Druhá polovina 20. století je pro českou literaturu poznamenaná okupací, poúnorovým komunistickým režimem (od 1948), krátkým uvolněním 60. let a Pražským jarem, srpnovou okupací 1968 a následnou normalizací až do roku 1989. Řada spisovatelů proto tvoří ve třech paralelních “prostorech”: oficiální literatuře (co povolila cenzura), exilu (spisovatelé, kteří emigrovali a publikovali v zahraničí) a samizdatu (ručně nebo strojově opisovaná a tajně šířená literatura doma, mimo státní nakladatelství).
Skupina 42
Skupina 42 (pojmenovaná podle roku svého vzniku, 1942) sdružovala výtvarníky i literáty, kteří se snažili zachytit pocit obyčejného pracujícího městského člověka a jeho všední den — hledali “magii” v obyčejné, nepoetické městské krajině (periferie, tovární haly, nádraží). Jejich tvorba zároveň nesla stopy stísněné atmosféry protektorátu a blížícího se konce 2. světové války. Po roce 1948 skupina ukončila činnost.
JIŘÍ KOLÁŘ byl básník i výtvarník (proslul zejména technikou koláže) — sbírka Prometheova játra patří k jeho ranější básnické tvorbě, později se věnoval převážně experimentálnímu výtvarnému umění.
JIŘÍ ORTEN byl židovský básník, který za okupace nesměl kvůli norimberským zákonům publikovat pod vlastním jménem a zemřel mladý (přejela ho sanitka, do které mu jako Židovi nebylo dovoleno nastoupit). Jeho sbírky Čítanka jaro, Cesta k mrazu a Ohnice patří k nejsilnější české poezii reagující na strach a nejistotu okupačních let.
Poválečná próza a samizdatová literatura
BOHUMIL HRABAL má naprosto osobitý vypravěčský styl — tzv. “pábení”, dlouhý, sytý proud vyprávění plný odboček, anekdot a groteskní imaginace. Novela Ostře sledované vlaky vypráví o mladém výpravčím na malé nádraží za protektorátu, jehož milostné nezdary se nakonec vyústí v odbojový čin s tragickým koncem. Román Postřižiny je vzpomínkou na dětství v pivovaru, plnou barvitých, groteskních postav a situací. Obsluhoval jsem anglického krále sleduje osud malého číšníka, který se během desetiletí vypracuje na majitele hotelu, ožení se s Němkou a nakonec o všechno přijde — pestrá freska českých dějin 20. století. Hrabal vydával svá díla oficiálně, ale i v samizdatu a exilu, podle toho, jak se měnila politická situace. Rozbory: Ostře sledované vlaky, Postřižiny
JOSEF ŠKVORECKÝ po srpnu 1968 emigroval do Kanady, kde s manželkou založil nakladatelství Sixty-Eight Publishers, které vydávalo zakázané české autory pro čtenáře v exilu i tajně dováženo zpět do Československa. Jeho poválečný román Zbabělci (byl po vydání roku 1958 stažen a zakázán) vypráví o mladém Dannym Smiřickém a jeho přátelích v posledních dnech 2. světové války v malém českém městě — s ironií a bez patosu, což tehdejší kritice vadilo, protože očekávala hrdinský obraz osvobození. Postava Dannyho se objevuje i v dalších Škvoreckého dílech (Tankový prapor, Prima sezóna, Příběh inženýra lidských duší). Rozbor: Zbabělci
ARNOŠT LUSTIG prošel jako mladík několika koncentračními tábory (Terezín, Osvětim, Buchenwald) a po válce přežití zachytil v řadě próz — Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou a Dita Saxová patří k nejsilnějším českým dílům o holocaustu, později žil a psal v USA.
LUDVÍK VACULÍK je autorem manifestu Dva tisíce slov (1968), který vyzýval k prohloubení demokratizace Pražského jara a stal se jednou ze záminek srpnové okupace. Po roce 1968 založil samizdatové nakladatelství Petice (později přejmenované na Edice Petlice), které tajně vydávalo zakázané autory po celá 70. a 80. léta. Jeho novely Sekyra a Morčata i deníkový román Český snář (zachycující každodenní život disidentů za normalizace) patří k stěžejním dílům samizdatové literatury.
PAVEL KOHOUT zprvu podporoval komunistický režim a psal “budovatelské” verše, později se stal jedním z předních zastánců Pražského jara a v 70. letech byl donucen emigrovat do Rakouska. Píše prózu (román Katyně — o dívce, která studuje na katovské řemeslo) i divadelní hry, vlastní i adaptace cizích textů.
OTA PAVEL patří k tzv. třetí vlně válečné literatury (autoři, kteří válku prožili jako děti a zpracovávají ji s odstupem, subjektivně a vzpomínkově). Sbírka Smrt krásných srnců kombinuje idylické vzpomínky na dětství, rybaření a otce-obchodníka se stíny doby (otec byl za války jako Žid vězněn) — vzpomínková próza, ve které se prolíná něha, humor i tichý smutek. Rozbor: Smrt krásných srnců
VLADIMÍR PÁRAL se ve svých románech (Milenci a vrazi, Soukromá vichřice) věnuje mezilidským (často milostným) vztahům v prostředí severočeských chemiček — s ironickým, satirickým odstupem od konzumního způsobu života normalizační doby.
LADISLAV FUKS patří ke generaci autorů zpracovávajících téma holocaustu s prvky magického realismu a psychologické hrůzy. Román Spalovač mrtvol vypráví o Karlu Kopfrkinglovi, zaměstnanci krematoria, jehož fascinace “osvobozením duše skrze oheň” ho za okupace, kdy se nechá zlákat nacistickou ideologií, dovede až k vraždě vlastní rodiny — znepokojivá studie postupné morální destrukce zdánlivě obyčejného člověka. Rozbor: Spalovač mrtvol
VÁCLAV HAVEL je dramatik pracující s prvky absurdního dramatu (viz Existencialismus a absurdní drama) — jeho hry Zahradní slavnost, Vernisáž a Audience (v Audienci sládek marně přemlouvá spisovatele-brigádníka Vaňka, aby na něj udával StB, zatímco se sám postupně opíjí) byly v socialistickém Československu zakázané, hrané v samizdatu a bytovém divadle. Havel byl opakovaně vězněn za disidentskou činnost a po sametové revoluci se stal prvním prezidentem svobodného Československa a později České republiky. Rozbor: Audience
JOSEF TOPOL byl básník, dramatik a divadelní režisér (otec hudebníka Filipa Topola ze skupiny Psí vojáci a spisovatele Jáchyma Topola) — po zákazu činnosti v Československu musel pracovat jako dělník; jeho hry (Konec masopustu, o kolektivizaci vesnice, Kočka na kolejích) patří k výrazným dílům poválečného českého dramatu.
VLADIMÍR HOLAN píše meditativní, obtížně přístupnou poezii plnou novotvarů (vlastních, nově vytvořených slov) a symboliky — sbírka Kameni, přicházíš…. Angažovaně reagoval na Mnichovskou dohodu ve sbírce Září, v 60. letech napsal skladbu Noc s Hamletem.
FRANTIŠEK HRUBÍN je básník, dramatik a překladatel — lyrická sbírka Krásná po chudobě, reakce na válku ve sbírkách Země sudička a Hirošima, básnická povídka (poéma) Romance pro křídlovku, próza Zlatá reneta a hra Srpnová neděle; psal i oblíbenou poezii pro děti.
JAN SKÁCEL je básník s hlubokým citovým vztahem k rodné Moravě — sbírky Co zbylo z anděla, Hodina mezi psem a vlkem, Smuténka, i poezie a pohádky pro děti (Uspávanky).
KAREL ŠIKTANC je básník sbírky Heřmánkové noci — poezie inspirovaná moravským a jihočeským venkovem a lidovou tradicí. Rozbor: Heřmánkové noci
MILAN UHDE je dramatik, jehož hra Balada pro banditu (na motivy skutečné legendy o zbojníku Nikolovi Šuhajovi, srov. i Olbrachtův román v meziválečné próze) kombinuje lidovou baladičnost s divadelní stylizací. Rozbor: Balada pro banditu
Divadlo Járy Cimrmana
ZDENĚK SVĚRÁK a LADISLAV SMOLJAK založili v 60. letech 20. století autorské Divadlo Járy Cimrmana, postavené na mystifikaci — fiktivní český “génius” Jára Cimrman, který podle divadla vymyslel/objevil skoro všechno důležité, ale historie o jeho zásluhách nikdy nevěděla. Představení mají typickou dvoudílnou strukturu: nejprve “odborný seminář” (falešně učená přednáška o Cimrmanově životě a domnělém díle) a poté samotná divadelní hra. Mezi nejoblíbenější komedie patří České nebe a Dobytí severního pólu. Svěrák je zároveň (spolu se Smoljakem) autorem scénářů k oblíbeným českým filmovým komediím (Vrchní, prchni!, Na samotě u lesa, Jáchyme, hoď ho do stroje!) a otec-syn dvojice s Janem Svěrákem stojí i za filmy Obecná škola a Kolja. Rozbory: České nebe, Dobytí severního pólu
Cvičení
- Vysvětli rozdíl mezi oficiální literaturou, exilem a samizdatem na příkladu tří uvedených autorů, kteří si prošli různými z těchto “prostorů”.
- Porovnej, jak zpracovávají téma holocaustu Arnošt Lustig, Ladislav Fuks a Ota Pavel — v čem se liší jejich úhel pohledu (přímý účastník, fiktivní pachatel, vzpomínající dítě)?
- Vysvětli princip mystifikace v Divadle Járy Cimrmana — proč je humor založen právě na “odborném semináři” před hrou samotnou?