Autor: Zdeněk Jirotka · Vydáno: 1942 · Druh: epika · Žánr: humoristický román · Směr: česká próza za okupace, humoristická tradice
Stručný obsah
Vypravěč, mladý pražský muž (jeho jméno se nedozvíme), si najme sluhu Saturnina — dokonalého, zdvořilého, nepostižitelného sluhu po vzoru anglických gentlemanů, který ale má sklon k dobrodružstvím. Saturnin pánovi bez vědomí prodá byt a přestěhuje ho na hausbót na řece, zbaví ho nevítaných návštěv tetičky Kateřiny a jejího syna Milouše a o pánovi rozšiřuje, že je velký dobrodruh a lovec šelem.
Pán se seznámí s krásnou a sportovní slečnou Barborou. Pak všichni stráví dovolenou na venkovském sídle pánova dědečka — tetička Kateřina s Miloušem, slečna Barbora, vzdělaný doktor Vlach a Saturnin. Tetička se snaží získat od dědečka co největší dědictví, Milouš se uchází o Barboru. Když povodeň strhne most a sídlo je odříznuté od světa, Saturnin organizuje život v domě, vymýšlí dobrodružství a tropí si žerty z tetičky a Milouše. Dědeček si z tetičky utahuje a nakonec ji přesvědčí, že se zbláznil. Na konci pán získá slečnu Barboru a tetička s Miloušem odjedou s nepořízenou.
I. část
Literární druh a žánr
Epika, humoristický román — komika situační i slovní, inspirovaná anglickým humorem (sluha a pán, gentleman, suchý humor). Vzorem byl J. K. Jerome a P. G. Wodehouse.
Zasazení výňatku do kontextu díla
Nejčastěji se losují:
- Saturnin nastupuje — začátek, „lodní“ byt,
- návštěva tetičky Kateřiny a Milouše,
- slečna Barbora — seznámení, tenis,
- cesta k dědečkovi a povodeň,
- Saturninovy žerty s Miloušem a tetičkou,
- dědeček a tetička — spor o dědictví, dědečkovy žerty.
Téma a motivy
- Téma: humorné příhody pána a jeho výstředního sluhy; touha po dobrodružství v nudném měšťanském životě; chamtivost příbuzných.
- Motivy: sluha, hausbót, tetička, dědictví, láska, tenis, auto, povodeň, most, dobrodružství, přísloví.
Časoprostor
- Čas: 30. léta 20. století, období první republiky; děj trvá několik týdnů.
- Prostor: Praha (byt, hausbót na Vltavě), dědečkovo venkovské sídlo, odříznuté povodní.
Kompoziční výstavba
Chronologická, kapitoly jsou samostatné humorné epizody; prokládají je retrospektivní vyprávění postav (historky tetičky, dědečka, doktora Vlacha) a citace dopisů.
II. část
Vypravěč
Ich-forma — vypráví pán (bezejmenný), s ironickým, suchým humorem a nadhledem nad sebou i ostatními.
Postavy
- Saturnin — sluha, dokonalý, chytrý, vynalézavý, vážný; svému pánovi připravuje dobrodružství, protože mu podle něj chybí.
- pán (vypravěč) — mladý, slušný, trochu pohodlný gentleman.
- slečna Barbora — sebevědomá, sportovní, okouzlující mladá žena.
- tetička Kateřina — vypočítavá, upovídaná vdova, mluví v příslovích, touží po dědictví.
- Milouš — její syn, rozmazlený, omezený, namyšlený.
- dědeček — moudrý, vtipný stařec, který si z příbuzných dělá legraci.
- doktor Vlach — vzdělaný, ironický lékař, mluví moudře a vznešeně.
Typy promluv
Pásmo vypravěče, velmi mnoho dialogů — vtipné, s jemnou ironií; vložené dopisy a historky.
Veršová výstavba
Netýká se — próza.
III. část — jazykové prostředky
- spisovný, kultivovaný jazyk s ironií a suchým humorem (anglický styl),
- přísloví a pořekadla v řeči tetičky Kateřiny — komika,
- nadsázka, situační komika,
- kontrast Saturninovy vážnosti a absurdních situací,
- vznešená, učená řeč doktora Vlacha.
Literárněhistorický kontext
O autorovi
Zdeněk Jirotka (1911–2003) vystudoval techniku a pracoval jako úředník, později jako redaktor. Saturnin (1942) je jeho prvotina a nejslavnější dílo: vznikl za okupace a lidem přinášel úsměv a únik z tíživé doby. Jirotka psal i humoristické fejetony a povídky. Podle Saturnina vznikl film (1994) a seriál. Více na stránce autora.
Autoři téže doby
Karel Poláček — Bylo nás pět (napsáno 1943)
Česká humoristická próza ze stejné doby okupace. Poláček i Jirotka nabízejí čtenáři humor a únik do bezstarostného světa (dětství, prvorepubliková pohoda) uprostřed války; Poláček vzpomíná na dětství, Jirotka vytváří fiktivní komedii.
Eduard Bass — Klapzubova jedenáctka (1922), Cirkus Humberto (1941)
Česká humoristická tradice — laskavý humor, obdiv k šikovnosti a odvaze. Cirkus Humberto vyšel za okupace jako Saturnin a stejně jako on posiloval čtenáře.
Jerome K. Jerome — Tři muži ve člunu (o psu nemluvě) (1889)
Anglický humoristický román, který Jirotku inspiroval — suchý anglický humor, ironický vypravěč, komické historky a vodácké dobrodružství. Jirotka ho přenáší do českého prostředí; postava dokonalého sluhy navazuje i na P. G. Wodehouse (sluha Jeeves).
Literární směr
Česká humoristická tradice (J. Hašek, K. Poláček, E. Bass) a próza za okupace, která nabízela útěchu a nadhled. Inspirace anglickým humorem.