Autor: Victor Hugo · Vydáno: 1862 · Druh: epika · Žánr: sociální román (román-epopej) · Směr: romantismus s prvky realismu
Stručný obsah
Jean Valjean strávil 19 let na galejích — pět za krádež chleba pro hladové děti své sestry, zbytek za pokusy o útěk. Po propuštění ho všude odmítají, jen biskup Myriel ho přijme. Valjean mu v noci ukradne stříbro; když ho četníci přivedou zpět, biskup tvrdí, že mu stříbro daroval, a přidá i stříbrné svícny. Tento čin milosrdenství Valjeana změní.
Pod jménem pan Madeleine zbohatne jako továrník v městečku Montreuil, stane se starostou a pomáhá chudým. Jeho dělnice Fantine, svobodná matka, je propuštěna, upadne do bídy a prostituce a umírá. Její dcerka Cosette žije u krutých hostinských Thénardierových. Policejní inspektor Javert Valjeana podezírá. Když je místo Valjeana souzen jiný muž, Valjean se k soudu přihlásí, je zatčen, ale uprchne a vysvobodí Cosettu od Thénardierových.
V Paříži se s Cosettou skrývá, mimo jiné v klášteře. Dospělá Cosette se zamiluje do mladého Maria, který se přidá k republikánským studentům. Při povstání v červnu 1832 se bojuje na barikádě: zahyne zamilovaná Éponine (dcera Thénardierových) i statečný pouliční kluk Gavroche. Valjean, který na barikádu přišel kvůli Mariovi, tam dostane do rukou zajatého Javerta — a pustí ho. Pak raněného Maria zachrání stokami pod Paříží. Javert, který nedokáže smířit svou povinnost s tím, že mu galejník daroval život, se vrhne do Seiny.
Marius se ožení s Cosettou. Valjean mu prozradí svou minulost a Marius se od něj odvrátí. Teprve pozdě se dozví, že ho Valjean zachránil. S Cosettou přijdou za Valjeanem, který umírá — smířený, ve svitu biskupových svícnů.
I. část
Literární druh a žánr
Epika, sociální román, rozsahem román-epopej (několik dílů, desítky postav, historické události). Spojuje romantické prvky (výjimečný hrdina, náhody, kontrasty, patos) s realistickým obrazem bídy a společnosti.
Zasazení výňatku do kontextu díla
Nejčastěji se losují:
- Valjean u biskupa a příběh se svícny — 1. díl,
- Fantinin pád do bídy — 1. díl,
- Valjean se přizná u soudu — 1. díl, boj se svědomím,
- Cosette u Thénardierových a cesta pro vodu do lesa — 2. díl,
- barikáda, smrt Gavroche — 4. a 5. díl,
- útěk stokami a Javertova smrt — 5. díl.
Téma a motivy
- Téma: bída a sociální nespravedlnost; proměna člověka milosrdenstvím a láskou; svědomí proti zákonu; boj za svobodu.
- Motivy: chléb, galeje, svícny, milosrdenství, dítě, sirotek, továrna, policie, barikáda, revoluce, stoky, láska, oběť, smrt.
Časoprostor
- Čas: 1815–1832 (od pádu Napoleona po červnové povstání v Paříži), s retrospektivami (bitva u Waterloo).
- Prostor: francouzský jih (Digne), městečko Montreuil, hostinec v Montfermeil, Paříž — chudinské čtvrti, klášter, barikáda, pařížské stoky.
Kompoziční výstavba
Pět dílů (Fantine, Cosette, Marius, Idyla v ulici Plumet a epopej v ulici Saint-Denis, Jean Valjean), dělených na knihy a kapitoly. Děj je převážně chronologický, ale s retrospektivami a mnoha souběžnými liniemi, které se postupně spojují. Děj přerušují rozsáhlé autorské odbočky (Waterloo, klášterní život, pařížské stoky, argot).
II. část
Vypravěč
Er-forma, vševědoucí vypravěč, který děj komentuje, hodnotí a odbočuje k historickým a filozofickým úvahám.
Postavy
- Jean Valjean — bývalý galejník, silný, dobrý, obětavý; celý život bojuje se svou minulostí a se svědomím. Typ hrdiny, kterého změní láska a milosrdenství.
- Javert — inspektor, nepodplatitelný služebník zákona, neúprosný, nedokáže pochopit milosrdenství.
- Fantine — mladá matka, oběť společnosti.
- Cosette — Fantinina dcera, z týraného dítěte se stane šťastná dívka, Valjeanův smysl života.
- Marius Pontmercy — mladý idealista, republikán.
- Thénardierovi — hostinští, ztělesnění zla, chamtivosti a krutosti.
- Éponine — jejich dcera, nešťastně zamilovaná do Maria, obětuje se.
- Gavroche — pařížský kluk z ulice, odvážný a vtipný; zemře na barikádě.
- biskup Myriel — vzor dobroty a milosrdenství.
Typy promluv
Pásmo vypravěče s rozsáhlými popisy a úvahami; dialogy; vnitřní monology (Valjeanova „bouře pod lebkou“ před soudem, Javertův zmatek před smrtí).
Veršová výstavba
Netýká se — próza.
III. část — jazykové prostředky
- kontrasty — dobro × zlo, bída × bohatství, zákon × milosrdenství,
- patos, citově vypjaté pasáže, řečnické otázky,
- argot (mluva pařížského podsvětí) a slang ulice u Gavroche a Thénardierových,
- historismy a dobové reálie (galeje, barikády),
- symboly: svícny (milosrdenství, nový život), barikáda (boj za svobodu), stoky (podsvětí společnosti),
- autorské úvahy a přímé oslovení čtenáře.
Literárněhistorický kontext
O autorovi
Victor Hugo (1802–1885) — vůdčí osobnost francouzského romantismu. Byl i politikem; po převratu Napoleona III. odešel jako jeho odpůrce na 19 let do exilu na ostrovy v Lamanšském průlivu (Jersey, Guernsey). Tam Bídníky dokončil — román, na kterém pracoval přes dvacet let. Je jeho vrcholným dílem a vyjadřuje jeho sociální a politické přesvědčení: soucit s chudými a víru v pokrok. Po návratu do Francie byl oslavován jako národní hrdina, pohřben je v Pantheonu. Více na stránce autora.
Autoři téže doby
Božena Němcová — V zámku a podzámčí (1856)
Česká autorka na přechodu od romantismu k realismu. Povídka staví vedle sebe bohatý zámek lhostejné paní a chudé podzámčí, kde lidé trpí bídou a hladem. Stejně jako Hugo ukazuje sociální kontrasty a soucit s chudými a stejně jako u Huga přichází náprava skrze lidskou dobrotu a pochopení.
Jan Neruda — Hřbitovní kvítí (1858), Povídky malostranské (1877)
Představitel májovců. Už v první sbírce i v prózách se věnuje sociálním tématům — chudobě, osudům malých lidí, nespravedlnosti (povídka Přivedla žebráka na mizinu). Jako Hugo cítí s lidmi na okraji společnosti.
Charles Dickens — Oliver Twist (1838)
Anglický realista. Příběh sirotka v londýnské chudobince a ve světě zlodějů je, jako Bídníci, obžalobou bídy a společnosti, která nechá trpět děti. Oba spojují realistický obraz chudinských čtvrtí s romantickými prvky (náhody, dobro proti zlu).
Literární směr
Pozdní romantismus s výraznými prvky realismu. Romantické: výjimečný hrdina, kontrasty, patos, náhody, víra v dobro. Realistické: věrný obraz společnosti, sociální kritika, historické události (Waterloo, povstání 1832). Současníci realisté: H. de Balzac, G. Flaubert, Ch. Dickens, L. N. Tolstoj.