Havran
Autor:
- básník, prozaik, literární teoretik a esejista
- matka Elizabeth byla herečka, zemřela dva roky po narození Edgara
- otec David byl alkoholik a rodinu opustil krátce po Edgarově narození
- ujali se ho manželé Allanovi, překřtili ho na Edgara Allana
- 5 let žili v Anglii, zde chodil na základní školu
- dobrý student, výborný znalec literatury a historie
- studoval University of Virginia, mnoho času trávil na večírcích
- poté odchází do Bostonu, kde začíná publikovat
- měl rád dobrodružství, nic ho nebavilo dlouho
- několik let v armádě, stal se seržantem a zároveň měl dost času na psaní
- armádu opustil, aby se mohl věnovat literatuře
- vymyslel si neexistující Folio Club – založeno na ironii, zesměšňoval literární nepřátele
- stále oblíbenější autor, ale fyzicky je na tom čím dál hůř
- oženil se se svojí sestřenicí, čtrnáctiletou Virginií – žili spolu 11 let, zemřela na tuberkulózu
- v závěru života žil v bídě, chodil v roztrhaných šatech
- zemřel po čtyřdenním alkoholovém deliriu
Dílo:
Místo: pokoj lyrického subjektu
Čas: měsíc leden, půlnoc, první polovina 19. Století
Literární směr:
E. A. Poe je řazen k romantismu (1. pol. 19. stol.), někdy také k dekadenci a symbolismu
(konec 19. stol.)
Znaky literárního směru:
Romantismus:
- umělecký směr, který se odráží v uměleckých odvětvích, ale také životní pocit
- vznik v Anglii na počátku 19. století, odtud do celé Evropy
- je ovlivněn revolučními převraty v době národněosvobozeneckých válek
- inspirací je gotika pro svou tajuplnost
- znaky romantismu: důraz na city, zájem o historii, únik z reality, autor se ztotožňuje
s hrdinou, tragické konce hrdinů, zájem o přírodu, hrdina zobrazován v krajních situacích,
inspirace ústní lidovou slovesností, svoboda umělecké tvorby, jazyk citově zabarvený
- hojné použití básnických jazykových prostředků
- typický romantický hrdina: většinou myšlenkově totožný s autorem = má autobiografické
rysy, většinou výjimečná osobnost, nikdo mu nerozumí, je osamělý; touží po lásce, ale často
miluje nešťastně, jeho život končí tragicky, jeho původ je nejasný
- typické romantické prostředí: výjimečné – hrad, samota, hřbitov, katedrála, sklepení, temné, jezero, hluboký les
- hlavní žánry: román, povídka, balada
Dekadence, tzv. prokletí básníci:
- označení pro francouzské básníky poslední třetiny 19. století
- označení použil Paul Verlaine v eseji Prokletí básníci (vydáno 1884) pro sebe, Tristana
Corbiéra, Arthura Rimbauda a Charlese Baudelaira
- spojeni s dekadentním způsobem života – drogy, alkohol, zločinnost, násilí, neúcta
k pravidlům
- původně se označení prokletí básníci používalo jen pro autory zmíněné v eseji, později se
používal pro všechny spisovatele, jejichž život byl protispolečenský → O. Wilde, E. A. Poe
- žili naplno – bohémsky, bouřili se proti vlastní rodině i proti společnosti
- scházeli se v kavárnách, oblékali se výstředně, vzájemně si půjčovali peníze
- např. je k nim řazen renesanční básník Francois Villon nebo K. H. Mácha
znaky tvorby prokletých básníků:
- hlavní znak: krása v ošklivosti, svoboda, nezávislost jedince na společnosti, soustředěnost na vnitřní život člověka, právo osobitého vidění světa
→ ve své době nebyli pochopeni, pobuřovali, inspirace dalších generací
- přinesli poezii novou inspiraci, protikladné dojmy hromaděny vedle sebe
Téma a myšlenka:
Záporný zážitek (zde smrt milované ženy) v nás přetrvá celý život, nelze zapomenout.
Obsah:
Muž v horečce klímá ve svém pokoji a čte si o dívce Lenoře. Lenora byla jeho milenkou,
která zemřela. Čtení ho uklidňuje. Když se ozve zaťukání, lekne se. Domnívá se, že je to
nějaký pozdní host, otevře dveře, ale za nimi nikdo nestojí. Muž dlouho stojí mezi dveřmi,
šeptá „Lenoro“ a poté se vrací do svého pokoje. Slyší šramot, otevře okenice a dovnitř vlétne
havran. Pták se usazuje na poprsí busty Pallas Athény, která je nade dveřmi.
Muž a havran spolu rozmlouvají, muž chce znát havranovo jméno. Havran kráká, není mu
dobře rozumět. Muž doufá, že pták ráno odletí, ale ten ho ujišťuje, že „už víckrát ne“. Muž si
není jistý, na jakou jeho otázku havran reaguje, a jestli mu vůbec odpovídá.
Havran muže utěšuje, že mu Bůh pomůže zapomenout na Lenoru. Muž se ptá, zda najde
útěchu ve smrti a jestli někdy Lenoru obejme. Rád by, aby havran odletěl a už ho dál neděsil.
Havran však stále sedí. Muž shledává, že jeho duše se už nevzchopí.
Výklad podle Poeovy Filozofie básnické skladby:
- báseň má takový rozsah, aby se dala přečíst najednou; je ucelená (108 veršů)
- cílem básně bylo vzbudit ve čtenáři Krásno
- krása vynikne, pokud bude tón básně smutný
- refrénem básně je slovo „nevermore“ (víckrát ne), které je krátké a dobře zní
- nejsmutnější téma je podle básníka smrt krásné ženy, proto ho zvolil
- autor nechal hlavního hrdinu pokládat stále závažnější a závažnější otázky, na něž havran
vždy odpoví „nevermore“, až začne pokládat otázky, které jsou pro něj zásadní – „pronáší je
napolo z pověry a napolo z onoho zvláštního zoufalství, které se kochá sebetrýzněním“. Ví, že
odpověď bude stále stejná, a že mu způsobí bolest.
Postavy:
muž – bojí se Boha (smrti), rád by ještě někdy objal Lenoru, rozzlobený na havrana, starý
havran – nemá původ, možná je poslem z pekla, odpovídá stále stejně
Kompozice:
- balada o 18ti slokách
- chronologický postup
- kontrasty, gradace
Jazykový plán:
- spisovný jazyk, hovorový jazyk, cizí slova, knižní slova, básnická slova
- eufonie
- přímá řeč, řečnické otázky
- tázací věty, úvahy, apostrofa
Literární druh:
Lyricko-epický
Literární forma:
Básnická skladba
Literární žánr
Poezie
Další díla:
Poezie: Básně, Tamerlán a jiné básně
Próza: Jáma a kyvadlo, Zrádné srdce
Eseje: Filozoie nábytku, Filozofie básnické skladby
Další spisovatelé:
Victor Hugo – Chrám Matky Boží v Paříži, Bídnící
Alexandr Sergejevič Puškin – Cikáni, Piková dáma, Evžen Oněgin
Oscar Wilde – Obraz Doriana Graye