Autor: Nikolaj Vasiljevič Gogol · Premiéra: 1836 · Druh: drama · Žánr: satirická komedie · Směr: realismus (počátky ruského kritického realismu)
Stručný obsah
V zapadlém ruském okresním městě svolá hejtman Anton Antonovič Skvoznik-Dmuchanovskij úředníky se zprávou, že má z Petrohradu přijet revizor — tajně, inkognito. Všichni se vyděsí: soudce bere úplatky (štěňaty chrtů), v nemocnici pacienti umírají „jako mouchy“, ve škole učitelé šílí, poštmistr otevírá cizí dopisy, hejtman krade obecní peníze.
Statkáři Bobčinskij a Dobčinskij přinesou zprávu, že v hostinci už dva týdny bydlí podivný mladík z Petrohradu, který neplatí — určitě je to revizor. Ve skutečnosti je to Chlestakov, bezvýznamný úředníček, který prohrál peníze v kartách a se svým sluhou Osipem hladoví v hostinci. Hejtman ho přestěhuje k sobě domů, úředníci ho jeden po druhém „uplácejí“ a Chlestakov si od nich „půjčuje“ peníze. Nejdřív nechápe, oč jde, pak se do role vžije, chvástá se svou slávou v Petrohradu, dvoří se zároveň hejtmanově ženě Anně Andrejevně i dceři Marje Antonovně a nakonec se s dcerou zasnoubí. Hejtman už sní o generálské hodnosti v Petrohradu.
Chytrý Osip pozná, že je čas zmizet, a Chlestakov odjede „na pár dní“. Poštmistr pak otevře jeho dopis příteli, ve kterém se všem posmívá — pravda vyjde najevo. Hejtman zuří, že ho napálil „hadr, cucák“. V tu chvíli vstoupí četník s oznámením, že přijel skutečný revizor. Hra končí němou scénou — všichni ztuhnou hrůzou.
I. část
Literární druh a žánr
Drama, žánr satirická komedie (komedie omylů) — komika vzniká ze záměny (Chlestakov považovaný za revizora) a z odhalení charakterů. Pod komikou je ostrá satira na ruskou úřednickou korupci.
Zasazení výňatku do kontextu díla
Nejčastěji se losují:
- úvodní porada úředníků — 1. jednání, hejtman oznamuje příjezd revizora,
- první setkání hejtmana s Chlestakovem v hostinci — 2. jednání (oba se navzájem bojí),
- Chlestakovovo chvástání — 3. jednání („třicet pět tisíc kurýrů“),
- úplatky — 4. jednání, úředníci jeden po druhém,
- čtení dopisu a hejtmanův monolog („Čemu se smějete? Sami sobě se smějete!“) — 5. jednání,
- němá scéna — závěr.
Téma a motivy
- Téma: korupce, úplatkářství a strach ruských úředníků; lež a pokrytectví; satira na carské Rusko.
- Motivy: revizor, inkognito, strach, úplatek, „půjčka“, dopis, lež, chvástání, zásnuby, hostinec, Petrohrad, němá scéna.
Časoprostor
- Čas: 30. léta 19. století, carské Rusko za Mikuláše I.; děj trvá asi dva dny.
- Prostor: ruské okresní město („odtud tři roky jeď, a k žádné hranici nedojedeš“) — hostinec, hejtmanův dům.
Kompoziční výstavba
Chronologická, 5 jednání, klasická stavba: expozice (zpráva o revizorovi) – kolize (Chlestakov považován za revizora) – krize (úplatky, zásnuby) – peripetie (Chlestakovův odjezd, dopis) – katastrofa (příjezd skutečného revizora, němá scéna). Kompozice je kruhová — hra začíná i končí zprávou o revizorovi. Hře předchází motto: „Nehaň zrcadlo, máš-li křivou hubu“ (lidové přísloví).
II. část
Vypravěč
Není — drama. Gogol připojil podrobné poznámky pro herce s charakteristikou postav.
Postavy
- hejtman (Anton Antonovič) — zkušený, mazaný zloděj a úplatkář, hrubý k podřízeným, poníženě úslužný k nadřízeným. Sám sebe považuje za chytrého, a přece se nechá napálit.
- Chlestakov — bezvýznamný, lehkomyslný, prázdný mladík; lže, ani neví proč — vytváří se podle toho, co od něj ostatní čekají. Není podvodník z rozumu, ale z hlouposti.
- Osip — Chlestakovův sluha, chytřejší než pán.
- Anna Andrejevna a Marja Antonovna — hejtmanova žena a dcera, marnivé, koketní, soupeří o Chlestakova.
- úředníci — soudce Ljapkin-Ťapkin, správce dobročinných ústavů Zemljanika (donašeč), školní inspektor Chlopov, poštmistr Špekin — každý ztělesňuje jiný druh úřednické neřesti.
- Bobčinskij a Dobčinskij — dva klevetiví, téměř stejní statkáři.
Typy promluv
Dialog, mnoho replik stranou (postavy prozrazují divákovi, co si doopravdy myslí), monology (hejtmanův závěrečný výbuch). Chlestakovovo chvástání je souvislý monolog plný nesmyslů.
Veršová výstavba
Netýká se — próza.
III. část — jazykové prostředky
- mluvící jména — v ruštině jména vyjadřují povahu postav (Skvoznik-Dmuchanovskij = „profukovač“, Ljapkin-Ťapkin = „šlendrián“, Zemljanika = „jahoda“),
- hyperbola v Chlestakovově chvástání,
- ironie a satira,
- hovorový jazyk, nespisovné výrazy, nadávky (hejtman), úřednické fráze,
- komika situace (záměna, schovávání, oba se navzájem bojí) i komika slova,
- groteska — němá scéna.
Literárněhistorický kontext
O autorovi
Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809–1852) pocházel z ukrajinské šlechtické rodiny, v Petrohradu marně hledal kariéru úředníka a herce — úřednický svět tak poznal zevnitř. Námět Revizora mu prý věnoval A. S. Puškin. Hra byla uvedena roku 1836 s carovým svolením, ale vyvolala bouři nevole úřednictva, a Gogol odjel na dlouhá léta do ciziny (hlavně Řím). Revizor je jeho vrcholné dramatické dílo; později napsal román Mrtvé duše. Ke konci života upadl do náboženského blouznění a spálil druhý díl Mrtvých duší. Více na stránce autora.
Autoři téže doby
Karel Havlíček Borovský — Křest svatého Vladimíra (1848–1854), Král Lávra (1854)
Český satirik a novinář, který Rusko osobně poznal a Gogola překládal. Jeho satirické skladby zesměšňují samoděržaví, úřady a policejní stát — v Křtu svatého Vladimíra ruského cara, v Králi Lávrovi panovníka, který tají své oslí uši. Jako Gogol odhaluje absurditu moci a strach poddaných.
Josef Kajetán Tyl — Fidlovačka (1834), Strakonický dudák (1847)
Zakladatel českého divadla, Gogolův současník. Jeho veselohry z pražského a venkovského prostředí kritizují lidské vady (vypínavost, cizáctví) a mají výchovný, vlastenecký záměr. Gogol je ale ostřejší — místo poučení předkládá nemilosrdnou satiru.
Molière — Tartuffe (1669)
Starší klasik komedie. Jako Revizor stojí Tartuffe na podvodníkovi, kterému ostatní uvěří, protože chtějí věřit — a na zaslepenosti oběti. Gogol navazuje na Molièrovu charakterovou komedii, ale přenáší ji do ruského maloměsta a zesměšňuje celý systém.
Literární směr
Počátky ruského kritického realismu (30.–40. léta 19. století), který vyrostl z romantismu. Gogol ukazuje typické postavy (úplatkář, chvastoun, donašeč) v typickém prostředí a kritizuje společnost. Na něj navázali F. M. Dostojevskij, I. S. Turgeněv, A. P. Čechov.