Autor: Karel Hynek Mácha · Vydáno: 1836 · Druh: lyricko-epický · Žánr: básnická skladba (romantická poéma) · Směr: romantismus
Stručný obsah
1. zpěv. Je večer prvního máje. Na břehu jezera pod horou čeká krásná dívka Jarmila na svého milého Viléma. Místo něj připluje loďkou jeho druh a přinese zprávu: Vilém je ve vězení a zítra bude popraven, protože zabil Jarmilina svůdce — a teprve potom zjistil, že to byl jeho vlastní otec. Jarmila se zoufalstvím vrhne do jezera.
2. zpěv. Vilém v noci ve vězení přemýšlí o svém osudu. Vzpomíná na dětství — otec ho vyhnal z domu, z Viléma se stal vůdce loupežníků, „strašný lesů pán“. Trápí ho vina otcovraždy a hlavně myšlenka na to, co ho čeká po smrti: nevěří v posmrtný život, smrt je pro něj nicota.
1. intermezzo. O půlnoci se na popravišti scházejí duchové a přírodní bytosti a chystají Vilémovi hrob.
3. zpěv. Ráno Viléma vedou na popraviště. Loučí se s krajinou („Ó krásná zem, má milovaná, / kolébko má i hrobe můj“) a je popraven — lámán kolem, jeho tělo vystaveno na kole, hlava na kůlu.
2. intermezzo. Krajina a loupežníci truchlí nad smrtí svého vůdce.
4. zpěv. O sedm let později přichází na totéž místo poutník Hynek — autor sám. Je opět první máj, Hynek vidí zbytky kola a lebku, hostinský mu vypráví Vilémův příběh. Skladba končí zvoláním „Hynku! – Viléme!! – Jarmilo!!!“ — splývá v něm osud autora s osudem hrdinů.
I. část
Literární druh a žánr
Lyricko-epický druh: má děj (příběh Viléma a Jarmily), ale převažují nálady, pocity a úvahy. Žánr je básnická skladba, přesněji romantická poéma (tzv. byronská povídka — tajemný hrdina, zločin, vina, temná příroda).
Zasazení výňatku do kontextu díla
Nejčastěji se losují tyto pasáže:
- začátek 1. zpěvu — slavný popis májového večera a čekající Jarmila,
- zpráva Vilémova druha a Jarmilina smrt — konec 1. zpěvu,
- Vilémův monolog ve vězení — 2. zpěv, úvahy o smrti a nicotě,
- intermezzo — noční scéna duchů na popravišti,
- Vilémovo loučení s krajinou — 3. zpěv,
- příchod poutníka Hynka — 4. zpěv a závěrečné zvolání.
Téma a motivy
- Téma: tragický osud lidí, které spojuje láska a vina; rozpor mezi krásou přírody a lidským utrpením; smrt a pomíjivost života.
- Motivy: máj, večer, jezero, hvězdy, láska, zrada, otcovražda, vina, vězení, smrt, nicota, hrob, lebka, poutník, rodná země.
Časoprostor
- Čas: 1. a 2. máj — večer, noc a ráno; 4. zpěv o sedm let později opět 1. máj. Historická doba není určena, děj působí jako minulost (loupežníci, poprava kolem).
- Prostor: krajina u jezera pod hradem Bezdězem (dnešní Máchovo jezero u Doks), vězení v hradní věži nad jezerem, popraviště na pahorku.
Kompoziční výstavba
Skladba má 4 zpěvy a 2 intermezza (vložená mezi 1. a 2. a mezi 2. a 3. zpěv). Děj je převážně chronologický, ve 2. zpěvu s retrospektivou (Vilémova vzpomínka na dětství). 4. zpěv tvoří rámec, protože se k příběhu vrací s odstupem sedmi let a autor do něj vstupuje sám. Části: zpěvy – sloky – verše.
II. část
Lyrický subjekt / vypravěč
Ve skladbě promlouvá lyrický subjekt-vypravěč, který příběh vypráví (er-forma) a zároveň vyjadřuje své pocity. Ve 4. zpěvu vystupuje jako postava — poutník Hynek (ich-forma), tedy sám autor.
Postavy
- Vilém — hlavní postava, romantický hrdina: vyděděnec, vůdce loupežníků, vrah vlastního otce. Je osamělý, vzpírá se společnosti, trápí ho vina a hlavně strach z nicoty po smrti.
- Jarmila — krásná, něžná, věrná dívka; byla svedena, zprávou o Vilémově osudu zničena — volí sebevraždu.
- Vilémův druh (plavec) — přináší Jarmile zprávu, epizodická postava.
- Vilémův otec — ve skladbě přímo nevystupuje, je přítomen jen v příběhu (svůdce Jarmily, otec, který syna vyhnal).
- Hynek — poutník ve 4. zpěvu, sám autor; Vilémův osud v něm vzbuzuje soucit a úvahy o pomíjivosti mládí.
Typy promluv
Pásmo vypravěče se střídá s přímou řečí (rozhovor Jarmily s plavcem) a hlavně s dlouhými monology — Vilémův monolog ve vězení a jeho loučení s krajinou.
Veršová výstavba
Verš je převážně jambický (přízvučné slabiky na sudých místech, verš začíná nepřízvučnou slabikou — v češtině neobvyklé, dodává textu melodii). Rým je sdružený (aabb) a střídavý (abab), skladba je velmi zvukomalebná (eufonie): „Byl pozdní večer – první máj – / večerní máj – byl lásky čas.“
III. část — jazykové prostředky
- básnická a knižní slova a archaismy — vznešená, romantická atmosféra,
- epiteta (pozdní večer, borový háj) a personifikace přírody — příroda prožívá děj spolu s postavami,
- oxymóron „mrtvé milenky cit“ — spojení lásky a smrti, typické pro celé dílo,
- kontrast krásné májové přírody a temného lidského osudu,
- anafora a epizeuxis — „večerní máj – byl lásky čas“, opakování slov zvyšuje zpěvnost,
- apostrofa — „Ó krásná zem, má milovaná“ (oslovení krajiny),
- řečnické otázky a zvolání ve Vilémových monolozích — vyjadřují zoufalství,
- inverze (převrácený slovosled) kvůli rytmu a rýmu.
Literárněhistorický kontext
O autorovi
Karel Hynek Mácha (1810–1836) se narodil v Praze v chudé rodině, vystudoval filozofii a práva a hrál ochotnické divadlo. Rád cestoval pěšky po Čechách — krajinu Máje (Bezděz, Doksy) znal z vlastních cest. Máj je jeho vrcholné dílo a jediná kniha, kterou vydal za života: vlastním nákladem v dubnu 1836, několik měsíců před svou nečekanou smrtí v Litoměřicích. Dobová kritika Máj odmítla — chyběl jí v něm vlastenecký a mravní smysl, J. K. Tyl Máchu zesměšnil v novele Rozervanec. Uznání přišlo až s generací májovců, která se podle Máje pojmenovala. Mácha psal i prózu (Cikáni, Marinka, Křivoklad). Více na stránce autora.
Autoři téže doby
Karel Jaromír Erben — Kytice (1853)
Erben je druhý velký básník českého romantismu. Jeho Kytice je sbírka balad inspirovaných lidovou slovesností. S Májem ji spojuje lyricko-epická forma, ponurá, tajemná atmosféra, motivy viny, trestu a smrti a nadpřirozené bytosti (v Máji duchové v intermezzu, u Erbena vodník, polednice). Rozdíl je v pohledu na svět: u Erbena vina vždy přivolá trest a svět má pevný mravní řád, Máchův Vilém se proti řádu bouří a smrt pro něj znamená nicotu.
George Gordon Byron — Childe Haroldova pouť (1812–1818), Korzár (1814)
Anglický romantik, Máchův vzor. Vytvořil typ byronského hrdiny: osamělého vyděděnce s temnou minulostí, vzbouřeného proti společnosti, často zločince s ušlechtilou duší. Přesně takový je Vilém — „strašný lesů pán“, vrah z osudové lásky. Stejně jako Byron spojuje Mácha příběh s vlastními pocity vypravěče a s obrazem krajiny.
Alexandr Sergejevič Puškin — Evžen Oněgin (1833)
Ruský romantik, téměř stejná doba. Jeho román ve verších je také lyricko-epický: vyprávění příběhu se střídá s autorovými úvahami a osobními vstupy — jako když Mácha ve 4. zpěvu vstoupí do Máje jako poutník Hynek. Oněgin je jako Vilém osamělý, s okolím rozpolcený hrdina a příběh končí neštěstím.
Literární směr
Romantismus (u nás 1. polovina 19. století, souběžně s národním obrozením): hrdina-vyděděnec v konfliktu se společností, cit a fantazie nad rozumem, tajemná a noční příroda, která prožívá děj s postavami, motivy smrti a viny, zájem o minulost a lidovou slovesnost. Další autoři: J. K. Tyl, B. Němcová (pomezí s realismem), ve světě V. Hugo, E. A. Poe, J. W. Goethe (Utrpení mladého Werthera).