Druhá polovina 20. století je pro českou literaturu poznamenaná okupací, poúnorovým komunistickým režimem (od 1948), krátkým uvolněním 60. let a Pražským jarem, srpnovou okupací 1968 a následnou normalizací až do roku 1989. Řada spisovatelů proto tvoří ve třech paralelních “prostorech”: oficiální literatuře (co povolila cenzura), exilu (spisovatelé, kteří emigrovali a publikovali v zahraničí) a samizdatu (ručně nebo strojově opisovaná a tajně šířená literatura doma, mimo státní nakladatelství).
Oficiální literatura 50. let musela navíc dodržovat závaznou uměleckou metodu socialistického realismu — dovezenou ze Sovětského svazu, kde ji jako jediný povolený směr vyhlásil stalinský režim ve 30. letech. Vyžadovala idealizovaný, optimistický obraz budování socialismu a “kladného hrdiny” (dělníka, budovatele, straníka), bez skutečné kritiky poměrů — nešlo tedy o věrný, kritický realismus 19. století (viz Realismus a naturalismus), ale o propagandistickou schematizaci skutečnosti. K této fázi patří i rané, později sám autorem odmítané “budovatelské” verše Pavla Kohouta (viz níže).
Skupina 42
- Charakteristika: Skupina 42 (pojmenovaná podle roku svého vzniku, 1942) sdružovala výtvarníky i literáty, kteří se snažili zachytit pocit obyčejného pracujícího městského člověka a jeho všední den — hledali “magii” v obyčejné, nepoetické městské krajině (periferie, tovární haly, nádraží). Jejich tvorba zároveň nesla stopy stísněné atmosféry protektorátu a blížícího se konce 2. světové války. Po roce 1948 skupina ukončila činnost.
Jiří Kolář
- Charakteristika: Básník i výtvarník (proslul zejména technikou koláže).
- Prometheova játra: Sbírka patří k jeho ranější básnické tvorbě, později se věnoval převážně experimentálnímu výtvarnému umění.
Jiří Orten
- Charakteristika: Židovský básník, který za okupace nesměl kvůli norimberským zákonům publikovat pod vlastním jménem a zemřel mladý (přejela ho sanitka, do které mu jako Židovi nebylo dovoleno nastoupit).
- Čítanka jaro, Cesta k mrazu, Ohnice: Sbírky patří k nejsilnější české poezii reagující na strach a nejistotu okupačních let.
Poválečná próza a samizdatová literatura
Bohumil Hrabal
- Charakteristika: Naprosto osobitý vypravěčský styl — tzv. “pábení”, dlouhý, sytý proud vyprávění plný odboček, anekdot a groteskní imaginace. Vydával svá díla oficiálně, ale i v samizdatu a exilu, podle toho, jak se měnila politická situace.
- Ostře sledované vlaky ():
- Děj: Mladý výpravčí na malé nádraží za protektorátu, jehož milostné nezdary se nakonec vyústí v odbojový čin s tragickým koncem.
- Postřižiny ():
- Děj: Vzpomínka na dětství v pivovaru, plná barvitých, groteskních postav a situací.
- Obsluhoval jsem anglického krále:
- Děj: Sleduje osud malého číšníka, který se během desetiletí vypracuje na majitele hotelu, ožení se s Němkou a nakonec o všechno přijde — pestrá freska českých dějin 20. století.
Josef Škvorecký
- Charakteristika: Po srpnu 1968 emigroval do Kanady, kde s manželkou založil nakladatelství Sixty-Eight Publishers, které vydávalo zakázané české autory pro čtenáře v exilu i tajně dováženo zpět do Československa.
- Zbabělci ():
- Děj: Poválečný román (byl po vydání roku 1958 stažen a zakázán) vypráví o mladém Dannym Smiřickém a jeho přátelích v posledních dnech 2. světové války v malém českém městě — s ironií a bez patosu, což tehdejší kritice vadilo, protože očekávala hrdinský obraz osvobození.
- Tankový prapor, Prima sezóna, Příběh inženýra lidských duší: Postava Dannyho se objevuje i v dalších Škvoreckého dílech.
Arnošt Lustig
- Charakteristika: Prošel jako mladík několika koncentračními tábory (Terezín, Osvětim, Buchenwald) a po válce přežití zachytil v řadě próz; později žil a psal v USA.
- Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou, Dita Saxová: Patří k nejsilnějším českým dílům o holocaustu.
Ludvík Vaculík
- Charakteristika: Autor manifestu Dva tisíce slov (1968), který vyzýval k prohloubení demokratizace Pražského jara a stal se jednou ze záminek srpnové okupace. Po roce 1968 založil samizdatové nakladatelství Petice (později přejmenované na Edice Petlice), které tajně vydávalo zakázané autory po celá 70. a 80. léta.
- Sekyra, Morčata: Novely.
- Český snář: Deníkový román zachycující každodenní život disidentů za normalizace.
Pavel Kohout
- Charakteristika: Zprvu podporoval komunistický režim a psal “budovatelské” verše, později se stal jedním z předních zastánců Pražského jara a v 70. letech byl donucen emigrovat do Rakouska.
- Katyně: Román o dívce, která studuje na katovské řemeslo.
Ota Pavel
- Charakteristika: Patří k tzv. třetí vlně válečné literatury (autoři, kteří válku prožili jako děti a zpracovávají ji s odstupem, subjektivně a vzpomínkově).
- Smrt krásných srnců ():
- Děj: Vzpomínková próza kombinuje idylické vzpomínky na dětství, rybaření a otce-obchodníka se stíny doby (otec byl za války jako Žid vězněn) — prolíná se v ní něha, humor i tichý smutek.
Vladimír Páral
- Charakteristika: Ve svých románech se věnuje mezilidským (často milostným) vztahům v prostředí severočeských chemiček — s ironickým, satirickým odstupem od konzumního způsobu života normalizační doby.
- Milenci a vrazi:
- Děj: Mozaika milostných a mezilidských vztahů v prostředí severočeského průmyslového města — postavy se v honbě za štěstím a kariérou k sobě navzájem chovají manipulativně a bezohledně, “vraždí” jeden druhého citově, ne doslova.
- Soukromá vichřice: Podobně laděný román z chemičkářského prostředí.
Ladislav Fuks
- Charakteristika: Patří ke generaci autorů zpracovávajících téma holocaustu s prvky magického realismu a psychologické hrůzy.
- Spalovač mrtvol ():
- Děj: Karel Kopfrkingl, zaměstnanec krematoria, jehož fascinace “osvobozením duše skrze oheň” ho za okupace, kdy se nechá zlákat nacistickou ideologií, dovede až k vraždě vlastní rodiny.
- Téma: Znepokojivá studie postupné morální destrukce zdánlivě obyčejného člověka.
Václav Havel
- Charakteristika: Dramatik pracující s prvky absurdního dramatu (viz Existencialismus a absurdní drama). Byl opakovaně vězněn za disidentskou činnost a po sametové revoluci se stal prvním prezidentem svobodného Československa a později České republiky.
- Zahradní slavnost, Vernisáž, Audience (): Hry (v Audienci sládek marně přemlouvá spisovatele-brigádníka Vaňka, aby na něj udával StB, zatímco se sám postupně opíjí) byly v socialistickém Československu zakázané, hrané v samizdatu a bytovém divadle.
Josef Topol
- Charakteristika: Básník, dramatik a divadelní režisér (otec hudebníka Filipa Topola ze skupiny Psí vojáci a spisovatele Jáchyma Topola) — po zákazu činnosti v Československu musel pracovat jako dělník.
- Konec masopustu: O kolektivizaci vesnice.
- Kočka na kolejích: Patří k výrazným dílům poválečného českého dramatu.
Vladimír Holan
- Charakteristika: Píše meditativní, obtížně přístupnou poezii plnou novotvarů (vlastních, nově vytvořených slov) a symboliky. Angažovaně reagoval na Mnichovskou dohodu ve sbírce Září, v 60. letech napsal skladbu Noc s Hamletem.
- Kameni, přicházíš…: Sbírka.
František Hrubín
- Charakteristika: Básník, dramatik a překladatel; psal i oblíbenou poezii pro děti.
- Krásná po chudobě: Lyrická sbírka.
- Země sudička, Hirošima: Reakce na válku.
- Romance pro křídlovku: Básnická povídka (poéma).
- Zlatá reneta: Próza.
- Srpnová neděle: Hra.
Jan Skácel
- Charakteristika: Básník s hlubokým citovým vztahem k rodné Moravě.
- Co zbylo z anděla, Hodina mezi psem a vlkem, Smuténka: Sbírky.
- Uspávanky: Poezie a pohádky pro děti.
Karel Šiktanc
- Charakteristika: Básník.
- Heřmánkové noci (): Poezie inspirovaná moravským a jihočeským venkovem a lidovou tradicí.
Milan Uhde
- Charakteristika: Dramatik.
- Balada pro banditu ():
- Děj: Na motivy skutečné legendy o zbojníku Nikolovi Šuhajovi (srov. i Olbrachtův román v meziválečné próze) kombinuje lidovou baladičnost s divadelní stylizací.
Divadlo Járy Cimrmana
Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak
- Charakteristika: Založili v 60. letech 20. století autorské Divadlo Járy Cimrmana, postavené na mystifikaci — fiktivní český “génius” Jára Cimrman, který podle divadla vymyslel/objevil skoro všechno důležité, ale historie o jeho zásluhách nikdy nevěděla. Představení mají typickou dvoudílnou strukturu: nejprve “odborný seminář” (falešně učená přednáška o Cimrmanově životě a domnělém díle) a poté samotná divadelní hra.
- České nebe (), Dobytí severního pólu (): Nejoblíbenější komedie.
- Ostatní tvorba: Svěrák je zároveň (spolu se Smoljakem) autorem scénářů k oblíbeným českým filmovým komediím (Vrchní, prchni!, Na samotě u lesa, Jáchyme, hoď ho do stroje!) a otec-syn dvojice s Janem Svěrákem stojí i za filmy Obecná škola a Kolja.
Cvičení
- Vysvětli, čím se socialistický realismus lišil od realismu 19. století, a proč šlo spíš o propagandu než o věrný obraz skutečnosti.
- Vysvětli rozdíl mezi oficiální literaturou, exilem a samizdatem na příkladu tří uvedených autorů, kteří si prošli různými z těchto “prostorů”.
- Porovnej, jak zpracovávají téma holocaustu Arnošt Lustig, Ladislav Fuks a Ota Pavel — v čem se liší jejich úhel pohledu (přímý účastník, fiktivní pachatel, vzpomínající dítě)?
- Vysvětli princip mystifikace v Divadle Járy Cimrmana — proč je humor založen právě na “odborném semináři” před hrou samotnou?