Karel Poláček - Bylo nás Pět

1. AUTOR

Karel Poláček (1892–1945)

* Rychnov nad Kněžnou

- český spisovatel, novinář, scénárista, prozaik publicista

- roku 1995 mu byl in memoriam udělen Řád T. G. Masaryka II. třídy

- patřil k nejvýznamnějším humoristům v ČSR

- jeho otec byl židovský obchodník s koloniálním zbožím

- studoval vyšší gymnázium v Rychnově nad Kněžnou, odkud ho za špatné známky a chování vyhodili

- nakonec 1912 udělal maturitu a šel studovat na Karlovu univerzitu

- jeho první povídka Kolotoč byla napsaná po tom, co zužitkoval praxi jako úředník ve vývozní a dovozní komisi

- před první světovou válkou narukoval a studoval vojenskou školu, ovšem dál než na četaře se nedostal. Byl poslán do Ruska, kde rakouská armáda utrpěla porážku a on padl do zajetí, ze kterého ho pustili po válce.

- v roce 1920 začal psát do humoristických časopisů Štika venkova a Nebojsa, v nich se seznámil s bratry Čapkovými

• fejetonista v Lidových novinách
• s Karlem Čapkem psali sloupky
• má dcerku, kterou posílá do Británie

- během okupace publikoval pod jménem Vlastimila Rady (malíře)

- 5. 6. 1943 byl deportován do Terezína, přihlásil se dobrovolně kvůli své družce -> Tam píše BYLO NÁS 5 a v roce 1944 umírá v plynových komorách

• zachycuje životy na malém městě. to bylo dřív nejčtěnější
• Péťa Bajza je jakési jeho alterego
• má napaměti, že se dítě má chovat řádně, snaží se mluvit spisovně, ale nejde mu to
• Ale ta poslední věta knihy:
• když si uvědomíme, kdy to psal, tak je to prostě strašné

• Zařazení autora do uměleckého směru

- představitel humanistické demokratické literatury = demokratický proud - meziválečná česká próza

• Určení století, v němž autor tvořil 1. polovina 20. století

• Určení dalších autorů stejného um. směru Eduard Bass (1888–1946)

- spisovatel, novinář, redaktor, herec, autor textů pro kabaret Klapzubova jedenáctka – moderní pohádka pro mládež Cirkus Humberto – jediný autorův román, hodnocen nejvýš

Díla: Muži v offsidu, Dům nad předměstí

2. KONTEXT

• Poláček patří do období meziválečné literatury, řadíme jej ke skupině prodemokratických
• Česká próza 1. pol. 20. století
• 1. pol. 20. stol. (1892 – 1945)
• Kdy dílo napsal: za protektorátu (Protektorát Čechy a Morava) = část československého území, (od 1939 do 1945) ilegálně okupovaná nacistickým Německem
• - 1938 protektorát Čechy-Morava, Tísňová situace v Českých zemích 40.léta 20.stol., Židovské stíhání a jejich transporty do Koncentračních táborů, omezení literární tvorby vlivem narůstajícího fašismu a nesvobody, autoři - k nadčasovým hodnotám (láska k rodné zemi, vlast a její ohrožení válkou), pozastavení vývoje literatury
• demokratický proud, rozvíjí se ve 20. letech 20. stol.
• V této době je literatura rozmanitá (další proudy: Sociální-Pujmanová), autoři tohoto proudu jsou pragmatisté, pragmatismus - filosofický směr, staví do popředí lidské jednání a praxi - z ní vychází každé myšlení a k ní zase směřuje, autoři podporují prezidenta T. G. Masaryka, zabývají se i humanistickou literaturou (problémy a obyčejného člověka)
• Patří sem: bratři Čapkové, E.Bass, K.Poláček
• Dílo se odehrává za první republiky (označení pro Československo v období od jeho vzniku v roce 1918 do Mnichovské dohody roku 1938), lidé žijí v poválečném období po rozpadu monarchie (vláda 1 panovníka), právě vznikající republika nabízí lidem svobodu a ekonomika i technický pokrok rostou. Děti si užívají bezstarostné dětství plné dobrodružství, na malém městě (Rychnov nad Kněžnou)

3. DÍLO

• literární druh

epika

• literární žánr

humoristický román (ale v některých zdrojích je uváděna také povídka)

• literární forma próza

• dominantní slohový postup vyprávěcí

• typ vypravěče: ich-forma (vypravěč Petr Bajza )

• vysvětlení názvu díla

Bylo nás pět – podle partičky pěti chlapců, kteří spolu prožívali dobrodružství a výlety

• posouzení aktuálnosti díla

Dílo aktuální bohužel není, protože nastávající generace už po vesnicích běhat nebude. Nastávající generace už bude zastíněna moderními pokroky, tudíž přečtením knížky si krásně zavzpomínáte na dětství.

HLAVNÍ MYŠLENKA: jemné zesměšnění konvenčního světa dospělých, obraz maloměsta

TÉMA

- zobrazení světa dětí v kontrastu se světem dospělých a zároveň je zobrazení idylického

života před 2. sv válkou (vzpomínka na idylické dětství v Rychnově nad Kněžnou, knihu píše v

těžkých chvílích

ZÁMĚR DÍLA

ČASOPROSTOR

místo: malé město, autorův rodný Rychnov nad Kněžnou čas: autorovo dětství, tj. přelom 19. a 20. století

KOMPOZICE

• epizodická
• sestává z jednačtyřiceti krátkých kapitol, které jsou občas spojeny jedním příběhem
• Řazeny jsou chronologicky, ačkoli návaznost je spíše volná
• V prvních dvou kapitolách se mísí popis hlavních postav s krátkou retrospektivou, ve které Petr vzpomíná na své rané dětství
• Ve zhruba posledních dvou pětinách knihy je použita rámcová kompozice, když jsou Petrovy sny o Indii prokládány výjevy ze skutečného světa (příchod doktora, návštěva kamarádů).

JAZYK A STYL

• ICHFORMA (vypravěčem je Bajza) s poměrně velkým důrazem na dialogy
• Autor často přerušuje pásmo řeči vypravěče přímou nebo nepřímou řečí postav (v ukázce pouze nepřímá - Maminka mne musila chlácholit a pravila, že ta hlava mně nic nemůže udělat; Někdy jsem poslouchal, jak šeptá: Pročs nejedl dneska polévku…)
• Důležitým humorným prvkem díla je mísení jazykových vrstev v projevu Petra Bajzy. Ve snaze znít dospěle používá spisovný jazyk plný zastaralých tvarů a knižních obratů, kterých se už neužívalo ani v dvacátých letech 20. století. Tyto výrazy ostře kontrastují s běžnou dětskou mluvou plnou hovorových a expresivních výrazů (jelikož jsem byl děsně hloupý; pod tím jest tiskacím písmem napsáno versus To ona porád začíná, ať si to nechá!; má porád otevřenou hubu a cení zuby)
• V díle se téměř nevyskytují nepřímá pojmenování a jiné tropy, neboť by je malý kluk nebyl schopen vytvořit.

DĚJ:

Kniha vypráví jednotlivé příběhy ze životy party kamarádů, školáků, na malém městě. Hlavní hrdina Petr Bajza bydlí s rodiči, malou sestřičkou a služkou Kristýnou, jeho tatínek vlastní koloniál. Má ještě staršího bratra, který ovšem pracuje v Sudetech. Péťa hraje z donucení na housle a škádlí se s Kristýnou. Jednou jí třeba hodí do kufru myš, protože ví, že bude vyděšená. Trest ho samozřejmě nemine.

Péťa zažívá s kamarády řadu dobrodružství, ze kterých nejsou příliš nadšení jejich rodiče. Jednou třeba zapálí louku, když si hrají na hasiče, jindy se snaží dostat do kina tajně, aby nemuseli platit. I to se samozřejmě prozradí. Nepodaří se jim ani ochočit vosy. Jindy se jim ale i něco vydaří. Například jednou zachrání Zilvar při koupání v rybníku jiného chlapce.

Ve městě žije i starý mládenec pan Fajst, kterého klučičí rošťárny vytáčejí. Podle něj by však museli být úplně svatí. Kluky baví pana Fajsta provokovat.

Když přijede do města cirkus, je to málem konec jejich kamarádství, když se všichni zamilují do stejné akrobatky. Nakonec ale zjistí, že ženská jejich přátelství neohrozí.

V druhé části románu, krátce po návštěvě cirkusu, Petr onemocní spálou. Má horečky a blouzní. Další příběhy se tak odehrávají v jeho snech a fantazii. Vydává se na dobrodružství do Indie. S kamarády jdou s maharádžou na lov tygrů. Tatínek mu pořídí slona. Zilvar se ožení s princeznou. Svatba nakonec skončí příšernou bitvou, do které se zapojí i zvířata. Když se Petr probudí, zjistí, že se mu vše jen zdálo.

MOTIV:

obraz maloměsta, klučičí dobrodružství, úsměvný pohled na maloměšťanský život,

rodina, zodpovědnost.

CHARAKTERISTIKA POSTAV:

Petr Bajza – Inteligentní kluk, veselý, energický rošťák. Má velkou fantazii a spoustu rozverných nápadů. Ty si často rozvíjí při četbě. Jeho tatínek má koloniál a nutí ho, aby se učil na housle. Má strašího bratra a později malou sestřičku.

Čeněk Jirsák – Je ministrantem, jeho rodina je věřící. Je ješitný a jeho koníčkem je sbírání hříchů, ze kterých se pak vyzpovídá. Jeho tatínek vyrábí čepice.

Tonda Bejval – Vymýšlí spoustu šílených „vynálezů“. Je trochu namyšlený a lakomý. syn majitele povoznictví, Petrův kamarád a spolužák, lakomý,

namyšlený, iniciátor většiny akcí, za které byla skupina kamarádů později trestána.

Zilvar z chudobince – Žije s tátou v chudobinci, často žebrají. Je z nich nejchudší a je nejvíc protřelý a zkušený. syn válečného invalidy a „vrchního“ žebráka, je z chudobince, je starší

než ostatní hoši, několikrát propadl, kouří, vede dospělé řeči.

Eda Kemlink – Poslední z party. další z kamarádů, syn bohatého a respektovaného úředníka z

berního úřadu, velmi chytrý, vcelku poslušný.

Evička Svobodová – Dcera z cukrárny. Péťova láska. Milá, roztomilá slečna. Eva Svobodová – Petrova favoritka, dcera cukráře, je to milá dívka. Aby se účastnila

klučicích „akcí“, tak je „uplácí“ bonbónky, mandličkami a lízátky od svého tatínka cukráře.

Kristýna – Bajzovic služka. Hezká a milá holka. S Péťou se často škádlí. On jí říká Rampuperdo, protože pochází z vedlejší vesnice.

Pan Fajst – Místní mravokárce. Starý mládenec. Kluci ho svými kousky dovádí k nepříčetnosti.

Otakárek – Bohatý kluk při těle. Je to jedináček a často je osamělý. Proto hodně čte. Kluci si z něj někdy utahují, jindy ho přizvou ke svým dobrodružstvím.

Tatínek Bajza – Je laskavý, ale umí být i přísný. Snaží se být synovi vzorem. Je šetrný na peníze.

Maminka – Je hodná a laskavá, Péťu rozmazluje. Je rozumná a klidná, uklidňuje tatínka, když se rozlobí.

DETAILY

Je tu znázorněn onen kontrast mezi malými dětmi a dospělými - jejich myšlení, rozdílné starosti a povinnosti, ale třeba i odlišné vlastnosti - děti jsou naivní, upřímné a přátelské, zatímco dospělí užívají přetvářky a upřímní tolik nejsou. Je tu také rozdíl ve vnímání života; děti mají své touhy, sny a přání a myslí si, že jim stačí málo, aby jich dosáhli, zatímco dospělí vědí, že to s ničím není tak snadné. Je tu vidět také psychický rozvoj dětí, kteří si zpočátku moc dovolují a jsou drzé, ale postupně si začínají uvědomovat, jak se správně chovat, co je v životě důležité a poučují se ze svých chyb.

Zamlouvalo se mi vykreslení toho měšťáckého života. Ty děti prakticky žily venku, hrály si, rozvíjely se, měly svou svobodu, volnost a mohly si dělat, co chtěly. Když to porovnám s dnešním světem a dnešními dětmi, je to úplně něco jiného a přijde mi škoda, že taková doba už je za námi.

Co se týče postav, velmi jsem si oblíbila vypravěče Petra Bajzu, který mi byl sympatický svou inteligencí a humorem a uvažoval rozumně. Měl své sny o cestování. Téměř polovina knihy tu byla věnována jeho snění o návštěvě Indie, kam si přál se vydat. Vidím tu kontrast reality a snu a skutečnost, že když si člověk svůj sen nesplní nebo si ho nemůže splnit, nezbývá mu než snít. Tato část knihy se mi ve finále líbila a oživila celou knihu. Petrovi přátelé měli každý svůj charakter a každý byl v něčem výjimečný. Jediné záporné postavy se špatnými vlastnosti tu byli Vařekovi, Petrovi teta a strýc, kteří druhým nic nepřáli, dokázali jen kritizovat a nezáleželo jim na nikom jiném než na sobě samých.