Evžen Oněgin
Autor
Ruský básník, prozaik, dramatik, kritik, publicista Alexandr Sergejevič Puškin se narodil v roce 1799. Po matce zdědil tvrdohlavost a bouřlivost. Jeho rodiče byli velmi vzdělaní. Vystudoval přední carské lyceum, kde si jeho kantoři všimli, že má velké básnické nadání. Už v patnácti letech napsal známou báseň – Můj portrét. Po napsání satirických veršů o caru Alexandrovi I., mu hrozilo vyhnanství na Sibiř. Byl proto nucen odcestovat na jih a v roce 1824 se musel vrátit na příkaz cara do rodné obce. Nakonec mu car Mikuláš dovolil žít v Moskvě a poté i v Petrohradu. Puškin byl šťasten, že se muže vrátit do centra dění, ale brzy byl znechucen z cenzury. Aby se odreagoval, začal cestovat a brzy na to se oženil. V roce 1833 byl carem jmenován podkomořím. Z toho nebyl příliš nadšen, ale netroufal si odmítnout. Stal se součástí carského dvora. Tento život se mu nezamlouval, jeho žena byla ale nadšená. Vzhledem k její velké kráse, se dvořilo mnoho mužů, mezi nimi i car. Ten Puškina za jeho extravaganci příliš nemiloval, ale trpěl jeho přítomnost na carském dvoře jen díky jeho ženě, kterou obdivoval. Básník měl stále problémy s cenzurou a tajnou policií. Úspěchu jeho krásné ženy zneužívali i jeho přátelé. Jeden z nich se do ní naoko zamiloval, aby donutil Puškina vyzvat ho k souboji. Při něm byl Puškám zraněn a brzy poté zemřel.
Dílo
Dílo se odehrává na počátku 19. Stolení na ruském venkově.
Literární směr
Romantismus
Znaky literárního směru
- od slova román = dobrodružný jako v románě
- vznikl v Anglii na počátku 19. stol., rozšířil se do celé Evropy
- někde přetrval celou polovinu 19. stol.
- navazuje na tendence preromantismu
- není jen umělecký styl, ale životní pocit, postoj člověka
- nový způsob pohledu na svět
– silně subjektivní a individualistický
- požaduje se tvůrčí svoboda, nezávislost, touha po harmonii s přírodou
- inspirace
– gotika pro svou tajuplnost
- Lidé jsou nespokojeni, cítí se vyřazeni ze společnosti, osamoceni
Téma
Znechucení zbytečností, problémy lásky, pohrdání společností, které je důsledkem Oněginovy ztracenosti, jeho vysoká očekávání.
Myšlenka
Nenaplněná láska, příběh člověka, jenž je obětí sama sebe, ukázka „zbytečného člověka“.
Smyslem díla je si uvědomit, co vlastně člověk chce, a poučení, že když svoji šanci promrhá,
nemusí už dostat další.
Autor poukazuje na „zbytečného člověka“, varuje před tím, aby člověk nežil jako Oněgin. Člověk by si měl
uvědomit co vlastně má, zvážit všechna pro a proti, než se rozhodne něco udělat nebo se
rozhodnout, a pak nelitovat svého rozhodnutí. Oněgin svoje rozhodnutí a city dívky zranil,
pak toho litoval.
Obsah
Mladý floutek z vyšší společnosti, vzdělaný šlechtic, který tráví své dny nicneděláním a
zahálením, navštěvuje různé plesy a večírky plné povídání a přetvářky. Potom opouští podle
něj nudný společenský život šlechtice, který ho již stejně nudil, a stěhuje se na venkovské
sídlo, které zdědil po svém strýci.
Tam potká snílka a básníka Lenského a spřátelí se s ním. Lenský ho seznámí s rodinou
Larinů, chce mu totiž představit svou milou nastávající, Olgu. U Larinů potkává Oněgin
Taťánu, Olžinu sestru, která se do něj osudově zamiluje. Taťána mu napíše dopis, kde mu
vyzná svoji lásku. Oněgin neodpovídá, vzkazuje pouze, že je nestálý a vůbec se nechce ženit.
Když se ho pak Taťána táže, jestli ji miluje a proč neodpověděl, odpoví chladně, vyhýbavě a
zároveň varovně: jejich manželství by prý nebylo štěstím.
Později je Lenským pozván k Larinovým na oslavu Taťánina svátku. Když zjistí, že si
každý myslí, že je zde kvůli Taťáně, dokonce jako její nápadník a ctitel, rozhodne se po celý
večer tančit s Olgou a Taťánu nechat v pozadí – celý večer tančí s Olgou. Rozhněvaný a
žárlivý Lenský vyzve Oněgina druhý den na souboj. V souboji je Lenský umírá. Po této
nešťastné smrti, kterou Oněgin označil za zbytečnou, uniká do Moskvy a potom putuje po
Rusku.
Taťáně se stýská, pak ale z Oněginových poznámek zjistí jaký doopravdy byl a na pokyn
matky odjíždí do Moskvy, kde se vdá.
Oněgin po 10 letech v Moskvě potká Taťánu, nyní již manželku významného šlechtice a
jedné z předních osobností ruského šlechtického dvora. Stala se z ní chladná, pesimistická
zklamaná žena. Oněgin se do ní zamiluje. Napíše jí několik dopisů, na které Taťána
neodpovídá. Nakonec jí Oněgin vyzná lásku, ale Taťána, i když Oněgina stále miluje, odmítá
jeho city. Je vdaná za jiného a tomu chce zůstat věrná. Oněgin ztrácí smysl života.
Hlavní postavy:__ __
Evžen Oněgin – mladý šlechtic, lehkovážný, připadá si zbytečný, společenský, vzdělaný, nebyl vychován rodiči, chodil z jedné společenské akce do druhé, po zločinu, který spáchá je nešťastný
Taťana Larinová – romantická, citlivá dívka, důvěřivá, uzavřená, samotářská, skromná
Vladimír Lenskij – mladý básník, snílek, vášnivý, romantický, zamilovaný do Olgy, se kterou je zasnoubený
Olga Larinová – mladší sestra Taťány, společenská, koketa, veselá, energická
Jazykové prostředky:
Kompozice
Jazyk je spisovný se spoustou vložených francouzských slov a řadou básnických prostředků.
Kompoziční postup
Chronologická, zrcadlová kompozice = Dílo nese nejen prvky romantismu, tzv. zrcadlová kompozice, obsahující velké množství kontrastů, ale i prvky realismu např. kritizování ruské společnosti, popisování města a vesnice.
Literární druh
Lyricko – epické dílo
Literární žánr
Román
Literární forma
Poezie – kniha je rozdělena do 8 hlav (částí), sloka má 14 veršů
první čtyřverší má střídavý rým, druhé sdružený, třetí obkročný a poslední sdružený
Další díla autorova
- Poemy – Ruslan a Ludmila, Bachčisarajská fontána, Poltava, Měděný jezdec
- Novely – Piková dáma, Kapitánská dcerka
- Drama – Boris Godunov, Malé tragédie
- Pohádky – Pohádka o popovi a jeho dělníku Baldovi, Pohádka o zlatém kohoutkovi
- Lyrické básně – Mnich, Volnost, Rusalka, Zimní večer, Slavík a růže, Z písmí západních Slovanů
Další spisovatelé
Rusko
- Michael Jurjevič Lermontov (1814–1841)*
- básník, prozaik, dramatik
- jeho dílem vrcholí ruský revoluční romantismus
- zemřel ve 27 letech v souboji (jako pravý romantik) na Kavkaze ve vyhnanství
- Démon – poema
Francie Victor Hugo (1802–1885)
- nejslavnější osobnost francouzského romantismu
- 20 let byl ve vyhnanství na malém ostrově u Normandie
- napsal zde básnickou epiku Legenda věků (trojdílný básnický cyklus, zobrazuje vývoj lidstva, filozofický podtext)
- Chrám Matky boží v Paříži, Bídníci
Stendhal (1783–1842)
Červený a černý, Kartouza parmská
Lucien Leuwen – román vydaný posmrtně, je nedokončený, původní název Červený a bílý
Alfred de Musset (1810-1857)
- Zpověď dítěte svého věku* – intimní autobiografický román, vylíčil svůj vztah k George Sandové
Anglie
Jane Austenová (1775–1817)
- narodila se roku 1775 ve Steventonu v hrabství Hampshire (+1817)
- byla anglická spisovatelka, představitelka tzv. rodinného románu (domestic novel)
- ve svých dílech obvykle zachycovala život venkovských vyšších vrstev
- Pýcha a předsudek, Emma, Northangerské panství
George Gordon Byron (1788-1824)
- hlavní představitel romantismu
básnické povídky: Džaur, Korzár, Lara – hlavním hrdinou je člověk revoltující proti
současnému světu
Childe Haroldova pouť – moderní epos, autobiografické rysy
Percy Bysshe Shelley (1792–1822)
- zemřel utonutím, plavil se na lodi Ariel
- jeho manželka, Mary Shelleyová, je autorkou Frankensteina
Odpoutaný Prométheus – dramatická báseň, utopie, vyjadřuje téma osvobození lidské
Myšlenky
Walter Scott (1771–1832)
- považován za zakladatele historické povídky a historického románu
*Waverly *– román o povstání v Irsku
nejslavnější romány: Rob Roy, Ivanhoe, Kenilworth, Pirát