- století v evropské literatuře prochází dvěma protichůdnými pohyby. Nejdřív klasicismus a osvícenství znovu navazují na antické ideály řádu a harmonie a kladou důraz na rozum — proti barokní citovosti a náboženské autoritě. Ke konci století ale nastupuje preromantismus, který se naopak vrací k citu, přirozenosti a “nezkaženému” prostému člověku — připravuje tak půdu pro romantismus 19. století.
Klasicismus (17.–18. stol.)
Kontext: 17. a 18. století je v Evropě obdobím relativního klidu a míru. Sílí pokrok vědy, vrací se víra v rozum a zájem o přírodní jevy a vesmír, a církev je kritizována jako překážka pokroku. Zatímco barokní člověk vzhlíží k Bohu, člověk klasicismu hledí také vzhůru — ale do vesmíru.
Klasicismus je umělecký směr, který vznikl v polovině 17. století ve Francii. Jeho vzorem je antické (tzv. klasické) umění a umění se řídí přesnými a přísnými pravidly — “umění ovládl rozum” (rozum > cit). Heslem doby je věta filozofa René Descarta Cogito, ergo sum (Myslím, tedy jsem).
Hlavní rysy:
- estetická pravidla a normy,
- účelnost a jednoduchost,
- dělení žánrů na vysoké, střední a nízké — rozdělena jsou i témata, postavy a jazyk,
- zákaz mísení vysokého a nízkého stylu (na rozdíl od renesance — Shakespeare mísil verš i prózu, tragické i komické),
- návrat k Aristotelově zásadě tří jednot v dramatu — hra se odehrává na jednom místě, během jednoho dne a má jednu dějovou linii (viz Starověk a antika).
| Vysoké žánry | Střední žánry | Nízké žánry |
|---|---|---|
| tragédie, veršovaný epos, óda, hymnus | sonet, báseň, román | komedie, bajka, píseň |
| postavy z vyšší společnosti, vážná témata | obyčejná témata a postavy, hovorový jazyk |
Představitelé: Francie — Molière; Itálie — Carlo Goldoni; Anglie — Daniel Defoe, Jonathan Swift; Německo — Johann Wolfgang Goethe (rané dílo patří k preromantismu, viz níže).
Osvícenství (18. stol.)
Osvícenství je myšlenkový směr, který klade důraz na rozum a vědu: věří, že “světlo rozumu” objasní všechna tajemství a vyřeší všechny problémy světa a člověka (války, bídu…) a vyvede lidi z temna náboženské ideologie. Literatura má být nástrojem “osvícení” — má poučit a vzdělat. Osvícenství klade důraz na vzdělání, kritické myšlení a svobodu jednotlivce; ve Francii vzniká projekt Encyklopedie (snaha shromáždit veškeré tehdejší vědění na jedno místo, redigoval ji mj. Denis Diderot).
Voltaire
- Charakteristika: (vlastním jménem François-Marie Arouet, Francie) Filozof, dramatik a prozaik, mistr ironie a satiry.
- Candide, neboli Optimismus:
- Děj: Novela zesměšňuje naivní filozofický názor (parodovaný v postavě učitele Pangloss), že “žijeme v nejlepším z možných světů” — hlavní hrdina prochází sérií katastrof (válka, zemětřesení, otroctví), které tuto tezi ironicky vyvracejí na každém kroku.
Molière
- Charakteristika: (1622–1673, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, Francie) Nejvýznamnější klasicistní autor — dramatik, herec, režisér a ředitel divadla; jeho hry dodnes patří k nejhranějším divadelním kusům světa. Pseudonym si zvolil kvůli rodině, protože divadlo bylo považováno za nedůstojné. Zemřel prakticky na jevišti — při představení své hry Zdravý nemocný, ve které hrál hypochondra.
- Lakomec ():
- Děj: Zesměšňuje šedesátiletého lichváře Harpagona — nejznámější Molièrovu postavu —, jehož chorobná lakota ničí vztahy s vlastními dětmi.
- Zajímavost: Ve své době byla hra pro neúspěch stažena z repertoáru; dnes patří k nejhranějším hrám vůbec.
- Tartuffe:
- Děj: Satira na pokrytecké předstírání zbožnosti — titulní postava si pod rouškou zbožnosti a skromnosti postupně podmaňuje celou domácnost bohatého Orgona.
Carlo Goldoni
- Charakteristika: (Benátky) Reformátor italské komedie — na rozdíl od tehdy zavedené komedie dell’arte (improvizované, s ustálenými maskami) píše pevně dané texty s věrohodnějšími, civilnějšími postavami.
- Sluha dvou pánů ():
- Děj: Mazaný, věčně hladový sluha Truffaldino se ze ziskuchtivosti nechá najmout naráz dvěma pány a musí před oběma tajit, že slouží i tomu druhému, což vede k sérii komických omylů a zmatků.
Daniel Defoe
- Charakteristika: (1660–1731, Anglie, vlastním jménem Daniel Foe — šlechtické “de” si přidal neprávem) Obchodoval s vínem a tabákem, odtud jeho “námořnická” témata. Psal dobrodružné romány s prvky realismu — vycházel ze skutečných událostí a líčil je pravdivě.
- Robinson Crusoe ():
- Děj: Dobrodružný román o námořníkovi, který ztroskotá na pustém ostrově a musí si tam vlastníma rukama vybudovat obydlí, obstarat potravu a nakonec i společnost (domorodec, kterého zachrání a pojmenuje Pátek).
- Inspirace: Skutečný příběh skotského námořníka, který za trest strávil čtyři roky na pustém ostrově. Robinson ztroskotá při plavbě z Jižní Ameriky do Afriky pro otroky, se kterými obchoduje.
- Téma: Oslava lidské vynalézavosti, houževnatosti a schopnosti civilizovat i tu nejdivočejší přírodu — dílo zakládá celý žánr “robinsonád”.
- Osvícenské prvky: hrdina se řídí rozumem (a díky němu se zachrání); objevují se pochybnosti o víře a náboženství.
Jonathan Swift
- Charakteristika: (1667–1745) Narodil se v Dublinu, národností Ir; bojoval za práva Irů proti nadvládě Anglie. Je označován za největšího satirika anglické literatury — např. v pamfletu Skromný návrh “navrhl” řešit velký počet chudých irských dětí tím, že se jejich maso bude prodávat jako pochoutka pro anglické panstvo. Na konci života těžce onemocněl, ztratil sluch, řeč a nakonec i rozum.
- Gulliverovy cesty:
- Děj: Hlavní hrdina Gulliver navštíví postupně zemi liliputánů (trpaslíků, kteří i přes svou drobnost vedou směšně malicherné spory a války), zemi obrů (kde je naopak on sám tím drobným a bezvýznamným) a další fantastické země.
- Téma: Kritika Anglie — poměry na ostrovech jsou zkarikované, přehnané nebo převrácené poměry v Anglii a jejich obyvatelé kritizují Gullivera a jeho civilizaci.
- Robinson Crusoe i Gulliverovy cesty se dnes čtou hlavně jako dobrodružná četba pro děti, přestože jejich hlavní téma je mnohem vážnější.
Preromantismus (2. pol. 18. stol. – poč. 19. stol.)
Preromantismus je přechodovým obdobím mezi klasicismem a romantismem. Klade důraz na citové hodnoty prostého, “nezkaženého” člověka, hledá inspiraci v lidové poezii a v přírodě, rozvíjí vztah k fantazii a dávnověku. Typické motivy: opuštěné hřbitovy, jezera za soumraku, romantické zříceniny, měsíční svit, postava poustevníka, vězně nebo osamělého poutníka. V Německu vzniká literární hnutí Sturm und Drang (“Bouře a vzdor”), které odmítá zavedené konvence a společenský řád a požaduje absolutní tvůrčí svobodu.
Johann Wolfgang Goethe
- Charakteristika: (Německo) Stojí svým raným dílem přesně na hranici preromantismu a romantismu.
- Utrpení mladého Werthera ():
- Děj: Epistolární román (vyprávěný formou dopisů, což čtenáři umožňuje bezprostřední přístup k hrdinovým citům) o mladém muži, jehož nešťastná, beznadějná láska k zasnoubené (a později vdané) Lottě ho dovede až k sebevraždě.
- Význam: Dílo vyvolalo ve své době skutečnou “vlnu werterismu”, kdy se řada mladých čtenářů v Evropě sama zabila ze stejného důvodu — Goethe proto do dalšího vydání připsal varování “Buď mužem a nenásleduj mne.”
- Faust:
- Děj: Veršované drama líčí učence toužícího po absolutním poznání a životní naplnění, který za tímto účelem uzavře úpis s ďáblem Mefistofelem; na rozdíl od tradiční legendy o Faustovi ale Goethův hrdina nakonec dosáhne spásy — právě díky tomu, že se v závěru života obrátí od sobeckého hledání k činorodé pomoci druhým.
Cvičení
- Vysvětli klasicistní pravidlo tří jednot a hierarchii žánrů a ukaž, do které kategorie (vysoký/nízký žánr) patří Molièrovy komedie.
- Vysvětli, jak Voltairův Candide satiricky pracuje s filozofickým názorem, že “žijeme v nejlepším z možných světů”.
- Porovnej Robinsona Crusoe (klasicistně-osvícenský optimismus vůči lidským schopnostem) s Gulliverovými cestami (osvícenská satira na lidskou společnost) — v čem se oba tituly liší svým pohledem na člověka?
- Vysvětli, proč je Goethův mladý Werther řazen k preromantismu, zatímco Faust už vykazuje i pozdější romantické i osvícenské rysy zároveň.