš o pěti stopách)
Kompoziční postup
Hamlet je napsán spisovným, vytříbeným jazykem, jehož uměleckost někdy i brání porozumění. Především v replikách prince Hamleta nalezneme mnoho básnických figur, jako jsou anafora, inverze slovosledu či asyndeton. Ve stavu předstíraného šílenství mluví ironicky, spíše až sarkasticky, používá mnoho metafor, slovních hříček a dvojsmyslů.
Literární druh
Drama
Literární žánr
Tragédie
Literární forma
drama (5 dějství)
Názvy dalších autorových děl
Bouře (1611) - pozdně renesanční poetické drama, které vyjadřuje vztahy mýtu a umění, utopie a skutečnosti
Král Lear (1605) - vrcholná anglická pozdně renesanční tragédie s námětem z keltských pověstí
Romeo a Julie (1595) – první ze Shakespearova tragédií, pravděpodobně jeho nejznámější hra
Určení dalších autorů stejného um. Směru:
Anglie:
Geoffrey Chaucer (1340–1400)
- první velký anglický básník
- diplomat v královských službách – cestoval do Florencie, kde se setkal s Boccacciem a Petrarcou
Canterburské povídky – 24 veršovaných i prozaických povídek
Itálie:
Giordano Bruno
- byl jeden z nejvýznamnějších italských filozofů, spisovatel (básník a komediograf), astronom
Dante Alighieri (1265–1321)
- z Florencie, proti papeži – 20 let ve vyhnanství
Božská komedie – psáno 15 let ve vyhnanství, duchovní epos, vyjádření lásky k Beatrici
Francesco Petrarca (1304–1374)
- z Florencie, ve vyhnanství – studoval práva v Avignonu
- kněz, platonická láska se šlechtičnou Laurou
Sonety Lauře (Zpěvník) – dvě části (za života Laury, po její smrti)
- 366 milostných básní, většina formou sonetu
Giovanni Boccaccio (1313–1375)
- tvrdé dětství – přísný otec, macecha
- vystudoval práva, hodně cestoval
- psal od mládí, příběhy s milostnou tematikou
Dekameron – soubor 100 novel, „kniha krve a rozkoše“
Francie:
Francois Villon (1431–1463)
-žil bohémským životem – tulák, rváč, zloděj, pokládán za prvního prokletého básníka
Odkaz (Malý testament) – sbírka ironických a satirických básní
*Závěť *(Velký testament) – rozmanité básně: nábožné, dvorské, „bláznivé“ – vše z prostředí podsvětí
- zamyšlení nad osudem, zároveň výsměch sobě i jiným
Francois Rabelaise (1494–1553)
- spisovatel a lékař
- nejprve byl knězem, poté studoval medicínu a stal se lékařem – také studoval filozofii, archeologii a přírodní vědy
Gargantua a Pantagruel – pětidílný román, inspirace lidovou četbou o životě obrů
Španělsko:
Miguel de Cervantes Saavedra (1547–1616)
- prozaik, dramatik, básník, vrcholný autor zlatého věku španělského písemnictví
- smutný život – z rodiny zchudlého šlechtice, neměli na vzdělání
- v bitvě přišel o levou ruku, později v zajetí a 5 let otrokem v Alžíru, po návratu se oženil
Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha – dvoudílný román (1605, 1615)
- satira na rytířské romány
Lope de Vega (1562–1635)
- divadelní teoretik, nejvýznamnější dramatik zlatého věku – napsal přes 1800 her (zachovalo se jich asi 500)
- idol Španělů
Fuente Ovejuna (Ovčí pramen) – vrcholné drama, námět z národních dějin