Autor: Gustave Flaubert · Vydáno: 1857 · Druh: epika · Žánr: psychologický a společenský román · Směr: realismus
Stručný obsah
Karel Bovary je prostý, dobromyslný, ale nudný a nepříliš schopný venkovský lékař. Po smrti první ženy si vezme Emu, dceru zámožného sedláka, vychovanou v klášteře, kde četla romantické romány. Ema čeká od manželství velkou, vášnivou lásku jako v knihách — ale život v městečku Tostes je šedý a Karel ji nudí. Po plesu na zámku Vaubyessard, kde nahlédla do světa přepychu, Ema chřadne. Bovaryovi se přestěhují do městečka Yonville, kde se jim narodí dcera Berta.
V Yonville se Ema seznámí s mladým písařem Leonem, který s ní sdílí zájem o romantickou četbu; jejich láska zůstane platonická a Leon odjede do Paříže. Pak ji svede bohatý statkář a svůdník Rodolphe. Ema se do něj vášnivě zamiluje a chce s ním utéct, Rodolphe ji ale před útěkem opustí dopisem. Ema vážně onemocní.
Později v Rouenu znovu potká Leona a stanou se milenci. Aby mohla žít podle svých představ — šaty, dárky, výlety za Leonem — zadlužuje se u lichvářského obchodníka Lheureuxe. Dluhy narostou, hrozí exekuce. Leon ani Rodolphe jí nepomohou. Ema se v zoufalství otráví arzenikem a umírá v bolestech. Karel po její smrti najde dopisy milenců, zhroutí se a brzy zemře. Malá Berta skončí u chudé tety a musí pracovat v přádelně. Jediný, kdo prosperuje, je samolibý lékárník Homais, který dostane čestný kříž.
I. část
Literární druh a žánr
Epika, psychologický a společenský román — detailní obraz nitra hlavní hrdinky a zároveň kritika maloměšťácké společnosti. Často se uvádí jako jeden ze základních románů moderního realismu.
Zasazení výňatku do kontextu díla
Nejčastěji se losují:
- Emino dětství v klášteře a její četba,
- ples na zámku Vaubyessard,
- zemědělská výstava v Yonville — Rodolphe vyznává Emě lásku, zatímco řečník na tribuně mluví o hnoji a zemědělství (střídání dvou rovin),
- Rodolphův dopis — rozchod,
- jízda kočárem po Rouenu s Leonem,
- Emina smrt — naturalisticky popsaná otrava.
Téma a motivy
- Téma: rozpor mezi romantickými sny a šedou skutečností; nuda a prázdnota maloměstského života; žena, která nemá jak naplnit svůj život; kritika maloměšťáctví.
- Motivy: romány, ples, nuda, manželství, nevěra, dopis, peníze, dluhy, jed, smrt, lékárník, venkovské městečko, Paříž jako sen.
Časoprostor
- Čas: 30.–40. léta 19. století; děj trvá asi deset let.
- Prostor: Normandie — městečka Tostes a Yonville, zámek Vaubyessard, město Rouen. Paříž je jen vysněné místo, kam se Ema nikdy nedostane.
Kompoziční výstavba
Chronologická, tři díly: 1. díl Karel a sňatek, život v Tostes; 2. díl Yonville, Leon a Rodolphe; 3. díl Rouen, Leon, dluhy a smrt. Román začíná i končí Karlem — Ema je „uzavřena“ v jeho příběhu.
II. část
Vypravěč
Er-forma, vypravěč je neosobní, objektivní — Flaubert chtěl, aby autor v díle „nebyl vidět, ale byl všude, jako Bůh ve vesmíru“. Nekomentuje, nehodnotí; myšlenky postav sdělují polopřímou řečí.
Postavy
- Ema Bovaryová — krásná, citlivá, ale sobecká a nespokojená žena, která žije v iluzích z romantických románů; její touha po vášni a přepychu ji dovede ke zkáze. Podle ní vznikl pojem bovarysmus — představa sebe sama jako někoho jiného.
- Karel Bovary — dobrák, ženu miluje, ale je nudný, bez ctižádosti a nic netuší.
- Rodolphe Boulanger — bohatý, cynický svůdník.
- Leon Dupuis — mladý písař, slabý a nerozhodný.
- Homais — lékárník, samolibý, prázdný „pokrokář“ — typ maloměšťáka.
- Lheureux — obchodník a lichvář, který Emu zadluží.
Typy promluv
Pásmo vypravěče, velmi důležitá polopřímá řeč (nevlastní přímá řeč) — Emina přání a sny jsou podány jejími slovy, ale bez uvozovek; dialogy; dopisy.
Veršová výstavba
Netýká se — próza.
III. část — jazykové prostředky
- přesný, pečlivě vybroušený jazyk — Flaubert hledal pro každou věc „jediné správné slovo“,
- detailní popisy předmětů a prostředí, které vyjadřují nudu a prázdnotu,
- polopřímá řeč — vstup do Emina vědomí,
- ironie — hlavně v postavě Homaise a ve scéně zemědělské výstavy (kontrast romantických slov a řeči o hnoji),
- naturalistický popis Emina umírání,
- symboly: svatební kytice, slepý žebrák, kočár.
Literárněhistorický kontext
O autorovi
Gustave Flaubert (1821–1880) byl syn chirurga z Rouenu, studoval práva v Paříži, ale po záchvatu nemoci se uchýlil na rodinné sídlo v Croisset u Rouenu, kde celý život psal. Na každé větě pracoval dlouho. Paní Bovaryová je jeho první vydaný román a vrcholné dílo — psal ji pět let. Po vydání byl Flaubert souzen za urážku veřejné morálky, ale osvobozen; soud knize přinesl slávu. Další díla: Salambo, Citová výchova. Více na stránce autora.
Autoři téže doby
Lev Nikolajevič Tolstoj — Anna Kareninová (1877)
Ruský realista. Další velký román o ženě, která podvede muže, protože ji manželství nenaplňuje — a skončí sebevraždou. Oba romány kritizují společnost, která ženě neposkytuje jinou možnost seberealizace, Tolstoj však Annu líčí s větším soucitem a staví vedle ní šťastné rodinné soužití (Levin).
Božena Němcová — Divá Bára (1856)
Česká povídka o dívce, která se vymyká představám venkovské společnosti o tom, jaká má žena být. Jako Ema žije v prostředí, které jí nerozumí; Bára však zůstává silná a svobodná, kdežto Ema podlehne iluzím.
Literární směr
Realismus (2. polovina 19. století): objektivní, nestranný vypravěč, věrný obraz skutečnosti, psychologie postav, kritika měšťácké společnosti. Flaubert je přechodem k naturalismu (É. Zola, G. de Maupassant — jeho žák) a k modernímu psychologickému románu.