Šťastný princ
__ __Oscar Wilde
Literární žánr:
- Epika - pohádka
Literární druh:
- Próza
Obsah:
Princ je pozlacená socha s rubíny místo očí a safíru v jílci jeho meče. Všichni ho obdivují, protože je velice krásný. A pak do města jednou přiletí vlaštováček, který míří do Egypta, kde je v tu dobu teplo a kam odletěli všichni jeho příbuzní. Rozhodne se, že se na noc uloží k spánku pod Prince, ale než stačí usnout, začnou na něj kapat slzy sochy. Princ mu vypráví o tom, jak býval šťastný, ale teď, když stojí na náměstí, vidí všechnu bídu svých poddaných a nemůže jim pomoci, a tak vlaštováčka prosí, aby mu vytrhl safír z jílce a donesl ho švadleně, která má nemocného synka, ale nemá na léky. Vlaštováček mu tedy pomůže a další den chce odletět, princ ho ale přemluví, aby s ním zůstal ještě jednu noc. Tu mu přikáže, aby vytrhl jedno jeho oko a přinesl ho mladíkovi, jenž píše divadelní hru, ale už několik dní nejedl a nemůže si ani zatopit, protože nemá čím. Vlaštováček tedy svolí a přinese mu rubín z princova oka. Další den, kdy se znovu ochladilo, ho ale Princ opět prosí, aby zůstal ještě jeden den a přinesl druhé oko - poslední drahý kámen, který Princ má, holčičce, která prodává zápalky, ale upustila je a teď už jsou k ničemu, a když přijde domů bez výdělku, bude bita. Vlaštováček nechce Princovi vzít jeho zrak, ten na něj ale tlačí a tak nakonec Vlaštováček svolí, a protože si Prince opravdu oblíbil, rozhodne se, že s ním zůstane a bude mu dělat jeho oči a povídat o věcech, které viděl na svých cestách krajinou. Princ ale chce slyšet, co se děje ve městě, a tak mu vypráví Vlaštováček o událostech ve městě. Jak jsou chudí lidé nešťastní a bohatí se baví bez ohledu na jejich útrapy. A tak se Princ rozhodne, že každému chudému člověku dá jednu jeho šupinku zlata, kterou má na sobě - Vlaštováček poslechne. Mezitím se pořád ochlazuje a ochlazuje, až přijde sníh, který Vlaštováček nikdy nezažil, a protože na zimu není uzpůsoben, umrzne. Když se tak stane, Princovi pukne jeho srdce a umírá taky. A šlechtic, jenž má na starosti město, jde kolem a říká, že socha se musí strhnout. I když na začátku mluvil o tom, že je Princ krásný a tím pádem i užitečný; jenže poté, co všechno své zlato rozdal, je z něj jen obyčejně ošklivá socha, a tak rozkáže sochu roztavit a místo Prince udělat svoji vlastní podobiznu. Socha je tedy stržena, jedna věc z ní však roztavit nejde, a to Princovo puklé srdce. A tak ho vyhodí na smetiště, kde skončí i mrtvé tělo Vlaštováčka. Odtud jejich srdce vezme anděl, jemuž Bůh řekl, aby ve městě vzal to nejlepší, co tam je.
Témata a motivy díla:
- téma: obětavost, nezměrná dobrota, oddanost Vlaštovky k Princi
- motivy: mladík, divadelní hra, chudoba, rubíny, oči
Časoprostor díla:
- prostor: není určen; Princ (socha) stojí venku, má výhled do mladíkova bytu
- čas: není určen; doba, kdy vlaštovky odlétají
Kompozice díla:
- Soubor se skládá ze 7 pohádek
- Pohádky jsou vyprávěny chronologicky
Vyprávěč, způsob vypravování a lyrický subjekt:
- er – forma
- přímá řeč Prince a Vlaštovky („Vlaštovko, Vlaštovko,…“; „Počkám s tebou…“)
Charakteristika hlavních postav:
Šťastný princ – socha muže, která je zlatá a ozdobená drahými kameny; princ je velmi obětavý, rozdává vše cenné, co na sobě má
Vlaštovka – miluje Prince, je mu oddaná, neustále odkládá svůj odlet do teplých krajů, aby mohla pomáhat chudým
mladík – má kučeravé vlasy, rudé rty, velké snivé oči, nemá inspiraci pro psaní hry, je mu zima a má hlad
Jazykové prostředky díla:
oslovení Vlaštovko, Vlaštovko, Vlaštovičko moje; můj drahý
zdrobnělina Vlaštovičko, světničce, jiskřička
• tropy a figury:
epizeuxis Vlaštovko, Vlaštovko
přirovnání rty rudé jako granátová jablka
epiteton velké snivé oči
metafora mít dobré srdce
O autorovi:
- Oscar Fingal O´Flahertie Wills Wilde (1854–1900)
- Ir, narozen v Dublinu
- prozaik, dramatik, básník a esejista
- nejúspěšnější dramatik pozdně viktoriánského Londýna
- otec oční a ušní chirurg povýšen do šlechtického stavu, matka úspěšná spisovatelka (pseudonym Speranza) a nacionalistka
- uměl plynně francouzsky a německy
- studoval klasickou filologii v Dublinu a na Oxfordu, byl vynikajícím studentem
- po škole se přestěhoval do Londýna, zajímal se o estetiku
- zvažoval, že konvertuje, ale po celý život zůstal katolíkem
- na studiích se seznámil s dekadenty, od té doby rád šokoval společnost
- vždy elegantní, šarmantní, ale výstřední
- vynikající vypravěč, bavil společnost
- přednášel v USA a Kanadě
- oženil se s bohatou Constance Lloyovou, byl finančně zajištěn
- měli dva syny, Cyrila (zabit v 1. světové válce) a Vyvyana (spisovatel, překladatel, autor pamětí)
- od r. 1891 byl jeho milencem lord Alfred „Bosie“ Douglas
- po čtyřech letech byl obžalován ze sodomie a obscénnosti (homosexualita byla tehdy trestná)
- odsouzen na dva roky nucených prací ve Wandsworthu, poté v Readingu
- ve vězení trpěl, byl nemocný, dopis pro milence mu nedovolili odeslat
- Další díla – Obraz Doriana Graye, Strašidlo cantervillské
Literární / obecně kulturní kontext:
Dekadence, tzv. prokletí básníci
- označení pro francouzské básníky poslední třetiny 19. století
- žili naplno – bohémsky, bouřili se proti vlastní rodině i proti společnosti
- scházeli se v kavárnách, oblékali se výstředně, vzájemně si půjčovali peníze
- např. je k nim řazen renesanční básník Francois Villon nebo zakladatel hororu E. A. Poe, K. H. Mácha
znaky tvorby prokletých básníků:
hlavní znak: krása v ošklivosti, svoboda, nezávislost jedince na společnosti, soustředěnost na vnitřní život člověka, právo osobitého vidění světa
→ ve své době nebyli pochopeni, pobuřovali, inspirace dalších generací
- přinesli poezii novou inspiraci, protikladné dojmy hromaděny vedle sebe
• Další autoři, příklad jejich tvorby
Edgar Allan Poe – Jáma a kyvadlo
Paul Verlaine – Moudrost